Zobrazují se příspěvky se štítkemvaření. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemvaření. Zobrazit všechny příspěvky

středa 15. července 2026

Čas na marockou mátu

Občas mám nápady na články, které se tematicky hodí k nějakému období, a když je nenapíšu nebo nepublikuju včas, není to ono. A už to tak nějak ani nedává smysl. Tenhle článek je naštěstí ještě pořád platný. I když samozřejmě v polovině nebo ke konci května byl trochu překvapivější. Už tehdy totiž byla strašná vedra. Ačkoliv to nebylo nic proti tomu, co přišlo v červnu. Ale i dnes 14. 7. 2026 není právě nejchladněji, navzdory tomu, že meteorologové varovali před bouřkami. Manžel ale říkal, že by to k nám mělo snad přijít až v noci. Tak uvidíme, jestli se naplní sudy vodou. Začínáme už být trochu na suchu.

Jak jste už pochopili „časem na marockou mátu“ myslím extrémní vedra. Určitě už jste se seznámili (otravuju s tím tady každý rok, protože se vás snažím inspirovat) s mými články, jak zvládat vedro (odkazy najdete v pravém sloupečku pod nadpisem Moje populárně naučné články, nebo zde) a tohle je můj další příspěvek. Marocká máta nana kombinovaná s čajem gunpowder je neuvěřitelně osvěžující, ačkoliv se popíjí vlažná. Dělají to tak na jihu a my to ochutnali v Istanbulu a táta v Maroku. Dodneška si pamatuju, jak nám vyprávěl, že šli za kuchařem, že ten čaj je trpký (ano, dělají ho hodně silný, ale vy si ho můžete připravit po evropsku), on vzal sekáček, usekl kus cukrové homole a vhodil mu ho do konvičky.

Postup? Směšně jednoduchý. 1 porce

Nasypte 1 vrchovatou lžíci čínského zeleného čaje Gunpowder a dvě hrsti čerstvé máty do nerezového hrnečku. Zalejte trochou vroucí vody, krouživým pohybem čaj propláchněte, nechte pár sekund odstát a vodu vylejte. Čaj se jakoby umyl a otevřel. 

Stejný čaj zalijte opět vroucí vodou (0,3 l) a dejte ještě na 2 minuty povařit na velmi mírný plamen. Jakmile se čaj zpění, počkejte ještě asi půl minuty a stáhněte z ohně. Čajové lístky v konvičce ponechte po celou dobu, i při servírování. Přidejte 6 a více kostek cukru. [1] Nebo mrkněte na můj starý článek Touareg („mátový“ čaj).

Když to tak píšu, doplnila jsem honem do svého nákupního seznamu nanu. Sice mám tři máty ze zahradnictví v květináčích, ale žádná z nich není tahle se specifickým aroma. Mimochodem, věděli jste, že sušené bylinky jsou intenzivnější než čerstvé. Osobně je právě proto používám mnohem raději. Připadá mi, že těch čerstvých (např. meduňky máme na zahradě dost) musím spotřebovat neuvěřitelné množství a stejně se nedostanu na chuť trošky sušených listů.

úterý 9. června 2026

Třešňová bublanina – blíží se léto

Moje oblíbené lehké letní/večerní jídlo je omeleta z trouby dle Florentýny. Potřebujete na ni mrkev, vejce, polohrubou mouku, mléko, špetku soli a sýr na posypání. Teď mě napadlo, že by se hodilo použít třeba i římský kmín, který s mrkví ladí úplně výborně. Ale už je trochu pozdě. Do krémové mrkvové polévky (taky dle Flo) ho používám. 

Omeleta z trouby
Když jsem doma sama, vařím si občas nějaká lehčí jídla, která by manžela třeba neoslovila. ;-) Zrovna v pátek to byla povařená brokolice, která se namáčí do sojové omáčky s citronovou šťávou a zázvorem (dle mého bývalého přítele Franty). Ale zázvor nemám, tak tam možná šoupnu trochu česneku, aby to mělo grády. Každopádně mě příjemně překvapilo, když jsem to u něj ochutnala, že jen rychle uvařená, snad možná spíš blanšírovaná brokolice je překvapivě chutná. Jednou nám ji ve škole dávali syrovou místo kedlubny a taky to šlo.

