Výlet kolem Peruce

Minulý víkend byl zabitý mojí rýmou. Vlastně i blbou náladou, byla jsem z toho úplně hotová, navíc mě švagr vystresoval, že by to mohla být delta mutace Covidu. Takže jsem hned v pondělí 22. 11. naklusala na PCR test. Jo, jsem očkovaná a s nikým pozitivním jsem se nesetkala (nebo to nevím), ale stejně. Nebudu chodit do práce (společný kancl pro víc lidí) a pohybovat se doma s touhle odpornou breberkou. Výsledek byl naštěstí negativní. Udělalo mi to nesmírnou radost, i když jsem to tušila, když mi po dvou dnech odpočinku (vždy s neuvěřitelnými alespoň deseti hodinami spánku) bylo výrazně lépe.

Takže bylo na čase zase vyrazit na výlet a pořádně vyvenčit psa po místech dosud nepoznaných.  Zvolili jsme městys Peruc, který se nachází v okrese Louny. Údajně tu Oldřich spatřil Boženu perúc prádlo. [1] Nejzajímavější je zde opravený zámek s rokokovým průčelím.

Zámek v Peruci

Naproti zámku na náměstí Emila Filly stojí barokní kostel svatého Petra a Pavla postavený v letech 1724–1725 podle návrhu architekta P. P. Columbaniho, který se podílel i na přestavbě zámku.

Další zajímavostí je radnice s novorenesanční fasádou zdobenou sgrafity.

Radnice v Peruci

Všimneme si tzv. Kamenů zmizelých před domem Rosenbaum (deportovaní Židé) a opuštěného pivovaru.

Bývalý pivovar

Do Peruce jsme přijeli autem a vyrazili pěšky po červený turistický značce. Nejdřív nám byla strašná zima – i pes se třásl, když jsme ho vyndali z auta – ale jak jsme šli, bylo to čím dál lepší. Prvním naším cílem byl Débeřský mlýn. Zajímavostí je, že ho na fotkách (třeba na seznamáckých mapách) můžete vidět jako červený. Zatímco nyní je dožluta. Více si o něm můžete přečíst např. zde.

Débeřský mlýn

Fascinují a především smutné bylo čtení naučných cedulí o neschopnosti zajistit pitnou vodu pro obyvatele, kteří kvůli špatné vodě ze studánky mívali na počátku 20. stol. břišní tyfus nebo úplavici a někteří na to pak umírali. Jestli si to dobře pamatuji, rozhodlo se o potřebě pořádné pitné vody cca v roce 1906, ale zrealizováno to bylo asi v roce 1927, mezi tím proběhly tři epidemie kvůli nekvalitní vodě.

Udělali jsme si odbočku k bývalému Débeřskému dvoru. Vchod do areálu připomínal náletem zarostlý zámek z Šípkové Růženky, jen možná s menším množstvím šípků. Všude vyšlapané cestičky, nejspíš od zvěře, možná i od lidí. Najednou začalo chumelit. Celé místo vypadalo strašidelně a velmi zajímavě.

Débeřský dvůr

Vrátili jsme se k dřevěné zvoničce a pokračovali po naučné stezce Perucko kolem rybníků k bývalému cukrovaru u koupaliště. 

Potom jsme pokračovali ke studánce V lázních. V Macově dole byly v devatenáctém století totiž železité lázně, z nichž se do teď dochovala pouze tato studánka. Zdá se nám, že poblíž vidíme zbytky opracovaných kamenů, možná dřívější základy domů, nebo sloupy. Ale těžko říct

Studánka V lázních

Kolem rybníka jdeme do vesničky Chrastín, kde okukujeme další selské stavení se stodolou a moc pěkným špejcharem.

Špejchar v Chrastíně

Po návratu do Peruce jdeme po modré turistické značce. Teprve teď jdeme kolem všech těch kulturních památek, které jsem vám ukázala v úvodu. Dohromady jsme našlapali asi dvanáct kilometrů. Ale v tomhle počasí je to tak akorát.

Zdroje:
[1] Peruc, Wikipedie, cit. 28. 11. 2021, https://cs.wikipedia.org/wiki/Peruc
naučné cedule u jednotlivých zajímavých míst

Doporučené čtení:

http://www.eperuc.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=3994