Jelikož jsem si nick Angelika zvolila již před mnoha lety, považuji ho málem za své druhé jméno a s oblibou slavím svůj druhý svátek.
Vyšlo to tak sice náhodou, ale v pondělí jsem si dala velice krásný neviditelný dárek. Preventivní sono prohlídku (= ultrazvuk) prsou.
Než jsem tam přišla, ani jsem si moc neuvědomovala, že by to mohlo vyjít nějak jinak než dobře. Objednávala jsem se před třemi měsíci, kdy jsem cítila divný tlak v prsou a byla z toho nervózní. Doktorka-gynekoložka mě prohlédla, řekla, že podle ní je to v pořádku, ale že jestli chci, dá mi žádanku na sono. Trochu jsem váhala, abych nedělala zbytečně z komára velblouda, ale hrdinů jsou plné hřbitovy, takže jsem nakonec řekla, že budu klidnější, když si dojdu na vyšetření.
Buď se nezmínila, nebo jsem to zapomněla, že to stojí sedm stovek. Když mi to řekli na recepci, trochu jsem na ně vykulila oči. Ale podle tátova hesla pro placení v zahraničních restauracích: „Při placení se usmívejte,“ jsem zachovala dekorum a zaplatila. Koneckonců jde o zdraví, že?
V čekárně si ženský libovaly, že má paní doktorka novější mamograf, takže je to tolik nemačká a že to nebolí. Ale mladý na to neposílaj. Od 45 let byste na něj měly chodit jednou za dva roky. Hned jsem si všimla paní na vozíčku, která šla na vyšetření společně se svou dcerou. Ačkoliv jsem se věnovala pletení ponožek, postřehla jsem, jak říkala, že kdyby tyhle metody byly už dřív, nemusela přijít o prso. Najednou mě celkem zamrazilo a uvědomila jsem si, jak si tak člověk žije (ne)spokojeně ve svý bublině a přitom si ani neuvědomuje, kolik toho má – obě zdravá prsa, nohy a mládí k tomu.
Dopadlo to dobře. Navíc jsem se dozvěděla, že by mi snad pojišťovna mohla pětistovku vrátit. Což je pro takovýho škrta, jako jsem já, skvělá zpráva.
Řekla jsem si, že si dnešek nenechám ničím zkazit, i kdybych měla v práci řešit kdovíjaké problémy. Hlavní je, že to dneska dopadlo dobře.
A pak jsem šla ve svých úvahách ještě dál. Jaký by to bylo, kdybych si nenechala zkazit ani jediný den, až do příštího vyšetření? A pak znova a znova a znova.
Ale myslím, že to nevydržím. Rok je příliš dlouhá doba. Nejvíc mi funguje opakovat si: Dnešek je nejkrásnějším dnem mého života. Každé ráno!
P. S.: Při hledání nějakých statistik na mě vyskočil článek Hledáme cesty k posílení screeningů, říkají experti ÚZIS z 28. 2. 2024. Pár čísel z článku
- screening karcinomu děložního hrdla v cílové populaci (= ženy ve věku 25 až 59 let) dosahuje více než 55 procent
- screening karcinomu prsu dosahuje pokrytí zhruba 60 procent
- screeningem kolorektálního karcinomu (hovorově rakovina tlustého střeva a konečníku) dosahuje zhruba 30 procent
Žádné komentáře:
Okomentovat