29. února: jedinečná příležitost, pouze na přestupný rok

Dnešek je speciální den, protože se v gregoriánském kalendáři objeví jen jednou za čtyři roky v takzvaný přestupný rok. Důvodem je to, že chceme srovnat tropický rok = „doba mezi dvěma po sobě následujícími průchody pravého Slunce (středu slunečního disku) jarním bodem. Tropický rok trvá 365 dní 5 h 48 min 45,4 s“ s kalendářním. [1] 

Když dostatečně proniknete do historie přestupného roku, zjistíte, proč Lucie noci neupije, neboť nám papež Řehoř XIII. v roce 1582 svou bulou z kalendáře sebral deset dní. A také další zajímavosti. Třeba že přestupný rok sice je každé čtyři roky, ale netýká se to celých století, která nejsou beze zbytku dělitelná 400 (1900, 2100, 2200, 2300). [1] Takže pokud máte před sebou ještě víc než 76 let, počítejte s tím, že rok 2100 přestupný nebude, i když by měl být, protože bude čtvrtým v řadě. 

Ale abych se vrátila k tomu pozitivnímu, tohle jsou příští přestupné roky: 2028, 2032, 2036, 2040, 2044, 2048, 2052, 2056, 2060, 2064..., které si můžete spokojeně zapsat do diáře k oslavě.

Pravděpodobnost narození 29. února je 1 ku 1 461, nebo 0,068 %. Podle některých zdrojů jsou na světě přibližně 4,8 milionu lidí, kteří mají dne 29. února narozeniny. [4] Mohli bychom si říci o několika slavných/známějších i z minulosti: V roce 1864 se narodil spisovatel Josef Svatopluk Machar a také Adolf Wölfli, švýcarský výtvarník, hudební skladatel a spisovatel řazený jako jeden z prvních k výtvarnému směru art brut, což znamená v překladu syrové umění. Nejlépe ale význam vystihuje anglický výraz Outsider art, což hezky ukazuje, že se jedná o umění tvořené lidmi, kteří jsou sociálně vyloučení ze společnosti, dále pod něj také spadají umělci s duševní poruchou. V roce 1960 se narodila Markéta Hejkalová, spisovatelka, překladatelka a zakladatelka Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě. Zaujal mě Raúl González Rodríguez, který v roce 1978 vytvořil světový rekord na 50 km chůze časem 3:41:20. V roce 2014 ho sice překonal Francouz Yohann Diniz (FRA), který byl rychlejší o 9 minut, ale narození na 1. ledna není tak světové. ;-) V roce 1984 se narodila Kateřina Hejlová, od níž jsem četla povídku Poslední metro ve strašidelné knize Zuby nehty (Albatros, 2007). [3]

Možná byste také chtěli vědět, že je dnes Mezinárodní den podřízených a Dne vzácných onemocnění. [4]

Zdroje:

[1] Přestupný rok. Wikipedie. 8. 2. 2024, https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99estupn%C3%BD_rok, cit. 25. 2. 2024

[2] 1504. Wikipedie. 6. 9. 2023, https://cs.wikipedia.org/wiki/1504, cit. 25. 2. 2024

[3] 29. únor. Wikipedie. 20. 11. 2023, https://cs.wikipedia.org/wiki/29._%C3%BAnor, cit. 26. 2. 2024

[4] February 29: Facts & Historical Events On This Day. The Fact Site. cit. 26. 2. 2024

[5] předcházející zdroje našel Microsoft Copilot  25. 2. 2024, detaily jsem doplnila z dohledávání v primárních zdrojích, jen ten obrázek k oslavě posledního únorového dne nezvládl ;-), zadání bylo: „veselý ilustrační obrázek k oslavě posledního únorového dne“

Ani přidání textu „Prosím tě, vytvoř mi nějaký veselý ilustrační obrázek vybízející k oslavě 29th February“ nezabralo. Ty texty fakt ještě moc neumí.

Koupelna s vanou a záchodem

Nejradši bych vám ukázala na fotkách původní koupelnu. S netradiční modrou vanou a umývadlem, ale obávám se, že ji nikde na fotkách nemám. Škoda. Takhle vypadala během bourání:

Úpravy

Čeho si všimnout?

Na zemi máme neutrální tmavě béžové dlaždice, na stěnách byly neutrální (nudné) krémové dlaždice. Byly dokonce tak nudné, že jsem ani nepostřehla, že jsme jich tam měly dva druhy. 

