Moje první demonstrace

Plný Václavák

Místo: Václavské náměstí

Čas: 18:30–19:45 

Důvod: dlouhodobý nesouhlas s chováním premiéra Andreje Babiše

Společnost: kamarádka (taky její první demonstrace)

Vybavení: píšťalka z 3D tiskárny s logem Vypískej.cz + rady, jak se chovat na demonstraci (najdete na konci článku)

Myslela jsem si, jak bude jednoduché napsat takový článek. A vlastně není. V médiích je tolik dezinformací! Takže chcete vědět, jaké to bylo z mého pohledu? BOŽÍ!

Měla jsem spoustu předsudků. Myslela jsem si, že demonstranti jsou něco jako blázniví fanoušci. Fanatici. Zvěř, co po sobě hází pivem, skanduje, řve a já nevím co ještě. Opak byl pravdou. Politická situace v ČR došla tak daleko, že na demonstraci přišli i důchodci. Vážně! Přede mnou stál chlapík (možná sedmdesátiletý) a já ho musela obdivovat. Sotva stál na nohou, takže mu muselo dát značnou práci se tam dopajdat, ale tleskal jako divý. A babča vedle mě pískala na prsty v puse. Trochu jsem jí záviděla, já bych si tak akorát dokázala překousnout jazyk. Ale byli tam i mladý chytrý lidi. Jak řekl Jakub Ryba z Rybiček 48: „Babiš lidi spojuje. Podívejte se, kolik nás tu je.“

Ale abych začala od začátku. Zůstala jsem v práci dýl, protože to mám blíž. Pořád jsem přemýšlela, jestli jít nebo ne. Samotné se mi nechtělo (a samozřejmě mě nenapadlo zeptat se kolegů, jestli někdo jde! Později se ukázalo, že tam bylo docela dost známých.) Ale stavila se kolegyně – přinesla mi práci na zítra – a tak jsme pokecaly a domluvily se, že půjdeme spolu. Byla to taky její první demonstrace. Myslím, že jí davy vadí ještě o něco víc než mně, ale to jde těžko posoudit.

Nejprve jsme drželi minutu ticha za spisovatele Jiřího Stránského, který zemřel 29. května 2019. Podle výškových fotografií bylo na demonstraci přes 120 000 lidí. A ti všichni mlčeli! Nádhera. 

Pak si přede mnou někdo zapálil. Kriticky jsem přemýšlela o tom, proč si někdo chodí na demonstraci zapálit?

A pak organizátoři řekli, že zazpívá slepý romský zpěvák. Říkala jsem si proč ne a byla taková odevzdaná (a uvařená z toho nelidského horka --> příště si vzít pití) a pak jsem uslyšela první tóny. Kámoška zaznamenala moji změnu, hned jsem si začala broukat, přešlapovat z nohy na nohu a pak už jsem si zpívala společně se zpěvákem (který mě popravdě zase tak moc neokouzlil, protože napodobit Tublatanku není nic jednoduchého a ty jejich bicí se nahradit nedaj). Jenže to byla písnička Pravda víťazí! Když jsem četla, že pan premiér označil demonstraci za koncert, jenom jsem vytřeštila oči. Možná by si měl přečíst text – vždyť je to jak facka z obou stran na tvář. Už snad ani lépe nejde říct, že jsme se tam shromáždili, protože nechceme čekat, až sama od sebe pomine doba prázdných lidí. A že pravda zvítězí, když ji my sami nezradíme. 

Tuhle písničku jsem měla ráda už jako dítě. A to jsem (až do včerejška) nevěděla, že v počátcích Sametové revoluce v listopadu 1989 patřila spolu se skladbami Slíbili jsme si lásku od (Ivana Hoffmana) a Modlitba pro Martu (Marty Kubišové) mezi hymny oněch dnů. (Našla jsem na Wikipedii.)

