Už máme konec listopadu, venku je všelijak. Tak by konečně mohlo začít sněžit, ne?
Dnes ráno se mi to splnilo, vlastně už v pátek spadlo pár vloček. Asi. Vypadalo to jaké déšť. Nebo peří. Připadalo mi, že se mi to jenom zdá, takže jsem to nepočítala. Vločky byly tak malé, že se nedalo s jistotou určit, že opravdu existují. Jako by se jen člověku před očima něco mihlo. Nebo jako by mrknul.
Ale na včerejším výletě to už bylo nezpochybnitelné. Vážně něco lítalo vzduchem. Zrovna v tu správnou chvíli. Bylo to tak dramatické! Úplně jak z nějakýho filmu. Ale nebudu se opakovat, mrkněte na včerejší článek Výlet kolem Peruce.
Nejlepší to ovšem bylo dnes. Vstávala jsem pozdě, asi tak o půl desáté, zapnula počítač, napsal mi „Bude déšť/sníh“ a šla nakrmit zvířátka. Protože pes vymýšlí ptákoviny a nespí hezky v boudě, zavřeli jsme ho večer do kotce, aby si tam musel zalézt a spal v teple. Čehož jsem teď využila a přehnala krůty na zahradu, aby se trochu vyvenčily.
Pak jsem připravila seno kozám do kolečka. Výhodou je, že když jsou zavřené ve svém chlívku, necpou se mi tam a nevyráží mi přepravku z ruky. I když poslední dobou už je mám hezky vycvičené. Jenom jim ukážu směrem na kolečko a ony do mě přestanou strkat a jdou tam, protože vědí, že dřív žrádlo nebude. Ani nevím, jak se to naučily. Dřív se vždy strkaly, tlačily, pletly se mi pod nohy... Teda, ne že by mi to občas neudělaly ani teď, ale je to spíš výjimka. Stejně jako to, že mi proklouznou do stodoly.
 |
| Jdeme se kouknout, jestli nemáš něco dobrýho |
Akorát včera mě namíchly, když z kolečka tlamama vyhrabaly ořešákové listí, které jsme jim pracně nahrabali (třeba má nějaké protičervivé účinky, tvrdívalo se to, nebo je to aspoň zpestření jídelníčku), protože pod ním měly ohryzky od jablek.
Pak byly na řadě kočky – už jim stejně jako psovi kupujeme desetikilové balení, aby nám nějakou dobu vydrželo a nevznikalo tolik odpadu – a pak jsem mohla pustit psa, který měl ohromnou radost a hned kolem mě skákal. Ale žádnou mlsku nedostal. Nechal jídlo od večeře, tak jakýpak copak. Jasně, byla to moje vina, protože jsem mu dala málo masa z konzervy a spíš jen polila granule. Ale koupili jsme mu dražší a lepší, tak jsme doufali, že se spokojí jenom s granulema a nebudeme muset pořád ještě kupovat konzervy (štve mě ten odpad, jak jsem říkala).
No a pak začalo sněžit. Zatopila jsem ve velkých kamnech v kuchyni, kochala se pohledem z okna a šla udělat pár snímků. Jak se tak procházím po dvoře, nakouknu přes zídku a dojde mi, že mi sněží na krůty. Jejda. Déšť jim nesvědčí, ale vím já, jestli můžou zasněžit? Už měly být na pekáči.
No nic, tak psovi mlsku, zavřít do kotce, přehnat krůty zpátky do chlívku ke kozám, kde mají svoje oddělené stání a nasypat jim zrní, protože namočený chleba už všechen zbaštily. A zase pustit psa. Ten za mnou hned začne chodit jako pejsek a dělat smutné či žádostivé obličeje, že by šel se mnou rád i domů. No, žádný takový, bobku.
Ještě jsem si vzpomněla, že ve špajzu máme strašnou zimu a já s tím už celou věčnost chci něco udělat, ale pak na to vždy zapomenu. Zevnitř se zdá, že naše okno není zavřené a že možná ani nemá tu část, která by šla zavřít.
 |
| Otevřené okno od špajzu |
Když obejdu dům, zjistím, že zavřít jde, teda dost obtížně, protože vrchní pant je v háji, překáží tam drát namotaný na kličce a celkově okno moc dobře nedoléhá, nicméně aspoň nebude dokořán. Jinak je celkově ve špatném stavu a asi by si spíš zasloužilo výměnu než jenom přetřít (zatím nedošlo ani k tomu, protože špajz v podstatě nepoužíváme, takže jsem si nevšimla, jak vypadá), ale líbí se mi ten vynález, že z celého okna jde zvlášť otevřít jedna šestina. Celkově ty starý věci jsou kolikrát tak zajímavě a chytře vymyšlený!
