Zobrazují se příspěvky se štítkemVysočina. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemVysočina. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 3. října 2026

DOA 2026: Marika Toman Bumbálková, mozaika

Formy na... už nevím co "štuky na fasádě"
Kromě řezbáře Františka Bílka jsme v sobotu navštívili ještě Mariku Toman Bumbálkovou (její Instagram). Osobně bych o mozaiku vůbec neměla zájem, ale už pár let nechávám výběr na Kamilovi, protože se osvědčil a připadá mi blbé mu do toho kecat a komplikovat to. A dělám dobře. Mozaika předčila všechna má očekávání, i kdybych je nafoukla jako bublinu. Myslela jsem, že si paní bude skládat nějaké korálky či co k sobě. A ona si sama řeže kostičky z mramoru a skládá z nich velké obrazy.

Moc se mi líbil nástroj, který si nechala speciálně zhotovit u kováře právě na to štípání mramoru. Tak je ten výraz asi přesnější než řezání.

Focení mi v přítmí ateliéru v Náměšti nad Oslavou, Bítešská ul. naproti restauraci Na statku, moc nešlo. Zajímavostí je, že sice už zde působí dost dlouho (nepoznamenala jsem si, jestli je to už deset nebo desítky let), ale na ateliérech je poprvé a ještě letos se bude stěhovat s ateliérem jinam. Takže se bude moci zúčastnit ateliérů v Jihomoravském kraji. Jeden ze synů je taky umělec – sklář – a dělá takové pěkné ryby. Měla je tam vystavené. A taky byla moc tolerantní k mojí malé, která byla z kostiček mramoru úplně u vytržení a hned se v nich začala hrabat a sesypávat je různě dohromady.

Kovářem speciálně vyrobená řezačka mramorových kostek

Připravené kostky na mozaiku, to růžové je kubánský mramor

Nádherný návrh realizace královny Alžběty a corgiho

Kdybyste viděli, co vyhrálo místo toho nádherného návrhu královny Alžběty. Píchlo by vás u srdce jako mě. Něco, co má vypadat jako její typický klobouk, ale ve skutečnosti to připomíná klidně nouzové tlačítko někde v letadle nebo vlaku. Snad to prý obojí mělo stejnou cenu, cca sedm set tisíc korun. Ale ono se není čemu divit, když je navržená na onyxové desce, aby mohla být podsvícená, a ta sama by stála sto padesát tisíc. Ale lidi by se mohli s královnou (snad v životní velikosti) fotit. A byla by poskládaná z těch malinkatých kostiček! To by byla pecka. Ale budete se fotit s kloboukem, který vypadá jako červený tlačítko a nevíte vůbec proč na té zdi je ten kus plastu?

Z poznámek vybírám, že na stěnu se dávají kostičky lomem dopředu a na zem brusem nahoru. Ptala jsem se, co ji k mozaice inspirovalo. Když jsem totiž viděla fotky jejích prací, musím uznat, že to je strašná makačka. Často je nějaké podobné umění v rodině nebo tak něco. Říkala, že byla jedináček, chodila často do přírody a ta ji inspiruje dodnes. A že si ráda hrála s kamínky, což dělá vlastně pořád. Musela jsem se usmát při představě, co asi bude z mého dítěte, když se jí tam taky hned běží přehrabovat v kostičkách. Ale ji i na dětském hřišti momentálně nejvíc baví štěrk nebo oblázky, kterým je vysypané. Ta vysypaná pískem nejsou zdaleka tak dobrá. Však ona mě na to kolegyně v létě upozorňovala – všude se tvrdí, jak jezdí rodiče s malejma dětma na písčité pláže, ale oni jezdili hlavně do Chorvatska, aby si mohli hrát s kamínky. Štěstí, že Chorvatsko je moje oblíbená destinace.

Zajímavé byly i mozaiky pro pána žijícího v Troubsku, kde má věž a „zkoumá“ tam čtyři katastrofické scénáře o konci civilizace. A také se podílela na mozaice v Lednicko-valtickém areálu, tu v tom minaretu dělala s týmem.

DOA 2026: Řezbář František Bílek

Podařilo se nám vyrazit až kolem desáté, ale to u nás není nic nenormálního. I když v dřívějších letech jsem to dávala Kamilovi za vinu, teď jsem byla sama ráda, že se mi jakžtakž podařilo vstát. Spaní s malou na jedné posteli není kdovíjaké žůžú. I když se přiznám, že s ní spím ráda. Už potrénovala, jak se spolu někam vhňácnout a leží zádíčky ke mně, takže tvoříme dva takové plátky mandarinky.

Jako prvního jsme navštívili řezbáře Františka Bílka ve Sklenném nad Oslavou. Líbila se mi jeho originalita. Například mu uhnil sloupek u zábradlí, tak si místo něj vyřezal Kocoura v botách. Parádní! Bohužel nemám fotku bez dcery. Zato se můžete podívat sedátko u něhož sluha drží slunečník. Hned bych ho chtěla domů taky. Ale jako lehátko. Zrovna poslouchám Obsluhoval jsem anglického krále, tak mi to připadá takové symbolické.

Sedátko se sluhou

A broučka na dlani.