Svet je iný než som myslel
Svet je smutne skutočný
Prázdni ľudia chcú v ňom vládnuť
Smejú sa nám do očí

Brumbál by tohle nedovolil (cedule uprostřed obrázku)

Žiadna pravda sa im nehodí

Svet sa bojí prázdnych ľudí
Na dušu mu siahajú
Keď sa proti tomu bráni
Nôž mu na krk dávajú
Žiadna pravda sa im nehodí

Aj tak ju nikdy nezabijú
Tá nikdy nezomrie
Žije aj keď ju práve nechcú
A nikto pred ňou neutečie.

Pravda víťazí
pravde čas nevadí
ani lesk všemocných peňazí
pravda víťazí
ak ju sám nezradíš
pravda vždy zvíťazí
zvíťazí

Prázdni ľudia silou-mocou
topia pravdu vo víne
a celý svet iba čaká
že ich doba pominie
nikomu sa pravda nehodí.

Aj tak ju nikdy nezabijú
Tá nikdy nezomrie
Žije aj keď ju práve nechcú
A nikto pred ňou neutečie.

Pravda víťazí
pravde čas nevadí
ani lesk všemocných peňazí
pravda víťazí
ak ju sám nezradíš
pravda vždy zvíťazí
zvíťazí

Pravda víťazí
pravde čas nevadí
pravda vždy zvíťazí
zvíťazí

Na pódiu vystoupila herečka Iva Pazderková, potom herečka Jitka Čvančarová. A ta mě úplně dostala. Mluvila tak pěkně, že mě to úplně dojalo. Začala tím, že se nám chce poklonit. Protože ví, že spousta z nás nejsou extroveti a nemáme rádi davy. A v tomhle parném dni uprostřed týdne po práci, si najdeme čas a jdeme demonstrovat. „… mluvim od srdce, vlastně jako vždycky… a tímto se vám klaním.“

Ale pěkně mluvili všichni – o toleranci k těm, kteří ještě neprozřeli a podobně. Nepadla žádná sprostá slova nebo nějaké urážky. A my jsme pískali na píšťalky, tleskali, křičeli a některé dámy dělaly hluk zavřenými vějíři. To vypadalo moc zajímavě. 

Dále vystoupila Helena Třeštíková, herec Petr Vacek, herec a režisér Jiří Mádl a básník Ivo Šmoldas, Juraj Šeliga (dříve z organizace Za slušné Slovensko). Transparenty byly různé – zelená chobotnice s hlavou pana premiéra, text „My jsme chudí zedníci, chceme dotaci na lžíci.“ 

A pak přišla další skvělá hláška od organizátorky brněnských protestů: „Zdar jak sviňa. To už je fakt špatný, když i Brno jede do Prahy.“ Sklidila obrovský potlesk. A myslím, že to je skoro pádnější argument, než počet lidí, o kterém se diskutuje. Jako by nebylo jedno, jestli se nás sešlo 70 nebo 120 tisíc.

Rady, jak se chovat na demonstraci

Před účastí na demonstraci mi od jednoho chytrého člověka bylo doporučeno následující:

• zůstat na kraji, nenechat se natlačit do davu,
• být někde v boční ulici pro rychlý útěk (v případě vyhlášení bomby, vypuknutí paniky apod.),
• nebavit se s policisty (maximálně prokázat totožnost), ani kdyby si mě odvezli někam na stanici, nic nepodepisovat bez právníka,
• nic neřvat (žádná hesla),
• nebrat si nic cennýho,
• vyhýbat se kvantu lidí – pozor na krádeže --> mít kolem sebe stále alespoň metr místa… když je někde příliš husto, tak jít jinam nebo jinudy,
• nebrat si od nikoho transparenty,
• pískat,
• nelézt nikam, kde může něco jezdit – auta, záchranka, hasiči…
• kdyby bylo nejhůř (a dav se někam tlačil, přišla policie s obušky apod.) schovat se do obchodu
• při cestě domů nastoupit do metra na Staromáku nebo někde jinde, Můstek a Muzeum budou nejspíš plné.

Za fotky děkuji S.Z.