Úryvek z knihy Bosorka od Camilly Läckberg, strana 59:
„Áno. Alebo nie,“ Paula jej s úľavou podala dcérku. „Ak ešte raz začnem rečniť o nádhernej dovolenke s deťmi, pokojne ma zastreľ!“
„To bol teda nápad!“ šomrala si popod nos Johanna a pokúšala sa prebudiť spiaceho Lea.
„Strach a hrôza,“ Paula si odštipla kúsoček zlatohnedého zapečeného syra. „Všade kopa detí, dospelí poprezliekaní za plyšákov pobiehali v tej horúčave a hulákali akési bojové piesne!“
„Nenazývala by som to bojovými piesňami,“ zasmiala sa Johanna.
„No dobre, ale znelo to, akoby človeka lanárili do nejakej sekty. Keby som si to musela vypočuť ešte raz, asi by som vlastnoručne zaškrtila toho medveďa.“
„A povedz jej o čokoládovej fontáne,“ uškŕňala sa Johanna.
Paula zastonala.
„Bože, každý večer bufet, prispôsobený deťom, takže samé palacinky, fašírky, pizza a špagety. A čokoládová fontána. A k tomu nezabudnuteľný Linus, zanechal vo mne trvalý dojem. Na jeho meno sa nedá zabudn)ť, leo jeho mama celý týždeň lietala okolo neho a ziapala: Nie, to nie, Liiinus! Nie, tak nie, Liiinus! Nekop to dievčatko, Liinus! Ocinko lial do seba pivo už po raňajkách. No a posledný deň…“ (str. 59)
- Kde jsou děti, jsou řvoucí a neurotičtí rodiče. Někdy jsou řvoucí i děti.
- Kde jsou děti, je pozvolný vstup do vody. Někdy až příliš dlouho.
- V recenzích jsem četla, že s dětmi může být i dost špinavé moře, protože rodiče nechávají děti čůrat do vody a někde dokonce psali, že kolem plavaly bobky. (A to teda fakt nechci.)
Žádné komentáře:
Okomentovat