Za rohem můžete vidět schovaný záchod, což dělá aspoň malé intimčo, když vykonáváte potřebu, i když je vše slyšet přes zeď do kuchyně i ložnice.

A nad vanou byl bojler, který nám dodával teplou vodu.

Oslavte přestupný rok. Oslavte 29. únor!

Slavíte Vánoce? Velikonoce? Svátky? Narozeniny...? A co takhle oslavit něco zajímavějšího! Něco, co se hned tak neopakuje, jako každoroční vítání nového roku (našeho či čínského). Oslavte přestupný rok. Oslavte 29. únor!

Obrázek z Microsoft Copilota, dotvořený

Každý den je důvod k oslavě a tenhle k tomu vybízí i ty největší bručouny. Nepojí se s žádným svátkem, nevím ani o politické propagandě, takže je pro všechny pohlaví, národnosti, ne/věřící a bůhvíco ještě.

Udělejte něco, co máte rádi a nezbývá vám na to čas v běžném životě. 

Nebo udělejte něco, co jste dosud ještě neudělali. Jednou za čtyři roky byste se mohli trochu odvázat, ne?

Můžete vyzkoušet i některé z nápadů, které mi pro vás vygeneroval Microsoft Copilot. Chtěla jsem aktivity, které se hodí přesně na oslavu přestupného roku nebo takto zvláštního dne. Samozřejmě jsem dostala i spoustu dalších, ty najdete níže.

• Časová schránka: Uzavřete do schránky předměty, které vám připomínají tento rok, a otevřete ji za čtyři roky. Nebo si můžete napsat dopis sami sobě, abyste věděli, co pro vás bylo nyní důležité. V budoucnu to můžete porovnat s tím, co je pro vás důležité v té době. Můžete zkusit napsat nějaké povzbuzení nebo rady svému budoucímu já.
• Přestupný rok rodinná kronika: Začněte psát kroniku vaší rodiny a každý přestupný rok ji aktualizujte.
• Rodinný portrét: Každý přestupný rok si nechte udělat rodinný portrét a sledujte, jak se měníte.
• Vytvořte speciální deník, do kterého budete zapisovat myšlenky a zážitky pouze během tohoto roku.
• Sestavte playlist písní, které vám připomínají tento rok, a poslouchejte ho každý přestupný rok.
• Zasaďte strom a každý přestupný rok k němu přidejte malou pamětní tabulku.
• Přestupný rok obraz: Namalujte obraz, který zachycuje vaše pocity z tohoto roku, a vystavte ho každý přestupný rok.
• Kuchařka z přestupného roku: Sbírejte recepty, které jste vyzkoušeli během roku, a vytvořte z nich kuchařku. Mohlo by vás to motivovat k novým receptům, chutím, surovinám...
• Vytvořte fotoknihu s fotografiemi, které dokumentují váš rok.
• Stanovte si osobní výzvu, kterou budete plnit během celého přestupného roku.
• Dobrodružství na přestupný rok: Naplánujte si na každý přestupný rok jedno velké dobrodružství nebo cestu.
• Společenská hra: Vytvořte společenskou hru inspirovanou událostmi z přestupného roku.
• Přestupný rok zápis do historie: Napište dopis do místního archivu nebo časové kapsle města s popisem toho, jak jste prožili přestupný rok.
• Vytvořte umělecký projekt, který bude reflektovat události přestupného roku.

Tohle se umělé inteligenci trochu nepovedlo: Vytvořte zahradu nebo záhon s rostlinami, které budou kvést každý přestupný rok. Nebo vy takové rostliny, co kvetou jednou za čtyři roky znáte?

Tak co, vybrali jste si? Co podniknete na oslavu tohoto speciálního dne? Roku?

Pustit se není lehké

Na instagramu jsem se proklikla na Flo (Jana Florentýna Zatloukalová), podle které občas vařím a taky odebírám její newsletter, který je opravdu inspirativní a baví mě. Někdy bych ji chtěla potkat osobně. Možná s ní i udělat rozhovor. To by byla paráda!

No nic, zpátky k mému článku. Na základě toho newsletteru jsem se chtěla podívat na její instagram, protože slibovala, že bude psát o půstu, kterým právě procházíme. Takový ten velký předvelikonoční. Týká se křesťanů, ale doporučuje se všem pod názvem velký jarní úklid.

