Hm, no. Není toho moc co napsat, ale nedávno mi jeden kamarád řekl, že Facebook je pro něj depresivní, protože tam všichni sdílejí jen pozitivní věci. Takže všichni mají úžasné jídlo, báječné partnery, skvělou práci a vypadá to, že jenom jemu jedinému se v životě nedaří. A tak mě napadlo, že kromě chlubících článků, co všechno mi jde a co se mi daří – každý den opravdu maluji alespoň jeden čtvereček (sem tam třeba i půlku dalšího, nebo dokonce celý) – přiznám i to, že v úžasném kurzu Sociální psychologie, do kterého jsem se pustila na Courseře jsem pozadu asi dva týdny. A to prosím jenom ve sledování videí. Články mě brzdí ještě víc. Zkrátka přečíst každý týden třicet stránek v angličtině tak, aby jim člověk opravdu dobře porozuměl, je pro mě trochu příliš. Zvlášť teď – poslední týdny školního roku jsou pro mě vždycky výrazně náročnější, protože se nakupí deadliny a všichni chtějí všechno stihnout před prázdninama. To je jako s Vánocema.
Ale i přesto jsem se dozvěděla spoustu zajímavých a překvapivých věcí. Třeba že naše vnímání reality je hodně zkreslené. I když dva lidi vidí stejnou věc, tak každý vlastně vidí jinou podle toho, na co se soustředí. Že přisuzujeme velkou váhu věcem, které jsou zvláštní či nápadné – myslíme si, že jedna žena ve skupině mužů má větší vliv, než když tam budou dvě. Samo o sobě by to snad ani tak moc nevadilo, ale když se něco nepovede, máme sklony to házet na ni, a takové problémy jsou i v rasové nesnášenlivosti. Zde se třeba hodí poukázat na černocha, který prý znásilnil nějakou mladou dívku. Jestli si to dobře pamatuji, je v Česku znásilněno ročně snad tisíc žen. A zrovna, když je to černoch, přijde nám to extra zajímavé. Jako tehdy ta kauza v Německu. Jako by to od černocha bylo horší než od bílýho slizouna někde v parku v noci.
Taky mě překvapilo, že první dojem je důležitý. Tohle jste už určitě slyšeli. Ale možná jste nevěděli, že to bylo vědecky prokázáno. Abyste napravili špatný první dojem, musíte snad udělat až osm věcí správně. Taky jste možná nevěděli, že podle studií, se na první dojem s větší pravděpodobností než je náhoda trefíte do sexuální orientace člověka, kterého vám ukáží fotku.
A to nejvtipnější? Že existuje teorie zvaná I-know-everything, která říká, že ať už v sociální psychologii vyzkoumáte cokoliv, vždy si lidé budou myslet, že je to logické a že se to dalo čekat. Na tohle přece vůbec nebylo potřeba dělat výzkum. To je třeba i příklad toho prvního dojmu, nebo teorie o tom, že si sami konstruujeme realitu a nejsme objektivní. Dá se to hezky vysledovat na tom, že se účastníkům výzkumu, nebo běžným čtenářům předloží nějaké teorie, třeba i vycházející z přísloví: Protiklady se přitahují. Nesuď knihu podle obalu. A tak dále. Všechna se vám budou zdát pravdivá. Potíž nastane, když si budou protiřečit. Místo protiklady se přitahují totiž lze uvést vrána k vráně sedá. A poté, co si přečtete, že nějaká teorie funguje, snadno podlehnete dojmu, že jste to přece celou dobu věděli. S protiklady si nejsem jistá – zatím jsem se to v tom kurzu nedočetla, ale myslím, že je to blbost, že si hledáme partnera, který je nám ve většině věcí podobný či přímo stejný a doplňuje nás v nějakých detailech. Rozhodně mi nepřipadá přitažlivý opilec, kuřák, nadšený fotbalista nebo naopak gaučový povaleč bez vzdělání, který nerad čte, má rád sprosté vtipy, nechce jezdit k moři a nemá rád kočky.
