Hrad Seeberg

Poblíž Ostrohu jsme na seznamáckých mapách (náš hlavní zdroj informací) objevili hrad Seeberg [čti německy Zééberg, nikoliv Síberg] a zjistili, že v sobotu má otevřeno až do čtyř, což se nám náramně hodilo. Příjemné překvapení bylo, že si můžeme koupit vstupenku s platností 10 dnů do tří destinací: tento hrad, městské Muzeum Františkovy Lázně, které má každý den otevřeno do 17 a to včetně pondělka, a národní přírodní rezervace Soos.

Po celý pobyt nás těšilo, že jsou všechna navštěvovaná místa neuvěřitelně blízko – víceméně do deseti kilometrů. První zajímavostí byla „zahrádka“, kterou jsme uviděli před jedním domem při příjezdu k hradu. Nedalo nám to a museli jsme si ji vyfotit včetně detailů. Tady se zjevně slaví Halloween se vší parádou! 

Z historie pro mě bylo zajímavostí, že se jedná o ministeriální hrad, přičemž si vůbec nevzpomínám, že bych někdy o nějakých ministeriálech slyšela. Ministeriálové „byli nesvobodnými služebníky, kteří byli pověřováni svými pány k plnění úkolů správních, vojenských a hospodářských.“ Detaily definice najdete na Wikipedii zde.

Předpokládá se, že hrad vznikl v druhé polovině 12. století. První písemnou zmínku najdeme v listině Ludvíka IV. Bavora ze 4. října 1322. Dva roky ho vlastnil Caspar Schlick, loketský purkrabí. V 60. letech 15. století ho kupuje významná chebská patricijská rodina Junckerů, kteří nechávají v Ostrohu vystavět kostel sv. Wolfganga. Hrad dále vlastní von Neipergové a von Brandové. Během třicetileté války se na něm usazuje velitel chebské posádky Veit Dietrich von Steinheim, který se zasloužil o jeho obnovení poté, co ho Švédi v roce 1648 dobyli, vyrabovali a vypálili. „V roce 1703 se hrad včetně přilehlého panství vrátil opět do majetku města Cheb, pod jehož správou se proměňuje v poplužní dvůr a v hradním paláci je následně zřízena ubytovna chudých tkalců a nádeníků.“ [1] Po renovacích byla v roce 1915 otevřena výletní restaurace v historickém stylu, která se stala oblíbeným cílem lázeňských hostů a výletníků z širokého okolí, ale od poloviny 50. let opět hrad chátrá. Zachraňuje ho ředitel Městského muzea Františkovy Lázně PhDr. Pavel Stříbrný díky financování z veřejných zdrojů. Od roku 1990 je hradní komplex spolu s historickou sýpkou a kolnou opět zpřístupněn veřejnosti.

Hrad s celým přilehlým okolí od vstupu

Nejprve jsme šli do stodoly, kde se nachází nejrůznější starý nábytek: malované skříně, postel se závěsy, keramické formy, židle s vyřezávanými či malovanými opěradly a spousty textů o životě na venkově, dřívějším oblečení, uspořádání světnice, svatební zvyky atd. Zkrátka i samotná stodola by se dala prohlížet dlouho a dlouho, kdyby nám v ní nezačala být pořádná zima.

Židle s vyřezávaným opěradlem

Židle s malovaným opěradlem

Venku jsme si prohlédli nástroje. Mně se nejvíc líbí obracák, který připomíná větrný mlýn nebo hrábě na kolečkách.

Zemědělské stroje

Kaple a studna na hradě

Intarzovaný skleník s nádobím s mysliveckými motivy (jako máme doma)

Ve sklepě právě probíhala výstava umění lovu. Zprvu jsme ji spíš prolítli a vrátili jsme se k ní až později (těsně před zavíračkou hradu), když jsme si byli jisti, že nám žádná podstatná část hradu neunikla. Byla to zajímavá výstava, i když byla hodně plná textů.

Pohřeb myslivce

V patře pak byly dobově zařízeny jednotlivé pokoje. Návštěvník si tak může prohlédnout empírový nábytek a oblečení, druhé rokoko (neurokoko) s válečkem na stěnách a rozkošnými závěsy, nábytek a oblečení ve stylu biedermeieru a novorenesanční zařízení, které mě upřímně zklamalo, protože jsem si špatně pamatovala, o čem se v tomto období snažili. Jelikož máme momentálně rozkoukanou sérii o Tudorovcích, mám pocit, že jsem se ocitla na hradě u Jindřicha VIII. Jen přijít a začít se přehrabovat v jídle a trousit nemístné poznámky na královnu Kateřinu nebo její nástupkyně.

Pokoj ve stylu biedermeier

Novorenesanční zařízení nepůsobí právě útulně a teple

Mojí oblíbenou místností na hradech a statcích je černá kuchyně. Ještě zvědavější vždy jsem na poznámky o tehdejším stravování. Zaujaly mě i půdovky na zemi. Jak byly krásně nablejskané. Kdoví čím je přetřeli, aby se daly uklízet? Ty naše manžel natřel několika vrstvami moderního „laku“ (nebo co to bylo), ale stejně jsem měla pocit, že se mopem snažím umýt smirkový papír. 

V podkroví právě probíhala výstava panenek. Museli jsme ji trochu prolítnout, protože už nám docházel čas. Ale byla taky moc pěkná. Některé panenky byly v elegantních princeznovských šatech, jiné v krojích a jiné měly rozpustilé výrazy (asi by mě brzo taková panenka štvala). Zaujala mě panenka-babička. Připadala mi svým způsobem krásná a zajímavá. Nebo indiánské

Panenky princezničky

Netradiční panenka bábinky

Zvláštní panenka 1

Zvláštní panenka 2

Taky tam byla sbírka ptákovinek, u které se spousta lidí zastavovala a smála. Já už jsem některé ty věci viděla někde na řemeslných trzích, ale nemůžu si vzpomenout kdy a kde.

A ještě poslední fotka jako rozloučení.

Pohled z okna hradu

Zdroje:
[1] naučná cedule před hradem
vlastní fotografie (povoleno focení)