V rámci testování Florentininých (hrozný slovo, nevím, jestli je to takhle správně ;-)) kuchařek jsem si honem běžela natrhat třešně a udělala bublaninu. Popravdě mě moc nenadchla, protože mi připomíná nějakou sladkou omeletu, kterou jsem podle ní dělala. Ale zato má úžasné výživné hodnoty: jenom minimum mouky a hromadu vajec. Na tenhle plech jich padlo osm! Což je super, protože zrovna máme lehce nadbytek. Směňujeme kozí mléko za vejce a všem teď slepičky dost nesou. A my máme každý den dva litry kozího mléka. To taky nejde jen tak vypít! :-) A ještě musím dodat, že mě fakt překvapilo, že se třešně dávají na bublaninu i s peckou. Vždycky jsem to kritizovala (i u plněných knedlíků), protože mám ráda, když můžu jídlo jen tak jíst a ne se v něm přehrabovat kvůli rybím kostem nebo peckám. Ale u třešní je to prý potřeba pro chuť. No jo, tak budeme věřit povolanějším.

Třešňová bublanina
A taky jsem dělala (dle Flo) hranolky. Byly super, jenom se to muselo fakt ohulit, protože se dá jen těžko odhadnout, kdy má olej teplotu 180°C. Můj zavařovací teploměr na takové hodnoty totiž opravdu nedosáhne.

A co teprve vepřová panenka pro přátele z trouby. Ta taky byla eňoňuno. Hezky jsem si ji naložila, zapla troubu a pak zběsile běžela nastartovat počítač a zoufale konzultovala s AI, co mám dělat. (Poslední dobou s ním vařím docela často! A musím dodat, že vždy úspěšně.) Nějak jsem totiž pozapomněla na to, že jsem tenhle recept nevyzkoušela již dříve, i přesto, že mi panenka v mrazáku dlouhodobě překáží, protože je v něm jeden malý, ale zato dost podstatný háček. Florentýna nejdřív hodně vyhřeje troubu, pak v ní maso chvíli nechá a pak ji vypne. Ono tam během dalších dvaceti minut dojde, než trouba vychladne. Jenže moje trouba se sama začne ochlazovat. Nevím proč a nevím jak to vypnout. AI mi hned hrdě říká, že to je bezpečnostní prvek a vypnout to nejde. Sakra! Tak mu honem popisuju situaci a žádám o radu. Doporučí mi pečení na 60°C po dobu dvaceti či třiceti minut. A jídlo je famózní. 

Naposledy jsem AI požádala o radu, když jsem z mrazáku vytáhla krkovici a ukázalo se, že to není kus, ale plátky. Tentokrát jsem ale udělala chybu, že jsem ho poslechla a usmažila je jednotlivě na pánvičce. Druhou nabízenou variantou s pečením v troubě bych asi získala jemnější a hlavně vypečenější maso. Prostě metoda Low & Slow je můj momentální favorit pro všechny druhy masa. = Péct dlouho a pomalu zakryté v troubě pro maximální šťavnatost.

úterý 14. dubna 2026

Úspěšné úterní po/velikonoční vaření

S dneškem jsem nadmíru spokojená!

Upekla jsem hlavičku, uvařila šmigrustovku, zavzpomínala na dětství s povinnými sběry bylin, chvíli háčkovala a četla poezii, dala péct do trouby první várku letošních jogurtů – o tom, jak je dělám, jsem psala zde. A dokonce jsem si stihla zahrát na ukulele. 

Tak to byl stručný úvod pro ty, co nemají víc času číst detaily. ;-) Pro ostatní tu je i zbytek článku. Na začátku dubna jsem psala o tom, že bych chtěla vyzkoušet nějaké nové velikonoční recepty. České. Protože pořád zkouším různé zahraniční věci. A tak nějak celkově k nám lezou burgery, sushi, Halloween, Valentýn... a vlastně už ani nevíme, jaké jsou naše české tradice a jídla. Takhle to tedy říkal manžel. Já se hned ohradila, že jak kdo, protože českých tradic, zvyků, pověr a všeho možného k Velikonocům je plný můj blog! :-) A z roku ... mám krásně zpracovaný článek ohledně tradičních velikonočních jídel. Ovšem je pravda, že zkušenosti s jejich přípravou mi ve valné většině chybí. Rozhodla jsem se to napravit. V průběhu Velikonoc už jsem leccos vyzkoušela, ale zbývaly ještě tři recepty, na které jsem měla zálusk. Na Boží milosti zatím nedošlo, protože se oba snažíme nejíst sladké, resp. já se snažím, manžel ho nejí.

