Kreslený kalendář

Prohrabávám se fotkama a snažím se publikovat něco zajímavého a pěkného na instagramu (https://www.instagram.com/angelikytvorba/). Problém není CO publikovat, ale spíš čas, kdy se k tomu dostat, protože když už mám čas, tvořím. A pak není čas o tom psát na blog, fotit to, postovat na instáč a taky na facebook. :-) Ale sem tam se to snažím všechno skloubit, abych potěšila své čtenáře či pozorovatele (fanoušky? nebo jak je nazvat na sociálních sítích) a hlavně své budoucí já, které články svého dřívějšího já miluje!

Jestli máte rádi moje malované diáře, tak jsem si pro vás připravila hned tři, abyste si je mohli vytisknout do zásoby.

A kdyby vám nevyhovoval připravený formát, k dispozici jsou i prázdné šablony, abyste si třeba mohli udělat prázdniny v jednom stylu, nebo třeba celý rok. 

Prosincový kalendář

V článku Kreslený kalendář a vánoční soutěž jsem vám slibovala zveřejnění prosincového kalendáře. Samozřejmě ho s vámi sdílím proto, abyste si ho mohli stáhnout, vytisknout a užít si jeho vyplňování nebo vybarvování. Vidím, že bez skeneru to není úplně ono, vždycky se někde v okolí objeví nějaký stín, nebo šmouha, ale snad to nenarušuje funkčnost.

Soutěžní otázka zní: jakou píseň noty zobrazují? Uveďte její název v angličtině, češtině nebo slovenštině, jak je libo. A hlavně si ji nezapomeňte pustit!

O jakou skladbu se jedná? 

Odpověď pište do komentářů – jejich zveřejnění je pozastaveno – do 7. 12. 2025 včetně. Nebo mi můžete poslat soukromou zprávu na FB, IN či do e-mailu ika.angel@seznam.cz. Soutěž paralelně probíhá na FB (Angeliky bloček) i IN (angelikytvorba). Výherce bude vylosován ze správných odpovědí 8. 12. 2025. 

Kreslený kalendář a vánoční soutěž

Jako obvykle se s vámi chci podělit o kreslený zentanglový kalendář. Tentokrát není tak docela vánoční a adventní, protože na ten adventní jsem si vymyslela něco jiného, resp. ten také nebude adventní, ale prosincový.

Kreslený diář

Na kalendáři najdete vzory Zenith, Zap a Zazu. Jestli máte pocit, že vidíte jen dva vzory, jimiž jsou vytvořeny vodorovné linie mezi jednotlivými dny, tak se nenechte mýlit, stromeček je vytvořen právě vzorem Zap. Ráda bych ho použila jako nenápadný habit tracker, kdy bych každý den vymalovala jeden úsek v případě, že se mi něco povede splnit, třeba cvičit.

Ale zpět k tomu prosincovému kalendáři. Půjdou o takovou menší soutěž. Kalendář se zveřejní 1. prosince a vaším úkolem je poznat, co konkrétně zobrazuje. Stačí, když mi název (v originále, česky, slovensky, nebo všechny tři) napíšete do komentáře k příslušnému článku. Všechny správné odpovědi se zařadí do slosování. Jenom ještě přemýšlím nad cenou. Co by se vám líbilo? Moje parketa je pletení (pořádné teplé vlněné ponožky?), malování (můžu se pokusit se o portrét podle fotografie) popřípadě šití (plátěná taška?).

Zase další kreslení?

Sotva skončil projekt Mastering Mixed Media Expo 2025 (psala jsem o něm zde), pozvala své příznivce Tamara Laporte do nového projektu – Sketchbook Revival Binge Fest 2025 – pořádaného její kamarádkou Karen Abend. No, copak jsem mohla odolat? Škoda, že to bylo ještě před tím, než jsem odešla na mateřskou. Ne, že bych si myslela, že na ní bude kdovíkolik času, ale třeba aspoň na to malování by ho mohlo být víc. Než se narodí malá.

Články jsou publikovány v trochu jiném období, než kdy se Sketchbook Revival Binge Fest 2025 reálně konal, protože nemůžu zároveň psát a malovat, chodit do práce, řešit administrativu, věci do porodnice a načítat odbornou literaturu. Ale to je vám asi jasné. ;-)

Navíc mám vždycky velké oči ohledně toho, co se dá stihnout a vždycky jsem hrozně překvapená, že den má jen 24 hodin a z nich můžu reálně na hraní využít třeba jen dvě. A to jsem ještě ráda, že máme studenou večeři.

Jo a abych nezapomněla, info k celému seriálu najdete na blogu o tvorbě pod štítkem kreslení hned příští pondělí 1. 9. 2025 na první školní den.

Iónský sloup v dětském pokoji

Už nás asi trochu znáte, aby vám bylo jasné, že jsme ani potenciální dětský pokoj nemohli nechat prázdný a trochu jsme se v něm kreativně vyřádili. O pokojíku jako takovém jsem psala v článku Žlutý dětský pokoj. 

Iónský sloup

Býval to tzv. parádní pokoj s krásnou výmalbou, kterou bohužel nešlo zachovat, navíc byla dost poškozená. Ale smysl tohoto pokoje mi naprosto unikal. Proč je v domě krásný pokoj, ve kterém není topení? Jako jediný právě tento neměl radiátor. Teď už ho tedy nemá žádný, když topíme podlahovkou, a doufáme, že s ní nebude žádný problém. Přiznám se, že jsem se jí bála a brzdila manžela v rozletu. Přece jen tyhle věci, které se dají opravit jenom tak, že rozbijete podlahu, nejsou nic pro lidi s averzí k riziku.

Dórský sloup už máme v ložnici a nějaké jsou i v obýváku, tak manžel navrhl, že bychom si pro zpestření mohli udělat iónský. Představuju si, jak snadné to proti mě bude naše dítě mít ve škole. Mně se ty sloupy blbě pamatovaly, ale když na ně bude pořád koukat doma, mohlo by to mít zmáklé i bez učení. ;-)

Teda, pokud to nebudeme mít špatně! Teď si o tom čtu a koukám, že člověk není nikdy dost chytrý. Podle Wikipedie má mít patku dole jen iónský sloup a my ji spokojeně máme i u dórského. No nic.

