čtvrtek 24. dubna 2008

Sbírání dotazníků v čajovnách

Dneska byl fajn den. Skoro celé odpoledne jsem courala po čajovnách (občas i po nějakých zajímavých obchůdkách, které jsem cestou potkala) a sbírala dotazníky, které jsem tam rozdala před čtrnácti dny, aby mi je vyplnili zákazníci čajoven.

No, tři vyplněné hromádky nejsou z osmi čajoven nic moc, ale aspoň mám z dalších tří příslib, že mi je dají příští týden, dneska tam totiž nebyla ta osoba, které jsem je dávala, a ostatní toho o tom moc nevědí.

Ochota čajovníků byla různá stejně jako při prvním setkání, kdy jsem je o to žádala. Byly čajovny, ve kterých jsem si dotazník vzala a ještě si s milou paní prodavačkou popovídala, co to dělám a proč, jaké zná jiné čajovny a prostě jen tak. Na druhou stranu se našly čajovny, kde mi až teď, po čtrnácti dnech čekání, řekli, že se na to vykašlali, že o něco takového nemají zájem. Kdyby byl problém v tom, že to neschválil majitel, pak to samozřejmě pochopím, ale proč mi to ten člověk, který je současně majitelem neřekl rovnou a sám?

V jedné čajovně jsem se dokonce setkala s tím, že mi pán řekl, že neví, kde to je. Asi je vyhodili. Hm, hezky se chovaj k práci, na které jsem dřela dva měsíce. Aby tomu nasadil korunu, zeptal se, jestli šlo o ty čajovny... ono to takhle nevyzní, když to jen píšu, ale šlo o to, že nejdřív se tvářil, jako že se to asi někam ztratilo, pak pro jistotu upravil, že se toho asi zbavili, že to nějak zapomněli nebo tak a nakonec si "vzpomněl". Zkrátka a dobře, podle podezřelého úsměvu usuzuji, že moc dobře věděl, kde dotazníky jsou a taky kdo je vyhodil. Celkem mě namíchlo, že mi lhal do očí. Moh´ říct rovnou, že ho obtěžovalo dát zákazníkům deset dotazníků během čtrnácti dní. Sice je to ošklivé a škodolibé, ale skutečně jsem ráda, že si na tuto čajovnu lidé stěžují a nemají ji moc v lásce. Upřímně řečeno arogantní týpky fakt nemusím.

Úplně jinak se zachoval týpek, který byl vlastně ve stejné situaci. (Je to ten, kterého jsem výše kritizovala, že si ty dotazníky vůbec bral.) Řekl mi, že je zákazníkům nedával, protože to podle něj není dostatečný výběrový vzorek, ale jako "revanč" nebo omluvu, že mi nepomohl, mě pozval na čaj a dokonce mi k němu dal i oříšky. Ne, že by mi to pomohlo s bakalářkou, mnohem radši bych byla, kdyby mi dal vyplněný dotazníky, ale psychicky to bylo moc fajn. Už jsem totiž začínala mít strach, že se na to všichni vykašlali. Tohle mi zase zvedlo náladu. To totiž dobrej čajík umí.

neděle 6. dubna 2008

Bakalářka

Tak trošku jsem nevěděla, o čem psát největší seminárku mýho života. Správně by se mělo o tom místě, kde jste dělali praxi, ale to v mém případě moc nepřipadalo v úvahu. Dělala jsem ji totiž doma a v době, kdy bych se mohla do onoho podniku podívat, už má zavřeno.

Tápala jsem dlouho, až jsem se nakonec rozhodla, že nejbližší jsou mi čajovny. Ne, že by nějak souvisely s managementem, na jehož ústavu píšu svou práci, ale co se dá dělat. S mým vedoucím jsme o tom dlouho mluvili, až jsme se rozhodli, že nejlepší bude porovnat brněnské čajovny z pohledu zákazníka. A s přihlédnutím k výsledkům získaným z dotazníku, pro jednotlivé čajovny navrhnout strategii, jakou by se měly dále chovat.

Tenhle víkend

Tenhle víkend se mi celkem povedl. Aspoň myslím. Sice je fakt, že tento článeček píšu v neděli ráno a vy si ho přečtete nejdřív v pondělí, ale stejně mám takový túšo, že jsem toho stihla celkem dost.
Do bločku, kterej si vede spousta lidí a každý mu říká jinak (třeba blbovníček), jsem si napsala, že za víkend chci stihnout udělat ošklivá témata do informatiky. No jo, bakalářský zkoušky se blížej a já si pořád ještě nevybrala předmět, ze kterého hodlám státnicovat. Není to zrovna snadná volba, jeden je horší než druhej. Zvolila jsem nejmenší zlo – informatiku, ta mě totiž baví.
Jenže jedna věc je něco mít ráda a druhá dobře to umět. Už nejednou se mi stalo, že mi mnohem líp šlo to, co jsem nesnášela. Takže si chci vypracovat témata, abych si ujasnila, že vím, co se pod kterým asi tak může skrývat. Hned třetí téma mě dost zarazilo. „Aplikační programové prostředky“, co tím asi tak může být myšleno? Procházím všechny sešity, učebnice, zkrátka všechno co mám a nikde tento výraz nenacházím. Kamarád Google zná taky jenom aplikační programové vybavení. (Kdybyste někdo věděl, co k tomu asi tak patří, stačí písnout, budu moc vděčná:).)
Tak jsem se do toho vrhla a procházím celou učebnici. Snad ji zvládnu dodělat, abych ji s sebou zase nemusela vláčet. Kromě toho počítám příklady z jednoho hnusnýho předmětu. Doteď jsem se totiž silně ztrácela a fakt nechápala, jak tam učitel vždycky získal ten podivnej výsledek. Obvykle jsem vůbec netušila, co s příkladem mám dělat, a když jsem náhodou tušila, byl správný výsledek naprosto jiný.
Kupodivu jsem si nad tím doma sedla, udělala jsem klof klof do kalkulačky a správnej výsledek byl na cestě. Tak nevím, v čem byla chyba. Asi jedem o cvikách moc rychle.
Celkem se těším na pondělí, i když mám školu od dvanácti do pěti a dál možná konzultaci bakalářky. Jako první totiž máme cviko, na který jsme dostali domácák. Poprvý mám pocit, že jsem ho udělala správně, tedy tak jak učitel chtěl. Tak jsem fakt zvědavá.
Zatím jsme měly s kámoškou pocit, že nemá smysl o hodině cokoliv říkat, protože ať řeknem jakýkoli nápad, vždycky je to špatně. Máme učitele, který moc nebere cizí názory, takže je to trochu těžké, ale snažím se do něj vcítit. Ne že bych chtěla myslet a být jako on, ale jednoduše proto, že pak budeme mít sami udělat nějakou seminárku a já bych měla dojít k závěrům, které se mu budou líbit. Přece jen hodlám dělat bakalářku ještě letos (pokud ji dokážu včas napsat, zatím mám jen deset stránek čistého textu).