Řemeslné trhy v Havlíčkově Brodě 2015

Huf huf, trochu uťapkaná po celém dni na nohou, ale spokojená. Opět jsem navštívila Řemeslné trhy v Havlíčkově Brodě a to i přesto, že tentokrát vyšel 17. listopad na úterý. Cestou jsem potkala dlouho neviděnou přítelkyni, takže jsme trochu hodily řeč ve vlaku. A ona mi řekla, že tyto trhy bývají také 8. května. Takže zapsat do diáře!

Pro začátek bych ráda uvedla, že už jsem tu o nich dvakrát psala a to v článcích: Na trzích (2006) a Řemeslné trhy v Havlíčkově Brodě (2014). Letošní ročník byl už 51. a pokochat se rozličnými ručně tvořenými věcičkami jste se mohli od 8 do 16 hodin. Počasí trhovcům nepřálo, ačkoliv bylo relativně teplo – ráno 7°C – ale chvílemi pršelo, i když ne nijak výrazně, určitě to bylo otravné a některé návštěvníky to podobně jako nemálo stánkařů odradilo.

Ani jsem se nenadála a celý den utekl jako voda. Výhodou toho, když zůstanete téměř do konce, je, že už se pak nemusíte nikde mačkat a exponovanější místa si šikovně necháte třeba na dobu oběda, kdy se většina návštěvníků přesune ke stánkům s jídlem. Ale může být trochu problém s tím, že v době vašeho příchodu už bude polovina zboží vyprodaná.

O kulturní vsuvku se postaraly skupiny ELECTROSHOCK, POUTA a LOKÁLKA, kterou jsem neomylně poznala podle Zahraničního studenta, ale zaznělo i Oldřich a Božena, Dva (Žíznivá ženská) nebo Záchytko. Děti se mohly svézt na dřevěném kolotoči nebo na živých ponících.

Svoje výrobky vystavovalo mateřské centrum Zvoneček, jehož členové letos na jaře vystavovali v Galerii Na Půdě ve Světlé nad Sázavou na výstavě Patchworkové vábení, o níž jsem psala zde (včetně fotek). Na trzích se dala koupit kabelka, která je na předposlední fotografii, ale v odstínech, které se mi nelíbily. Prezentovala se zde VOŠ, OA, SOUT Chotěboř a Uměleckoprůmyslová akademie ze Světlé nad Sázavou (chyběla tradiční část se sklem).

Stará radnice byla kvůli stále ještě probíhající stavbě zavřená, zato bylo využito i první patro v nové radnici. Stánky byly tradičně i na Smetanově náměstí, ale v Horní a Dolní ulici bylo prázdno. Některé obchody ovšem měly otevřeno, ačkoliv byl státní svátek, škoda že ne ten, do kterého jsem potřebovala (koupit si klubko na pokračování rozpleteného šátku).

Koupit jste si mohli Davídkovo, ale i jiné koření, sypané bylinkové čaje, krásné ze dřeva vyřezávané kříže, skleněné baňky na stromeček zdobené voskem, ozdoby na stromeček z Rautisu v Poniklé (mou návštěvu najdete popsanou zde), vizovické pečivo a figurky, přírodní šampóny a mýdla z Naturinky, vitrážované lucerničky z Ateliéru Kasandra v Praze, smaltované náušničky, malované dřevěné židličky pro děti, lesní sklo, dřevěné nádobí či soustružené misky, kovové hlavolamy, diáře a bloky od sociální firmy Semitam…

V nabídce též byly tkané koberečky, patchworková prostírání, polštářky, kabelky a možná i deky. Také mě zaujal krasohled z dílny Martina Titze, havlíčkobrodského tvůrce. Když jsem si jej našla na Fleru zde, dočetla jsem se, že se můžete setkat s falešnými krasohledy z čínské produkce. Naproti tomu on se výrobě věnuje od roku 2003 a přišel jako první v České republice s krasohledem optickým (teleidoscopem), k jehož výrobě se používají opticky čisté skleněné kuličky od českých dodavatelů. Klasický střípkový krasohled je replikou těch, které byly na našem trhu již v 50. letech a později je nahradily krasohledy plastové. Krasohled pochází od skotského badatele David Brewster z roku 1816. Je to v podstatě optické zařízení. A pokud vás zajímá, jak funguje, můžete si jej koupit jako skládačku. Krasohledy stojí sto korun a myslím, že to není zase taková tragédie vzhledem k tomu, že jsou ručně dělané a kontrolované.

