Podcast s Lábusem

Většinou si na počítači hledám texty na čtení (péče o dítě, recepty a pod.), nebo obrázky (inspirace na pletení na Pinterestu nebo Ravelry), ale před týdnem mě manžel upozornil, že si mám pustit Lyžák. Na horách číhá zlo na Rádiu Junior. Jelikož se mi to moc líbí, tak vám to hned doporučuji.

Lábus je skvělý! Okolní zvuky dobře dokreslují atmosféru a dialogy jsou uvěřitelné. U některých běžných věcí mám pocit, že to bylo z našeho lyžáku! 

A zároveň mě to přivádí k různým otázkám:

• Proč se někomu vyčítá, že je poslední? Vždycky přece musí být někdo poslední.
• Proč děti touží vyvolávat duchy? Dělali jste to taky?

Hnízdečko a různé absurdity

Zmiňovala jsem už, že jsme od různých známých a příbuzných dostali spoustu věcí pro dítě? 

Zpočátku to bylo boží, fantastické a báječné. S manželem jsme se radovali, že nebudeme muset všechno shánět a někdo nám dá už něco osvědčeného. Zejména u oblečení je to prý skvělé. Protože jednak se moc neunosí, takže snižujeme ekologickou stopu, když používáme hadříky po někom, jednak se nosí jen chvilku, takže je ho potřeba docela dost v různých velikostech, a jednak ho nemusíme shánět a nakupovat. A taky už je vyprané, takže víme, že nepouští. 

Trochu nás vyděsilo, když se věci začaly hromadit a já vážně uvažovala o tom, jestli by nebylo dobré si k tomu jednomu našemu pořídit ještě dvě další děti, abychom využili všechno oblečení, které máme. Největší stres mi ale působily věci, kterým jsem nerozuměla. Sice se mi většina kamarádek snažila podat školení, ale měla jsem pocit, že mi právě automechanik rozebral auto na jednotlivé šroubečky a dílky a je přesvědčený, že teď už to chápu a nejen, že ho dokážu zpátky složit, ale taky vím, co kde je a proč. Co to dělá, jak se to používá a k čemu to je. 

Jednou z věcí, kterou jsem se naučila pojmenovat jako první, byť jsem o ní nikdy předtím neslyšela, je hnízdečko.

• nočník bez dna ze Singapuru
• lahvičky a krabička na ně
• odsávačka
• chůvička
• přebalovací pult/podložka
• deka na lezení na zem

Gurmánské zážitky

Úvodní strana k tématu v Kreativu

V minulém článku I Angelika občas potřebuje trochu inspirace na léto jsem vám slíbila, že se blíže podíváme na téma číslo 8 z letního speciálního Kreativu: na jídlo a gurmánské zážitky. Začínám takhle od konce, protože tohle téma ve mně rezonuje, což mi připadá celkem vtipné, když se nad tím víc zamyslím, vařím v podstatě nerada! 

Abych to uvedla na pravou míru: ráda peču sladkosti, případně i pečená jídla mě baví. A taky miluju experimenty všeho druhu, jak ostatně můžete sem tam vidět na mém blogu Angelika vaří. Ale stát u plotny, to neeee.

Nicméně v poslední době jsem se do vaření docela dost pustila. Ono mi tak trochu ani nic moc jiného nezbývá, když jsem teď pořád doma, na jídlo si není kam zajít (i v práci, to nestálo právě málo – obědy kolem 150 Kč bez polévky) a celé dny člověk nemůže jíst jenom studénku. Na druhou stranu: napůjčovala jsem si kuchařky, nějaké mám z dřívějška a internet je taky plný zajímavých věcí, takže sem tam jsem z vaření i nadšená, protože to patří k rozšiřování obzorů a objevování něčeho nového. Ostatně, jak jsem se rozšoupla můžete zaznamenat i z mých posledních tak trochu deníkových článků:

• Víkend s mámou
• Jeden den na mateřské ještě bez dítěte
• Další den na mateřské ještě bez dítěte
• Nesouvislý deník z mateřské (2025), 1. část
• Nesouvislý deník z mateřské (2025), 2. část

Mojí specializací je teď hlavně jehněčí (máme v mrazáku z loňské výměny za kozu) a kozí maso a různé marmelády, popřípadě produkty z mléka či vajec, protože jsou to suroviny, ke kterým mám velice dobrý přístup, i když nejezdím na nákupy.

Česnek v syrovátce

Na Lukášově svatbě v červnu jsme se nějak s jedněmi známými dali do řeči ohledně pěstování česneku. To tedy nevím, jak na to přišla řeč, ale zkrátka přišla. A najednou koukám, že ten málomluvný chlapík sype z rukávu recept na nakládání česneku do syrovátky. 

Jo, aha, už vím – mluvili jsme o chovu koz, zpracování kozího mléka na tvaroh a jogurty (viz článek Můj manžel mlékař) a on začal s tou syrovátkou. To mě hned zaujalo a poznamenala jsem si do smsky recept a pak ji pro jistotu poslala manželovi. Teď ho ještě musím od něj stáhnout zpět, protože se mi některé odeslané neukládají, když mám dost plný mobil. Nebo je občas ze zvyku mažu.

A pak mi ještě ukázal odkaz, ze kterého vychází: https://www.zkvaseno.cz/cesnek. Jenže k tomu mám dvě výhrady, zaprvé klidně radí naložit česnek do oleje, což se v domácích podmínkách nedoporučuje kvůli riziku botulismu (psala jsem o tom při minulém nakládání česneku do octa v článku Jsem dobře naložený (česnek)) a zadruhé jejich recept spočívá v tom, že se česnek naloží do slané syrovátky. Ale kolik je „slané“? Jak dlouho to nechat naložené? Kdy je ideální konzumace? Do kdy to vydrží? A při jaké teplotě to nechat zrát? Jak skladovat? Jak používat?

... Tak beru zpět, když čtete pořádně, nakonec to v textu najdete. Ale není to škoda? Recept by mohl být samostatně pěkně v rámečku, jako to dělá Florentýna, a když máte čas, můžete si přečíst tu „omáčku“ okolo.

„Tak tedy — podrcený česnek přidávejte do nálevů na kvašení jakékoliv jiné zeleniny — pomůže ochránit nálev před osídlením nežádoucími kulturami, zesílí chuť a pokud nezoxiduje, přidá alicin coby léčivou látku.

Pokud chcete nakládat česnek samostatně, naložte celé, nepoškozené stroužky do slaného roztoku, s případným startérem nechte 5 – 6 dní kysat při pokojové teplotě a pak uchovávejte v chladu. Kvůli snadné oxidaci zabraňte tomu, aby ke stroužkům mohl vzduch. Kvaste tedy tak, aby všechny česneky byly dostatečně pod hladinou vody.“ [Ouhrabková, 2012]

Dále doporučuje:

• nakládat celé, nepoškozené stroužky
• nenechat ho kysat moc dlouho a skladovat v chladu
• užívat zasyrova — tedy přidat do pomazánky nebo do už uvařeného jídla
• Obzvláště lahodný ovšem je nálev od česneků. Nechutná po libovolné sirnaté sloučenině, není ani štiplavý — chuť se blbě popisuje. Ale tak to holt vyzkoušejte a poznáte to sami.

Ale pro jistotu přidávám i recept od Michala S.:

• sklenice od majolky

• syrovátka

• sůl

• vyloupané stroužky česneku

První experimentální česnek naložený v syrovátce

Po naložení a třech dnech v pokojové teplotě byl přesunut do ledničky, protože ve sklepě je příliš teplo na to, abych ho tam mohla nechat.

Z deníku 15. 7. 2025

Skladuji v ledničce, každý den protřepu, když si vzpomenu. Takže někdy několikrát, někdy vůbec. Občas pevněji utáhnu a zavřu vzhůru nohama.