Na hlavičku/nádivku podle Florentýny (recept u ní na blogu) je vhodné si maso uvařit den předem. Kdybych se lépe podívala, věděla bych, že i rohlíky se mají nakrájet a dát sušit den předem. No, já je měla trochu starší, a tak se to zvládlo, i když jsem je rozkrájela až dnes ráno. Vytáhla jsem tedy uzené maso z mrazáku, pozvolna ho nechala v předcházejících dnech rozmrznout v lednici a posléze i na lince a včera ho uvařila s cibulí a bobkovým listem. 

Dopoledne jsem si při sběru všemožného zeleného listí vzpomněla na školní léta, kdy se měl nosit sběr. Snad v tom byly i nějaké soutěže, aby se zapojila celá rodina. Kdo to pamatujete, možná vám to bude připadat z dnešního pohledu taky pěkně ujeté. Kam vůbec všechny ty sušené sedmikrásky a pomerančové kůry šly?

První míchání směsi na hlavičku: rohlíky, maso a zelený

Co vám budu povídat, bylo to hrozný. Florentýna trvala na 200 gramech, ale já se s plnou miskou stejně dostala jenom na 140 gramů. Pokud nebudu proradně potají počítat i tu misku. Teďka byly Velikonoce moc brzy. Ještě není zeleného plevele, který umím bezpečně určit, dostatek. Kopřivy jsou malinký, maliník jsem nechtěla moc očesat, šalvěj bych neměla jíst, když kojím... jitrocel se nějak schovává a pampelišky mají velké a ošklivé listy, které budou jistě hořké. Ze sedmikrásek nikdy žádnou pořádnou váhu nenadělám, navíc to jsou květy, tak to pak ani nebude moc zelené.

Druhé míchání: přidávám bílkový sníh

Hlavička je povedená. Ochutnala jsem ji ještě zatepla. A je fakt, že se k ní hodí brambory, protože je tam spousta masa, tak by bylo zvrhlý jíst ji jen tak jako hlavní jídlo. Navíc by se moc rychle snědla vzhledem k tomu, kolik s ní bylo práce.

Na základě Florentininy rady jsem si plánovala pečení nádivky zároveň se šmigrustovkou, velikonoční polévkou, ve které se vaří uzené maso, které se může následně využít i do té nádivky, máte-li ho hodně. Dvě rány jednou mouchou, jak se u nás říká.

Tahle polévka stejně jako hlavička rozhodně není pro slabší povahy a žaludky. Příprava vám zabere trochu času (recept opět u Flo) a tuku v ní je habakuk, i když ho z vypečené klobásky slijete bokem. Do polévky se totiž kromě uzeného přidává jedna smetana na litr polévky. To jsem trochu ošidila, protože mám dvojnásobné množství, ale použila jsem jen jednu smetanu s rozmíchanou moukou na zahuštění. Polévka je sice řidší, ale s dvěma smetanama bych k ní už musela jíst nevím co, i takhle jsem si k ní vzala chleba a to dělám jen velice zřídka.

Ale chuťově jsem spokojená, ne-li přímo nadšená. Osobně bych tuhle polévku viděla spíš na první část zimy, nebo leden, zkrátka když jsou venku třeskuté mrazy a i já si s chutí zakrojím špek. Nějaké to těžké, hutné, prasecké jídlo, které vás pořádně zahřeje. Teď už se cítím spíš na zeleninové saláty, třeba takový fenyklový – z bulvy – (opět dle Flo) je překvapivou lahůdkou i pro ty, kteří se fenyklovým semínkům vyhýbají jako čert kříži. Kdybyste na něj měli chuť, tak jde jen o to smíchat nakrájený fenykl s olivovým olejem, citronovou šťávou a solí. Já nedám dopustit na biocitrony naložené v soli, takže míchám rovnou s nimi.

Polévka šmigrustovka
Malá byla dneska enormně klidná, takže jsem si chvíli mohla háčkovat s chvíli jsem se snažila nahlas číst poezii (může jí to prospívat?), abych doplnila svůj nedělní seriál, myslím, že mi trochu zaostává.

S manželem jsme se domluvili, že si nechám včerejší mlíko a přidám k němu to z dnešního dojení a z těch třech litrů (půllitr jsem použila na vaření viz výše) udělám jogurty. Recept už jsem zmiňovala, tak k tomu není snad co dodat. Kromě toho, že se mi konečně vyplatilo, že mám v kuchyni jednu poličku plnou prázdných sklenic, které tu zbytečně překážejí.

Velkou radost mi udělalo to, že jsem konečně zase po spoustě dní vzala do ruky ukulele a dokonce dvakrát na něj dnes trénovala. Jednak vybrnkávání palcem proti ukazováčku a prostředníčku, a jednak opakovala základní akordy.

