Domek na samotě |
Ze skleněných tyčinek nahřívaných nad kahanem odmotáváte kousky skla na tyčinku. Táhne se to jako med. Můžete přes sebe dávat různé barvy, píchat do ní vzduchové bublinky a nebo ji zploštit ze všech stran, aby vám vznikla krychlička. No, je to návykové, co vám budu povídat.
Kdybych nebyla posedlá tvorbou z textilu (látky i klubíčka), hned bych se do toho dala, protože je fascinující, jak můžete bez nějakých větších sklářských dovedností vytvářet skleněné korálky. Samozřejmě musíte myslet taky na to, že je třeba horké sklo nějak chladit, ale kromě chladící pece se dá chladit i v perlitu, což mě dost zaujalo, protože by to výrazně snížilo potřebu investic, kdyby se do toho člověk chtěl pustit.
Ale zpět k umělkyni z Častonína. Zaujalo mě, že je vystudovanou výtvarnicí, takže to není žádný samouk, ale odbornice.
Kromě skla nás zaujal i kocour, protože jsme s Kamilem oba kočkofilové. A tohle byl pořádný macek. Jako „naše“ Puma.
Pan Růžička (měla to být Růženka, ale ukázalo se, že je to kluk) |
Žádné komentáře:
Okomentovat