Některé česneky zezelenaly a chutnají mírně kysele a naloženě. Jiné chutnají jako normální pálivý česnek. Takže po první zkušenosti bych řekla, že to není nic extra a nestojí to za tu námahu a snědenou sůl. Ale možná mi to jen dostatečně nekvasí, když to mám při tak nízké teplotě. A možná bych mohla použít kyselejší syrovátku. Pokaždé se totiž povede jinak, stejně jako tvaroh.

Zdroje:

deníkový záznam do smsky pro manžela
Ouhrabková, Zuzka: Česnek. Zkvaseno.cz, 11. prosince 2012, cit. 23. 6. 2025, https://www.zkvaseno.cz/cesnek

Prestige na sucháč

Jak jsem si tak studovala Pařízka (ano, vím, že jsem o tom ještě nepsala a jen to naťukávám a slibuji, že se k tomu vbrzku dostanu), objevila jsem, že ženy v těhotenství mívají problémy s obuví. A tak když mi moje milované prestige daly sbohem čerstvě vzniklým žralokem v přední části, zamířila jsem v Praze do osvědčených pracovních potřeb, kde jsem se domnívala, že je seženu levně. No, trochu mě překvapilo, že za ně chtějí sedmnáct set. Teď nevím, jestli to byly ty normální černé, nebo náhodou objevené na suchý zip, ale každopádně jsem se rozhodla, že se ještě mrknu na net a u nás v malém krámě do obuvi, kde vždycky seženu, co potřebuji. Připadá mi to vtipné – obuv na malém městě plná nejrůznějších značek a velikostí. Takže pravidelně projdu pár velkých krámů, abych se zase vrátila k rodičům a nakoupila tam.

Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Měli mou velikost, a tak jsem si řekla, že to vyzkouším a koupila si boty na suchý zip. Kdysi jsem měla takové růžové sněhule a byly skvělé, protože se do nich nesypal mezi tkaničkami sníh. Ale botasky na sucháč? Přišlo mi to zvrhlé. 

Teď po pár týdnech nošení si to nemůžu vynachválit. Sice si ještě přes břicho na nohy vidím, ale zavazování tkaniček začíná být čím dál větší dobrodružství. Ne, že by se sucháč zapnul sám, ale snadno můžete vestoje pokrčit nohu v koleni a někde u zadku si nebo vepředu si zapnout suchý zip jednou rukou.

Navíc vypadají tak netypicky, jak jsou celé černé, že je nejprve ani manžel neodhalil! Prostě se tváří jako by to byly obyčejné jakékoliv jiné botasky.

Oblíbené prestige v netradičním provedení – se suchým zipem

16. března: Den digitálního úklidu

Nemám úplně jasno v tom, podle čeho se určuje Den digitálního úklidu, v roce 2025 totiž měl být údajně již 15. 3., zatímco v minulých letech byl až 16. 3. Je to proto, že se snaží, aby to byla sobota?

Digitální nepořádek spotřebovává energii a přispívá k emisím CO2.

Proč se zapojit?

„Každý smazaný soubor znamená nejen více volného místa, ale i úsporu energie. Digitální odpad sice nevidíme, ale jeho dopad je reálný – nepotřebná data zatěžují servery, které spotřebovávají elektřinu a produkují zbytečné emise CO2. Digitální úklid proto přináší nejen ekologický, ale i praktický přínos.“ [1] Já bych ještě dodala, že je super mít ve svých online a digitálních věcech pořádek stejně jako v šatní skříni.

Co můžete udělat?

Krok 1: Vyčistěte svůj telefon

Smažte nepoužívané aplikace a hry. Projděte své fotky a videa, zbavte se duplikátů a nepotřebných souborů. Zkontrolujte staré účty a přihlašovací údaje – pokud je nepoužíváte, smažte je.

Krok 2: Zorganizujte si počítač

Projděte složky a odstraňte soubory, které už nepotřebujete. Zredukujte zbytečné zálohy a duplicitní dokumenty.

Krok 3: Vyčistěte svou e-mailovou schránku

Smažte staré e-maily, archivujte důležité. Odhlaste se z newsletterů, které stejně nečtete. Přestaňte posílat zbytečné e-maily typu „OK“ nebo „Děkuji“ – šetříte tím energii.

Krok 4: Přijměte nové návyky

Snižte kvalitu streamovaných videí. Minimalizujte online úložiště – zálohujte jen to důležité. Omezte čas na sociálních sítích – pomůže to nejen planetě, ale i vám. Zorganizujte digi úklid u vás v práci. – Proberte s kolegy, co je skutečně důležité uchovávat.

Použijte hashtag #DigitalCleanupDay a motivujte ostatní, aby se také zapojili. Každý krok směrem k digitální čistotě se počítá! Více informací najdete na www.digitalcleanupday.org. Najdete zde i pár zajímavých faktů:

• Těžba BitCoinu vyžaduje více energie, než spotřebuje celý Nový Zéland za rok.
• Internet ročně vyprodukuje více než 900 milionů tun CO2.
• Každý den je odesláno 320 miliard e-mailů a 62 bilionů nevyžádaných e-mailů každý rok = 20 milionů tun CO2.
• Jeden e-mail vypustí v průměru 4 g CO2 = uhlíková stopa žárovky rozsvícené po dobu 6 minut.

Zdroj: 

[1] Zapojte se do Dne digitálního úklidu a pomozte planetě! Ukliďme Česko, 14. 3. 2025, cit. 16. 3. 2025, https://www.uklidmecesko.cz/news/67d3f921640b2f17aa0f4a31

14. března: Mezinárodní den čísla pí

Gratuluji! Suvenýr Pi Day jste získali vyřešením a zalogováním Mystery Cache mezi 14. březnem a 16. březnem 2025. 

Každoročně se 14. března po celém světě slaví den π, což je Ludolfovo číslo 3,14. V Americe se píše datum opačně, nejdřív měsíc potom den, proto je to 14. 3. Dle Wikipedie [1] se prý tradičně konzumuje kulatý koláč, jelikož anglické pie a π se vyslovují stejně (homofony) a π se používá k výpočtu obvodu kruhu.

Je to prý jedna z nejdůležitějších matematických konstant a má přibližnou hodnotu 3,141592653589. Jen pro připomínku, základní vzorečky jsou:

• obvod kruhu = π*d (d = průměr kruhu), využijete například při konstrukci čtvrt/polo/kruhové sukně, když šijete,
• obsah kruhu = π*r*r (r = poloměr kruhu)

V roce 2006 vytvořil Akira Haraguchi neoficiální světový rekord v recitaci největšího počtu číslic pí: 100 000 za více než 16 hodin. Takže, jak to udělal? Ve své mysli spojil každou číslici se slabikou a vytvořil sbírku epických příběhů ze slov, které tyto slabiky vytvořily. (přeloženo z newsletteru Morning Brew)

Zdroj: Den pí, Wikipedie, https://cs.wikipedia.org/wiki/Den_p%C3%AD, 4. 9. 2024, cit. 16. 3. 2025

Dny otevřených ateliérů (DOA) díl 3

Tak už jsme tu měli: 

• soubor navštívených ateliérů 1: navštíveny v letech 2015–2018
• a soubor 2: navštíveny v letech 2019 a 2020

malý rozcestník k článkům z Ateliérů 2021

• sobotní ateliéry
• sklárna Janštějn Horní Dubenky, Sídliště Janštejn 39
• textilní tvorba Vopálková Jana – pletená móda Horní Cerekev, Štítného 55
• vitráže Tomíšková Hana, Dolní Cerekev, Rohozenská 176
• Umělecké kovářství Fučík & Skála, Štoky 78
• keramika Trbuškovi Vladimír a Štěpánka – Keramika, Okrouhlička 7
• malířská plátna Janáček art & galerie Přibyslav, Bechyňovo náměstí 20
• nedělní ateliéry
• enkaustika Čuprová Saša – Ateliér pro radost, Štěpánov nad Svratkou 140
• keramika TRŽIL – ROSSI, Bystřice nad Pernštejnem, Bočkova 257
• textilní tvorba + architektura Chalupa pod lípou, Sněžné, Krásné 35
• truhlář, řezbář, keramika, kůže, malba Zámek Žďár nad Sázavou – ateliéry a dílny Chytré ruky, Žďár nad Sázavou, Zámek 8/8