P. S.: A vykvetly mi dva tulipány a možná se ještě další chystají! :-)

neděle 5. dubna 2026

Velikonoční vaření

Když jsem přemýšlela o tom, že bych ráda vyzkoušela různé kuchyně, zmínil manžel, že by rád, kdybych na Velikonoce uvařila něco tradičního. Že to se pořád zkouší (ne jen u nás doma, ale celkově) různé francouzské lahůdky, německé klobásky, sushi, italské vánoční sušenky a vánočky a na českou klasiku si ani nikdo nevzpomene a dost možná ani nevíme, co to ta česká klasika je/byla.

Hned jsem oponovala, že velikonoční jídlo může krásně a přehledně s nejrůznějšími recepty najít u mě na blogu v článku Velikonoční jídla: sbírka receptů, jenom je bohužel z velké části nemám vyzkoušené. Nicméně je to vždy od nějakého lepšího“ autora, ne jen od náhodné posluchačky rádia nebo přispěvatelky. ;-)

Konečně, je to taky příležitost si něco nového vyzkoušet.

Začala jsem tím, že jsem v úterý upekla Jidáše, abych je měla připravené na Škaredou středu (o ní jsem psala tady). Receptů je plný internet. Myslím, že jsem kdysi dělala ty od Florentýny, ale přišly mi trochu suché a nudné, takové postní, jak asi mají být. Možná jsem taky moc šetřila medem. Takže jsem letos sáhla po Maršálkových nekynutých tvarohových (recept zde). Manžel byl spokojený, já byla zpočátku trochu zklamaná, že jsou takové tuhé a hutné a taky jsem je musela péct o pár minut dýl.

Jidášky podle Maršálka

Myslela jsem, že upeču beránka (sladkého ve formě, jinak jedeme výhradně na domácí kozí maso), ale nemohla jsem ji najít. Sice už jsme rok přestěhovaní doma, ale forma nikde není. Bývávala ve skleníku (= prosklená skříň na vystavení hrnečků a pod.), ale ten se přestěhoval do kůlny. Nějaké staré nádobí ještě zůstalo ve staré skříni a do nové kuchyně už se asi vracet nebude. Na špejchaře jsem ještě objevila zapomenutou formu na „bábovku“ ve tvaru ryby, ale jinak tam už asi nic použitelného není. Možná by to mohlo být v krabicích, které jsme tehdy odvezli na půdu k tchyni. Zkusím se po ní podívat, až půjdeme příště na oběd, jestli nezapomenu. Ale stejně asi nebudu mít čas na pečení, plánuju totiž i jiné věci.

V mé oblíbené knížce o pečení chleba jsem narazila na velikonoční koláč Ciambella mandorlata, takže jsem ho s chutí udělala ještě dva týdny před Velikonocemi, protože šlo o nečeský recept a chtěla jsem šetřit velikonočním časem na naši kuchyni. Byl výtečný. 

Velikonoční věnec s ořechy Ciambella mandorlata
Zkoušela jsem i pučálku, ale asi jsem ji špatně nakličovala v neuzavřené míse. Ve výsledku to vonělo i chutnalo spíš divně. Zkusím to určitě znovu ale s mnohem menším množstvím, abych zase nepodarovala kozu.

Ještě mám v plánu čočku, hlavičku (nádivku), něco z nerozdaných vajec (možná tu šmigrustovku, ale to bych musela sehnat uzená žebra nebo jiné uzené maso) a snad i něco zeleného (pesto z medvědího česneku?). Ze sladkého si dělám zálusk na usmažení Božích milostí a upečení mazance opět dle Maršálka.

středa 11. března 2026

Židovská kuchyně na mém stole

Letos to na žádné velké cestování opět nevypadá. Malá je ještě pořád malá. Tak mě napadlo, že si aspoň zacestuju v kuchyni. Inspirovala mě k tomu četba knihy Golem a Sára – Záhadné vraždy v pražském ghettu (***), kterou napsal Vladimír Kavčiak. Je to o židovském ghettu a já se rozhodla začít židovskými recepty. Pak bych postupně mohla přejít na jakoukoliv zemi, o které bychom zrovna četli – Martin ze Stvolna (od Vondrušky) je právě ve Francii, ale ještě v minulé knize byl v Německu, pak v Benátkách a taky v Čechách. 