Vyřezával (nebo truhlařil či tesařil) už jeho děda. Ale vymřou po meči, protože jeho dvě dcery na to (celkem pochopitelně) nejsou. Dělá hlavně z lípy a moří to, takže to má takovou zvláštní šedozelenou barvu. ale teď po úrazu na kole se pustil i do šperků ze švestky, protože nemohl držet dláto. Koupila jsem si náušnice s udělanýma dírkama, ale možná jsem měla vzít ty zvláštně ohnuté, které jsem měla v ruce jako první.

Zajímavé postavy


pátek 2. října 2026

Kreativní vila ve Světlé nad Sázavou

Před tím, než jsme s Kamilem (a malou, kterou asi v dalším textu budu víceméně vynechávat, pokud tam zrovna nebude aktivně účinkovat) vyrazili na ateliéry, navrhla jsem, že bychom se mohli zajít podívat na otevření Kreativní vily ve Světlé nad Sázavou.

Vila byla v roce 1900 vystavěna rodinou Kratochvílů, o nichž nám současná majitelka vyprávěla. Nejprve patřila řídícímu učiteli Václavu Kratochvílovi (*1872), z rozvětveného rodu brusičů granátů, a jeho ženě Anně (*1881). Následně z ní byla podniková mateřská škola národního podniku PAL (později známá jako MŠ Pěšinky). Kam jsem kromě jiných slavných a významných osobností chodila i já. ;-) Po přechodu do veřejné správy vlastnilo budovu město Světlá nad Sázavou a v roce 2016 ji odprodalo soukromému vlastníkovi. Zřejmě současné majitelce, která mimo jiné provozuje farmářskou tržnici 24/7 = takový ten automat, kde si můžete koupit různé farmářské věci cestou z vlaku, když míříte do města.

Líbilo se mi, že se pokusili uvést vilu do původního stavu co se týče vnějšího vzhledu. Fasáda je roztomile růžová (měla jsem ji vyfotit i zvenku) a uvnitř mají kazetové dveře. O povolení fotit jsem samozřejmě požádala. Byla jsem upřímně nadšená, že se někdo snaží o takovou parádu (jako máme my doma).

Kazetové dveře
Trochu zklamáním pro mě bylo, že vila není přístupná celá, ale jen tyto dvě místnosti s kuchyňkou, neboť v druhé části bydlí s rodinou syn naší průvodkyně.

Další snímky jsou z toho, co je možno si zde na tvůrčích kurzech vyrobit, případně zakoupit.




čtvrtek 1. října 2026

Dny otevřených ateliérů 2026

Podesáté jsme s Kamilem vyrazili na ateliéry na Vysočině. 

Plakát DOA, překvapivě v modré, dřív měli vše červené

Nějak koncem léta mě popadla touha to vyzkoušet. Tak jsem se mu ozvala s tím, jestli má/me odvahu to prubnout i s malou. Bez ní to rozhodně nepřipadalo v úvahu. Nemůžu ji někde nechat na víkend. Jednak není kde, a jednak není na tak dlouhou dobu beze mě zvyklá. Navíc příležitostně kojím.

Kupodivu byl Kamil i pro takovéhle šílenství. Aspoň já to považuju za pořádný odvaz.

Vzhledem k tomu, že se jednalo o výročí – desáté ateliéry, chtěli jsme si zopakovat to nejlepší, co jsme kdy navštívili, ale nakonec z toho sešlo, protože jsme se museli trochu přizpůsobit tomu, že u našich musíme vyzvednout autosedačku a pak tam s ní taky budu potřebovat vrátit. Vlakem to s ní nedám, i když se jedná jen o vajíčko. Vezu totiž ještě kočárek.

Autosedačka byl v podstatě jediný problém. Jídlo jsem měla koupené ve skleničkách a taky trochu hroznového vína, Kamil měl hrušky a pár dalších věcí, co se dalo dát i miminku. Vlastně batoleti. A počasí se taky parádně vydařilo.

P. S.: Vyrazit na ateliéry (Dny otevřených ateliérů, DOA) byl jeden z mých plánů v podzimním bucket listu (zde). DOA mi totiž spolehlivě přinášejí štěstí a inspiraci.

Postupně bych chtěla všechny ateliéry zpracovat do článků, ale jak můžete vidět v rozcestníku, nepodařilo se mi to ani v uplynulých letech, kdy jsem ještě neměla miminko.

  • sobotní ateliéry 
    • řezbář František Bílek Sklené nad Oslavou 17
    • mozaiky Marika Toman Bumbálková, mozaika, socha, kresba, Náměšť nad Oslavou, Bítešská ul. (naproti restauraci Na statku), ale bude se stěhovat s ateliérem jinam ještě letos
    • Dárky pro radost – oblečení, dekorace, Třebíč, Hybešova 261/11
    • Umělecké kovářství Václav Noha Štěměchy, Prostřední 37
  • nedělní ateliéry 
    • drátované stromky Drátování u Mirky Rokytno 19
    • zpracování lnu FOXUM Tři Studně 22
    • fruit carving Kreativní Slunečnice (viděno 2022/so/2 - Kouzlo) Havlíčkův Brod, Havlíčkovo náměstí 18
    • Jaroslav Těsnohlídek knihvazačství 
    • hudební nástroje Kalimba – Marek Bolf Havlíčkův Brod, Na Úpatí 2683
    • fusing, vitráže Miroslava Špačková a Petr Poltavec – Atelier na dvorku Veselý Žďár 18