„Iónský sloh je jeden z architektonických stylů starověkého Řecka. Je možno ho doložit už v 6. století př. n. l., ale až o století později se dostává na pevninu evropského Řecka. Pro iónský styl je příznačná zjemnělá vznešenost, odlehčenost, elegantnost, a proto se mu říkalo ženský, na rozdíl od dórského stylu, jenž byl označován za mužský.“ (Zdroj: Wikipedie)

Hlavici sloupu jsme dělali společně. Manžel udělal hrubé rysy, kolem kterým maloval oběma barvami. Nakreslit detaily hlavice bylo na mně. Musím říct, že nároční byli jako šneci/berani zakroucení do obou stran, tak prstíky a ručičky uprostřed mezi nimi. Navíc jsou každý jinak velký. Závěrečné vymalování šedě obarveným vápnem pak bylo myslím opět na manželovi.

Tužkou předkreslená hlavice sloupu

Hned jsem samozřejmě protestovala, že korintský malovat nebudu. To je ten s tou strašně složitou hlavicí.

Žlutý dětský pokoj

Nejprve jsme nalepili malířskou lepenku kolem celého pokoje ve stejné výšce. A pak nad ní manžel vymaloval část u stropu takovou cihlovou barvou. Mělo to tak nějak připomínat západ slunce nebo ranní červánky nad zlátnoucím obilím. Řekla bych, že to tak celkem je. I když s tou žlutou jsme se ještě dost vyřádili, aby začala vypadat jakž takž normálně. Na rozdíl od obýváku nám to totiž pekelně flekatělo. Možná to bylo tím, že jsme doma měli přílišné teplo a barva hrozně rychle schla. Měli jsme nově zavedené podlahové topení a neměli jsme ještě ovladače, takže to nijak nešlo vypnout nebo zmírnit. Dala se jenom otevřít okna.

Když jsme začínali malovat žlutou, měli jsme s barvou 7 cm od vrchu kýble památkářského vápna. Po první vrstvě nám klesla hladina na 11 cm.

Rozdíl mezi suchou a mokrou barvou je dost markantní

Teď už je to suché, ale flekaté

Do pokoje jsme už dali jednu starou skříň s policemi a naplnili ji dětským oblečením, plenkami a pár věcmi pro mě. Druhou jsme teprve umyli a umístili ke stěně. Když bude čas a příležitost, ještě ji navoskujeme. Ta je bohužel bez polic, takže možnosti jejího využití ještě budeme diskutovat. Přibyde k ní ještě malá „sestřička“. 

O víkendu jsme ze stodoly a špejcharu přinesli (tedy manžel se sousedem) další policovou skříňku, tentokrát nižší, a ještě přesně nevíme, kam ji umístíme, protože se nám v místnosti celkem plete bílý pracovní stůl, na kterém jsem v časech rekonstrukce malovala nebo vloni šila zelené šaty. A taky gauč, aby u nás mohla přespat nějaká ta návštěva. Popřípadě aby se na něm dalo sedět/ležet a sledovat dítě v postýlce. Ta se prý nemá nosit nebo pořizovat před porodem. To jsme nějak nevěděli, takže to neřešíme. Už je doma.

Fronton nade dveřmi

Umístění frontonu nad dveřmi

Výraz fronton má více významů...

Na papír jsem si rozkreslila zmenšeninu frontonu, abych mohla hloubat nad tím, co se mi tak do něj může vejít a jak to tam nejlépe rozmístit.

Náčrtek na papíře

Fronton ve skutečnosti s omalovanými okraji vypadá následovně:

Vynechaný fronton s barevným pozadím, spodní obdélníková část je určena pro latinský text

Vavřínový věnec nad dveře (2. část)

Tvorbu vavřínového věnce jste si mohli prohlídnout tady. Teď se posuneme o krůček dál. Doplníme fialovou dvoulinku. Barvu vybral manžel. Já se trochu bála, i když se mi zároveň hodně líbila. V některých obdobích patří fialová k mým nejoblíbenějším. Ale pak jsem se koukla na barevný kruh od Tamary Laporte a říkala jsem si, že se to bude krásně doplňovat. A taky že jo. Zajímalo by mě, jak by touhle úchvatnou barvou vypadal celý pokoj. Nebo aspoň proužek pod stropem...

Fialová dvoulinka

Povšimněte si prosím těch hřebů, co drží obě ramena věnce. Nevypadají jako pravé? A přitom je to obkreslená padesátikoruna. :-)

Dalším krokem bude psaní textu. Aby odpovídal našim představám a historické době, rozhodli jsme se použít římskou kapitálu. Resp. já rozhodla, protože jsem se kdysi trochu věnovala typografii a kaligrafii, takže jsem věděla o čem mluvím. 

Manžel zase řešil historické hledisko – v jakém jazyce by měl takový nápis být? Na nejrůznějších zámcích, branách a sloupech bývá obvykle vyveden v latině. Stejně ho najdete například na Matyášově bráně, která je součástí Pražského hradu. 

Nicméně my nemáme zámek ale statek. A snažíme se hrát si na takovou nějakou selskost nábytku a stylu. I když sem tam inklinujeme i k tomu, že je to zámek, i když úplně malilinkatý. Ano, máte naprostou pravdu, nutně bych potřebovala ještě jednu místnost jako dámský salónek pro všechno svoje pletení, šití, knihy a malování. A ideálně s pódiem na čajové obřady! 

Uf, to jsem trochu odbočila. Takže na statku by to podle našeho souseda, který je tak trochu historik a hlavně asi archeolog, by to mělo být v němčině. Nicméně němčina má jednu nepříjemnou vlastnost pro tyto účely – nechutně dlouhá slova. A to znamená, že by se nám tam některé ty jejich spojeniny různých slov do jednoho nevešly na délku. Teď mě Google překladač pěkně utřel, protože šťastné manželství by se v němčině řeklo jenom „glückliche Ehe“. To je to horší v té latině!

