Na dnešní večer je naplánováno setkání s delegátkou. Je to příjemná, dost rychle mluvící Slovenka. Chvílemi mám problém jí porozumět, je vidět, že už jsem z Brna moc dlouho. Stihnu si zapsat jenom pár poznámek, třeba že Hvar je prý nejkrásnější ostrov v mediteránu (Středomoří). Myslím, že se to říká na všech ostrovech a všem turistům. I když je pravda, že jsem četla, že má extra čistou a hodně slanou vodu (40 g soli na 1 litr vody), ale to se taky možná říká všude. A prý tu neprší. To nám říkali už v roce 2006, když jsem tu byla na dovče s rodiči. Tenkrát jsme bydleli v kempu u Stari Gradu, pokud si to dobře pamatuji. Proto jsem se nyní snažila vyrazit jinam.
Delegátka nám doporučuje navštívit Vrbosku, protože jsou to prý takové chorvatské Benátky. Podle materiálů, které jsem si připravila předem (a nastudovávám si je až tady), by to tam mělo být pouhých pět kilometrů, takže by se tam dalo někdy vyrazit pěšky.
V Jelse, u níž bydlíme, máme navštívit červený rohový barák s albánskou zmrzlinou, protože ta je tu prý nejlepší, také můžeme zajít do cafe baru Bridge a Mojito. Ve středu bude Velika Gospa, což je taková místní slavnost na náměstí Zorica Consea. Ve čtvrtek na svátek svatého Roka bude nějaká slavnost ve Stari Gradu. Domlouváme se, že bychom měli zájem o půjčení auta, abychom tam mohli zajet.
Město Hvar je hlavním městem ostrova a bývá přirovnáváno k Dubrovníku. Zajímavostí jsou především dvě pevnosti, které se tu nacházejí. Na druhém konci ostrova je město Sučuraj, kam bych se taky chtěla podívat, když už budeme mít to auto, ale podle delegátky tam nic moc není, jen zátoky a pláže, ostatně jako všude. Známý mi kromě Jelsy doporučoval ještě malou vesničku Zavala a Ivan Dolac, tak možná by stálo za to vyrazit na pláže tam. Lobuji také za nejvyšší kopec, kam se ale bohužel nedá autem vyjet, leda kdybychom si koupili nějaký zájezd s off-roady. To už jsme měli v Bulharsku (myslím) a byl to zážitek (člověk se i dost namodlil, když viděl, jak to řidiči krosej). Mohlo by je maximálně 9 lidí, ale minimálně 5. Cena je 350 Kn na osobu, ale zase bysme toho spoustu viděli, i když by to bylo dost letem světem, nikde moc nezdržovat. Kdyby mi stačil půldenní výlet, bylo by to za 260 Kn, ale co jsem tak pochopila, vůbec se to nevyplatí, protože pak se stihne jenom kousíček ostrova. Nad touto variantou jsem také přemýšlela. Pobavila mě delegátka, když jsem se ptala, jestli se na ten nejvyšší kopec dá vylézt a zda se tam dá nechat auto. Dá, ale je to daleko. Ostatní vypadali smíření s touto odpovědí (taky se nikomu jinému asi na bezvýznamný kopec nechtělo), ale já se hned tak nedám. Známe svý lidi (rozuměj neturisty). Sice je to ošemetná otázka, ale stejně jsem se musela zeptat. „Jak daleko? Deset kilometrů?“
„To ne. Tak pět.“ Odpověď mě vskutku rozesmála. Třeba by tam mohla být i keška.
Za vidění stojí také ručně kopaný tunel Pitve–Zavala směřující na jižní stranu ostrova. Délka tunelu je 1400 metrů, a protože je jednosměrný, je provoz je řízen semaforem. Na závěr nás delegátka ještě upozornila, že bude v hotelu zítra a v úterý večer a pak až v sobotu. Informace ohledně sobotního odjezdu nám pošle smskou na mobil kolem jedenácté dopoledne (pokoje musíme vyklidit do deseti a končíme obědem).
Večer jsem pozorovala padající hvězdy. Bylo to krásné, i když z toho trochu bolelo za krkem. Padaly opravdu rychle! Přála jsem si spoustu věcí, ale prý se nesmějí říkat. Možná jsem si je měla aspoň napsat.
Žádné komentáře:
Okomentovat