Po 30. října
Večer je mi líp. Nemůžu se odtrhnout od čtení, i když jsem se mu věnovala už tolik hodin. A přitom je to moje neoblíbená část – James láká Bellu do pasti. Ano, ano, čtu Půlnoční slunce (viz zde), knihu, kterou mi půjčila kolegyňka z práce.
Trochu se mi vrací smysl pro humor a přemýšlím o lázeňském článku na blog:
Potom jsem jela s tchánem k veterináři. Došlo mi, jak to zní, ale připadá mi to legrační, takže to tak nechám. Jeli jsme tam sice spolu, ale s fenkou. Doktor ji chválil, jaká je hodná a šikovná, že jiní už ve dveřích vrčí a štěkají. Ona mi jenom dávala packu a potřebovala pro uklidnění hladit. Dnes se jí sice vůbec nic nedělo a nedělalo, ale při minulých návštěvách dostala injekci a dokonce jí brali krev z tlapičky.
Podle testů má všechny orgány v pořádku a to její svědění nejspíš bude alergie, protože má zvýšenou citlivost na všechna kousnutí. Dostala jsem pro ni prášek proti parazitům a ještě další antibiotika, aby se jí do ranek, které si vykusuje, nedostala infekce. Nemělo by se jednat o duševní strádání, protože to by si kousala nebo lízala jen jedno místo, ani o potravinovou alergii, protože to by kromě svědění měla ještě průjem nebo blinkala.
Když jsem odcházela, doktor mi otevřel dveře a stoupl si před jiné psy v čekárně. Ale Princezna o ně vůbec nejevila zájem. Jak se sám smál, nekoukala napravo nalevo, ale hlavně honem honem ke dveřím a pryč. Do auta už si naskočila spokojeně.
Žádné komentáře:
Okomentovat