Další inspirací k témuž činu pro mě byla kniha Chléb – připravený ručně nebo v domácí pekárně (*****) od Eric Treuillé, Ursula Ferrigno, ve které jsem objevila recept na bagely, které jsem už dávno chtěla vyzkoušet. Domnívala jsem se, že to je americká věc jako donuty, ale bylo k tomu napsáno, že se jedná o židovský pokrm. A tak jsem si řekla, že tahle shoda náhod se mi náramně hodí a vypadá jako koincidence. Navíc mi ještě ke všemu docházel chleba a nákup jsme plánovali až za pár dní. Těšila jsem se, že si zase vyzkouším něco nového.

Přemýšlím, jak to pojmout. Určitě nemám v úmyslu studovat náboženská pravidla kašrut, protože zase tolik volného času nemám. Takže bych se ráda podívala jen na pár základních a známých jídel, která půjdou uvařit v našich podmínkách. AI tvrdí, že se židovská kuchyně dělí na aškenázskou (evropskou) a sefardskou (středomořskou) a řídí se pravidly košer. Ani těmi se nemám v úmyslu zabývat. Dále říká, že mezi typická jídla patří:

  • husí či kuřecí polévka s macesovými knedlíčky [3], „velmi silný slepičí vývar se zeleninou, který je obohacen o knedlíčky z mletého macesu, vajec a sádla.“ [1] „Složitější kuřecí polévka je sephardim s orzo nebo rýží, také polévka ashkenazim s nudlemi.“ [2] „polévka kubba připravená z bulguru nebo čočková polévka s masem a koriandrem. Polévka harira  je kořeněná polévka z jehněčího nebo kuřecího masa. v Jeruzalémě se často podává polévka z bílých fazolí v rajčatové omáčce.“ [2] 
  • maca/matzo [3] = křehký nekvašený chléb používaný zejména o svátku Pesach, [1]
  • knedlíčky (knaidly) v polévce, [3]
  • falafel = „smažené kuličky z cizrnové kaše, podávané v chlebové placce pita s hranolky, salátem, nakládanou zeleninou, sezamovou omáčkou tahina (tchina), ostrými omáčkami nebo kečupem“ [4], [2]
  • cizrnový hummus [3] = „kaše z cizrny s přísadami cibule, různých bylin a česneku. Jako příloha se podávají olivy a do kaše se kápne několik kapek olivového oleje. Hummus se nabírá na placku a je vhodným předkrmem nebo i přílohou k hlavnímu jídlu“ [4]
  • mashi = plněné baklažány [4]
  • šoulet = zapečené kroupy s fazolemi a husím nebo hovězím masem, někde [1] se uvádí i hrách, „Jeho příprava je sice časově náročná a vaše kuchyně bude vonět jako česnekové doupě, ale výsledek vás naprosto uchvátí.“ [1]
  • husa, [1]
  • kebab „Kuřecí a krůtí maso se připravuje na mnoho způsobů, od jednoduchého pečeného kuřecího masa až po komplikované pokrmy s omáčkami – datlový sirup nebo rajčatová omáčka. Známé jsou kuřecí kuličky z mletého masa (albondigas) v rajčatové omáčce nebo kufta z mletého masa, bylin a koření, vařená s rajčatovou omáčkou, datlovým sirupem, sirupem z granátového jablka nebo tamarindovým sirupem se zeleninou nebo fazolemi. Obalovaný krůtí řízek podávaný s těstovinami je velmi oblíbeným jídlem. Židé maso rádi grilují doma i venku, nazývá se pak mangal nebo al ha-esh (v ohni). Připravují tak kebab, taouk, merguez a šašlik.“ [2]
  • šašlik [2] = druh kebabu [4] Rozdíl mezi kebabem, šašlikem a švarmou nechť si čtenář případně zjistí sám, pro mě už je to detail mimo tento článek.
  • švarma/šavarma/šaurma = slabé plátky skopového či kuřecího masa hutně napěchované na otočnou vertikální tyč a rožněné otáčením kolem ohně [4]
  • pita = chlebová placka
  • ryby, např. gefilte fiš = plněné rybí koule (často kapr), „Připravují se celé, grilované nebo smažené často pouze s čerstvě vymačkanou citronovou šťávou. Oblíbený je pstruh (forel), gilthead seabream (denisse ) a mnoho dalších ryb. Ryby se často dusí v omáčce, například pokrm hraime, kdy je ryba v omáčce s feferonkou a jiným kořením. Ryba kufta se vaří v rajčatové nebo jogurtové omáčce. Tilapie je ryba zapečená s omáčkou tahini a přelitá olivovým olejem, koriandrem, mátou, bazalkou a piniovými oříšky. Pevné bílé ryby, jako je kapr, jsou rozemlety a tvarovány do bochníků nebo kuliček a vařené v rybím vývaru.“ [2]