neděle 15. září 2024

Dny otevřených ateliérů (DOA) díl 3

Tak už jsme tu měli: 

malý rozcestník k článkům z Ateliérů 2021

  • sobotní ateliéry
      • sklárna Janštějn Horní Dubenky, Sídliště Janštejn 39
      • textilní tvorba Vopálková Jana – pletená móda Horní Cerekev, Štítného 55
      • vitráže Tomíšková Hana, Dolní Cerekev, Rohozenská 176
      • Umělecké kovářství Fučík & Skála, Štoky 78
      • keramika Trbuškovi Vladimír a Štěpánka – Keramika, Okrouhlička 7
      • malířská plátna Janáček art & galerie Přibyslav, Bechyňovo náměstí 20
  • nedělní ateliéry
      • enkaustika Čuprová Saša – Ateliér pro radost, Štěpánov nad Svratkou 140
      • keramika TRŽIL – ROSSI, Bystřice nad Pernštejnem, Bočkova 257
      • textilní tvorba + architektura Chalupa pod lípou, Sněžné, Krásné 35
      • truhlář, řezbář, keramika, kůže, malba Zámek Žďár nad Sázavou – ateliéry a dílny Chytré ruky, Žďár nad Sázavou, Zámek 8/8

Zde je malý rozcestník k článkům z Ateliérů 2022:

  • sobotní ateliéry 1. 10. 2022
      • Koulier, výroba skleněných ozdob na Oflendě u Hlinska
      • vyřezávání u Špicla a Kouzlo Pohledští Dvořáci (Martina Koumarová)
      • výroba bubnů 
      • keramika Okrouhlice 12
      • MgA. Matěj Zámečník, sochař a malíř v Úsobí 
      • keramika Radostín nad Oslavou 100
  • nedělní ateliéry 2. 10. 2022
      • 81 keramika Velké Meziříčí - Mostiště
      • 71 keramika (Koněšín)
      • 68 patchwork (Kouty u Třebíče) 
      • keramika v Oslavici 
Ateliéry 2023:
  • sobotní ateliéry 
      • B-šperk Monika Brodská, Březí nad Oslavou 94
      • Umělecké kovářství Tomáš Popela, Bohdalov 134
      • knihařská dílna Iva Hájková, Žďár nad Sázavou, Horní 135/2
      • kaleidoskopy krasohledy.cz, Horní Krupá 73
      • mozaiky z kamení, Andrea Latislavová, Krásná Hora 33
      • umělecký kovář Jan Schwarz, Havlíčkův Brod, Svatý kříž 63
      • ambrotypie Ivo Karas, Křižanov, Meziříčská 316
  • nedělní ateliéry 
      • restaurátor nábytku Annuli Annuli – Anna Pokorná, Blažkov 2
      • řezbář Rostislav Župka, Křoví 27
      • sochař Václav Kyselka, Křoví 215

V roce 2024 jsem na ateliéry nejela, protože jsem byla tou dobou ve Františkových Lázních.

V roce 2025 jsem na ateliéry nejela, protože jsem měla malé miminko.

Ateliéry 2026: (podesáté na DOA s Kamilem)

  • sobotní ateliéry 
    • řezbář František Bílek Sklené nad Oslavou 17
    • mozaiky Marika Toman Bumbálková, mozaika, socha, kresba, Náměšť nad Oslavou, Bítešská ul. (naproti restauraci Na statku), ale bude se stěhovat s ateliérem jinam ještě letos
    • Dárky pro radost – oblečení, dekorace, Třebíč, Hybešova 261/11
    • Umělecké kovářství Václav Noha Štěměchy, Prostřední 37
  • nedělní ateliéry 
    • drátované stromky Drátování u Mirky Rokytno 19
    • zpracování lnu FOXUM Tři Studně 22
    • fruit carving Kreativní Slunečnice (viděno 2022/so/2 - Kouzlo) Havlíčkův Brod, Havlíčkovo náměstí 18
    • Jaroslav Těsnohlídek knihvazačství 
    • hudební nástroje Kalimba – Marek Bolf Havlíčkův Brod, Na Úpatí 2683
    • fusing, vitráže Miroslava Špačková a Petr Poltavec – Atelier na dvorku Veselý Žďár 18



středa 27. prosince 2023

Angeliky vánoční deník (2023), 5. část – pohádkové Vánoce

Ne 24. prosince, Štědrý den

Dopoledne zkoušíme pohádku Když draka bolí hlava (*). Jsme na tom podobně jako někteří recenzenti na ČSFD, vydržíme 10 minut. Což je fakt hrůza vzhledem k tomu, jaký jsem milovník pohádek. Asi by bylo dobré na úvod říct, že kdyby to bylo nějaké studentské dílko, dalo by se tomu leccos prominout, ovšem Gott mluvící slovensky nikoliv. Na ČSFD má 12 % a ocenění 35. nejhorší film. Režisérem je Dušan Rapoš a co tak koukám, ani jeho další filmy nemají právě dobré hodnocení. Kritici mu mimo jiné vyčítají, že se snaží, dělat si vše sám a pak to podle toho vypadá. Souhlas – drak je naprosto příšerný. Ještě před dvaceti lety by obstál, ale dnes už divák čeká víc.