Zde je malý rozcestník k článkům z Ateliérů 2022:

• sobotní ateliéry 1. 10. 2022
• Koulier, výroba skleněných ozdob na Oflendě u Hlinska
• vyřezávání u Špicla a Kouzlo Pohledští Dvořáci (Martina Koumarová)
• výroba bubnů 
• keramika Okrouhlice 12
• MgA. Matěj Zámečník, sochař a malíř v Úsobí 
• keramika Radostín nad Oslavou 100
• nedělní ateliéry 2. 10. 2022
• 81 keramika Velké Meziříčí - Mostiště
• 71 keramika (Koněšín)
• 68 patchwork (Kouty u Třebíče) 
• keramika v Oslavici 

Ateliéry 2023:

• sobotní ateliéry 
• B-šperk Monika Brodská, Březí nad Oslavou 94
• Umělecké kovářství Tomáš Popela, Bohdalov 134
• knihařská dílna Iva Hájková, Žďár nad Sázavou, Horní 135/2
• kaleidoskopy krasohledy.cz, Horní Krupá 73
• mozaiky z kamení, Andrea Latislavová, Krásná Hora 33
• umělecký kovář Jan Schwarz, Havlíčkův Brod, Svatý kříž 63
• ambrotypie Ivo Karas, Křižanov, Meziříčská 316

• nedělní ateliéry 
• restaurátor nábytku Annuli Annuli – Anna Pokorná, Blažkov 2
• řezbář Rostislav Župka, Křoví 27
• sochař Václav Kyselka, Křoví 215

V roce 2024 jsem na ateliérech nebyla, protože jsem byla tou dobou ve Františkových Lázních.

Dovolená v Chorvatsku a žraločí hrozba

Když jsem se probírala články o Chorvatsku, které jsem publikovala již dříve na svém blogu, našla jsem i jeden dosud nepublikovaný z roku 2018. Jojo, jsou to už pěkné čtyři roky, říkám si a bezděčně mrknu na dnešní datum. 2. 8. 2024. 

Počkat, cože? To už je šest let, co jsem byla na Hvaru? To je šílený, jak to letí...

No, kdybyste chtěli zavzpomínat před tím, než se s vámi podělím o letošní zážitky, mohu vám doporučit články: 

• Odjezd
• První den u moře – zde se dozvíte, co jsem nejraději pila i letos, tehdy jsem to vymyslela!
• Setkání s delegátkou
• Jelsa
• Chorvatské písně

• Na Hvaru nikdy neprší (už zase)

V tom rozepsaném článku stálo: „V rámci přípravy na dovolenou jsem si přečetla něco málo o chorvatštině. Jako nejlepší článek jsem vyhodnotila Češi v Chorvatsku by si měli dávat pozor spíše na homonyma než na žraloky.“ Odkaz už bohužel nefunguje, tak jsem ho smazala.

Ano, ani letos jsme se nevyhnuli diskusím, zda jsou či nejsou v Chorvatsku žraloci a jaká je pravděpodobnost, že nás napadnou. ;-) Nicméně, když se o tom nepíše v médiích je situace výrazně klidnější. Víte proč?

Z úžasného kurzu Lukáše Hány Akademie Kritické myšlení [1] vím, že se jevu, kdy si myslíte, že něco je reálnější, než ve skutečnosti je, protože se o tom hodně píše v novinách, nebo o tom slyšíte v televizi či od svých známý, říká heuristika dostupnosti. Události pak vyhodnocujete jako pravděpodobné podle toho, co si pamatujete. 

„Například lidé na Západě mají strach z teroristických útoků, i když je to jedna z vůbec nejméně pravděpodobných příčin jejich smrti. V USA zemřelo za posledních 20 let kvůli terorismu 3172 osob (zahrnuje i tzv. dvojčata s 2906 oběťmi), což znamená 159 obětí za rok, ale na alkohol tam podle střízlivých statistik zabije 7500 obětí ročně (za posledních 20 let – do roku 2018 – to bylo odhadem 150000 osob), ale to jsou počítáni jen mrtví, které alkohol způsobil, nikoliv pokud si smrt přivodili oni sami, tzn. v USA je 50x pravděpodobnější, že vás zabije opilí řidič než terorista. Částečně za tento strach mohou média, která nás informují o teroristických útocích, ale opomíjejí mnohem častější nebezpečí.“

Našla jsem si ke žralokům faktů, ale ráda bych začala otázkou, jestli víte, jaké zvíře zabije nejvíc lidí ročně? Nápověda – žralok to není.

Podle ABC článku 10 nebezpečných zvířat, od kterých byste to asi nečekali [2] je to komár. „Ano, nejnebezpečnějšími zvířaty světa jsou komáři. Jejich bodavě sací ústní ústrojí samo o sobě samozřejmě člověka nezahubí. Může však na něj přenést tropické smrtelné nemoci, především malárii a horečku dengue. Komáři žijí na všech kontinentech kromě Antarktidy a ročně způsobí asi 750 000 úmrtí.“

Kteří žraloci jsou nebezpeční?

Podle Zdeny Martinové (článek [3] v ABC) ani z hadů nemají lidé takovou hrůzu jako ze žraloků. Ale obavy ze žraloků jsou poněkud nadsazené. „Ze všech přibližně 350 současných druhů žraloků útočí na člověka jen několik – odhaduje se, že jich nebude více než 30 a i mezi nimi jsou druhy, které napadnou člověka spíš jen náhodou nebo v sebeobraně. Za skutečně nebezpečné se považují především čtyři druhy:“

• lidožravý (Carcharodon carcharias, nesprávně označován jako velký bílý [6]): „Ten je o to nebezpečnější, že se vyskytuje v mírných vodách, tedy i v okolí Evropy, a může se proto objevit i ve Středozemním moři.“ [3]
• bělavý (Carcharhinus leucas, též zvaný býčí): Domovem mnohem menšího (až 3,5 m) žraloka bělavého jsou především tropické a subtropické pobřežní vody, navíc se vyznačuje tím, že se vydává vysoko po proudu řek. „Běžně se proto objevuje i hluboko ve vnitrozemí (v Amazonce byl zaznamenán až v Peru, ve vzdálenosti 3700 km od pobřeží), včetně velkých vnitrozemských jezer spojených s mořem.“ [3]
• dlouhoploutvý: „Širé moře v celém tropickém pásmu je naopak domovem až čtyřmetrového žraloka dlouhoploutvého (Carcharhinus longimanus), který se sice běžně živí velkými druhy ryb, je však velice agresivní a útočí na menší lodě, na sítě a úlovky rybářů včetně ulovených kytovců, ale především je postrachem plavců, kteří se ocitnou na širém moři, např. při ztroskotání lodi.“ „Je považován za jednoho z nejagresivnější žraloků ve vztahu k člověku.“ [3]
• tygří (Galeocerdo cuvier [6]): „Žralok tygří je nebezpečný nejen pro svou velikost a všežravost, ale také tím, že se s oblibou zdržuje v přístavech, ústích velkých řek, v okolí velkoměstských nábřeží a pláží, vplouvá do lagun či přehradních nádrží.“ [3] „Charakteristická je pro něj kresba na bocích trupu připomínající tygří pruhy. Je velmi zvědavý a sežere prakticky vše co mu příjde do cesty. Proto může při setkání představovat velké nebezpečí pro šnorchlaře a potapěče.“ [12]

To všechno ale znamená, že tady nepíšu o spoustě mírumilovných žraloků, se kterými se potápěči fotí. A samozřejmě i žraloci, kterých se my lidi bojíme, jsou důležití pro ekosystém.