  • rýže „Rýži konzumují Židé od jednoduché dušené bílé až po slavnostní – složitě připravenou s mnoha ingrediencemi. Rýže se často vaří s kořením a podává s mandlemi a piniovými oříšky. Oblíbená je zelená rýže, která obsahuje různé čerstvě nasekané bylinky. Rýžové mísy často obsahují i tenké smažené nudle nebo čočku (mujadara). Orez shu'it se připravuje z bílých fazolí vařených s rajčaty a podává se s rýži.“ [2] „Mujadara (často psáno jako mujaddara nebo mejadra) je tradiční blízkovýchodní jídlo, které je velmi oblíbené jak v arabské, tak v židovské kuchyni, zejména u komunit sefardských a mizrachských Židů. Základní suroviny: Jídlo se skládá ze čočky (často hnědé nebo zelené), rýže (někdy bulguru) a velkého množství karamelizované cibule. Charakteristika: Je to syté, levné a nutričně bohaté vegetariánské jídlo, které je přirozeně veganské. Chuť a koření: Často se ochucuje římským kmínem, koriandrem nebo směsí koření allspice (nové koření). Podávání: Mujadara se obvykle podává s jogurtem, salátem nebo pita chlebem. Kulturní význam: V židovské kultuře se připravuje po celý rok, ale je oblíbená například během půstů. [1]
  • „Kuskus se připravuje z krupice, která se pasíruje přes síto a vaří v aromatickém nálevu ve speciální parní nádobě zvané couscoussière. Na dušeném kuskusu se pak podává kuřecí nebo jehněčí maso. Kuskus se také míchá se zeleninou vařenou v polévce ochucené šafránem nebo kurkumou.“ [2] [3]
  • Těstoviny Putim, nazývané izraelský kuskus, vznikly jako náhrada rýže a byly připravovány z pšenice. Proto měly původně tvar rýžových zrn. Dnes mají tvar perel, smyček, hvězd nebo srdcí. Podobně jako ostatní těstoviny jsou dochuceny kořením, bylinkami a omáčkami. Další oblíbenou těstovinou je bulgur. Je to druh sušené popraskané pšenice, který se používá stejně jako rýže.“ [2]
  • omáčky „Izraelci mají v oblibě nejrůznější pikantní omáčky a koření. Podávají se především ke grilovanému masu, ale i k mnoha dalším pokrmům. Známá je červená a velmi ostrá omáčka skhug malawach chilli z chilli papriček. Omáčky harissa a filfel chuma jsou vyrobené z česneku a chilli. Amba je nakládaná mangová omáčka.“ [2]
  • káva „Mezi židovskou komunitou je pití kávy kulturní záležitostí. Káva se připravuje jako instantní (nes), ledová, latte (hafuḥ), italské espresso nebo turecká káva, která se někdy ochucuje kardamomem (hel).“ [2] „orientální Židé často servírují hořkou tureckou kávu s přídavkem kardamonu. Arabové servírují většinou tmavý sladký čaj ve skle, někdy s přídavkem máty. Židé si spíše potrpí na čaj s citronem nebo s obdobou sušeného mléka vyrobeného na rostlinné bázi (parve), aby vyhověli požadavku košer po masitém jídle. Běžně jsou k dostání ovocné šťávy, kromě citrusových džusů jsou tradičními palestinskými drinky datlová a mandlová šťáva.“ [4]
  • čaj „Čaj je také velmi oblíbený a konzumovaný doma i v kavárnách. Židé jej připravují mnoha způsoby, od obyčejného černého čaje v ruském a tureckém stylu s cukrem, po čaj s citronem nebo mlékem, také s mátou (nana).“ [2]
  • limonáda „Limonána, vyrobená z čerstvě vymačkaných citronů a máty, byla vynalezena v Izraeli počátkem 90. let. Rimonana je vyrobená z džusu z granátového jablka a máty.“ [2]
  • alkohol – arak „Arak je alkoholický (40–63%) nápoj s anýzem; je čirý, bezbarvý a neslazený. Často se podává smíchaný s ledem a vodou, která promění likér v mléčně bílou barvu. S grapefruitovým džusem se nazývá Arak eškolijot (Arak grapefruit). Nejrůznější pálenky a likéry se produkují po celé zemi.“ [2]
  • kreplach = taštičky plněné masem,
  • latkes = bramborové placky, tradiční na Chanuku, dle [1] připomínají bramboráky, neboť se jedná o smažené placky z nastrouhaných brambor, „Tradiční latkes se nejčastěji konzumují se zakysanou smetanou a sladkými džemy.“ [1]
  • challa/chalá = sváteční pletýnka, „Podávají se vždy dva bochníky. Je upečen ze sladkého těsta, které u nás není příliš běžné a je proto pro některé lidi zprvu oříšek, najít k němu cestu.“ [1] [3]
  • čokoládová babka = sladké kynuté pečivo,
  • rugelach = malé rohlíčky s ořechovou nebo džemovou náplní.