Ocituji mou oblíbenou Jezinka.Jezinka z ČSFD: „Když dvouhlavého draka bolí hlava, je problém v tom, že neví která, protože ... je debil? Kovář mluví pseudoslovenštinou tak strašnou, že to uráží i mé, vůči prznění slovenštiny zcela inertní, ucho. Další postavy zas na oplátku przní češtinu. Jinak drak prokleje dvě království, protože ... proto. Královské děti se do sebe zamilují, nebo to aspoň tvrdí. Chovat se tak nechovají. Přijde prokletí, vysvobození, po němž se ti dva zamilovaní ani nepoznají. Celé to vypráví dvouhlavý drak dvěma dětem, které ... prostě je to blábol nikoli česko-slovenského, ale galaktického rozměru. Kdybych dávala pohádkám odpad, tady bych ho dala.“

Naštěstí jsme to vzdali opravdu brzy a spravili si chuť loňskou pohádkou Největší dar (****), která má sice na ČSFD 51 %, ale je moc fajn. O režii se postaraly pro mě dosud neznámé dámy: Daria Hrubá a Marta Santovjáková Gerlíková, z nichž první psala s Pavlou Horňákovou scénář. Líbí se mi ten nápad, že je to o slovanských bozích Svarožicovi, Radegastovi, Černobogovi a taky o Jaru (Vesna), Létu (Živa), Podzimu (Oseň, mimochodem výborná role pro Polívkovou, které krásně sedla) a Zimě (Morena).

Pobaví mě hláška „To bysme měli po ptákách,“ protože ta se používá i u nás doma. A výborná je francouzská lektorka tance (jezinka učící víly) „zajměte pozice“, „nestrpím abstinenci“ místo absenci, „slyšela jsem to na vlastní oči“ atp. 

„Slyšel jsem o někom, kdo uměl měnit vodu ve víno.“
„A proč bych měnil slivovici ve víno?“

„Sejčkování nech laskavě na mě. Ponurá nálada se hodí spíš k podzimu než létu.“

Vánoční stromeček v kuchyni

Mohli jsme to udělat dřív, ale jsme tak zvyklí, takže nás to nenapadlo, a zdobili jsme vánoční stromeček zase až na Štědrý den po obědě. Ke kterému jsme měli tradičně rybí polévku. 

Nejprve vždy věšíme kolekce – koupila jsem je vloni po Vánocích se slevou –, abychom pak v případě neopatrnosti neshodili skleněné baňky. A pak ještě mamka dává řetězy a někdy i třepení. Na závěr táta dává svíčky v kalíšcích (jde to ještě někde koupit?) a prskavky. 

Kolekce patří na vánoční stromeček jako první


Ozdobený stromek letos vypadá takhle:

Ozdobený vánoční stromeček

Vzpomínáme (jako každý rok), jak jsme jednou měli dva vánoční stromečky. Vzniklo to nějak nedopatřením: jeden jsme koupili a druhý nám darovala tátova kolegyně. Smrček v kuchyni jsme ozdobili skleněnými koulemi a vším možným blyštivým (jako to děláme každý rok) a borovičku v obýváku slaměnými ozdobami. Bylo to úplně jiné a taky moc krásné. Celkově bylo nádherné mít dva stromky. Všude se linula krásná vůně lesa. Což mi připomíná, že se mi zdá, že letos stromeček moc nevoní. Ale stejně je to úplně jiná liga než umělý.

Odpoledne jsme vyrazili také na tradiční vycházku na hřbitov a do parku.

Rozbředlý sníh a svíčka v parku, asi to pod ní taje

Vánoční stůl s adventním stojanem a sklenka obalená cukrem na přípitek
Ozdobené cukroví, ovšem nikoliv z mojí tvorby, já se letos zdržela

Navštívil nás Ježíšek a vypadá to, že jsme byli hodní.
Stůl s dárky

Balit se dá i jinak než do papíru, který pak vyhodíte.

Po rozdání a rozbalení dárků jsme si ještě pustili pohádku Zakletá jeskyně (***/****) z loňska od režisérky Mariany Čengel Solčanské. Na ČSFD má 55 % a jak vidíte, hodnotím ji také velice příznivě. Obecně mám asi trochu potíž po prvním zhlédnutí odhadnout, jestli dát čtyři hvězdičky, protože mě v dalších letech bude stále znovu a znovu bavit a nebo jestli ji stačí vidět jednou za pět deset let.

Hned do začátku je zajímavé, že skoro všechny postavy jsou nepříjemné, protivné nebo zlé. Kromě hlavní hrdinky Ady, která poslouchá otce a chápe, že když je něco zakázané, nemělo by se to dělat.

„Ty nevíš, kdo já jsem?“
„Zbabělec. Jenom zbabělec loví zvěř u krmelce.“

„Vládly po boku svých princů.“

Po 25. prosince, fotíme vylitou řeku z břehů

Tradiční vánoční obleva vylila řeky z břehů. Pod tíhou mokrého sněhu se polámala spousta větví stromů. 