Jaké je tedy riziko?

„Pro srovnání: odhaduje se, že na každých 3,5 miliónu návštěv pláží za účelem koupání připadá asi jedno utonutí, kdežto jedno pokousání žralokem (ne nutně smrtelné) připadá asi na 11,5 miliónu návštěv pláží.“ „Podle záznamů International Shark Attack File bylo v dekádě 2010–2019 zaznamenáno celosvětově 800 nevyprovokovaných útoků na člověka, z čehož asi 55 (tj. necelých 7 procent) skončilo fatálně.“ [7] Vloni bylo podle International Shark Attack File [8] 69 nevyprovokovaných útoků žraloků, žádné v Evropě. Mapu žraločích útoků najdete zde. „Na 1 zabitého člověka, připadá až 2 000 000 žraloků, které usmrtili lidé.“ [9] „Pokud se podíváme na příslušné statistiky, zjistíme, že od roku 1900 došlo v chorvatských vodách k 25 útokům žraloků, při nichž zahynulo 14 lidí. Poslední takový incident se stal v roce 1974.“ [10] 

„Ve Středozemním moři je žraloků poměrně malé množství (a když už, nachází se obvykle v hlubších vodách). ... Od roku 1902 do roku 2019 došlo ke 118 útokům žraloka na člověka (v celém Středozemním moři, ne jen u pobřeží Egypta), z nichž 16 skončilo smrtí. ... Statistiky uvádějí, že ročně dojde průměrně k 9-11 úmrtím člověka po napadení žralokem (celosvětově). Jen pro představu: jiné statistiky uvádí, že průměrně 120 lidí ročně zemře, když ve spánku spadne z postele.“ [11] »Od roku 1994 do konce roku 2008 zemřelo například 39 lidí po zásahu bleskem, dva obyvatele zabili jedovatí pavouci a celkem 31 obětí si vyžádaly pády ze židle. ... Smrtelné byly i pády z postele, na které doplatilo 59 osob. ... „Pád na rovině na ledu a sněhu“ se stal osudným 27 chodcům. Na bruslích, lyžích nebo skateboardech zahynulo 37 sportovců. ... Vosy, sršně a včely měly na svědomí 76 životů.« [12]

Zaujal mě článek Útok žraloka je většinou nešťastný omyl na E15 [4]. »Na světě se odehraje ročně 70 až 100 „ataků“ a smrtí člověka jich končí obvykle 5 až 15.« Martin Chalupa [9] ve svém článku na Čti doma tvrdí, že ročně je evidováno po celém světě asi 60 nevyprovokovaných útoků žraloka. „Ač nám filmové trháky ukazují opak, žraloci nejsou krvežízniví predátoři, kteří se vyžívají v lovení kořisti. Naopak preferují kusy, které jsou již zraněné a nedokážou se bránit. Z toho důvodu zaútočí na plavce nebo potápěče.“

»Nejčastější jsou „jednorázové ataky“, kdy žralok „udeří“ na plavce nebo surfaře poblíž pobřeží jen jednou, kousne ho a už se nevrátí. V těchto případech jde o žralokův omyl. Zvířená a zkalená pobřežní voda mu znesnadňuje orientaci. Lov za těchto náročných podmínek vyžaduje od žraloka reflexivní reakce. Plavec nebo surfař v nápadném barevném oblečení nebo blýskavými šperky spustí ve žraločím mozku reflex „kousni a uvidíš, co to je“. Po jednom kousnutí žralok zjistí, že tohle byla „rána vedle“, a o člověka ztratí zájem.«[4] Obdobné tvrzení najdeme i v článku Experti odhalili, proč žraloci bílí útočí na lidi: Pletou si je s oblíbenou kořistí v Blesku [5], který se odkazuje na vědecký článek A shark's eye view: testing the ‘mistaken identity theory’ behind shark bites on humans [6] v recenzovaném vědeckém časopise. Podle autorů studie jsou útoky bílých žraloků nejspíš způsobené tím, že nedokáží rozlišit siluetu plavce nebo pádlujícího surfaře od tuleně, kteří jsou jejich běžnou potravou. Důvodem je, že vidí svou oběť zespoda a mají poměrně špatný zrak.  Mylná teorie identity se může vztahovat i na jiné druhy žraloků odpovědných za lidské osudy, jako jsou G. cuvier (žralok tygří) a C. leucas (žralok býčí), ale na nich to nebylo zkoumáno.  

»Mnohem vzácnější jsou napadení typu „udeř a pak kousni“, při kterém žralok nejprve krouží kolem člověka, pak jej třeba i opakovaně udeří čenichem a nakonec i kousne. Podobně vzácné jsou i „skryté ataky“, při kterých se žralok přiblíží k nic netušícímu člověku velmi nenápadně a útočí bez varování. V obou těchto případech se mohou ataky opakovat a oběť bývá vážně zraněna. Výjimkou nejsou ani smrtelná zranění. Těmto skutečným útokům vedeným úmyslem ulovit člověka bývají vystaveni nejčastěji trosečníci, kteří se ocitnou na volném moři po havárii lodi či letadla. Tyto vzácné avšak nezpochybnitelné útoky podnikají většinou žraloci lidožraví, žraloci tygří (Galeocerdo cuvier) a žraloci bělaví (Carcharhinus leucas).«[4]

Největší riziko je, že žraloci vymřou/budou vyloveni: „Statistiky, které by se měly každoročně objevovat na titulních stranách novin, uvádějí, že lidé každoročně zabijí 100 milionů žraloků, přičemž zvířata jsou často nešetrně usmrcena zejména kvůli ploutvím. Pokud neuděláme více pro zajištění udržitelného rybolovu, hrozí mnoha druhům žraloků vyhynutí.“ [10]

Prevence:

• »„Vyhněte se plavání v blízkosti ryb. Kde jsou ryby, tam jsou i predátoři,“ řekl pro Live Science expert a mořský biolog George Burgess. ... „Držte se dál od rybářských lodí a oblastí s potápějícími se mořskými ptáky; obojí naznačuje, že ve vodě jsou ryby. Vyhýbejte se hlubokým kanálům, korytům mezi písečnými přesypy a podvodním srázům. V těchto místech se také shromažďují ryby, což láká žraloky. ...« [10]
• »„... Neplavte sami. Je méně pravděpodobné, že žraloci půjdou po skupinách plavců nebo potápěčů,“ dodal Burgess.« [10]
• Tip pro dovolenou v Egyptě: „Pokud patříte mezi ty, kteří se setkání se žraloky příliš obávají, můžete vybírat z hotelů, které nemají přístup k otevřenému moři, ale k zátokám či uzavřeným lagunám.“ [11]
• Žraloky přitahuje krev, takže pozor na odřeniny a škrábnutí. Prý ji dokáží vycítit až na 400 metrů. [9] Platí i pro menstruující ženy. [11]
• „Neplavte daleko od břehu. Jednak se izolujete od ostatních plavců, navíc jste dále od pomoci a blíže oblastem, kde se žraloci více vyskytují.“ [11]
• „Plavte v oblastech, které kontrolují plavčíci.“ [11]
• „V případě, že existuje podezření na výskyt žraloka, okamžitě vyjděte z vody.“ [11]
• „Snažte se příliš nešplouchat a nestříkat vodou, to může žraloky přilákat.“ [11]
• „Nenoste lesklé šperky a plavky. Žraloky může přitáhnout kontrast. Světlo, které se od nich odráží a připomíná lesk rybích šupin.“ [11]
• „Nekoupejte se ve vodách, pokud jsou zde známky návnadového krmení. Poznat to můžete podle ptáků, kteří se ve větším množství zdržují v těchto oblastech a požírají návnady z mořské hladiny. Kalná voda je vždy podezřelá.“ [11]
• „Není pravdou, že v oblastech, kde se vyskytují delfíni, nejsou žraloci. Oba se totiž živí podobným druhem potravy.“ [11]
• „Nepouštějte do vody své domácí mazlíčky. Jejich nevyzpytatelné pohyby mohou přilákat pozornost žraloka.“ [11]
• „Strmé srázy, kterých je zejména v Rudém moři dostatek, jsou častou oblastí, kde se žraloci pohybují.“ [11]
• „Nikdy neobtěžujte žraloka! Některé z útoků žraloka byly vyprovokované tím, že si na ně lidé chtěli sáhnout.“ [11]

