Mnichovo Hradiště zámek 1

Kostel v Mnichově Hradišti

Druhou zastávku děláme v Mnichově Hradišti. Původně renesanční zámek Mnichovo Hradiště nechal postavit Václav Budovec z Budova, jehož jméno mi připadá vskutku legrační. Po bitvě na Bílé hoře přešel zámek do vlastnictví Albrechta z Valdštejna.

Koncem 17. století a začátkem 18. století byl zámek přestavěn do současné barokní podoby zároveň s konírnami, sallou terrenou (= altánek, nyní v rekonstrukci) a jízdárnou. Součástí areálu je i komplex kapucínského kláštera, kostela Tří králů a kaple sv. Anny dokončená začátkem 18. století. V kapli svaté Anny jsou uloženy ostatky generalissima Albrechta z Valdštejna. Chceme se tam jít podívat, jedná se o třetí prohlídkový okruh, ale máme smůlu. Do zámku má přijet autobus plný turistů a nás už s nimi nevezmou. Tak jdeme alespoň na první okruh do zámku. Ujímá se nás milá mladá průvodkyně, zpočátku sice nevypadá příliš nadšeně, ale když jí položím několik všetečných dotazů, spadne jí strnulá maska, mile se usmívá a odpovídá.

Dozvídáme se, že než zde Václav Budovec z Budova založil tento zámek, nestálo zde žádné panské sídlo. Na Staroměstském náměstí byl 21. června 1621 spolu s dalšími 26 českými pány popraven, jeho jméno je druhé v pořadí na pamětní desce, která se nachází na náměstí. Více zde: http://otta.cechove.cz/popravy.htm.

Majetek mu byl zkonfiskován a získal jej Albrecht z Valdštejna. Ten zde ale možná ve skutečnosti nikdy nebyl, sídlo prodal Maxmiliánu z Valdštejna, v jeho rodě pak zůstalo do roku 1946, kdy bylo znárodněno Benešovými dekrety. Za Budovce měl zámek tvar písmene L, Valdštejnové pak dostavěli křídlo do písmene U, zvýšili zámek o patro a později nechali přistavět již zmiňované budovy v blízkosti zámku a zřídili anglický a francouzský park. (Anglický – to je ten přirozený, nesestřihaný – jsme nenašli.)

Zachovaly se zde četné sbírky porcelánu, původní zařízení, zámecké divadlo, duchcovská knihovna. Vyrážíme se na to všechno podívat na první okruh nazvaný Valdštejnské interiéry, měl by trvat přibližně 50 minut.

obrázky najdete zde

Hned ve vstupní místnosti obdivujeme genealogický strom Emanuela Arnošta z Valdštejna (17. 7. 1716, Praha – 7. 12. 1789, Litoměřice). Zajímavé je na něm především to, že je po přeslici. Je na něm znázorněno 7 generací a asi 200 erbů. Někde jinde v zámku mají i druhý, ten je pro změnu po meči a je v podstatě stejně rozsáhlý. Co se týče Emanuela, za pozornost snad stojí, že byl římskokatolickým duchovním a letech 1760–1789 biskupem litoměřickým. (O Litoměřicích totiž budu brzy psát.)

Průvodkyně nás upozorňuje na Vincence z Valdštejna, který má na všech obrazech přimhouřené jedno oko, takže se dá bezpečně poznat. Připadá nám poněkud zvláštní, že se nechal zpodobňovat se svou oční vadou.

V části místnosti, kde návštěvy zámeckého pána čekaly na přijetí, byla na okrouhlém půdorysu do prostoru věžičky v roce 1735 vestavěna kaple sv. Anny (patronka města) bohatě zdobená zlaceným štukem. Vstupujeme do předpokoje, který patřil do hraběnčina apartmá. Dříve to bylo zařízeno tak, že hraběnka (zde konkrétně Marie Markéta z Valdštejna, rozená Černínová z Chudenic) měla tři pokoje: předpokoj, který zároveň sloužil jako koupelna (a nejspíš i záchod, tj. měla tam nočník), ložnice a převlékárna. Do pokoje vedou dveře z malé věžičky, kde bylo ukryto schodiště propojující všechna tři patra, sloužilo pouze pro služebnictvo. Na stěnách předpokoje se nachází obrazy Neapole, zajímavý je především ten s doutnajícím Vesuvem. Fantastický je lustr ze štípaného skla. Jsou na něm znázorněna všechna roční období: bílé květy symbolizují jaro, červené léto, hrozny podzim a dole uprostřed se nachází koulička, která představuje ozdobu na vánoční stromeček. Hraběnčina ložnice má spojovací dveře s ložnicí hraběte. V 18. století byla rozdělena příčkami na 3 místnosti: obrazárnu, šatnu a zlatý kabinet. Prohlížíme si skříň s barokními dvoustěnkami. Jedná se o skleničky zhotovené z dvojitého skla, mezi které se vkládal zlatý plátek na ozdobu, protože v té době lidé neuměli sklo jinak zdobit. Můžeme nahlédnout do návštěvní knihy Valdštejnů, v níž je zapsán například korunní princ Rudolf (jediný syn císařovny Sisi, jenž se zastřelil 30. ledna 1889 v Mayerlingu a matce tím způsobil trauma, z něhož se pravděpodobně do vlastní smrti nevzpamatovala, od synovy smrti už chodila pouze v černém), kníže Schwarzenberg a Metternich. Na stěnách se nachází nádherné, podle šablony ručně malované tapety s drobnými modrými kvítky. Pod jedním z obrazů v pokoji je nápis: Chceš-li udělat ze starce blázna, dej mu mladou ženu.

Dříve pracovna hraběte, nyní Hudební salónek, se může pochlubit barokním intarzovaným nábytkem – obzvláště krásná je skříňka s intarzovanými hudebními nástroji, stolek je intarzován hracími kartami. Připadá mi legrační, že v baroku bylo moderní zobrazovat delfíny, ačkoliv málokdo věděl, jak skutečně vypadají. To, co nám průvodkyně ukazuje, je spíš něco mezi čínským drakem a rybou.

... pokračování příště :-)