Onehdy se nás učitelka na angličtině ptala, co jsme dělali o víkendu. Jelikož se u mě v poslední době děje jen minimum zvláštních nebo zajímavých věcí, o kterých stojí za to mluvit a navíc jsou pozitivní, bylo jasné, že musím zmínit Zahrádkářský ples, který se koná každoročně koncem února.
Kapela byla stejná jako vloni – starší pán a dvě mladé dámy (možná dcery), které uzpívají kde co. Písničky příjemné, ale před rokem jsem byla spokojenější, protože jsem jich spoustu znala, tentokrát jsem měla trochu pocit, že jsem se ocitla na akci „pro pamětníky“, ačkoliv lidé v sálu se trochu omladili. Na parketu ovšem nikoliv.
Kdyby večer nezačali naši příbuzní, kteří profesionálně tančí, snad by se ani nikdo nezvedl a nešel na parket. Pak se to nějak rozjelo a já se snažila trávit alespoň tolik času na parketě jako v sedě u stolu. Přiznám se bez mučení, že bych ráda i víc, ale nějak nejsem přes zimu v kondici (aspoň že chodím týdně na tu jógu).
O půlnoci byla na řadě čumba. Zvláštní to tanec, který jsem musela kolegům na angličtině vyložit, protože ho nikdo neznal. Mimochodem, nezná ho ani Google ;-ú. Pouze mi našel, že v Novém Strašecí se hraje o půlnoci na plese. A musím se přiznat, že jsem to taky neznala, než jsem se přivdala do tohoto kraje.
Nečekejte žádnou divočinu, co se týče kroků, čumba je prostě polka s mnoha partnery. A taky trošku delší. Asi tak na dvacet minut. Jo, fakt, nepřeřekla jsem se, když mluvím anglicky, vážně je to jeden tanec se spoustou písniček a trvá asi dvacet minut. Taky je to pěkná makačka na fyzičku.
Začíná se tak, že se dámy shluknou do kroužku, chytí se za ruce a roztáčí kolo jedním směrem, například proti směru hodinových ručiček. Docela by mě zajímalo, jestli je to dané, nebo jestli je fuk, kterým směrem dámy jdou. Mám pocit, že je to vždycky takhle...
Okolo žen se utvoří kroužek mužů (ideálně stejný počet), taky se chytí za ruce a jdou v opačném směru. Hudba chvilku hraje a pak se dá povel, dámy i pánové se pustí a musí si ulovit nejbližší protějšek. Pochopitelně, že se muži snaží ukořistit mladší a pěknější dámy před těmi vyzrálejšími.
A to už se tančí polka. Je to jen pár skoků, takže pokud jste si padli do oka, musíte doufat, že si rande domluvíte rychle nebo někdy později. Ale pokud vám partner či partnerka šlape na nohy, posilnila se česnekovými jednohubkami, případně se potí jako vrata od chlíva, uvítáte roztržení párů a s radostí se vrátíte do svého kolečka. Snad se příště nezastavíte proti stejnému partnerovi.
Průměrný věk letošních účastníků čumby byl těžko odhadnutelný, ale pravděpodobně důchodový. Zřejmě by stejně vyšel i modus (nejčastěji se vyskytující hodnota). Ale nemyslete si, nebyli to žádní staříci. Ač se jeden chlapík značně při těle potil tak, že z něj teklo, a brýle mu sklouzávali po nose, vydržel až do konce. A někteří si k tanci ještě zpívali! To jsem si netroufla, protože už z minula vím, že mám kondici (no, co si budeme nalhávat, spíš mládí) na to to utancovat, ale zpěvem bych se mohla zbytečně vysílit a ztratit dech, takže jsem se zbaběle šetřila.
Pro mě bylo triumfem, že jsme zůstali s posledními asi deseti důchodci až do dvou, kdy ples končil.
P. S.: Štítek „na statku“ jsem přidala proto, že se mi zdá, že jde o regionální zvláštnost, se kterou se ve městě nesetkáte. Nebo jste snad věděli už dřív, co je čumba?
Žádné komentáře:
Okomentovat