Balustráda pod okny (2. část)

Jak už jsem zmiňovala v článku Andělíček do obýváku, bylo potřeba vymyslet nějaký obraz do prostoru mezi kuželkami v balustrádě. Nakonec jsem přišla s Tizianovým Amorkem s kolem života.

Rozmalované balustrádové kuželky a Amorek s kolem života dle Tiziana

Andělíček do obýváku

Do prostoru mezi kuželkami v balustrádě bylo potřeba vymyslet nějaký obraz. Na Karlově mostě jsou tam myslím nějaké postavy. Snad světců? Nebo satyrové? 

Zkrátka nějak tak jsme se dostali k myšlence, že by bylo hezké mít tam něco dalšího staršího. Manžela napadlo, že by bylo hezké, kdyby tam bylo něco namalovaného a ne jen prázdný obdélník. Zkoušela jsem si na internetu googlit různé satyry, ale vypadalo to hrozně. Satyrové nejsou zrovna pověstní svou cudností a já měla pocit, že podobná dekorace by se hodila spíš do bordelu než do obývacího pokoje.

Postupně jsme tedy opustili tento námět a přesunuli se k andílkům do baroka. Ovšem ani barokní andělíčci nesplňovali moje představy, i když to bylo o poznání lepší. Ukázalo se totiž, že většina andílků je znázorňována letících, například s šípy. A dívajících se směrem dolů. Což může být skvělé, když jsou někde ve výšce na oltáři a podobně, ale už méně skvělé, když mají být u země na podstavci pro sloup.

Při googlení různých souvisejících pojmů jsem se dostala i k Amorkovi od Tiziana a ten mě dost zaujal. Napsala jsem manželovi do práce, co by na to řekl. „Teda, jsi mě překvapila, to bych od tebe nečekal. Když ho budeš chtít, tak tě nebudu od něho zrazovat. prodiskutujeme to večer :-)“ Pak jsme to večer prodiskutovali, já se několikrát ujistila, že když se to nepovede, tak to prostě přemaluje na bílo vápnem. 

A pak jsem se dala do práce. Nejdřív obšlehnutá skica na papír z hodně osvětlené obrazovky notebooku.

Tužkou obkreslená předloha a základní tvary

Pak do adekvátní velikosti zvětšený obličejík. I když s detaily to byla bída i tak.

Základní rysy obličeje tužkou na papír

A pak jsem si už bohužel nedělala dokumentární fotky, takže nevím, jestli jsem nejdřív vymalovala pozadí šedou, domnívám se že ano. Namíchali jsme ji s manželem přidáním černé barvy do bílého vápno. Potom následovalo vybarvování bílých ploch.

Bylo to hrozně divný, protože vápno se chovalo úplně jinak než všechny moje barvičky. Zasakovalo se. Na okrajích misky bylo husté jak lepidlo, uprostřed naopak řídké jak voda. To řídké téměř nebarvilo a vůbec nekrylo. Naopak to husté bylo jako bych na plochu nanášela kaši. A nejhorší na tom bylo, že se člověk musel příšerně krčit na zemi a děsně mu tuhly nohy.

Amorek s kolem času od Tiziana v mém podání

Za zmínění stojí hned několik prvků. Třeba Amorkův divný výraz a postoj. Kdybyste někam tlačili kolo, asi byste nestáli zrovna takhle. Jenže on ho netlačí, on se ho snaží zastavit, vzpírá se proti němu. Má to symbolizovat, že láska přemůže smrt, symbolizovanou zvířecí lebkou vpravo za ním.

Nejsnáze se mi maloval strom. Svislé tahy štětce za sebou zanechávaly náznak kůry. U Amorkových nohou jsem musela být opatrnější, protože když jsem je malovala do obloučků (jako jsme dělali sloupy v oknech) a měla příliš hustou barvu, vypadal jako že má celé nohy obalené v obvazech a já z něj zrovna nechtěla udělat mumii.

Nejnáročnější asi byly oba závojíčky/vlasy, protože jsem se snažila udělat je částečně průhledné díky řidšímu vápnu.

A teď už i s mým uměleckým podpisem

Spousta antických sloupů

Začnu teoretickou otázkou: Kolik je spousta?

Protože vidím, že neradi píšete komentáře, rovnou si i odpovím: Záleží jak čeho. Spousta času dřív bývaly nerušené dva měsíce letních prázdnin, kdy člověk vůbec nic nemusel, ničemu nerozuměl, nic neplánoval a jenom odpočíval po úmorném zkoušení před vysvědčením. 

Spousta prádla na praní můžou být třeba jen dva koše. Může to být i jen jeden, když to budou ponožky a nebudete mít sušičku, jen šňůru venku na zahradě a každou ponožku musíte zvlášť přichytit kolíčkem (jasně, můžete je scvaknout i po dvou).

Určitě by vás napadla spousta dalších spoust...

Já chci psát o spoustě našich antických sloupů, kterých máme v obýváku pět. Malovat je byla taková fuška, že si myslím, že výraz spousta je oprávněný. Ale pro případ, že byste jich měli málo, mám ještě jeden v záloze schovaný v ložnici a druhý v původním parádním pokoji, který bude doufám, ještě parádnější.

Jelikož máme starý barák, máme všude různé rozměry – třeba i mezi okny a tak. Je tedy potřeba sloupy, kuželky a různé další věci (jako okrasné obdélníky, k nimž se snad dostanu později) zvětšovat či zmenšovat tak, aby se zdálo, že všechno je souměrné a tudíž to lahodilo oku.

Náčrtek sloupu s propočty

Kromě černobílých propočtů jsme se snažili pastelkami naznačit, jaké by se nám líbily barvy na stěnách a také ty nejblíže k sloupu. Ale samozřejmě to na papíře a bez zachování poměrů výšky a šířky může vypadat poněkud komicky. Nicméně určitou představu to člověku dá.

Pastelkové náčrtky

Zvažovali jsme také vystínování bílého sloupu a různé druhy podstavců...

Vzhledem k velikosti okna není nakreslení jednoho takového sloupu žádnou snadnou záležitostí, i když máte šablonu pro horní a spodní část. Jak už jsem říkala, musíte počítat úplně se vším, takže je nejlepší vyměřit si prostředek v horní i spodní části, protože se vám u nás může velice snadno stát, že se sloup někde (třeba uprostřed) významně zúží.