A narazila jsem na příspěvek z Valentýna (tedy už trošku prošlý), který nebyl veselý jako obvykle: https://www.instagram.com/p/C3Unyp-s0rp/. Bylo to o tom, že jí bývalý manžel dělá naschvály, ačkoliv si slíbili, že se k sobě budou chovat slušně. A že je potřeba přestat doufat, že se to změní a smířit se s tím.

A já si uvědomila, že to mám vlastně stejně s bývalým přítelem. Byli jsme spolu fakt dlouho – můj nejdelší vztah. Ze srandy říkával, že je první, kdo to se mnou tak dlouho vydržel. Znali jsme se od patnácti let. Nejdřív jsme si psali dopisy, pak maily a časem (cca za deset let) jsme spolu začali chodit. Odešla jsem za ním do Prahy. Díky tomu se mi pak hezky stěhovalo za manželem a nemusela jsem měnit práci, takže mi vztah dal ledacos pěkného.

A právě kvůli tomu a jeho zvláštní inteligenci, kreativitě, originalitě a někdy i vtipu (občas to bylo na úkor ostatních a to nemám ráda, i když je to vtipné v určitou chvíli se mi to začalo hnusit) jsem mu stále dávala šanci, že se spolu po rozchodu budeme normálně bavit. Ostatně proč bychom nemohli být přátelé? Oběma nám prospěje, když nebudeme mít toho druhého doma. Ale z jeho strany to nějak nejde, snad ublížená ješitnost, snad nenávist, snad věří, že se mnou komunikuje normálně a přátelsky, ale mně se z jeho mailů zvedá žaludek, pokud nejsou pasivně agresivní, jsou přímo agresivní. Urážky, výčitky, vracení se k minulosti.

Dávání dalších a dalších šancí na zlepšení vztahu mi donedávna připadalo normální a správné, když jsme se znali tolik let. A taky jsem si myslela, že je úžasné mít ve svém okolí někoho extrémně chytrého, originálního atd. atd. až na to, že když dotyčný svůj um používá jen k tomu, aby mě srážel, ukazoval, že za všechno špatné v našem vztahu můžu já, ačkoliv mi kamarádky po rozchodu řekly "konečně". 

A tak se to snažím pustit. Navzdory všem hezkým vzpomínkám. 

A odpustit navzdory všem špatným.

Heslo jara tedy je: pusťte se, nebo vás to odtáhne. Pochází z nějaké psychologické knížky, až ho najdu, povím vám to. ;-) Zatím se zkuste zamyslet nad tím, čeho byste se mohli pustit vy? Co se vás snaží stáhnout dolů? Špatným směrem. A co vám znemožňuje volně dýchat? Dalo by se toho pustit?

Modrý obývák se mění v modrou ložnici

Ano, jsem si vědoma, že to není zrovna nejreprezentativnější fotka s tím vším nepořádkem kolem. Ale tak to prostě při stěhování bývá. Hledáte, co potřebujete sbalit s sebou (všechno) a co můžete uskladnit v nějakých kůlnách, kde to může napadnou plíseň (vlhko a mráz), myši a kdovíco ještě.

Obývák

Takže pokud vás zajímá to podstatné, všimnete si zvláštní modré výmalby. Ano, takovou akvamarínovou vytvoříte snad jedině vápnem s přidáním barvy Fronton. Nad touto barvou, která zahaluje celou místnost, se nachází tmavěji modrá dvoulinka a nad ní světle modré „nebe“, jak říkáme jemně modrému pásu pod stropem. Co není vidět, je bílý strop, ale to si jistě dokážete představit.

Naopak za pozornost určitě stojí antický sloup, který jsme společnými silami malovali. Můžu vám říct, že tvorba a vystřihování šablony, která byla použita na horní a spodní hlavici sloupu nebyly nic jednoduchého. A kreslení svislých čar šedě zbarveným vápnem podle pásma byla taky vysloveně lahůdka. Ale ten výsledek! Kdo by ho nemiloval. Byl nápadný už při vstupu do místnosti.

Další pikantností je kulatá zastaralá zásuvka vedle sloupu-komína. To jen pro doplnění – s 3D efektem nám pomáhá to, že se jedná o jeden z našich mnoha komínů (viz můj článek zde), který je vystouplý.

Milovníci detailů si mohou vzadu povšimnout našeho milovaného psa Princezny. A v popředí za oknem částečně schované keramické kozy.