Jakási Štěpánka [1] na svých stránkách tvrdí, že židovská kuchyně „kombinuje sladké a slané prvky a vytváří nový chuťový požitek. Dominují zde vůně česneku a koření a pochutnáte si jistě i na sladkém pečivu a notné dávce medu, který židovská kuchyně často používá.“ Na Wikipedii [2] se píše, že „největší komunita Židů žije v Izraeli, a proto je židovská kuchyně téměř identická s kuchyní izraelskou. … Židovská kuchyně nemá všeobecně uznávané národní jídlo. … V Izraeli se za tradiční jídlo považují smažené a kořeně kuličky z mleté cizrny – falafel.“

Zdroje:
[1] Štěpánka. Kavárna pro chvíle pohody a inspiraci 4home.cz. Vůně kultur – tradiční židovská kuchyně, 2. 8. 2020. cit. 6. 3. 2026. https://kavarna.4home.cz/clanky/recepty/vune-kultur-tradicni-zidovska-kuchyne/
[2] Židovská kuchyně. Wikipedie. 6. 11. 2025, cit. 6. 3. 2026, https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDidovsk%C3%A1_kuchyn%C4%9B
[3] Židovská kuchyně. Apetit online. cit. 6. 3. 2026, https://www.apetitonline.cz/stitek/zidovska-kuchyne
[4] Izraelská kuchyně. Wikipedie. 4. 11. 2025, cit. 6. 3. 2026, https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDidovsk%C3%A1_kuchyn%C4%9B

neděle 4. ledna 2026

Angeliky vánoční deník (2025), 6. část

Po 29. 12. nový čaj a večerní procházka s kočárkem

Konečně zase doma! Udělala jsem si nový čaj White Pu-Erh King od Oxalisu, který jsem našla pod stromečkem. Je skvělý! Předpokládám, že má málo kofeinu, když je bílý. Na stránkách sice píšou, že má střední úroveň, ale když do nízké zařadili maté, tak v ně nemám úplně důvěru.

Celý den se tak nějak poflakuju, rozuměj běhám kolem malé a nic pořádného nestihnu. Dokonce i s vyklízením přivezených věcí je to bída. Samozřejmě ze zvyku přehlížím dvě vyprané pračky prádla a taky dvě srovnané pračky plen a dětského oblečení, takže tak úplně neplodný den to není. A taky jsem dneska zvířata krmila já. 

A asi hodinu jsme se byly projít s kočárkem, protože malá mi v něm venku usnula právě ve chvíli, kdy jsem nakrmila všechna zvířata a chtěla jít domů. Tak mi to bylo líto, že bych ji zase vzbudila.

Zajímavý západ slunce
Večer píšu blog a nějak se nemůžu odtrhnout, abych šla spát. Ještě se zakoukám do stránek s deskovkami... Letošní Vánoce na ně byly docela plodné a to mě hned inspiruje k tomu, že bych si chtěla něco nového půjčit z MLP (= Městská knihovna v Praze), třeba Kroniku zločinu. Ale zrovna ve středu, kdy pojedeme do Prahy, budou mít zavřeno. Ach jo, mám já to ale smůlu.

Út 30. 12. nahození prosincových ponožek

Dneska jsem nahodila prosincové ponožky Three Times a Cable, které jsem si koupila v rámci GALu a už jsem na ně dlouho měla zálusk. Tak doufám, že se mi je ještě letos podaří dokončit. Vypadají náročně a budou nejspíš vyžadovat soustředění. Ale jsou fakt krásné!

