V našem domě je trošku problém uspořádání. Ať uděláte kteroukoliv místnost vedle kuchyně čímkoliv, vždycky se vám bude zdát, že je to špatně a mohla by být něčím jiným. Teď jsme ve fázi, kdy si myslíme, že by bylo nejvýhodnější, aby největší místnost byla obývák.
Záměr byl udělat akvamarínový spodek a hnědý, dřevo připomínající vršek. Ale vápenné barvy jsou zrádné, vždycky dostanete jinou, než jste chtěli. Obvykle zajímavější. Takže nakonec máme karamelově hnědý či okrový vršek. Dělali jsme to tak, že jsme natáhli lepicí malířskou pásku (odměřovali jsme vzdálenost od stropu), a potom malovali nad ní.
Abychom se co nejvíc přiblížili závěrečné barvy, zkoušeli jsme si jednotlivé namíchané barvy v maštali a sušili je fénem. Rozdíl mezi mokrou a suchou je totiž opravdu velký.
 |
| Hnědá za mokra |
 |
| Dosychající hnědá barva se mění v karamelovou |
Spodní část pokoje jsme vymalovali barvou, které bych nejraději říkala nebeská modř. Ale vůbec mi nejde do hlavy, jak takový odstín může vzniknout ze zelené, do které se přidá trošku modré a spousta žluté.
 |
| Nebesky modrý pokoj |
Když se na to dívám s patřičným časovým odstupem, nestačím se divit, jak strašně flekaté to bylo!
Ještě se hodí doplnit, že po vymalování horní části pokoje nahnědo, jsme strhli pásku a nalepili novou přes tuto hnědou, abychom mohli namalovat modrou barvu až k té hnědé. A samozřejmě jsme trnuli strachy, jestli pak společně s páskou nestrhneme i barvu. Ale naštěstí ne. Minimálně na zdi. Na těch sloupech v oknech, které jsou udělané z bůhvíjaké umělé desky, to bylo horší, tam se nám často barva strhla a někde se nám i začala loupat. :-(
 |
| Vlevo můžete porovnat mokrou a výslednou suchou barvu, slušný rozdíl, ne? |
 |
| Už vymalovaný pokoj – skoro žádné šmouhy, jupí! |
Žádné komentáře:
Okomentovat