Na trhy jsem vyrazila společně se svou bývalou kolegyní z Vlniky, ale velice brzy jsme se rozdělily, protože já je procházím o poznání pomaleji, i když tentokrát jsem se s každým nevykecávala, neboť mě hodně bolely nožky z bot na podpatcích a hlavně jsem něco měla s levou nohou, takže mě bolela pořád (naštěstí se to samo spravilo).
Venku před gymnáziem byla děsná fronta a já si uvědomila, že jsme spěchaly zbytečně, protože trhy otevíraly ve 14:30 a ne ve dvě, jak jsem si myslela. Ještě, že jsem spěchala mírně a s taktem. Jako obvykle jsem neměla v plánu nic moc kupovat.
Vyšla jsem do třetího patra a vzala to postupně dolů. Často jsem si kvůli noze dělala přestávky na lavičkách a kvůli bolestem jsem si to i výrazně méně užila než obvykle. Také mě zklamalo, že jsem zde nepotkala paní Andělovou z obchůdku U jehlic a klubíček. Možná že jsem se jenom špatně koukala, protože na jejím webu je, že by tam měla být, ale na druhou stranu není zrovna dvakrát aktuální, když tam má napsáno, že další objednávka klubíček Schoppel Wolle bude odeslána 12. 7.
Zaujala mě spousta věcí a domů jsem si přinesla několik vizitek zajímavých prodejců. Dokonce i jeden letáček, paní tam totiž dělala krásně modrý čaj… pochopitelně že vím, že je ze Slézu maurského, neboť jsem jím dříve zlobila svého spolubydlícího na privátě. S potěšením jsem mu nabízela všelijaké svoje podivnosti: kvašený nápoj z kombuchy, modrý čaj ze slézu nebo černý třtinový cukr (s melasou). Mimochodem čaj ze slézu je dobrý proti kašli. Myslím, že doma ještě malou zásobu mám, jestli ne, tak jsem prohloupila, že jsem si ji teď před zimou neudělala.
Z dalších věcí bylo k vidění háčkování z korálků… což jsem už mnohokrát obdivovala. Nyní jsem se na to blížeji podívala a ochotná paní mi ukázala, jak to dělá i jak začíná. Nezbývá, než to sama někdy vyzkoušet. A snad se mi tentokrát opravdu povede dutinka a nikoli nějaký podezřelý útvar.
S paní, která prodávala pletené šátky jsem na chvilku zavedla řeč na to, jak jde prodej (osobně se mi moc nedaří) a jak řeší otázku krátkých jehlic (viz brzy na mém blogu o tvorbě). Zaujalo mě, že používá k pletení hebké příze. Nevybírá si ani tak podle výrobce, ale hebké akrylové i bambusové.
Fascinující je modrý tkaný pléd, který má jedna paní na sobě, říkám si, že bych taky mohla někdy oprášit tkací stav a třeba o Vánocích něco pěkného utkat.
Vždycky mi přináší potěšení, když se zde potkám se „starými známými“. Například tu byla Sylva Antony Čekalová se svým kouzelným krosienkováním. Hned jsem jí říkala, že bych moc ráda přišla na její kurz krosienkovaných rukavic. Pochopitelně mě ani tak nelákají teplé, kterých pár už mám a další si zrovna pletu, i když taky nebudou až zase tak moc hřejivé, ale spíš ozdobné krajkové. Další mou známou je paní s plastovýma motýlkama. Ještě jsem si u ní sice nikdy nic nekoupila, protože máme dost odlišný styl, ale rozhodně je zajímavá svým kreativním přístupem a tím, že pokaždé má něco jiného. Někdy minule prodávala džínové taštičky a probíraly jsme spolu, jak se to těžko šije na šicím stroji. Paní a pán z brněnského Zapleteno, si mě už asi také pamatují. O setkání právě s nimi jsem psala v článku Alpaca párty u Dropsu. Velice krásná mi připadala šála z příze s lesklým (pravděpodobně lurexovým) vláknem. Měla jsem se zeptat, co je to zač a třeba se do ní taky pustit. A navíc je pletená jako adventní kalendář – každý den jiný vzor. Velice lákavá kreativní představa. Hned se chlubím se svým adventním kalendářem vtipů. Uvažuji, že bych ho tu pro vás letos nachystala zase. Jinou zvažovanou variantou je povídkový týdenní kalendář, ale nevím nevím, jestli mám čtyři povídky, kterými bych vás zaručeně potěšila.
Vezmu si poměrně ošklivou vizitku (působí jako ústřižek z telefonního seznamu: žlutočerná) na Marcelu Růžičkovou. Doma pak zjistím, že už od ní mám mnohem hezčí vizitku – razítko na kousku ozdobně ustřiženého/vyseknutého papíru. Sotva si prohlédnu její náušnice, hned se k ní hlásím, že jistě prodává v Tiských stěnách (o tom se vám teprve chystám napsat) a že jsem si tam koupila papoušky. Suprové náušnice! Je ze mě asi trochu vykulená, protože mě nikdy v životě neviděla a já se k ní málem hrnu, ale mně se tolik líbily!