Sloup umístěný na okraji okna

Patka sloupu opět na zeleném podkladu

Celkový pohled na hlavní okno se sloupem uprostřed

Zatím jen nahrubo nakreslený středový sloup

Sloup v okně s již natřenou stěnou v pozadí

Jak vidíte, ještě nás dost práce čeká – sloupy musí být přetřeny bílým vápnem, aby jen svítily, a stíny kolem sloupů uděláme cappuccinovou barvou jako pruh na stropě, jak jsem psala v článku Druhý modrý obývák, který je jediným obývákem z původní ložnice.

A protože články mají být adekvátně krátké, končím a o sloupech zase někdy příště.

Balustráda pod okny (1. část)

Nákres pro představu

Vzpomínáte si, jak jsem vloni v lednu psala, že si chceme pořídit do obýváku kuželky? Tento ozdobný prvek  jsme si vyhlédli ve filmu Il boemo, ale víc vám toho opakovat nebudu, mrkněte na původní článek. 

Dneska se podíváme na to, jak se nám to povedlo. A samozřejmě se bez mučení přiznám, že tenhle článek měl být publikovaný už v březnu 2024, ale nějak to nevyšlo.

Začala jsem tím, že jsem podle printscreenů na počítači obkreslila na průhledný papír šablonu. Ano, byl to horor, protože snímky byly tmavé, nebylo na to pořádně vidět. A navíc jsem mohla překreslit jen tak velkou část, jak velkou mám obrazovku notebooku.

Pak jsem si všimla, že v některých částek je kuželka dost asymetrická. Jednak jsem něco způsobila já při obkreslování a jednak něco bylo ve filmu. Ono, když máte jednu křivou kuželku, tak to nevadí. Ale když ji použijete jako šablonu a budete jich mít pět stejně vykouslých a šišatých vedle sebe, je to celkem problém.

Tužkou obkreslené kuželky se šablonou

Mylně jsem si myslela, že jsem se obkreslování na zeď věnovala já. To bych manželovi upřela zásluhy! Obkresloval on a já mu pouze radila. Na základě nedávného malování s Idou Andersen Lang jsem totiž v hlavě měla čerstvé přenášení vzdálenosti kružítkem. Článek k tomuto tématu s mnou malovaným portrétem najdete zde. Doporučuji kouknout, od té doby jsem snad tak pěkný portrét nenakreslila.

Takže ne že bych jen manžela kibicovala, ale pomohla jsem mu díky tomu s vyměřením vzdálenosti kuželky od spodního okraje lišty. Pravítkem to kvůli zakřivení nebylo možné.

Kvůli naší skvělé spolupráci jsem tento článek zařadila pod štítek manželství, i když to není úplně o manželství a nějakých radách nebo extra zážitcích. Na druhou stranu si myslím, že to je rozhodně věc, která nás velmi spojuje. Společný projekt. Takové jako dítě, nad kterým se oba rozplýváme.

Vůbec netuším, jak se jmenuje to zelené, na co jsme kreslili a malovali. Zde si dovolím zmínit svou maličkost, která se musela nepříjemně krčit na zemi na nějakém kartonu a vymalovávat modré plochy mezi kuželkami. Manžel mezitím maloval zbytek pokoje toutéž akvamarínovou. Jedná se opět o vápno a námi namíchaný odstín, kterého už není možné podruhé dosáhnout. A navíc má vápno tu nepříjemnou vlastnost, že s postupem času vyžírá barvu, takže je potřeba namalovat všechno najednou, abychom měli po celé místnosti stejný odstín. I když musím říct, že ta hráškově zelená, která se z ní stala za pár dní, by se mi snad líbila ještě víc!

To modré vymalované je prostor mezi kuželkami, vlevo je mokrá modrá barva (viditelně tmavší)

Pod menším oknem to zelené pozadí není, takže akvamarínová barva má trochu jiný odstín a líp drží. Začali jsme těmito kuželkami a vybarvili je velmi pečlivě. Škoda, ty „odfláklejší“ pod velkým oknem se nám nakonec líbí víc, protože se jeví plastičtější.

Díky vrženému stínu to vypadá, že kuželky opravdu drží parapet

Ovšem ne každý si myslí, že je třeba víkend trávit malováním. Možná by se našla i užitečnější činnost. Třeba mazlení? Tlap. Tlap.

Ne každý si myslí, že malování modrých prostor mezi kuželkami je to nejdůležitější

K tomuto tématu se ještě vrátíme...

Velké ohlédnutí za rokem 2024

Moje letošní úspěchy aneb na co jsem hrdá:

• Malovala jsem vápnem na zeď obraz, Amorka s kolem času od Tiziana. A dost se mi povedl. A od ruky, jen podle předlohy. Jsem fakt hustá.
• Začala jsem makat na Instagramu a Facebooku a pravidelně tam zveřejňovala příspěvky.
• Začala jsem se učit maďarsky, aniž bych to potřebovala. Jenže králové taky uměli šest jazyků. Učit se nový jazyk mi doporučila i umělá inteligence (viz zde můj článek o předsevzetích).
• Asi by to šlo napsat do prvního odstavce, ale nebylo by to fér, protože si zasloužím ještě jedno ocenění za malování na zeď: do potenciálního dětského pokoje jsem namalovala výzdobu frontonu. Hned pět postaviček pouze bílým, šedým a tužkou ušpiněným vápnem. V čele je Athéna a jedna známá ji při prohlídce hned poznala, aniž bych jí cokoliv řekla.
• Prováděla jsem po malbách v našem (pustém) domě a podařilo se mi z toho udělat celkem systematickou hodinu a půl dlouhou prohlídku. Takže za provádění si taky dávám zlatého bludišťáka. Můžete si o tom přečíst v článku Stala jsem se průvodkyní.
• Ušila jsem si plesové/slavnostní večerní šaty na svatbu švagra. Něco tak velkého jsem nikdy neušila! A sama, jenom podle Burdy. Akorát spodek kruhové sukně mi pomohla založit sousedka, která je v šití zběhlejší.
• Vyrazila jsem sama na tři týdny do lázní. Ze zdravotních důvodů na pojišťovnu. A nebála jsem se. :-) Resp. bála, ale i tak jsem si to užila.
• Ráda bych dodala (trochu samolibě), že i většina toho, co jsem zkusila nového vlastně zahrnuje úspěchy. Takže čtěte dál. :-))