Oškrábaná versus neoškrábaná stěna

Několik vrstev výmalby akvamarínovou barvou bohužel nevedlo ke kýženému výsledku. Na zdi byly stále patrné skvrny a nerovnoměrnosti. Ukázalo se, že zamalování tmavších skvrn není vhodný způsob, protože v tu chvíli se z nich staly světlé skvrny kvůli vystupujícímu vápnu a jevu, kterému říkáme sprašování (ne že bychom věděli, jak to správně nazvat).

Fleky nejdou zamalovat – vzniknou nové

Přesto musím říct, že ta barva je velmi povedená. Kombinace modré a zelené. Ještě bych ráda poznamenala, že tuto místnost jsme malovali tak, že jsme začali dvoulinkou (spodní linka splývá s akvamarínovou barvou). Pak vybarvili plochu pod linkou akvamarínem a plochu nad oběma linkami a mezi nimi nebesky modrou barvou. Možná až příliš světlou.

Pokud si myslíte, že následovala malba sloupu podle dříve zhotovené šablony, jste na omylu. V domnění, že ji nebudeme už potřebovat, jsme se jí před časem zbavili, a tak bylo nutno nakreslit novou. Jak pro malé obloučky, tak pro velké linky.

Příprava dórského sloupu

Spojování jsme prováděli s pomocí pásma, malováno vápnem

Nejlepší je, když se jednotlivé svislé čáry malují na přeskáčku po obou stranách, aby mohla barva dostatečně uschnout, než se přes ni znovu položí pásmo, aby bylo možno malovat blízkou čáru. Zároveň jsme si dávali pozor na to, že je třeba pásmo pokládat z té správné strany, rozuměj vnější, protože nerovnoměrné roztřepené okraje uvnitř obloučků mohou dodat na plasticitě.

A nyní již můžete vidět hotový sloup. Nádhera, nemyslíte?

Škoda jen, že jsme to nakonec nevydrželi, vzdali práci s vápnem a uchýlili se k běžně dostupnému Remalu. Celý večer jsme vybírali ten správný odstín modré. Dokonce jsme pro jistotu počkali i na denní světlo a vybírali ze vzorkovníku ráno. Až jsme si nakonec vyhlédli takto jedovatou příšeru. Ukážu vám to radši postupně s dostatkem bílé, aby vám to nevypálilo zrak. Nám se totiž zdá, že ta barva nějak podezřele a divně odráží světlo. Takže jakoby píchá do očí. Ale možná je to dobře, protože se pak pokoj zdá světlejší, ačkoliv se i strop jeví díky všemožným odleskům modrý.

Máme tyrkysový pokoj

V reálu je barva poněkud jedovatější, ale je dost těžké ji vyfotit

Stejně jsou někde skvrnky

Takhle to odpovídá víc realitě

Modrá se odráží i na stropě

Nejdřív to vypadalo jako strašná katastrofa, chodili jsme kolem a dumali, co s tím dál. Jestli to takhle můžeme nechat. Pro příště víme, že barva na malém čtverečku papíru vypadá jinak než na čtyřech stěnách v pokoji. Jak ale tedy vybrat správný odstín? Jít už primárně zbaběle do toho nejsvětlejšího?

Doufám, že nám v pokoji nebude příliš chladno kvůli tomu jakou má barvu. A taky, že se mi nebudou zdát sny, že se topím v bazéně. ;-)

Hezkého Valentýna naplněného láskou.

 

Parádní (dětský) pokoj

Máme místnost, které pracovně říkáme dětský pokoj. Důvodem není jen to, že jím třeba jednou bude, ale především to, že název „parádní pokoj“ je už pár desítek let out. A hlavně proti našim ostatním místnostem kdovíjak parádní není.

Když jsme se nastěhovali, dalo by se ještě jakž takž říct, že byl parádní, protože na rozdíl od ostatních trapně bíle vymalovaných, měl tenhle na sobě váleček. A ne jen tak ledajaký! Dvě stěny žluté, dvě jemně růžové (viz obrázek) a bíle leskle bílý strop, tzn. třpytivě bílý váleček na bíle vymalovaném stropě. Pohádka! Jenže to všechno vzalo rekonstrukcí za své.

Princezna ví, že dneska může i do parádního pokoje.

Jenže měl taky nějaké mouchy. Třeba v něm nebyl radiátor. Ale o tom už jsem nejspíš psala dříve. Taky sloužil už strašně dlouho jen jako skladiště. Jojo, slyšíte dobře, ten nejkrásnější pokoj se používal k odkládání ložního prádla, utěrek a dalších věcí, které se jinam nevešly. Vy jste si mysleli, že na statku je spousta místa? Možná ve stodole a pro zvířata, na lidi a jejich rozmanité potřeby se dřív tolik nemyslelo. Nemáme ani půdu, ani sklep, ani chodbu, ani špajz. To jen aby bylo jasno. Ale taky si nemáme na co stěžovat, jsme přizpůsobiví a tak nám náš dům připadá nejlepší na světě. A taky neplatíme nájem!

