Na instagramu jsem se proklikla na Flo (Jana Florentýna Zatloukalová), podle které občas vařím a taky odebírám její newsletter, který je opravdu inspirativní a baví mě. Někdy bych ji chtěla potkat osobně. Možná s ní i udělat rozhovor. To by byla paráda!
No nic, zpátky k mému článku. Na základě toho newsletteru jsem se chtěla podívat na její instagram, protože slibovala, že bude psát o půstu, kterým právě procházíme. Takový ten velký předvelikonoční. Týká se křesťanů, ale doporučuje se všem pod názvem velký jarní úklid.
A narazila jsem na příspěvek z Valentýna (tedy už trošku prošlý), který nebyl veselý jako obvykle: https://www.instagram.com/p/C3Unyp-s0rp/. Bylo to o tom, že jí bývalý manžel dělá naschvály, ačkoliv si slíbili, že se k sobě budou chovat slušně. A že je potřeba přestat doufat, že se to změní a smířit se s tím.
A já si uvědomila, že to mám vlastně stejně s bývalým přítelem. Byli jsme spolu fakt dlouho – můj nejdelší vztah. Ze srandy říkával, že je první, kdo to se mnou tak dlouho vydržel. Znali jsme se od patnácti let. Nejdřív jsme si psali dopisy, pak maily a časem (cca za deset let) jsme spolu začali chodit. Odešla jsem za ním do Prahy. Díky tomu se mi pak hezky stěhovalo za manželem a nemusela jsem měnit práci, takže mi vztah dal ledacos pěkného.
A právě kvůli tomu a jeho zvláštní inteligenci, kreativitě, originalitě a někdy i vtipu (občas to bylo na úkor ostatních a to nemám ráda, i když je to vtipné v určitou chvíli se mi to začalo hnusit) jsem mu stále dávala šanci, že se spolu po rozchodu budeme normálně bavit. Ostatně proč bychom nemohli být přátelé? Oběma nám prospěje, když nebudeme mít toho druhého doma. Ale z jeho strany to nějak nejde, snad ublížená ješitnost, snad nenávist, snad věří, že se mnou komunikuje normálně a přátelsky, ale mně se z jeho mailů zvedá žaludek, pokud nejsou pasivně agresivní, jsou přímo agresivní. Urážky, výčitky, vracení se k minulosti.
Dávání dalších a dalších šancí na zlepšení vztahu mi donedávna připadalo normální a správné, když jsme se znali tolik let. A taky jsem si myslela, že je úžasné mít ve svém okolí někoho extrémně chytrého, originálního atd. atd. až na to, že když dotyčný svůj um používá jen k tomu, aby mě srážel, ukazoval, že za všechno špatné v našem vztahu můžu já, ačkoliv mi kamarádky po rozchodu řekly "konečně".
A tak se to snažím pustit. Navzdory všem hezkým vzpomínkám.
A odpustit navzdory všem špatným.
Heslo jara tedy je: pusťte se, nebo vás to odtáhne. Pochází z nějaké psychologické knížky, až ho najdu, povím vám to. ;-) Zatím se zkuste zamyslet nad tím, čeho byste se mohli pustit vy? Co se vás snaží stáhnout dolů? Špatným směrem. A co vám znemožňuje volně dýchat? Dalo by se toho pustit?
Žádné komentáře:
Okomentovat