A obrana:

• „Nesnažte se uplavat. Čím víc se budete hýbat, tím více upoutáte žralokovu pozornost.“ Spíš předstírejte mrtvého. [9]
• „Nespouštějte ho z očí. Největší chybou je otáčet se k žralokovi zády. I když je to v dané situaci hodně těžký úkol, zkuste zachovat klid a bez překotných pohybů se snažte pomalu vydat na nenápadný ústup směrem k pevnině nebo člunu. Žralok totiž zpravidla rychle zaútočí a pak vyčká, až oběť vykrvácí. Poté se pro svoji kořist vrátí. To je tedy ideální čas k pokusu o rychlou záchranu.“ [9]
• „Udeřte ho. Pokud ani jedna shora uvedených možností nezabrala, zbývá vám přejít do protiútoku. Velkou rybu zkuste silně praštit do čumáku, oka nebo žaber. Tento čin by ho měl na okamžik vyvést z rovnováhy a vám tak umožnit rychlý útěk.“ [9] „Co se dá dělat, když na vás útočí žralok? Jedno z běžných doporučení je dát mu pěstí do nosu. Vzhledem k tomu, že právě pod tímto nosem se nachází ostré zuby, je lepší zvolit jinou část žraločího těla – pokud budete mít čas. Mezi zranitelné části patří oči nebo žábry. Pokud budete mít k dispozici něco, co by vám mohlo „prodloužit ruku“ (pádlo, klacík apod.), tím lépe pro vás.“ [11]

Internet je plný další spousty zajímavých informací a statistik. Zaujala mě například Wikipedie Útoky žraloků. 

Zdroje:

[1] Lukáše Hána Akademie Kritické myšlení, Seduo, https://www.seduo.cz/akademie-kriticke-mysleni

[2] Martina Ležáková, 10 nebezpečných zvířat, od kterých byste to asi nečekali, ABC, 2. října 2020, cit. 2. 8. 2024, https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/26662/10-nebezpecnych-zvirat-od-kterych-byste-to-asi-necekali.html

[3] Zdena Martinová, Dokonalý stroj na smrt: Žralok je největší a nejstrašnější, ABC, 6. října 2021, cit. 2. 8. 2024, https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/482/dokonaly-stroj-na-smrt-zralok-je-nejvetsi-a-nejstrasnejsi.html

[4] Útok žraloka je většinou nešťastný omyl, E15, cit. 2. 8. 2024, https://www.e15.cz/magazin/utok-zraloka-je-vetsinou-nestastny-omyl-730127

[5] Experti odhalili, proč žraloci bílí útočí na lidi: Pletou si je s oblíbenou kořistí, Blesk, 1. listopadu 2021, cit. 2. 8. 2024, https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-svet/694195/zralok-zpravodajstvi

[6] Laura A. Ryan, David J. Slip, Lucille Chapuis, Shaun P. Collin, Enrico Gennari, Jan M. Hemmi, Martin J. How, Charlie Huveneers, Victor M. Peddemors, Louise Tosetto, Nathan S. Hart, A shark's eye view: testing the ‘mistaken identity theory’ behind shark bites on humans, Journal of the Royal Society Interface, 27. října 2021,  cit. 2. 8. 2024, https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rsif.2021.0533

[7] Žraloci, Wikipedie, 1. srpna 2024, cit. 2. 8. 2024, https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDraloc

[8] Yearly Worldwide Shark Attack Summary The ISAF 2023 shark attack report, International shark attack file, cit. 2. 8. 2024, https://www.floridamuseum.ufl.edu/shark-attacks/yearly-worldwide-summary/

[9] Martin Chalupa, Útoky žraloků: Jaká je šance, že se stanete jejich obětí, a jak je na tom se žraloky Chorvatsko?, Čti doma, 7. července 2021, cit. 2. 8. 2024, https://www.ctidoma.cz/clanek/publicistika/utoky-zraloku-jaka-je-sance-ze-se-stanete-jejich-obeti-a-jak-je-na-tom-se-zraloky-chorvatsko-65736

[10] Tomáš Chalupa, Je pravděpodobnější útok žraloka v Chorvatsku, nebo že na vás spadne meteorit? Kdy útočil na Jadranu naposledy, Čti doma, 13. července 2022, cit. 2. 8. 2024, https://www.ctidoma.cz/clanek/zajimavosti/je-pravdepodobnejsi-utok-zraloka-v-chorvatsku-nebo-ze-na-vas-spadne-meteorit-kdy-utocil-na-jadranu-naposledy-70112

[11] Útok žraloka v Egyptě. Máme se obávat? Zaletem.cz, 3.6. 2024 (naposledy upraveno 18.6. 2024), cit. 3. 8. 2024, https://www.zaletem.cz/magazin/utok-zraloka-v-egypte-mame-se-obavat

[12] Na co také umírají Češi? Třeba na pády ze židlí a kousnutí pavouky, Lidovky.cz, 31. prosince 2009, cit. 3. 8. 2024, https://www.lidovky.cz/relax/zdravi/na-co-take-umiraji-cesi-treba-na-pady-ze-zidli-a-kousnuti-pavouky.A091231_120654_ln-zdravi_mtr

Kyselka – stáčírna Löschnerova pramene

Jako obvykle po procedurách a po obědě vyrážíme na výlet. Tentokrát máme v plánu Kyselku, kterou známe z třináctidílného seriálu Já, Mattoni (najdete na stránkách České televize zde).

První písemná zmínka o Kyselce pochází z roku 1867. V obci je hlavní stáčírna minerální vody firmy Mattoni. Většina historických budov bohužel chátrá. Výpravní budova 16/H je dokonce zbouraná, ale tento typ nádražní budovy má svoje vlastní stránky. Stránky doporučuji, mě rozhodně zaujaly. A kdybyste chtěli vidět staré fotky, nebo dokumentaci budov v Kyselce, stránky spolku Lázně Kyselka o. p. s. jsou sice dost zastaralé a neaktuální, ale nabízí toho vskutku mnoho zde. Zejména ty historické fotky stojí za to. Bez urbexu (lezení na málo, špatně zabezpečený cizí pozemek) není šance to takhle pěkně nafotit, navíc některé fotky mohou být staré i dvacet let a to pak budou ty budovy určitě v lepším stavu.

Zdálky to vypadá jako malebná lázeňská kolonáda

Po přitažení to má trochu mouchy

Takhle nádherně vypadá zrekonstruovaná (v r. 2013) stáčírna Löschnerova pramene

Ve zrekonstruovaném domečku je Mattoniho muzeum. 

A za ním bývalá stáčírna.

A zpátky k prasátkům

Prase divoké, černá zvěř, kanec, kňour, divočák, tak všelijak se mu u nás říká.