Zažila jsem něco nového:

• Pustila jsem se do seznamování s umělou inteligencí (AI) Chat GPT 3.5 a Microsoft Copilot. Šla jsem i na několik školení a začala ji aktivně využívat, i když spíš k hraní než práci. Ale jak normálně nejsem moc technický nadšenec a spíš bych měla sklony k obavám a zpátečnictví, tak to považuji za svůj velký osobnostní vývoj. Místo negativistického „fuj, k čemu je to dobré“, „co když mi to vezme práci“, „to už budou lidi úplně debilní“.... Nebát se a skočit! Učit se s tím a získat konkurenční výhodu. A objevit nové možnosti.
• Malovala jsem portréty tužkou podle Idy Andersen Lang (odkazy na moje články na blogu) a další obrázky podle Tamary Laporte a dalších umělců v rámci Life Booku 2024.
• Pod kola mi skočil zajíc a já neměla možnost nic udělat. Byla to hodně nepříjemná zkušenost, ale zvládla jsem ji líp, než bych čekala. Tj. nezhroutila jsem se a s pomocí manžela to oznámila myslivcům.
• Přemotávala jsem přízi ze žlutého přadýnka Malabrigo lace na autobusové zastávce a přišlo mi to zábavný. Když ke mně přišla Ukrajinka ve středním věku a nabídla mi pomoc, byla jsem dojatá. A tak jsme tam motaly obě, resp. ona držela a motala jsem já. V autobuse mi pak neznámá spolucestující v důchodovém věku nabídla pomoc, protože to viděla venku u „mojí známé“. Byl to pro mě kouzelný zážitek ukazující, jak jsou lidé hodní. A tak vzniká moje Korokia (svetr).

LEDEN

Na statku doděláváme svépomocí rekonstrukci – malujeme:

• balustrádové kuželky, viz články: Chceme si pořídit kuželky do obýváku, a Balustráda pod okny 1. část, Balustráda pod okny 2. část ), 
• spoustu antických sloupů, 
• vavřínový věnec, viz články: Vavřínový věnec nad dveře (1. část), Vavřínový věnec nad dveře (2. část), Vavřínový věnec nad dveře (3. část))
• a celkové plochy pokojů. Všechno vápnem! Druhý modrý obývák,

Koukáme na seriál Versailles a čteme první knížky série Angeliky. Za dva dny zhltnu romanťárnu Mé sladké šestnácté století od Rachel Harris (recenze zde) a studuju Kevina Dutona a v čem se poučit od psychopatů, to mě fakt baví. Moc nemaluju, i když si to pořád plánuju. Zkouším time managementovou metodu Rok za 12 týdnů, ale nějak se mi do ní nedaří úplně proniknout.

Pletu svetřík/tričko Field od Camilla Vad. Myslela jsem, že ho budu mít už na Štědrý den hotový, ale přibývá to strašně pomalu, protože je to spousta jemných oček na jehlicích číslo tři. Ale moc se na něj těším a jsem na sebe pyšná, že na něm pilně pracuji bez odboček k jiným projektům. S tím obvykle mívám problémy.

ÚNOR

Namalovala jsem na zeď Tiziana a jsem na sebe pyšná, protože to byla děsná fuška. Jedná se o jeho obraz Amor s kolem času.

V autobuse mě oslovil nějaký chlap, jestli nechci v dubnu ve vedlejší vesnici vystavovat svoje pletené výrobky. Asi tou dobou nebudu mít čas, ale přišlo mi to hustý. A taky mi řekl, že mou práci sleduje už dlouho. Jindy se na mě obrátila jakási stará babička, a když mě viděla plést v autobuse ponožky s barvami od Hundertwassera, řekla mi, že jsem umělkyně.

Porazili jsme malou bezejmennou kozičku, aby ji otec kozel Hektor nestihl přivést do jiného stavu. Zvažujeme porážku i Hektora, protože dloube rohy do pletiva a dělá v něm díry. A ne jen do toho špatného starého, ale taky do relativně nového plotu k novým sousedům.

Čtu zajímavou knížku Lewis Richmond: Stárnutí jako duchovní praxe. Průvodce stárnutím a nabýváním moudrosti. Je třeba se nad tím zamyslet.

BŘEZEN

Očekáváme narození kůzlátek od obou koz. Líze se narodili dva kozlíci 7. března přesně podle plánu, jeden krásnější než druhý. Viz můj článek Kozlík a kozlík. 

DUBEN

Tři dny před mým odjezdem do lázní v Karlových Varech se Melindě narodily dvě kozičky. Jsou v podstatě bílé, jen s malými okrovými flíčky. Začátky byly náročné, protože manžel už byl pryč.

Jela jsem s manželem do lázní v Karlových Varech a články o tom najdete přehledně uspořádané v Rozcestník článků k lázním, vřele doporučuji se podívat, protože tam je spousta fotek. Ještě 21. 4. 2024 sněžilo (v Karlových Varech).

KVĚTEN

Zasadili jsme nejrůznější plodiny: rajčata, hrách, dýni, kukuřici, čínské zelí, koriandr...

Užila jsem si krajkářské dny a paní Novak slíbila, že jí ukážu alespoň rozdělaný šátek/svetřík (ještě nevím) z tenkých klubíček od ní z Faerských ostrovů. Sobě jsem se zařekla, že nějak využiji i ta ručně předená od Little Black Sheep.

Dokončili jsme s manželem vlastnoruční výmalbu pokojů obarveným vápnem a udělali první prohlídky.

ČERVEN

Nakreslila jsem pejska od Tamary Laporte v rámci Kaleidoscope tester week.

ČERVENEC

Na svatbu švagra jsem si ušila zelené dlouhé šaty. Jsou nádherné, a to je slabé slovo. Projekt: zelené šaty.

