Knihařská dílna SEMiTAM

Mám ráda lišky.

Chvíli jsem váhala, jestli jsem se nespletla. Knihařskou dílnu SEMiTAM znám už nějaký čas. Aspoň tak od vidění z různých řemeslných trhů, třeba 17. listopadu v Havlíčkově Brodě (ty letos asi nebudou, co?). Myslela jsem si, že se jedná o dílnu pro lidi s duševním (nebo tělesným) postižením, které je obtížné zaměstnat někde jinde (nebo se jich jen zaměstnavatelé bojí). Ale všechno vypadalo úplně normálně, takže jsem se až na webu dozvěděla, že se jedná o sociální podnikání. 

Co nabízeli na Ateliérech? Možnost zkusit si vyrobit vlastní zápisník. Dokonce bylo možno zaslat dopředu návrh grafiky a oni by ho vytiskli. 

A tak jsem si to vyzkoušela. Ale to bych nebyla já, abych si vytvořila to, co všichni ostatní. To mi připomíná, že jsem teď viděla zajímavý dokument ohledně sociálního chování ve skupině, tak udělám malou odbočku. Celý dokument si můžete pustit tady.

„Konformita = následování davu, nezbytná vlastnost pro naše vlastní přežití, i když to nezní lichotivě.“

Havlíčkův Brod z HB je stylový.

„Přizpůsobování se umožňuje existenci civilizace, bez této základní potřeby sdružovat se s ostatními lidmi by zavládl chaos. Celá naše společnost je založena na tom, že dodržujeme zákony a pravidla. Co když se ale stane, že pravidla začnou být nesmyslná? Budou se jimi lidé stále řídit?“ (Jako třeba chodit po nalepené čáře v muzeu daleko od exponátů jen proto, že tam bylo psáno, že mají následovat tu čáru. A když povede dokolečka kolem sloupu, budou také chodit dokolečka.) „Lidé to prostě dělají, aniž přesně vědí proč. Proč jdou po čáře, která nikam nevede? Z jednoho prostého, biologicky daného důvodu, cítí se dobře. Zní to asi šíleně, ale je to tak. Když se řídíme nějakými pravidly, stimulujeme v mozku část zvanou žíhané jádro (striatum). Takže část mozku, která vám umožňuje cítit se dobře po sexu nebo když sníte čokoládu, může za to, že se cítíte dobře i při následování ostatních. ... Pokud se nepřizpůsobíme, je naopak aktivována část, která se nazývá přední singulární kúra. Díky ní se cítíme, jako bychom byli trestáni. Funguje jako vnitřní bič. ... Jsme předurčeni řídit se pravidly bez ohledu na jejich absurditu.“

Akorát já nevypadala nijak zvlášť divně, když kromě mě tam byla jedna nebo dvě další paní. Ale samozřejmě mi bylo nepříjemné ptát se, jestli můžu udělat něco jinak než ostatní. Konkrétně použít dvoje desky s obrázky – na přední i zadní stranu notýsku –, když běžně se na zadní stranu dává jenom textilie. Ale šlo to. Aspoň jsem tak elegantním a typicky ženským způsobem vyřešila, který ze dvou obrázků si vybrat.

A tohle jsem si vyrobila já.

Výroba je jednoduchá a přitom z toho máte dobrý pocit. Ideální. Ani toho zase tak moc nepotřebujete. Na tvrdší desky disperzním lepidlem přilepíte obrázek, který se vám líbí. Do zadní strany uděláte dvě dírky na gumičku, kterou tam vložíte a procvaknete nýtkem. Přední i zadní stranu deset proděravíte na boku speciálním strojem. Potom společně s deskami vložíte  proděravělé papíry do zvolené kroužkové vazby a pomalu taháte za páčku, aby se kroužková vazba lehce k sobě uzavřela. 

Dámy, které nám vše ukazovaly, se smály, že když se řekne „lehce“ dospělému člověku, je tak opatrný, že se kroužková vazba vůbec nezavírá a je potřeba víc zabrat, zatímco dětem se řekne „lehce“ a oni hrc frc a mají hotovo. Až moc.