Bachyně s pěti malejma selátkama

Prase divoké v průměru váží 50 až 90 kilo a dorůstá výšky 120 až 180 cm, v kohoutku měří přibližně 90 cm. Podle naučné cedule se v lidské kultuře objevuje už od pradávna, většinou jako významný zdroj potravy nebo symbol síly. „Velmi často se objevuje v bájesloví, kde vystupuje po boku některého z bohů.“ [1] AI souhlasí [2]:  „V řecké mytologii je například známé Erymanthské prase, které bylo jedním z dvanácti úkolů Hérakla. V keltské mytologii může být divoké prase spojováno s bohyní Cernunnos, která je často zobrazována s prasaty a je považována za ochránkyni zvířat a divoké přírody. V hinduismu je divoké prase spojováno s bohem Višnu, který měl jednu ze svých deseti inkarnací ve formě prasete Varáhy, aby zachránil Zemi před démony. Tyto příklady ukazují, jak divoké prase symbolizuje sílu, plodnost a ochranu v různých náboženských a mýtických kontextech.“ Snažila jsem se uvedená tvrzení dohledat a vypadá to, že je všechno správně (viz zdroj Černá zvěř v mytologii [4]), tam se uvádí následující božstva spojená s kanci:

• „ve starém Egyptě zjevovala bohyně Nut příležitostně jako bachyně“
• „V nejstarších védských písemnostech má bůh stvořitel – Brahma jednoznačně podobu kňoura. (...) V průběhu doby však uctívání boha Višnu zvítězilo nad uctíváním Brahmy a jako kňour začal být znázorňován Višnu.“
• U Řeků jich je hned několik: již zmiňovaný erymantský kanec, podobné škody působil kalydonský kanec, kterého za trest poslala bohyně lovu Artemis na úrodu krále Oinea, když jednou zapomněl přinést povinnou děkovnou oběť. „Také Héraklův přítel a spolubojovník Théseus na žádost rolníků usmrtil v Krommyónu šedou bachyni, která ničila úrodu na polích.“ Jedna z pověstí praví, že krásného Adonise, do kterého byla zamilovaná dokonce sama Afrodita, při lovu zabil svými kly kanec. Kam spadla Adonisova krev, tam vykvetly červené podzimní květy hlaváčku (celý botanický rod nese název Adonis). „Adonis byl původně bohem obilí a není bez zajímavosti, že byl znázorňován v podobě kance.“ „Zvěřina černé zvěře měla podle představ starých Řeků moc, toho, kdo ji pojídal, změnit ve statečného a neohroženého bojovníka. Achilleus, který byl od mládí krmen játry černé zvěře, již jako desetiletý usmrtil holýma rukama kance a v běhu předstihl jelena.“
• Římský bůh zemědělství - Saturnus - „jezdil na voze taženém kancem se zlatými štětinami, které symbolizují sluneční paprsky. K jeho poctě byla o zimním slunovratu obětována prasata a pořádaly se několikadenní slavnosti, zvané saturálie.“
• „U Keltů patřil kanec mezi božstva. Nazývali ho moccus a jeho postavu často odlévali do bronzu.“
• „Ve slovanském bájesloví byl kanec s mohutnými bílými zbraněmi průvodcem nejvyššího boha Svantovíta, jehož kult byl uctíván v Arkoně na ostrově Rujana. ... I Radegastův průvodce byl posvátný kanec. ... Slované slavili v období vánoc zimní slunovrat, podobnou slavnost, jakou byly římské saturnálie. V tomto období se ve velkém množství porážela prasata jako symbol Slunce, jehož návrat se očekával. Prase se stalo symbolem hojnosti, úspěchu a štěstí.“
• Severský bůh plodnosti Frey(r) jezdil na posvátném kanci Gullinbursti se zlatými štětinami.
• „Pro křesťanství bylo prase zosobněním ďábla, neboť je považováno za tvora smyslného, nenasytného a nečistého.“
• V čínském kalendáři je jedním ze 12 zvířat prase.
• Pro Japonce je divoký kanec projevem opravdového bojovníka. V jeho podobě si představovali boha války Usa Hachiman. „Když do Japonska pronikl budhismus, který zakazuje věřícím požívat maso teplokrevných živočichů, začali tamní řezníci označovat zvěřinu černé zvěře za maso horského kytovce. Proto se japonští budhisté mohou nadále těšit z pečeně z černé zvěře.“

„V současné době se s ním můžeme setkat jako s častým námětem erbů mnoha světových měst.“ [1] Zeptala jsem se AI [3], ale nedostala jsem dobré výsledky. Florencie má v erbu kdovíjaké rostlinné motivy. Sice jsem našla, že u Mercato Nuovo mají bronzovou sochu kance ze 17. století vytvořenou dle římského mramorového originálu, ale to se nepočítá. Dokonce mi Microsoft Copilot tvrdí: „Hradec Králové v České republice má ve znaku stříbrného kance.“ Ale znakem města je dvouocasý bílý lev s písmenem G mezi tlapama. Aberdeen ve Skotsku má ve znaku tři věže, nikoliv stojící prasata ;-).

Zatímco naši Šelmberkové tam jednoznačně mají divočáka. Nebo obec Běleč, Blatná, Březí, Budětice, Buzice, Černíky, Drahlín..., Kunemil..., Svatý Jan pod Skalou,... celkem 30 obcí, jak se můžete sami podívat zde v Registru komunálních symbolů, když zadáte „kančí hlava“. Výraz „kanec“ vám hodí jiné výsledky, ale některé bohužel s kancem nesouvisí. Zato Louňovice pod Blaníkem nebo Vepříkov tam mají krásně celého divočáka. Vepřová tam má opět jen hlavu.

Dírou mezi prkny v podlaze fotím selátka, všimněte si toho bílého

Už je čas jít

Zdroj:

[1] naučná cedule Zvěř/Das Wild v oboře Linhart
[2] Microsoft Copilot, dotaz: S jakými bohy se pojí divoké prase? 1. 5. 2024
[3] Microsoft Copilot, dotaz: Kdo má v erbu divoké prase? Znáš nějaká taková světová města? 1. 5. 2024

[4] Rakušan, Ctirad. Černá zvěř v mytologii. Řád svatého Huberta. https://www.radsvatehohuberta.cz/en/about-us/historie/zver-v-mytologii/131-mytologie-cerna, cit. 1. 5. 2024

Prosím řekni mi aneb Copilot neví, co jsou vanilkové ponožky

Psala jsem zrovna příspěvek na blog o tvorbě Žlutozelené hundertwasserovy ponožky (1), když jsem si uvědomila, že mi na blogu chybí článek Vanilkové ponožky. Nebo vy víte, co to je? 

Jak bych to popsala? A kde ten výraz vznikl? Řekla jsem si, že se zeptám umělé inteligence. Lehkovážně jsem jí položila dotaz: „proč se říká vanilkové, když je něco jednoduché?“ a očekávala, že se dozvím správnou odpověď. Koneckonců už jsem to letmo na svém blogu naznačila i já, když jsem v článku Sock Knitters Anonymous napsala: „Ponožky nesmí být obyčejná vanilka, tím se rozumí, že nesmějí být příliš jednoduché, jako lícový nebo rubový žerzej nebo velmi jednoduché vzory.“

Sice mi Bing (Microsoft Copilot si myslí, že je vyhledávač Bing) řekl, že mi rád pomůže, ale pak spustil: „Vanilkové rohlíčky jsou jednou z nejpopulárnějších a nejvzácnějších cukroví na vánočním stole. Vanilkové jsou proto, že se obalují ve vanilkovém cukru, který dodává jim oříškost a vůni.“ Ačkoliv mě trochu ukonejšil tím, že mi jako první nabídl recept od Florentýny (Kuchařka pro dceru), podle které vařím, tak v tomto ročním období a při psaní článku o ponožkách jsou mi jeho informace trochu na prd.