Jeli jsme s manželem autem na dovolenou do Chorvatska. Ubytování v Uvala Scott nás vyšlo cenově dobře a byla tam super voda i jídlo. Jen na večerní procházky nebylo kam chodit. Rozcestník a všechny články k letošní dovolené u moře najdete zde. Fakt jsem to zvládla popsat komplet. Hustý, co! Měla bych si to popsat do svých úspěchů.

Pustila jsem do pletací výzvy Tour de Fleece, která probíhá zároveň s Tour de France. Úvodní článek Tour de Fleece 2024 (TDF 2024), Tour de Fleece je brnkačka, Marie Amelie: Korokia (1).

SRPEN

Na konci srpna děláme teprve druhé seno. Na keři v zahradě jsme objevili lískové oříšky. To je náhoda, zrovna se uvažovalo, že lísku pokácíme, když neplodí, nebo to sežerou kolemjdoucí zvířátka. Asi si právě zachránila život.

Byli jsme se podívat v obrazárně.

Sklízela jsem a zavařovala mangold, protože nám přes záhonek dělali hromosvod.

Byla jsem se podívat v Roztokách na cirkusu.

ZÁŘÍ 

Udělali jsme si jednodenní výlet do Panenských Břežan.

Pouť

Hodně jsem malovala.

ŘÍJEN

Ze zdravotních důvodů jsem byla tři týdny ve Františkových Lázních. Potkala jsem tam super lidi. Zde zmíním jen hlavní trojku: Inku, Marušku a Leňušku. Více se dočtete ve speciálu věnovaném lázním. Rozcestník článků o dovolené ve Františkových Lázních 2024. Víc jsem toho v říjnu nestihla. Letos tím pádem bohužel ani Dny otevřených ateliérů (DOA), kam každoročně jezdíme s Kamilem.

LISTOPAD

Burza minerálů v Tišnově

Krajkářské trhy

Vyrazila jsem na sraz ze střední školy. Bylo fakt zvláštní vidět, jak se lidi mění a zároveň zůstávají stejní. A bylo báječný, že to někdo zařídil!

PROSINEC

A teď je na čase odkázat vás na Angeliky vánoční deník (2024), rozcestník, kde najdete všechny díly Angeliky vánočního deníku, ale i další vánoční články, které jsem letos publikovala.

Kdyby vás zajímala statistika, tak za letošek jsem dala na blog 89 článků, což je celkem bída, když to porovnám s dřívějšími léty. Stejně mizerně jsem na tom byla v roce 2021 a pak v roce 2011 a předtím. Snad se v příštím roce polepším. ;-) A jen pro úplnost, na Tvorbu jsem dala 52 článků, což je celkem průměr.

Zajímavý kalendář na každý den v roce jsem obohatila o:

• 6. července: Den upálení mistra Jana Husa
• 21. května: Mezinárodní den čaje

P. S.: Musím říct, že to byl srandovní nápad začít psát tenhle článek už 4. 2. 2024, ale na druhou stranu, jak lépe zapracovat všechny vzpomínky a události nějak pěkně souhrnně pohromadě, než když to budu dělat průběžně?

Objevila jsem další kreslení s Tamarou

Omlouvám se všem svým věrným čtenářům, že na vás teď mám míň času – děláme seno na třech místech, chystáme svatbu jedné známé a v práci toho teď bylo trochu nad hlavu. Jo, na hlavu jsem z toho byla taky, jestli se ptáte. Ale to se tak občas stává. Ve čtvrtek nám kolegyně místo: „Ahoj v pondělí,“ řekla „Zatím na shledanou.“

A teď, když bych mohla celý víkend psát – což by byla trochu škoda, protože venku je krásně (možná až moc teplo) – se objevil Kaleidoscope od Tamary Laporte. Respektive testovací týden kreslení zdarma. Takže kdo byste měl zájem, stačí se zaregistrovat zde: https://www.willowing.org/kaleidoscope-2024-taster-week-signup/?id=2 a můžete až do pondělí kreslit. Ale musím říct, že je hrozně těžký si vybrat, na co se zaměřit. Každý den jsou publikovány minimálně dvě lekce (cca hodinové video), takže v tuto chvíli min. 11 lekcí a v poledne budou další!

A takhle vypadá můj rozkreslený pes z lekce jedna přímo s Tamarou. Sledujte mě na Instagramu Angeliky tvorba a Angeliky tvorbě (můj bratrský bloček tohoto), ať vám nic neuteče.

Labrador podle Tamary Laporte

Krásný víkend!

Víkendové prokrastinování kreslení

O víkendu (25. a 26. května 2024) jsem se chtěla věnovat lekci malování z Life Booku věnované kreslení domu. Ale nebylo to právě snadné. Úvodní sedmiminutové video v angličtině už jsem měla za sebou, ale čekala mě ještě další čtyři, v součtu tříhodinová. A taky pořád v angličtině. Musím říct, že od téhle lektorky je to pro mě trochu náročnější. Snad proto, že je Australanka? Nebo už jsem z toho poněkud vypadla. Už ani nevím, kdy jsem malovala naposledy! 

Takže když si během té hodiny nenakreslím ani čárečku, začnu myšlenkama odbíhat k šatům na svatbu (v červenci se vdává švagrová). Listuju SHEINem, ale když už se mi nějaké šaty opravdu líbí a mají přijatelnou cenu, jsou ve všech normálních velikostech vyprodané.

Pak mě napadne, jaké by to asi bylo uháčkovat si do oken záclonku. Filetovou ze Sněhurky, aby propouštěla světlo a přitom dovnitř nebylo vidět. Mohli bychom ji umístit na firhaňky (tyč v polovině okna), takže bych ji nemusela dělat tak dlouhou... Google mi prozradí, že se to v angličtině řekne curtain a pak už si můžu prohlížet, co nabízí Ravelry. Řadím podle srdíček, čili obdivu lidí, a nechám si ukázat jen to, co je zdarma. Obvykle toho je na výběr i tak dost. Ano, máme tu páva, čajovou konvičku a pytlík (to by bylo vtipné tak do špajzu), lilie, včelí královnu ... Na Pinterestu je krajinka, motýli, sobí spřežení... zkrátka se z toho snadno stane rozhodovací paralýza. A to to byla jen hypotetická úvaha, protože mám tolik rozdělaných projektů, že na záclonu mám leda pomyšlení.