Vyklízení parádního pokoje

Tady si můžete všimnout staré postele a těch různobarevně namalovaných stěn. A také jakéhosi křesťanského symbolu na zdi. Možná, že se tomu říká požehnání tak, jako těm, co byli všude nade dveřmi, ale nejsem si jistá. Možná je to prostě jen křížek.

Válečkem zhotovený vzorek na zdi je zajímavý. Připomíná mi origami. Tvary jsou pravidelně nepravidelné. Níže vidíte i ukázku bílého vzorku na bílém stropě, jak jsem o něm psala výše. A tušit se dá ještě jedna zajímavost, po které se nám velmi stýská. Věděli byste jaká to je? Je vidět na obrázku s křížkem.

Detail stěny a stropu

Takovýhle lustr se taky hned tak nevidí

Lustr je myslím papírový (nebo látkový), potažený nějakou fólií. Trochu mi připomíná něco zalaminovaného a sešitého. Samozřejmě je dost nepraktický, protože se v něm usazuje všechen prach a nejvíc světla vrhá na strop.

A když jsme u toho stropu, na minulé fotce jste si mohli všimnout, i když to není moc dobře vidět, že do stěny přechází pozvolna obloučkem, což dělá opravdu pěkný efekt. Naše momentálně snížené a trochu zateplené stropy mají spoustu nepřátelských ostrých hran a rohů. Dělám teď malinko v grafice, takže bych mohla vyprávět o tom, jak je oblost a „měkkost“ hran vhodná spíše pro balet, ženy a zdravou stravu, zatímco „chlapáka“, drsnost až surovost reprezentují ostré hrany a úhly, ty se hodí pro hokejové a jiné sportovní týmy, ostatně i hranatí muži (svaly i ostré rysy v obličeji) jsou pro nás zpravidla přitažlivější než Míša-kulička.

Po zásahu dělníků se parádní pokoj mění v příšeru

Všechna krásná prkna přes celou místnost přijdou vytrhat. Na stropě už je konstrukce pro sádroš.

Ale abychom nekončili negativně. Podívejte se, jak pěkně pokoj vypadá s novou podlahou a opravenými stěnami. Teď už zbývá jen vymalovat! A to si chceme udělat sami.

Položená podlaha a vyštukováno

Darované ponožky jako součást štěstí

Zase jsem si povídala s umělou inteligencí. Tentokrát o štěstí. Řekla mi, že je to „subjektivní stav mysli, který se projevuje pocitem radosti, spokojenosti a naplnění. Je to pozitivní emoční stav, který lidé často spojují s dosažením svých cílů, s láskou, přátelstvím a dalšími formami osobního úspěchu. Štěstí se může lišit od jednotlivce k jednotlivci a může být ovlivněno mnoha faktory, včetně genetiky, životních okolností, zdraví a vztahů. Je důležité si uvědomit, že štěstí je často dočasné a může se měnit v závislosti na životních okolnostech. Nicméně, mnoho lidí se snaží najít dlouhodobé štěstí prostřednictvím osobního růstu a seberealizace.“ (Microsoft Copilot)

Docela dobrý ne?

Já tentokrát přicházím s článečkem o dárku, který mě moc potěšil.

Pamatujete na modrý balíček v mém 4. díle vánočního deníku (zde)? Je na čase ukázat vám jeho obsah. Tak to jsou ony – bláznivě pruhované ponožky, které jsem dostala k Vánocům od paní od nás z vrátnice. 

Ponožky k Vánocům

Jsou suprový a moc se jí povedly. Obě vypadají stejně, což rozhodně není požadavek. Některé podniky upravují klubíčka tak, aby se vám povedly dvě stejné ponožky, např. můžete koupit Regia Pairfect, kdy pletete jednu zevnitř a druhou zvenku klubíčka.

Po Vánocích jsem dostala ještě druhé ponožky. Neméně krásné!

Samovzorovací ponožky v modrožluté

A co radí umělá inteligence jako tipy pro zvýšení štěstí?

„Děkujte: Pravidelné vyjadřování vděčnosti může zlepšit vaše pocity štěstí a spokojenosti.