Kdo může říct, že má na zahradě řeku?

Pěšinky. Ty stromy jsou obvykle na břehu

Vjezd do řeky

Dumala jsem nad tím, jestli je to ta pěkná pohádka s drakem, a tak jsem si pustila Sněžný drak (***/****). Nebyla to ona, ale nevadilo to. Tuhle jsem viděla už někdy dřív, ale nejspíš ne ten začátek. Líbí se mi kletba. Konečně jedna z těch, co opravdu dává smysl – až se princ Jan stane sobeckým, změní se v draka, a tak budou chráněny všechny ženy, které by si ho snad byly bývaly vzaly.

Přichází sluha a přemýšlí, jak nejlépe oznámit králi narození dítěte, nakonec zvolí: „Vaše královská milosti, dovolil jsem si Vám porodit dceru.“

Ta pohádka, kterou jsem hledala, se jmenuje Legenda o drakovi/Dračí princ (****) a je ruská. Na ČSFD má 71 % a klasifikují ji spíš jako fantasy než pohádku. A je opravdu moc pěkná, vřelo doporučuji ke zhlédnutí. Drak je podařený. Navíc se mi líbí zvláštní zvířátko, které žije v jeskyni. Jasně, je to trochu variace na Krásku a zvíře, ale možná i proto to tak dobře funguje. P. S.: Zvládl se na to dívat i manžel a od té doby občas říkáme: „A ty hlídej.“

Druhá pohádka, kterou jsem si dnes pustila, byla nová Tři zlaté dukáty (***). Jak jsem psala výše, je celkem obtížné odhadovat, jak se mi bude pohádka líbit příští rok nebo třeba za dva roky. Na ČSFD má 54 %, režisérkou je opět Mariana Čengel Solčanská, která psala scénář se Zuzanou Líškovou. Líbí se mi, že je to o pasáčkovi ovcí Jurajovi a zakleté panně Julii, která putuje staletími a nabízí vždy dukát prvnímu, koho potká. A tady je trochu zakopaný pes, jak poukazuje kdekdo na ČSFD. Proč by jí měl někdo vracet dukát, který mu darovala? To prostě nedává smysl. Ale jinak Julie je krásná, krajina nádherná, zřícenina taky super, sobecký a zlý správce je trochu moc zbytečně uřvaný jak Trautenberk a přitom až tak nic zlého nezmůže a nedělá. Nemohl by aspoň trápit služebnictvo? Takhle to není moc uvěřitelné, když si na něj hubu otvírá i kuchařka. 

Našlo by se i pár dalších slabin, jako vzhled pasáčka – opravdu by si pěstoval takový nechutný knírek? Neměl by spíš plnovous? Osobně bych si snad radši vybrala toho troubu ze zámku než jeho. Navíc pořád blouzní o Americe, sám možná sotva umí číst, ale pojede za moře? O jazyku nemluvě. No a to zlomení kletby je pěkná podpásovka. Sice mu Julie nesmí říct, jak kletba zní, ale naštěstí je tu učitelskej, kterej to vyčte v chytrý knize. I když je to asi jediný způsob, jak může být kletba zlomena a divák může věřit tomu, že to takhle někdo udělá.

Na ČT 2 si pouštím film Královna Alžběta: Zlatý věk (***), protože jsem si myslela, že se dozvím víc o vládě potomka Jindřicha VIII. Tudora, o němž jsme přečetli trojdílnou ságu a dokoukáváme seriál Tudorovci (***), který má na ČSFD průměrně 80 %. Film o Alžbětě I., dceři Jindřicha a Anny Boleynové, je sice fajn, ale celý se týká víceméně začátku její vlády a konfliktu se Španělskem, které je katolické a chce napravit protestantskou Anglii. Těšila jsem se na detaily z každodenního života, místo toho jsem dostala bitvu na moři. Ale bylo to super, jen bych to nepojmenovala Zlatý věk, protože ten nastal až po porážce španělské neporazitelné Armády a tím film skončil.

„Proč se bát zítřka, když máme jen dnešek?“

Další letošní pohádka Klíč svatého Petra (****) má na ČSFD 54 % stejně jako Tři zlaté dukáty, ale já ji rozhodně hodnotím jako lepší. Nápad byl u obou stejně dobrý, jenže Karel Janák to prostě dotáhl. Děj dává smysl. Král (Nárožný) je dobrý jako vždycky. Hlavní hrdina „baron“ Tobiáš (Filip Březina) je neokoukaný. I když to není můj typ, je tak hodný a charakterní, že splňuje přesně představu prince. Na ČSFD jsem si přečetla, že roli přijal kvůli své babičce. Dobré rozhodnutí, chlapče, dost ti to sedlo!

Dalšími důležitými postavami jsou Berenika Kohoutová a Mark Kristián Hochman. Objeví se hned v úvodu a strhnou pozornost takovým způsobem, že bych to od pohádky opravdu nečekala. Famózní! Škoda, že pak už ten jejich vtip tolik nevyzní někdy v průběhu. Že tam nejsou nějaké dějové zvraty, které by mě šokovaly jako úvod. Ale nevadí, i tak bych za to nejradši dala pět hvězdiček. Je to něco jiného a je to dobré. A když tak koukám na fotky z filmu, říkám si, že se mi moc líbí i ty kostýmy. Princezniny šaty a hlavně šaty Emílie. 