O pletení s Vlněnými sestrami, na které jsem šla hned po krajkářských trzích, si můžete přečíst zde.
Venku před gymnáziem byla děsná fronta a já si uvědomila, že jsme spěchaly zbytečně, protože trhy otevíraly ve 14:30 a ne ve dvě, jak jsem si myslela. Ještě, že jsem spěchala mírně a s taktem. Jako obvykle jsem neměla v plánu nic moc kupovat.
Vyšla jsem do třetího patra a vzala to postupně dolů. Často jsem si kvůli noze dělala přestávky na lavičkách a kvůli bolestem jsem si to i výrazně méně užila než obvykle. Také mě zklamalo, že jsem zde nepotkala paní Andělovou z obchůdku U jehlic a klubíček. Možná že jsem se jenom špatně koukala, protože na jejím webu je, že by tam měla být, ale na druhou stranu není zrovna dvakrát aktuální, když tam má napsáno, že další objednávka klubíček Schoppel Wolle bude odeslána 12. 7.
Zaujala mě spousta věcí a domů jsem si přinesla několik vizitek zajímavých prodejců. Dokonce i jeden letáček, paní tam totiž dělala krásně modrý čaj… pochopitelně že vím, že je ze Slézu maurského, neboť jsem jím dříve zlobila svého spolubydlícího na privátě. S potěšením jsem mu nabízela všelijaké svoje podivnosti: kvašený nápoj z kombuchy, modrý čaj ze slézu nebo černý třtinový cukr (s melasou). Mimochodem čaj ze slézu je dobrý proti kašli. Myslím, že doma ještě malou zásobu mám, jestli ne, tak jsem prohloupila, že jsem si ji teď před zimou neudělala.
Z dalších věcí bylo k vidění háčkování z korálků… což jsem už mnohokrát obdivovala. Nyní jsem se na to blížeji podívala a ochotná paní mi ukázala, jak to dělá i jak začíná. Nezbývá, než to sama někdy vyzkoušet. A snad se mi tentokrát opravdu povede dutinka a nikoli nějaký podezřelý útvar.
S paní, která prodávala pletené šátky jsem na chvilku zavedla řeč na to, jak jde prodej (osobně se mi moc nedaří) a jak řeší otázku krátkých jehlic (viz brzy na mém blogu o tvorbě). Zaujalo mě, že používá k pletení hebké příze. Nevybírá si ani tak podle výrobce, ale hebké akrylové i bambusové.
Fascinující je modrý tkaný pléd, který má jedna paní na sobě, říkám si, že bych taky mohla někdy oprášit tkací stav a třeba o Vánocích něco pěkného utkat.
Vždycky mi přináší potěšení, když se zde potkám se „starými známými“. Například tu byla Sylva Antony Čekalová se svým kouzelným krosienkováním. Hned jsem jí říkala, že bych moc ráda přišla na její kurz krosienkovaných rukavic. Pochopitelně mě ani tak nelákají teplé, kterých pár už mám a další si zrovna pletu, i když taky nebudou až zase tak moc hřejivé, ale spíš ozdobné krajkové. Další mou známou je paní s plastovýma motýlkama. Ještě jsem si u ní sice nikdy nic nekoupila, protože máme dost odlišný styl, ale rozhodně je zajímavá svým kreativním přístupem a tím, že pokaždé má něco jiného. Někdy minule prodávala džínové taštičky a probíraly jsme spolu, jak se to těžko šije na šicím stroji. Paní a pán z brněnského Zapleteno, si mě už asi také pamatují. O setkání právě s nimi jsem psala v článku Alpaca párty u Dropsu. Velice krásná mi připadala šála z příze s lesklým (pravděpodobně lurexovým) vláknem. Měla jsem se zeptat, co je to zač a třeba se do ní taky pustit. A navíc je pletená jako adventní kalendář – každý den jiný vzor. Velice lákavá kreativní představa. Hned se chlubím se svým adventním kalendářem vtipů. Uvažuji, že bych ho tu pro vás letos nachystala zase. Jinou zvažovanou variantou je povídkový týdenní kalendář, ale nevím nevím, jestli mám čtyři povídky, kterými bych vás zaručeně potěšila.
Vezmu si poměrně ošklivou vizitku (působí jako ústřižek z telefonního seznamu: žlutočerná) na Marcelu Růžičkovou. Doma pak zjistím, že už od ní mám mnohem hezčí vizitku – razítko na kousku ozdobně ustřiženého/vyseknutého papíru. Sotva si prohlédnu její náušnice, hned se k ní hlásím, že jistě prodává v Tiských stěnách (o tom se vám teprve chystám napsat) a že jsem si tam koupila papoušky. Suprové náušnice! Je ze mě asi trochu vykulená, protože mě nikdy v životě neviděla a já se k ní málem hrnu, ale mně se tolik líbily!
O pletení s Vlněnými sestrami, na které jsem šla hned po krajkářských trzích, si můžete přečíst zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat