Zvířetice

Cestou do Kytlic jsme se zastavili na zřícenině hradu Zvířetice. Překvapil nás svou rozlehlostí a také nepříjemným výstupem, neboť jsme se vydali po opačné straně než kudy vede normální cesta. Spadané listí klouzalo a bylo to tak tak vyškrábat se na kopec. V místním infocentru nás obsloužili, ačkoliv bylo 15 minut před otvíračkou a ještě byli překvapení, že vstupujeme velice nesměle. (Jinde se na vás utrhnou, co tam máte co lízt? Neumíte číst?!) 

Je třeba zmínit, že se pohybujeme v okolí Mladé Boleslavi (Bakov nad Jizerou), takže ačkoliv se jedná o výlet do Lužických hor do Kytlic, tento štítek jsem hradu nepřidělila, protože by to bylo matoucí.

Zřícenina hradu Zvířetice (foto JV)

Hrad byl výhodně umístěn na kopci chráněném ze dvou stran hlubokými koryty vymletými vodou a na třetí příkrým svahem k řece Jizeře. Zbývalo opevnit pouze západní stranu, kde podhradí bylo od vlastního hradu odděleno šíjovým příkopem, po stranách uzavřeným příčnými zdmi. Hned za příkopem byla postavena asi 80 m dlouhá čelní hradba, která se na obou nárožích přimykala k dvěma okrouhlým věžím.

Zříceninka byla okouzlující a zajímavá především do poloviny natřenou bílou věží, na níž je navíc zvláštní to, že je z poloviny „otevřená“. Myslím, že díky ní si Zvířetice s žádnou jinou zříceninou nemůžete splést.

Počasí bylo krásné, takže fotky jsou jako malované. Prostě podzim v plné parádě.

Zbytky hradní věže (foto JV)

A teď něco málo k historii: Hrad byl založen asi v prvním desetiletí 14. století Markvarticem Zdislavem z Lemberka, synem purkrabího Pražského hradu Havla z Lemberka a jeho manželky blahoslavené Zdislavy. Zdislavovi synové Heřman a Markvart se psali po novém rodovém sídle ve Zvířeticích. Nejstarší Heřmanův syn Havel ze Zvířetic pravděpodobně zdědil Jablonné. Markvartův syn Hašek zastával za císaře Karla IV. hodnost mistra královské komory. Mnoho jejich dalších synů bylo posláno do církevních institucí.

Jistý Zdislav ze Zvířetic se stal v r. 1410 na pražské univerzitě mistrem svobodných umění a stoupencem Jana Husa. Stál za ním i ve sporu o Viklefovy knihy, podepsal v roce 1410 odvolání k papeži a postavil se společně s Janem Husem i proti prodeji odpustků nařízeným papežem Janem XXIII. v r. 1412. Za to ho stihly, spolu s Husem, nejen posměšky protivníků, ale i církevní klatba. Zdislav také podepsal známý protestní list české šlechty kostnickému koncilu. Spolu s ním podepsali i jeho bratři Václav a Petr a strýc Vilém. Zvířetice byly pravděpodobně obléhány husity, ačkoliv neúspěšně. Tažení se možná účastnil i sám Žižka.

V roce 1504 prodal Hašek Zvířetice Václavovi Sezimovi z Ústí a rod Zvířetických se tak navždy rozloučil s hradem, který založil a po němž se jeho členové psali. Sezimové však prodali hrad v roce 1528 spolu s panstvím Janovi Vartemberkovi na Dubu a Loukovci, který byl nejvyšším purkrabím za krále Ludvíka Jagellonského i později za krále Ferdinanda I. Jeho syn Adam se bohužel z účastnil neúspěšného stavovského odboje proti králi Ferdinandovi I., jenž toho využil a zkonfiskoval panství Skály, Rohozec, Frýdštejn a Český Dub. Z milosti mu ponechal Hradiště a Zvířetice, ale jen jako manství. Adamovi se podařilo prodat Zvířetice Mitrovickým.

V první čtvrtině 16. století za Jana Vartemberka bylo ke starému paláci přistavěno jižní křídlo, dosavadní vchod do hradu byl zrušen a nový byl vylámán v ohradní zdi hned pod severní věží. V druhé polovině 16. století za Adama z Vartemberka a jeho nástupců byly přistavěny obytné budovy i k západní a severní obřadní zdi. Také věž byla zvýšena o dvě patra (1592). Obranná funkce objektu ustoupila do pozadí a hrad se změnil v renesanční zámek. Následně se měnili majitelé, až byl Zvířetický zámek ponechán jako byty úředníků a kanceláře panství a bydlelo se v Mnichově Hradišti. (o něm si povíme příště).

V 17. století byla v severovýchodním nároží zvířetického zámku, po opravě sesuté zdi, zřízena nová kaple; zda na místě staré, není dnes možno s jistotou tvrdit.

Škody, které na zámku natropil požár od blesku v roce 1693, byly ještě opraveny, ale když v roce 1720 při bouři znovu vyhořel, byl ponechán svému osudu. Další dvě století dokonala dílo zkázy, takže dnes z kdysi pevného hradu a později přepychového zámku zbyly jen trosky a hromady rumu.

Zdroje:
vlastní poznámky
http://www.hrady.cz/index.php?OID=334