Upozornila jsem ho: „Děkuji, ale špatně jsme se pochopili. Myslela jsem, proč se říká vanilkové například pleteným ponožkám či sexuálním hrátkám.“

Odpověděl: „Není to nic špatného, že jste se někdy pochopili. Vanilkové rohlíčky jsou tradiční česká vánoční cukroví, která vyniká oříškou vanilkou a moučkovým cukrem12. Nejsou to však sexuální hrátky, ale spíše lahodné a voňavé pečivo, které se často podává v době Vánoc...“

Tak jsem ho zastavila a zkusila na to jít jinak: „Co si mám představit pod vanilkovým pletením?“ 

Ovšem moje otázka nebyla dostatečně jednoznačná a snadno si ji vyložil po svém: „To je skvělá otázka! Vanilkové pletení v české kultuře má symbolický význam. Vánočka je tradiční české pečivo, které se neodmyslitelně pojí s vánočním obdobím. Její tvar připomíná svazek obilných klásků, které mají zajistit úrodu v příštím roce.“

Vzdala jsem svůj marný boj s větrnými mlýny a sáhla po angličtině doufajíce, že přinese lepší výsledky, jak mi bylo onehdy na kurzu slibováno. Použila jsem ubohoučký dotaz: „What is vanilla knitting?“

Odpověď se mi sice začala generovat a zdála se být i správná, podle toho, co jsem stihla spatřit. Pak ale narazil na něco zakázaného – najednou se pustil do slova sex a začal psát další text, až se pak zasekl, všechno zmizelo a hodil mi zjevně lživou hlášku: „Promiňte! Moje chyba, na toto teď nedokážu odpovědět. Mohu Vám pomoci ještě s něčím dalším?“ (Připomínám, že jsem se ptala pouze na vanilkové pletení, tentokrát jsem se vůbec nezmiňovala o tom, že existují také vanilkové sexuální praktiky, resp. to znamená ten úplně nejnormálnější a nejobyčejnější sex bez veškerých praktik s oblečky, pomůckami, změnami poloh a pod.)

Zkusila jsem být trochu milejší, i když už mi trochu lezl na nervy: „Please say me what is vanilla knitting“. 

Tentokrát pochopil, že se ho neptám na nic nevhodného pro děti a hodil mi rovnou celý odstavec, nad nímž si chrochtám blahem. Samozřejmě je to částečně i díky tomu, že začal: „Páni, to je skvělá otázka!“ Trochu ironicky se musím ušklíbnout, že když napíšu před reálnou otázku, na kterou údajně nedokáže odpovědět, slova „prosím řekni mi“, tak je z toho najednou skvělá otázka. No, každý to vnímáme po svém, že? ;-)

Takže poučení pro příště je, že umělou inteligenci máte opravdu hezky požádat. Právě jsme si to vyzkoušeli. A když to nepůjde v češtině, zkusit angličtinu.

A pokud vás zajímá, co je to vanilkové pletení, mrkněte na můj článek Vanilkové ponožky na Angeliky tvorbě.

Friedensreich Hundertwasser

U příležitosti nedožitých 95. narozenin píšu malý článek o tomto známém a slavném architektovi, malíři a grafikovi. Mezi mé oblíbence ho řadí originální extrabarevný a tvarově zajímavý styl. Vzpomeňte na Kaffe Fassetta a můj článek o něm (zde).

Narodil se 15. prosince 1928 ve Vídni. Jeho vlastní jméno bylo Friedrich Stowasser, ale říkal si Friedensreich Regentag Dunkelbunt Hundertwasser. Pocházel z německo-židovské rodiny, jeho dědeček měl české kořeny a prababička moravské. Jeho otcem byl Ernst Stowasser a matkou Elsa, rozená Scheuerová. Před koncentračním táborem ho pravděpodobně zachránilo pokřtění a členství v Hitlerjugend. Na Akademii krásných umění ve Vídni vydržel jen tři měsíce. [1]

Ve dvaceti letech si změnil jméno na Hudertwasser, protože mu připadalo, že to zní lépe. (Povšimněte si, že sto je německy hundert.) »Během pobytu v Japonsku si změnil křestní jméno na Friedenreich, důvodem údajně bylo, aby se Japoncům lépe vyslovovalo. Toto slovo znamená „říše míru“. Protože věřil numerologii a považoval číslo 13 za šťastné, rozhodl si do jména přidat ještě písmeno „s“ (Friedensreich), aby mělo právě třináct písmen („s“ přidal, protože se tím nenaruší význam slova).« [1]

Jeho první ženou byla Herta Leitner (1958–1960), druhou pak Yuko Ikewada (1962–1966). [1]

V roce 1968 koupil loď jménem Regentag (Všimli jste si, že to má ve svém jméně? Znamená to „deštivý den“.), kterou od roku 1971 považoval za svůj domov. Nejprve žil na lodi v Benátkách, potom se z nich plavil na Nový Zéland, kde nakonec také žil na své lodi. »Během života na Novém Zélandu se rozhodl do jména přidat ještě slovo „dunkelbunt“ (temně pestrý), což podle něj symbolizuje přírodu při dešti, „kdy jsou barvy sice tmavší a pochmurnější, ale zato pestřejší, vysvitne-li slunce“.« [1]

„Hundertwasser strávil mnoho let cestováním po světě, studoval různé kultury a inspiraci čerpal z různých míst. To ovlivnilo jeho umělecký styl a pohled na svět.“ [2]

Inspirovala ho vídeňská secese, zejména Gustav Klimt a Egon Schiel, a tak jsou jeho pestré obrazy plné přírodních tvarů a spirál. „Přímku označil za bezbožnou, v přírodě se nevyskytující. Proto nárokoval v jednom ze svých manifestů, aby byly rovné čáry zakázány.“ Při pobytu v Japonsku si oblíbil dřevořezy.[1] Ve výtvarné tvorbě jsou pro něj typické nekonvenčnost, jasné plné barvy, organické formy a nepravidelné vzory. [2]

Vytvořil také poštovní známky. [1]

Věnoval se architektuře. „Vypracoval řadu studií na restaurování sídlišť, žádná z nich však nebyla realizována.“ Stejně jako v malbě odmítá rovné linie a snaží se co nejpevnější sepětí s přírodou. Sám za jeden z vrcholů své tvorby považoval Hundertwasserhaus ve Vídni. Pokud byste chtěli vidět jeho stálou retrospektivní výstavu, zavítejte ve Vídni do Kunst Haus Wien. [1] „Jeho budovy jsou často zdobeny jasnými barvami, nedokonalými liniemi a množstvím rostlin a zeleně.“ Odmítal pravidla a řád tradiční architektury a umění, prosazoval jedinečnost a individualitu. [2]

Od roku 1980 pořádal projevy o ekologii. [1] „Hundertwasser byl vášnivým zastáncem ekologie a udržitelnosti. Jeho architektonické návrhy zahrnovaly prvky, které podporovaly přirozené prostředí, jako jsou střešní zahrady a vodní prvky.“ [2]

Při cestě domů z Tichého oceánu na Queen Elizabeth 2 dostal 19. 2. 2000 infarkt myokardu. [1]

Zdroje:

[1] Friedensreich Hundertwasser. Wikipedie, 10. 6. 2023, https://cs.wikipedia.org/wiki/Friedensreich_Hundertwasser, cit. 13. 12. 2023

[2] Chat GPT 3.5, Ahoj, co mi můžeš říct o Hundertwasserovi? Nějakou zajímavost prosím, https://chat.openai.com/c/d6f2c58d-ac4d-49f9-b61e-8a7033de9974, cit 17. 12. 2023

Kaffe Fassett [čti kíf fazet]

U příležitosti jeho 86. narozenin píšu malý článek o tomto známém návrháři. Frank Havrah „Kaffe“ Fassett, MBE se narodil 7. prosince 1937. Je to americký umělec žijící v Británii se svým manželem Brandonem Mablym (a ano, v Anglii mohou být dva muži manželé, snad už od roku 2014). Nejvíc známý je pro své barevné vzory v dekorativním umění: pletení, patchwork, malba a keramika. [1] Když si na jeho styl trochu zvyknete, poznáte ho téměř neomylně.