Vodník (Lukáš Příkazský) je sice trochu zbytečný, ale v pohádce nijak významně nepřekáží. Osobně bych trošku čekala, že když mám ve filmu vodníka, víc se mu věnuju a vyblbnu se s ním. Nebo na něm. Zvlášť, když si režisér nebo scénárista uměl tak pěkně pohrát s těmi dvěma výlupky. Oba rádcové jsou uvěřitelní a sympaticky nesympatičtí (Sabina Remundová, David Novotný).

Pes, který má nějakou posedlost klíčem svatého Petra? Ale jo, to mu odpustíme. Mimochodem Ivan Romančík starší je v roli svatého Petra také výborný. 

„Jak jste se měla?“ ptají se princezny, která právě dorazila.
„Jako v klášteře daleko od domova.“

Svatý Petr: „Ticho! Víte, co to je otvírat nebeskou bránu šperhákem?“
Vilém: „Pardon, ale to je páčidlo. Kdybyste chtěl, já vám vyrobím šperhák. To je mnohem lepší.“
Svatý Petr: „Já nechci lepší šperhák.“

Svatý Petr za sebou nechá hořet plameny a straší lupiče peklem. Lupička: „Musíte nám to pořád ukazovat?“
Svatý Petr: 
„Tomu se říká motivace.“

„A nyní, vážení, přistoupíme k vážení.“

„Já jsem špatná, ale oproti nim...“

Král: „Já plavat umím. Jenom jsem to ještě nikdy nezkusil ve vodě.“

„Jsem jen chudý muzikant a ještě navíc po smrti.“

Opět ujíždím na luštění obrázkových křížovek. Měli byste to zkusit. Je to skvělá relaxace!



Další části vánočního deníku:

1. část: 1.–3. 12. 2023

2. část: 4.–10. prosince 2023

3. část: 11.–17. prosince 2023

4. část: 18.–23. prosince 2023

6. část: 26.–31. prosince 2023


úterý 19. prosince 2023

Angeliky vánoční deník (2023), 4. část

Po 18. prosince

Dneska jsme večer skončili včas a to i přesto, že jsem se musela stavit koupit si jehlice č. 3, protože jsem si jednu rozsedla, když jsem se ji snažila používat jako pomocnou při pletení v posteli. Takže jsme večer trávili koukáním na seriál Tudorovci – ještě jsme ho nedokončili, protože po návratu z lázní nám zbývá jen málo času.

Út 19. prosince, někde chodí Ježíšek s předstihem, to aby to všechno stihl

V práci u nás chodil Ježíšek, a tak jsem si domů přinesla první dva balíčky. Respektive jeden (ten druhý), protože první jsem si hned rozbalila a překvapeně koukala na podivnou hmotu uvnitř.


Zkusila jsem vytvořit reelsko na Facebook. Můžete mrknout na stránku Angeliky bloček a říct mi, jestli se mi to povedlo. ;-) Je to video z malování a rekonstrukce zároveň. Ale samozřejmě není reálné v tu chvíli, kdy jsem ho zveřejnila, protože nemám chytrý telefon, ale fotím foťákem a tahám si fotky do počítače.

Kolegové mi v práci zkazili whamageddon, což je snaha vyhnout se písni Last Christmas až do Štědrého dne. Docela mě to mrzelo, protože už jsem to měla za pár a čas se krátil. Navíc je to moje oblíbená písnička, takže jsem si musela dávat pozor, abych si ji omylem nepustila.

Čt 21. prosince, vánice a bláznivé počasí

Chumelí! Jedu krmit autem. Stěrače to sotva stírají. Jedu pomalu. Naše silnice stejně vypadá spíš jako úvozová cesta, takže víc než padesátkou jedu jen výjimečně. A to je stejně šedesátka.

Nejdřív se sypala kvanta sněhu – čistá fotka, žádné počítačové efekty

Sněhem poprášený dvůr

O chvíli později vše rozzářilo slunce

Pá 22. prosince, deskovky

Večer hrajeme Ducha a Karaka. Užívám si deskovky a pohodu. Večer chumelí. Že bychom letos měli Vánoce na sněhu? I když je to období oblevy?

So 23. prosince, focení se sněhem

Dopoledne vyrážíme do města fotit zimní krajinu a vše kolem se sněhem. Konečně to jednou vypadá jako v Ladovské zimě. Bez té hnusné ponuré šedi. Vybrala jsem tolik pěkných fotek, že z toho bude samostatný článek. Odpoledne si znovu fotím sochu svatého Josefa, před níž se objevily první svíčky za čtvrteční oběti střelby na Univerzitě Karlově. Na radnici je smuteční prapor.

Pietní místo u sochy sv. Josefa za oběti střelby na FF UK
Jdeme se podívat na výstavu nádherných obrazů Jolany Čechové a keramických sošek Jindřicha Kostelníka.
Výstava obrazů a keramiky

Obrázky vypadají téměř jako fotografie, jak jsou povedené

Rozkošné betlémky s ovečkami a oslíky

Váza s ksichtíkem

Čert a čaroděj s věží

Neobvyklý stromeček v okně
Koukáme na Tři přání pro Popelku (***/****), což je v podstatě naše Popelka, akorát natočená Norskem a Litvou. Na ČSFD má pohádka z roku 2021 jen 45 %, ale za zhlédnutí rozhodně stojí. Vidím ji už asi podruhé a miluju tu nádhernou zimní krajinu. Hned se pozná, že to není točené v Čechách. Ale naše je rozhodně vtipnější. Skoro je až podezřívám, jestli ji trochu nevykradli. 

Přemítáme, jak to vlastně v originále je: dostane Popelka tři oříšky, nebo jsou v ní dýně a víla kmotřička? Jak by pak přišla k šatům? A vůbec, kdo sepsal „originál“? Božena Němcová, nebo bratři Grimmové? Tahle je podle předlohy od Boženy Němcové. A snad opravdu i podle té naší české. O to víc mi tam chybí naše rýmovaná hádanka. 

Zdá se, že už si toho moc nepamatuji, třeba mám pocit, že by mělo být víc plesů, vždyť někde se potřely schody lepidlem, aby se tam přilepila. A princi pak zůstane střevíček. A žádné myslivecké hadry a tak.

Trošku tam pokulhává, že když si oblékne myslivecké hadry, přemýšlí, co má dělat s tím lukem. Mě by víc zajímalo, co mám dělat s tím knírem!

Později se díváme na Jak si nevzít princeznu (***/****). V roce 2021 jsem jí dala jen dvě hvězdičky, ale asi se to časem usadilo, teď už se na ni klidně koukám podruhé. A vlastně oceňuji originální nápad. Pohádka vypráví o tom, že ne vždy se do sebe zamilují zasnoubení potomci královských rodů. A když náhodou zjistí, že by se s tím dalo něco dělat, neváhají ukrást sudičkám hodiny času a vrátit se do minulosti.

Jako vždycky koukáme, co by to mohlo být za zámek. Zdá se, že Frýdlant. Sídlem loupežníků je zřícenina Zvířetice, o které jsem psala zde. Mrkněte na fotky. ;-) Dále se natáčelo na Pernštejně, i z něj mám článek.

Pohádku režíroval Karel Janák, můj oblíbenec. Scénář napsal Petr Hudský, který zjevně s Janákem na těch nejlepších pohádkách spolupracoval. Jen tak dál! Miluju to! Na ČSFD má 53 %. A další bonusový bod má Janák za to, že odmítl, aby královnu hrála herečka neevropského původu, protože by se to u diváků nesetkalo s pochopením. No vážně, když to dává smysl, je mi úplně fuk, kdo je hlavní hrdina nebo vedlejší postava, ale co vím, tak jsme nikdy v dějinách neměli jako královnu ani Japonku, ani indiánku. A mezi husity byli Afričani taky jen stěží.

„Když uděláš jednu špatnost, bude pro tebe snazší udělat další. Nikdy nevíš, kdy se to zastaví...“ moudrá to slova sudičky.

„To ste si nemohli vzít nic lepšího...“
„Na tuhle svatbu to stačí.“

„Doufám, že si uvědomuješ, že ses právě narodil. Takhle ošklivýho tě nikdo nezná...“

„Nevím, co chceš dělat, ale rozhodně s tím nesouhlasím.“


Další části vánočního deníku:

1. část: 1.–3. 12. 2023

2. část: 4.–10. prosince 2023

3. část: 11.–17. prosince 2023

5. část: 24.–25. prosince 2023

6. část: 26.–31. prosince 2023

sobota 8. dubna 2023

Velikonoce na Michalově statku

So 8. 4. 2023

Po nějaké době jsme opět vyrazili za kulturou na Michalův statek v Pohledi. Na Velikonoce jsem tam byla v roce 2014 (zde) a taky na Vánoce téhož roku (článek zde). 

Statky v Pohledi (vlevo statek bezzemka, vpravo hospoda U Franze Josefa)


Chtěli jsme alespoň jednou stihnout vystoupení folklorního souboru Škubánek, takže jsme tam dorazili chvíli před desátou, protože jsme si zároveň chtěli užít povídání s průvodcem, panem Jindřichem Holubem, místním starostou od 1. 1. 1992. Ideálně s co nejmenším množstvím dalších lidí. Poštěstilo se nám a první prohlídku světnice jsme si užili jen sami ve dvou. Brzy se sice přidali další lidi, ale asi jen dva. A tak jsme se dozvěděli, že takhle nějak vypadal sobotní stůl za Marie Terezie v roce 1771. 

Svátečně prostřený stůl z doby Marie Terezie

Ačkoliv se jindy jedlo z jedné mísy – aby se nemuselo mýt nádobí (jak chytré!) – slavnostní prostírání mohlo být do vícero talířů. Jelikož je dnes sobota, na stole nemůže být ještě maso, to se objeví až zítra. Ježíš Kristus totiž vstává z mrtvých o půlnoci.