Viděla jsem nádhernou elegantní malou hnědou kabelku s předním dílem z bílé koženky. Jenom se mi za ni nechtělo dát 390 Kč, když mám kabelek relativně dostatek. Ale byla úžasná! K dostání byly také háčkované nebo šité čepičky, zaujaly mě zelené botičky z chemlonu a vlny, za které paní chtěla asi dvě stovky, velký pěkný hnědý trojúhelníkový šátek à la babiččin čtverec (ze zvědavosti jsem pokukovala, kolik za něj chce, tak čtyři stovky) a moc se mi na něm líbil obloučkový okraj. Sem tam někdo prodával malované či batikované hedvábné šátky.

Někteří trhovci měli jasně uvedená svoje jména, takže vám můžu říct, že Hana Řeháková prodávala moc pěkné komplety na Barbie panenky, Tereza Syrovátková byla parádně oblečená a mohli jste si u ní koupit hodně originální věnec z minipytlíčků, které mi připomínaly ty, co se plní levandulí. Stál teda tři stovky a mně osobně se zase tak moc nelíbil, ale ještě jsem nic takového jinde neviděla. Barbora Bušinová z Prahy má ateliér KeramBa. Líbily se mi černo-modré či tyrkysové hrnečky za příznivé ceny, tj. kolem 140 Kč.

K jídlu jste si mohli zakoupit například preclíky, koláčky, vánoční cukroví nebo těsto na ně (už nevím odkud, asi z Chocně), medovinu, svařák, pražené oříšky, jitrnici, jelito, pečenou šunku nebo oštiepok, med od Lenky Čtvrtečkové či její kolegyně, sušené maso, trdelník, perníková srdíčka, marmelády od Miroslava Brisudy z Humpolce, starodávné placky, palačinky a jistě ještě mnoho dalšího.

Ovšem i přes širokou nabídku mě neminulo drobné zklamání. Měla jsem předem vytipovaných pár výrobků, které jsem si chtěla pořídit. Třeba voňavé františky do mého krásného stojánku… hodí se k Vánocům a já spoléhala na to, že je zase budou mít. Teď abych googlila, kde seženu ty „pravé křivoklátské františky“, naštěstí jich snad ještě pár mám doma. Taky jsem se těšila na Čertíka v lokši, což je pikantní černá klobáska zabalená v bramborové placce potřené česnekem. Běžně ji na trzích připravuje Marie Rýdlová z Vimperka. Myslím, že jsme ji viděli v Úštěku na trzích, ale tam nebyl čas nebo chuť, tak jsem se těšila, že si pošmáknu na Vysočině. A ono nic. Prý i při nakupování platí fotografické pravidlo: ber, když vidíš, stejně jako foť, když vidíš něco pěkného či zajímavého, a nečekej, že cestou zpátky (nebo jinde) bude lepší sluníčko a podobně. Běžně pak jdeš jinou cestou, nebo prší. Také mi tu scházeli Rudolfovi s jejich hrnečky.

Ale i tak to bylo super, protože jsem potkala pár známých lidiček, třeba Terku nebo Honzíka, ale taky pána z Ateliéru mezi kopci, o němž jsem vám psala zde, nebo paní Ivetu, která letos byla na krajkářských trzích v Praze, ale hlavně od ní mám skleněné náušničky z dřívějška ve tvaru pivních půllitrů, čertíků (už je pomalu čas na jejich nošení) atd. A seznámila jsem se s paní, co rozumí včeličkám a medu a druhou, která se věnuje předení. Takže celkem vzato, byl to moc pěkný den. 

P. S.: Taky jsem pár lidem řekla o svém blogu a ať se přijdou podívat, napíšou komentář a třeba se jim něco zalíbí a zase se vrátí.