Co je to MBE za jménem na Wikipedii? Member of the Most Excellent Order of the British Empire (MBE). Kaffe Fassette je nositelem britského rytířského řádu, který odměňuje příspěvky do umění a věd, práci s charitativními a sociálními organizacemi a veřejnou službu mimo státní službu. 

Ve 27 letech se přestěhoval do Londýna, aby tam mohl malovat. Koncem 60. let se Fassett setkal se skotským módním návrhářem Billem Gibbem a až do jeho předčasné smrti v roce 1988 byli velmi blízcí přátelé a spolupracovníci v oblasti designu. Fassett vytvořil spouty mnohobarevných, složitých návrhů pletených oděvů, které se staly jednou z Gibbsových ochranných známek. 

Týmová spolupráce s jeho designérským partnerem a manažerem studia Brandonem Mablym mu umožnila navrhovat prošívané přikrývky, látky, jevištní výpravy a kostýmy pro Royal Shakespeare Company a zároveň se zabývat výrobou hadrových koberců, pletením, gobelíny a mozaikami.

Fassett, autor více než 40 knih, se soustředí spíše na výuku barevných a designových fází řemeslné práce než na fázi výroby. Kromě knih vystoupil v televizní a rozhlasové show související s řemesly pro BBC a Channel 4, včetně své vlastní Glorious Color .

Jeho potisky látek jsou převážně využívány v patchworku. Je návrhářem především bavlny pro Free Spirit Fabrics. Ovšem ani my pletařky nepřijdeme zkrátka, protože navrhuje pleteniny pro Rowan Yarns. Na Ravelry má 390 návodů. Já si toužím uplést především pestrobarevný svetr s vlčími máky.

Co říká o svém stylu? Pro mě má oděv potenciál stimulovat, ohromit a pobavit každého, kdo jej uvidí. Měl nositeli slušet a co nejlépe využít jeho tvar a barvu. Pokud bude pletař věnovat oděvu hodiny práce a ne kupovat konfekci, měl by být nadprůměrný, něco, co byste ve svém běžném obchodě snadno nenašli. Inspiruje se zejména velkými světovými výrobci přikrývek. Za hlavní knižní nakopávač k činnosti považuje knihu Vogue Knitting Ultimate Knitting Book [2] 

Jaká je jeho oblíbená příze z aktuální kolekce Rowan? Felted Tweed. [2]

A oblíbený pletací vzor? Stocking stitch (stockinette stitch), který mi v Čechách nazýváme lícový žerzej. Spočívá v kruhovém pletení stále hladce, nebo v rovném pletení v lícové řadě hladce a rubové obrace. Google překladač si s tímto textem moc neporadil a navrhl, že by se steh mohl nazývat punčochový, takže bacha na to. A to už tolik věcí zvládá! „Kouzlo je v barevných kombinacích. Nejlepší vlákno je 100% přírodní vlna, to je král.“ [2]

Nejlepší rada, jakou kdy dostal? „Dělej, co se ti líbí, ale vylepšuj to.“ Tenkrát se to týkalo malování. [2]

A pokud máte rádi něco ze soukromí, tak tady je jedna drobnost: „Sbírám vše, co mě těší a stimuluje obvykle textilie, keramika, korálkové předměty atd. Vždy hledám dobré vzory a barvy. Nejšťastnější jsem, když narazím na staré dílo a pořád mě to těší. Kdybych nenašel textilní návrhářství, mohl bych být ve světě filmu a divadla. Jsem velmi špatný v udržování pořádku v pracovním prostoru a spotřebovávám mozkovou sílu na jemné detaily.“ [2]

Zdroje:

[1] Kaffe Fassett. Wikipedia. 27. 6. 2023, https://en.wikipedia.org/wiki/Kaffe_Fassett, cit. 3. 12. 2023

[2] Kaffe Fassett. Rowan. 2023 https://knitrowan.com/en/designers/kaffe-fassett, cit. 3. 12. 2023

Máme pitnou vodu?

Některé normální úkoly člověk odkládá tak dlouho, že už vlastně sám neví proč. Jsou to ty důležité úkoly, které nespěchají. Nezodpovídáte se nikomu jinému z toho, že jste je (ještě) neudělali. Třeba jako zubař, kontrola znamínek, preventivní prohlídka, úklid půdy nebo sklepa... každý pár takových kostlivců máme. Jedním z těch mých bylo zjištění, zda máme pitnou vodu ve studni. 

K důvodům odkládání se ještě přidávaly otázky: Jak se to zjišťuje? Kdo to udělá? Kolik to bude stát? Co budeme dělat, když zjistíme, že pitná není? A co když není ani užitková? Nevyvolá to pak problémy s manželovou rodinou? Ostatní tam přeci taky žili a normálně ji používaly celé generace. O tomto argumentu si povíme někdy příště, ale kdybyste si na toto téma chtěli něco přečíst, doporučuji knihu Pasti v myšlení a jak do nich nespadnout 52 omylů v myšlení, které zkuste přenechat ostatním od Rolfa Dobelli. 

Myslela jsem si, že si během rekonstrukce necháme zavést pitnou vodu, kterou již máme přivedenou ve sklepě, ale manžel se naopak domníval, že si pořídíme filtr na tu stávající. Ani jednoho z nás nenapadlo se o otázce vody bavit, takže jsme své rozdílné názory zjistili až na místě, když jsme hodili řeč s řemeslníky. A tak jsem se splašila a rozhodla se nechat vodu otestovat, ať víme na čem jsme.

Našla jsem několik společností, které se tím zabývají. Zvítězily dvě: Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, který na mě již svým názvem dělal lepší dojem. Jenže když jsem tam zavolala, zjistila jsem, že do poloviny července mají mimo provoz laboratoř, takže rozbory nejsou možné. A tak jsem využila nabídky Vo-da.cz. Dovolala jsem se sympatické paní, která mi hned po telefonu vystavila objednávku na otestování vody z kopané studny. Do e-mailu mi přišla faktura, po jejímž zaplacení jsem obdržela informace o tom, kde si mám vyzvednout lahvičku na testování. Ještě po telefonu jsem s ní předtím domlouvala, že to pro mě bude nejlepší v Dejvicích. 

Ukázalo se, že se nejedná o lahvičku, ale o pět malých lahviček zabalených v polystyrenovém boxu a s přiloženým návodem. Asi by pro mě bylo bývalo lepší, kdyby mě rovnou ujistili, že návod je u toho přiložený, takhle jsem měla trochu obavy, jak a kdy vodu nabrat.

Postup je takový, že jako první věc dáte do mrazáku nachladit modrou bandasku, která pak pomůže uchovat vodu čerstvou díky polystyrenovému boxu. Vodu nabíráte v den, kdy ji budete předávat kurýrovi, nebo ji odevzdáte na pobočce. V mém případě přímo v laboratoři, protože na výsledky celkem spěchám. Nejprve necháte dvě minuty vodu odtékat, pak naberete všechny lahvičky. Kromě jedné, která se plní do 2/3, se ostatní nabírají plné až po hrdlo. V některých jsou již nějaké roztoky a je na nich vysloveně napsáno, že se nemají vyplachovat. V jedné byla dokonce nějaká kyselina, snad sírový, už se nepamatuji přesně. Lahvičky pak polepíte dodanými nálepkami, na něž napíšete svoje jméno. Přidáte tu modrou vychlazenou věc z mrazáku a předáte je k otestování. Trvá to zhruba týden až deset dní.

P. S.: Někdo říkal, že kopaná studna je lepší než vrtaná, protože je širší.