Občas mám pocit, že se při psaní článků opakuju. Asi je to proto, že když něco píšu, obvykle nad tím už přemýšlím dlouhou dobu. Třeba nad tím, že pes do baráku nepatří. Tenhle názor zastávám snad odjakživa, nebo si to alespoň myslím. Vtipné je, že si tohle člověk myslí i u věcí, které ještě před pár lety odsuzoval. Prý jsem něco podobného tvrdila o kruhových jehlicích a dneska už mě na rovných plést neuvidíte ani náhodou. Používám je výhradně na odkládání rozdělaných projektů. Ale zpátky k psovi.
Souhlasím, že bytovkáři můžou mít pejska, a když ho hodně a pravidelně venčí, dá se s tím v bytě vydržet, ale stejně je to cítit psem. Byty považuji za vhodné pro takové ty palácové psíky, čivavy, yorkšíry a podobný „peyjsky“, který by vám na zahradě mohla zakousnout kočka.
Tchynin pes je sice doma hodný, ale věčně se plete pod nohy a občas tam provede nějakou kalamitu, třeba když ho tam nechá samotného. Ale co dělá náš pes, to nás vysloveně dohání k šílenství. I když je Princezna bystrá, chytrá a všechno rychle chápe, tak v případě ležení u zdi se jeví nesmírně natvrdlou.
Abych vás uvedla do obrazu – celý domek rekonstruujeme a už máme udělané podlahy a víceméně vymalované zdi. A taky zásuvky a světla (jen žárovky), ale nikde žádný nábytek, ani kuchyň ani nic dalšího. Jen v budoucí kuchyni máme stůl, židli a křeslo, abych tu mohla pracovat nebo malovat za krásných slunečných dní.
Princezna – snad ze závisti, že si tchyně bere domů jen toho svého – začala vyžadovat, abychom si ji také brali dovnitř. Tlačí se přes dveře i přes nás, jako by venku byl ukrutný mráz. Ale pak si nelehne k nám. Maximálně chvilinku žadoní pacinkou o mazlení a pak se jde uvelebit do západního rohu obýváku, nebo severního rohu dětského pokoje či ložnice. Případně zaleze do takového malého kamrlíku. Opře se o zeď a spokojeně chrápe.
Když jsme tu ještě bydleli, mohla být jenom v kuchyni, to se pak opřela o dveře, nebo o linku a spokojeně spala. Chápu ji, sama také ráda spím u nějaké pelesti postele, ale o nově vymalované zdi se zkrátka opírat nemůže. I když se jí to snažíme vysvětlovat, dělá, že vůbec nechápe. Zkusila jsem jí domluvit vodítkem, může ležet v libovolné poloze kdekoliv v místech, kam ji vodítko pustí od mojí židle. Aspoň jsme spolu a mám ji pod dohledem. Tak uvidíme, jestli to pochopí.
Žádné komentáře:
Okomentovat