Pamatujte, že každý je jedinečný a to, co funguje pro jednu osobu, nemusí nutně fungovat pro druhou. Je důležité najít, co vám osobně přináší radost a štěstí.“

Na mě rozhodně platí klubíčka, vlna a ponožky. A nejlepší na tom je, že mi přináší štěstí vždy, když je vidím, nebo si je beru na sebe. Co přináší dlouhodobě dobré pocity vám?

Poklady z vyklízení před rekonstrukcí

Článků věnovaných rekonstrukci našeho statku se hned tak nezbavíte. Je ještě tolik věcí, o kterých jsem vám nepsala! Ale myslím, že by se vám to mohlo líbit. Rozhodně nejsme tradiční. ;-) To my nikdy, že?

Dřevěná truhla na... šití?

Maňásek kočička

Staré noviny

Babiččin obrázek ze základky

Průvodní dopis k ručně tkanému koberci

Výlet do šestnáctého století

Podařilo se mi něco už dlouho nevídaného. Ve středu 31. 1. jsem si v knihovně vyzvedla knihu, kterou mi tam nechali, ačkoliv mi rezervace vypršela už v pondělí. Měla jsem ohromnou radost a hned jsem jim šla k pultu poděkovat. I když bych se po ní byla bývala neptala, protože jsem si ji v pondělí nestihla vyzvednout a v úterý manžel chtěl, ať pospíchám domů, abych viděla výmalbu za světla, a tak jsem si na knihu vzpomněla až a autobuse pryč z Prahy.

Hned jsem strčila pletení do batohu a pustila se do čtení. Ve čtvrtek jsem se necítila dobře a měla obíhačku po doktorech, a tak jsem si četla v čekárně, metru, tramvaji i autobuse. A pokořila tak 256 stran jen za pouhé dva dny. To už se mi hezky dlouho nestalo. 

A co že jsem to četla? 

Super knihu od Rachel Harris: Mé sladké šestnácté století. Knihu jsem si vybrala v rámci loňské čtenářské výzvy a nestihla se k ní dostat. Samozřejmě jsem ji zařadila do tématu Kniha, která se odehrává v 16. století. Ale taky by mohla patřit do tématu se zakázanou láskou. I když jen tak lehce. A tak jsem splnila 30 % výzvy s devíti přečtenými knihami.

Jedná se o pohodovou romanťárnu prý pro young adult. Tak to jsem trochu přestárlá, ale bylo to báječné. Pohodové čtení o Američance Cat Crawfordové, jejíž táta je slavný režisér, máma herečka, která se ráda zamilovává a její skandální aférky plní bulvární plátky. A tak se Cat snaží být dokonalá, protože na ni pořád všichni koukají. Chodí včas, nevyčnívá, věnuje se malování. Ano, tento detail není pro příběh nijak extra významný, ale vzhledem k tomu, že jsem od Ježíška dostala roční kurz malování a trošku se do toho pouštím v každé volné chvíli (jak vám může dosvědčit můj manžel, blog o tvorbě i můj instagram), tak mě to taky přitahovalo.

Dívčin milovaný otec si bohužel našel novou přítelkyni. Všechno by bylo fajn, kdyby se macecha nesnažila z Catiných narozenin udělat událost, kterou budou sledovat všechna média, když ona přitom o pozornost vůbec nestojí. Proč by měla mít nějakou extra super párty? Co je na šestnáctinách tak výjimečné?

Aby ji otec uplatil vezme obě své drahé (dceru a novou přítelkyni) na rodinný výlet do magické Florencie. Při samostatné prohlídce města narazí Cat na cikánský stan a tak nějak se stane, že se objeví v renesanční Florencii u svých příbuzných (předků) a ti ji přijmou s otevřenou náručí navzdory tomu, že ji nikdy dřív neviděli. Má to pro ni být životní lekce hned v několika různých ohledech.

Kniha je psaná poutavě, moderně a přitom se v ní vyskytují i krásné krátké popisy krajiny, cestování kočárem, pořádání plesu a tak dál. Fakt ideální oddychové čtení pro nemocnou holku.

Dávám tři hvězdičky, protože to nemusíte nezbytně nutně číst, zase až taková pecka to nebyla jako některé jiné knihy, ale mně to do mojí momentální nálady tak náramně sedlo, že bych dala rovnou pět hvězdiček.

Teď jsem zjistila, že má ještě pokračování: Příběh dvou staletí. Tak uvidíme, jestli si na něj udělám čas.