Chvíli dál koukám a pak mě napadne zkontrolovat mail. Odepíšu rodičům na dovolenou a myslím na to, že už bych konečně zase mohla poslat maily přátelům. V bullet journalu mám pro jednu kamarádku dokonce rozepsaný dopis. Už týden.

A pak si vzpomenu na filetové háčkování a přemýtám, jak se asi řekne ubrus. Tablecloth, jak originální, ušklíbnu se, když cloth je tkanina, látka, no já to znala jako utěrku. Na pár kliknutí mám návrhy na veverky, hroznové víno... jé, to bych si mohla dát ke svačině!

Tak ale teď už šup zase koukat. 

Vavřínový věnec nad dveře (1. část)

Pokud jste na blogu mými pravidelnými hosty, možná si vzpomenete, že jsem ve vánočním deníku (ve 3. části zde) ukazovala umělou inteligencí vygenerované obrázky vavřínových věnců. Byly krásné, inspirativní, ale naprosto nepoužitelné pro naši vápennou malbu na zeď. 

Takže jsme si nakonec poradili sami tak, že jsme vytáhli ze sáčku s bobkovými listy tři nejkrásnější, obkreslili je na karton od mlíka a začali překreslovat na zeď tak, aby nám z nich vznikl krásný kulatý věnec.

Samozřejmě jsme si před tím udělali pár náčrtů na papír.

Původně jsme zamýšleli, že dovnitř napíšeme dlouhý latinský text kapitálkami. Ale podle rozměrů plochy nade dveřmi to vypadá, že to nepůjde. 

Jak vidíte, celkem blbě se to fotí. ;-)

Vymalována vrchní vrstva nad dvoulinkou

Jak můžete vidět, pěkně jsme si pohráli s malířskou (?) páskou. Nejprve jsme ji nalepili do úrovně, nad níž jsme malovali hnědou barvou (no fakt, je to nějaký zvláštní odstín hnědé s troškou žluté, aby to mělo šmrnc). A pak jsme ji přelepili přes tu hnědou a namalovali modrý spodek.

Dvoubarevný podklad věnce

A už se blížíme do finiše. Zbývá jen vybarvit strašně velké množství vavřínových lístečků bílým vápnem (to je normální barva vápna bez jakýchkoliv barev). A pokud možno tak, abychom nerozmazali šedou/černou konturu, kterou jsme namalovali vápnem ohraničení jednotlivých listů. 

Vybarvování lístečků vápnem

Pokud jste velmi pozorní nejspíš jste si všimli, že bude třeba ještě dokončit lístky na vnitřní straně věnce. Uvažujeme o tom, že bychom vnitřek vybarvili mírně šedivou a tak je ohraničili. Nebo jim doděláme kontury jako těm ostatním uprostřed. Co byste udělali vy?

Chceme si pořídit kuželky do obýváku

O víkendu jsem se opět věnovala malování. A opět v obou druzích. Jednak jsem se učila malovat podle lektorů na internetu a jednak jsem se snažila načrtnout kuželky do našeho pokoje.

Ne, že bychom byli fanoušci tohoto netradičního sportu. Mimochodem, věděli jste, že existuje Česká kuželkářská asociace? A že první zmínku o hře v kuželky uvádí už Homér? Kuželky se kromě jiného od bowlingu liší tím, že hráč hraje do té doby, než shodí všechny kuželky?

Ale zpět k našemu pokoji. Nechceme si tam udělat kuželkovou ani bowlingovou dráhu. Chceme si kuželky namalovat pod okno jako zábradlí, takzvanou balustrádu. Uvažovali jsme také o balustrovém sloupku mezi okna, ale nakonec se asi uchýlíme k jinému typu sloupu.

Inspirací nám byl Letohrádek královny Anny (Belvedér) na Pražském hradě a především film Il Boemo o skladateli Myslivečkovi, kde se na stěnách nacházely nádherné malby zábradlí, sloupů a krajinek. Možná že právě to byl ten impulz, nebo definitivní posun k rozhodnutí, že si to domů pořídíme také. Teď už jde jen o to nějak to pěkně vymyslet, navrhnout, načetnout šablonu, překreslit a vybarvit pozadí. A taky vlastně vystínovat!

Začali jsme vyměřováním. Kuželky včetně podstavce by na výšku měly mít šedesát čtyři centimetrů. Na obrazovce ve filmu mají 6,7 cm, takže můžeme brát, že jejich velikost bude téměř desetinásobná. Ze zvědavosti jsem porovnala velikost kuželek ve filmu s hlavou pana hraběte, který před nimi seděl. Zdá se, že to vychází velmi podobně naší velikosti kuželek. Což je fajn, protože aspoň budou vypadat hodně realisticky jako v tom filmu, ani žádní prckové, nebo vytáhlé příšery.

Pak přišlo na řadu překreslování a obmalovávání. Ukázalo se, že kuželky ve filmu nejspíš byly na zeď kresleny umělcem od ruky, nikoliv nějakou počítačovou postprodukcí, protože každá je trochu jiná. A při zvětšení na reálnou velikost působí poněkud kostrbatě a neforemně. Doufám, že až je přeneseme na zeď, bude to opět umělecké dílo.

Také jsme si spočítali, kolik se nám jich vejde pod okno. Původně jsme mysleli, že celý okenní parapet v obýváku budou podpírat kuželky. Ale co bychom pak udělali se sloupem mezi oknama?

Rozhodli jsme se, že sloupek mezi okny vymalujeme jako sloup (asi antický jako v ložnici – moment, už jste ho měli možnost vidět?) a dole pod ním, pod parapetem bude sokl tak velký, aby se pod každým oknem nacházel právě lichý počet sloupků. Protože lichý počet je dle malířské teorie hezčí.