Topilo se jen v jedné místnosti, v obývané světnici, kde spali všichni. A ne každý měl svou postel, natož aby měl svůj pokojík! 

Vedle byla černá kuchyně, kde se vařilo na otevřeném ohni. Další místnost byla vejminek, kam se někdy chodívalo spát. Tomu jsem moc neporozuměla, protože tam přece byla zima! A dál už byly jen chlívy.

Samostatnou budovou je špejchar, česky zvaný sýpka. I když já mám za to, že i název špejchar už dávno zdomácněl. Tam se skladovalo to nejcennější: obilí. Resp. nejcennější byla kráva, proto se hlídaly, když se vyváděly na pastvu. Dále tu jsou různé kůlničky, stodola a domeček, kde paní prodávají perníčky, makronky a podobně. Koupili jsme takové nádherné kulaté se zapečeným bílkem nahoře.

Nabídka občerstvení

V jednom z přístřešků byla kravička Česká červinka. Prý kouše. Ale já si ji pohladila a nic se mi nestalo. Byla moc krásná a líbila se mi víc než ty mléčné, které máme za stodolou my. Asi už jsem na ně příliš zvyklá. 

Kravička vzbuzuje respekt
Velká jako kráva

Prošmejdili jsme všechny prostory a všímali si nejrůznějších detailů. Manžel mi občas ukazoval, co z toho máme někde (zahrabošené na špejchaře nebo jinde) i my. Líbily se mi šindele, stejně jako posledně, když jsem tu byla. Protože si to nepamatuji z výkladu, musela jsem si vygooglit [1], že šindelové střechy vydrží při jednoduchém krytí 15 max. 20 let a při dvojitém 50–70 let, což nás dost překvapilo. Vždyť je to jen dřevo! Na druhou stranu se musí dodat i to, že o střechu je třeba pečovat. 

Připravené šindele

Ještě překvapivější pro nás ovšem bylo, že i došková střecha vydrží dlouho. Tak schválně. Zkuste si tipnout, za jak dlouho musíte vyměnit slaměné z žita nebo kukuřice či rákosové došky? Přitom na stavebnickém portále ASB [2] jsem našla, že „až každá třetí střecha novostaveb v Dánsku, Holandsku a částech Německa je z rákosu“. Nakolik je to pravda si netroufám odhadnout i kvůli stáří článku (2015), na druhou stranu mě překvapí, že vůbec někdo někde na světě (ve vyspělých zemích) dělá doškovou střechu. I kdyby to byla jen stovka alternativců, byla bych značně překvapená. Pro doškovou střechu potřebujete minimálně sklon 45°. A kolik že tedy vydrží? „Slaměná došková střecha vydrží při správné údržbě minimálně 30 let; a to ta střecha, u které se došky vážou klasem dolů. Došky vázané obráceně, klasem nahoru (tato metoda se používá na Slovensku), mají životnost dokonce až 50 let. Údržba střechy není náročná – občas se vyleze na střechu a zkontroluje se celistvost hřebenu, pokud je ze slámy. Plechový nebo keramický hřeben je nápadnější a trvanlivější, proto se pro něj lidé často rozhodnou.“

Nakonec jsme šli do hospody U Franze Josefa, který má nově (r. 2016) na návsi bustu (po sto letech v Česku první). [3][4] Pomník panovníkovi, který v českých zemích vládl bezmála 68 let, je busta na podstavci vysokém 2,2 metrů. Byla odlita v pražské slévárně Šilhanových podle modelu akad. sochaře Zdeňka Josefa Preclíka z Prahy. Kamenný podstavec je dílem světelského kamenosochaře Petra Šebesty a obsahuje nápis, že hlavním úkolem panovníka je chránit národ před jeho politiky. Pomník byl odhalen 20. 8. 2016. 

V hospodě jsou krásná modrá kachlová kamna.

Kachlová kamna

Zdroje:
[1] Šindelové střechy, otázky a odpovědi. Šindele z Valašska [online]. Stavíme srdcem. 2022 [cit. 16.04.2023] Dostupné z: https://www.sindelezvalasska.cz/otazky-a-odpovedi/. P. S.: Tahle firma dělala třeba střechy na Točníku, Valdštýnských domkách v Liberci, zámku Nemilkov a ve skanzenu v Kouřimi.
[2] Došková střecha – bude i u nás znovu běžnou krytinou? | ASB Portal. ASB-portal.cz | odborný portál | architektura, stavebnictví, byznys [online]. Copyright © Jaga Media, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. 30. 4. 2015 [cit. 16.04.2023]. Dostupné z: https://www.asb-portal.cz/stavebnictvi/strecha/doskova-strecha-bude-i-u-nas-znovu-beznou-krytinou.
[3] Mapy.cz [online]. [cit. 16.04.2023] Dostupné z: https://mapy.cz/zakladni?source=base&id=2192767&x=15.4520316&y=49.6587359&z=17
[4] Vesnice odhalila bustu Františka Josefa, první v Česku po sto letech. iDnes.cz. 20. 8. 2016 [online]. [cit. 16.04.2023] Dostupné z: https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/odhaleni-pomniku-cisari-frantisku-josefu-i-v-pohledi.A160820_153941_jihlava-zpravy_mv