Friedensreich Hundertwasser

U příležitosti nedožitých 95. narozenin píšu malý článek o tomto známém a slavném architektovi, malíři a grafikovi. Mezi mé oblíbence ho řadí originální extrabarevný a tvarově zajímavý styl. Vzpomeňte na Kaffe Fassetta a můj článek o něm (zde).

Narodil se 15. prosince 1928 ve Vídni. Jeho vlastní jméno bylo Friedrich Stowasser, ale říkal si Friedensreich Regentag Dunkelbunt Hundertwasser. Pocházel z německo-židovské rodiny, jeho dědeček měl české kořeny a prababička moravské. Jeho otcem byl Ernst Stowasser a matkou Elsa, rozená Scheuerová. Před koncentračním táborem ho pravděpodobně zachránilo pokřtění a členství v Hitlerjugend. Na Akademii krásných umění ve Vídni vydržel jen tři měsíce. [1]

Ve dvaceti letech si změnil jméno na Hudertwasser, protože mu připadalo, že to zní lépe. (Povšimněte si, že sto je německy hundert.) »Během pobytu v Japonsku si změnil křestní jméno na Friedenreich, důvodem údajně bylo, aby se Japoncům lépe vyslovovalo. Toto slovo znamená „říše míru“. Protože věřil numerologii a považoval číslo 13 za šťastné, rozhodl si do jména přidat ještě písmeno „s“ (Friedensreich), aby mělo právě třináct písmen („s“ přidal, protože se tím nenaruší význam slova).« [1]

Jeho první ženou byla Herta Leitner (1958–1960), druhou pak Yuko Ikewada (1962–1966). [1]

V roce 1968 koupil loď jménem Regentag (Všimli jste si, že to má ve svém jméně? Znamená to „deštivý den“.), kterou od roku 1971 považoval za svůj domov. Nejprve žil na lodi v Benátkách, potom se z nich plavil na Nový Zéland, kde nakonec také žil na své lodi. »Během života na Novém Zélandu se rozhodl do jména přidat ještě slovo „dunkelbunt“ (temně pestrý), což podle něj symbolizuje přírodu při dešti, „kdy jsou barvy sice tmavší a pochmurnější, ale zato pestřejší, vysvitne-li slunce“.« [1]

„Hundertwasser strávil mnoho let cestováním po světě, studoval různé kultury a inspiraci čerpal z různých míst. To ovlivnilo jeho umělecký styl a pohled na svět.“ [2]

Inspirovala ho vídeňská secese, zejména Gustav Klimt a Egon Schiel, a tak jsou jeho pestré obrazy plné přírodních tvarů a spirál. „Přímku označil za bezbožnou, v přírodě se nevyskytující. Proto nárokoval v jednom ze svých manifestů, aby byly rovné čáry zakázány.“ Při pobytu v Japonsku si oblíbil dřevořezy.[1] Ve výtvarné tvorbě jsou pro něj typické nekonvenčnost, jasné plné barvy, organické formy a nepravidelné vzory. [2]

Vytvořil také poštovní známky. [1]

Věnoval se architektuře. „Vypracoval řadu studií na restaurování sídlišť, žádná z nich však nebyla realizována.“ Stejně jako v malbě odmítá rovné linie a snaží se co nejpevnější sepětí s přírodou. Sám za jeden z vrcholů své tvorby považoval Hundertwasserhaus ve Vídni. Pokud byste chtěli vidět jeho stálou retrospektivní výstavu, zavítejte ve Vídni do Kunst Haus Wien. [1] „Jeho budovy jsou často zdobeny jasnými barvami, nedokonalými liniemi a množstvím rostlin a zeleně.“ Odmítal pravidla a řád tradiční architektury a umění, prosazoval jedinečnost a individualitu. [2]

Od roku 1980 pořádal projevy o ekologii. [1] „Hundertwasser byl vášnivým zastáncem ekologie a udržitelnosti. Jeho architektonické návrhy zahrnovaly prvky, které podporovaly přirozené prostředí, jako jsou střešní zahrady a vodní prvky.“ [2]

Při cestě domů z Tichého oceánu na Queen Elizabeth 2 dostal 19. 2. 2000 infarkt myokardu. [1]

Zdroje:

[1] Friedensreich Hundertwasser. Wikipedie, 10. 6. 2023, https://cs.wikipedia.org/wiki/Friedensreich_Hundertwasser, cit. 13. 12. 2023

[2] Chat GPT 3.5, Ahoj, co mi můžeš říct o Hundertwasserovi? Nějakou zajímavost prosím, https://chat.openai.com/c/d6f2c58d-ac4d-49f9-b61e-8a7033de9974, cit 17. 12. 2023

Kreslím Life Book 2024

Někdy se zbytečně bojím větších projektů. Snad proto, že s rostoucím množstvím úkolů potřebných k dokončení roste i pravděpodobnost nedokončení všech, nebo jiných selhání. A ne vždy je radost z úspěšného završení díla odpovídající tomu, kolik času a námahy to stálo. Pro příklad uvedu pletený svetr. I když je dokončený, nemusím z něj vždy mít takovou radost jako sice z malých, ale přesto povedených ponožek, od kterých se mohu brzy posunout k dalšímu projektu, takže si vlastně za stejný čas mohu víckrát užít pocit úspěchu. A co si budeme povídat, ponožky nosím častěji. A takové nepovedené ponožky, např. tuhé bavlněné, které jsem navíc udělala kotníčkové, nejsou takovou ztrátou času. Ale abych jen neblafala, mířím k tomu, že jsem se chtěla pustit do jednoho velkého tématu kreslení a vyskočilo na mě, že Tamara Laporte, kterou jsem začala, nabízí ochutnávkový kurz právě teď. Váhala jsem, ale i když byl zdarma, nešlo odolat.

Samozřejmě až tak zdarma není, potřebuju na jeho absolvování hromadu času, který musím strávit sledováním videí a malováním, má-li mi to něco dát. Ale náramně mě to láká, i když riskuju, že selžu. Nelíbí se mi totiž představa, že si neprojdu všechna videa a nezkusím namalovat všechny obrázky. Pokud máte chuť, možná se ještě můžete připojit: https://www.willowing.org/life-book-2024-taster-sessions-schedule/