St 31. 12. silvestr se píše s malým S ;-), pokud to není můj kolega Silvestr

Na silvestra jsme vyrazili do Prahy, a zase skončili na obědě ve Stromovce u asijského stánku jako minule. Sice dobře vypadají i ostatní prodavači občerstvení, ale tady mají nízké ceny a taky nám tu chutná. A nejen to, podle jedné teorie je to správná volba. Už nevím, co to bylo za knihu, snad Algoritmy pro život, kde říkali, že volba toho, jestli zkusíte novou restauraci nebo půjdete do osvědčené by se měla lišit i podle toho, jak často chodíte do restaurací a v jakém místě to je. Když chodíte často a je to někde, kde jste taky často, vyděláte na tom, když budete zkoušet nové, protože můžete objevit oblíbenější než tu současnou nejoblíbenější, ale den před odjezdem z dovolené nemá cenu zkoušet novinky a riskovat, zajděte tam, kde vám chutnalo. My jsme tu taky teprve podruhé, takže i dle teorie jsme se rozhodli správně.

Manželovo kuře trochu nasladko

Moje teriyaki mi chutnalo rozhodně víc, maso mělo zajímavou křupavou kůrčičku (asi kukuřičné lupínky)

Na večer jsem plánovala tolik dobrot, že jsem pak na polovinu z nich zapomněla. :-) Třeba na krevety jsem si vzpomněla, když se při novoročním obědě mluvilo o krevetovém koktejlu, který dělala švagrová. A na olivy až další den, kdy jsem myla misku s nápisem olivy. 

Ale vůbec to nevadilo. Dostali jsme chlebíčky, tak jsme dlabali ty (hlavně manžel, já mám raději domácí než kupované) a vajíčkovou pomazánku (dělala jsem dle Florentýny). Česnekovou pomazánku jsme si nechali k televizi, resp. notebooku. Smíchala jsem na ni jeden taveňák, dvě lžíce majolky, sůl, pepř, trošku oliváku a prolisovaný česnek (asi 6 stroužků). Byla dobrá, ale nic pro slabé povahy (a žaludky). Pro efekt jsem přidala hrozno a mandarinku. Malá už spala, internet fungovala, a tak jsme si v poklidu mohli zhlédnout Anděla páně 2. Víte, co za písničku tam zpívají čert s andělem? Myslela jsem, že to bylo vymyšleno pro tenhle film a ona je to normální koleda – s trochu jiným textem. ;-) Na konci článku jsem napsala, jak se jmenuje, kdybyste si ji náhodou nechtěli pouštět, jinak jsou to hned ta první slova.

Čt 1. 1. 2026, něco nového = Panettone

JO, kdyby si tak někdo psal poctivě deník, mohl by teď vědět, co sem má doplnit (na konci února!). Takže asi zůstaneme jen u fotek. Na Nový rok už jsme zjevně byli doma. Abychom si užili něco nového, koupila jsem v Lídlu Panettone, které manžel neznal. Já ho před lety pekla podle Apetitu, ale už si ho taky moc nepamatuju. Je to něco jako vánočka, ale prostě trochu jiná. Mám na něj recept i v knížce s chleby, o kterých jsem ještě pořád nestačila napsat.

Panettone pro srovnání velikosti s konvicí na vodu
Panettone po rozbalení a okoštování, provonělo celou kuchyň pomerančem

Ježíšek nám přinesl nové povlečení na postel... teplé froté a k tomu žluté!
... tak žluté, že na něm klubko málem není vidět! :-)

Moje kytičky na skříni

Orchidej mě potěšila svými květy

Novoroční oběd byl asi super, ale jak říkám, měla bych si pečlivěji psát deník. Nebo blog včas. Nejspíš jsme ho měli u tchyně a k tomu s Majkou. Víc ale bohužel nevím.

Pá 2. 1. snažíme se udržet vánoční atmosféru

Načala jsem salám od Ježíška. Byl sice drahý, z bulharského obchůdku v Dejvicích v Praze, ale měl vážně velice zajímavou, kořeněnou a skvělou chuť.

Salám od Ježíška
Pár obrázků pro udržení vánoční atmosféry:
Můj oblíbený ubrus po manželově babičce a vánoční záložka
Veselé a jogurtové? To je vtipné!

Moje vánoční ponožky znáte z dřívějška, ale proč si je nepřipomenout?

So 3. 1. procházka v zasněžené krajině

V noci napadl sníh! Asi 10 centimetrů! Byla jsem se projít s kočárkem. Obojí je mimořádné!

Kočárek „vajíčko“ v zasněžené krajině

Sníh je všude a k tomu svítí slunce, vidíte, že mám dokonce čepici?

Mám co dělat projet sněhem

Se sněhem vše vypadá idylicky
Svíčky, deskovka a čaj = večerní pohoda

Adventní „věnec“ finišuje


Hádejte, co hrajeme? Dostala jsem tu hru k Vánocům a psala o ní v 5. díle

Ne 4. 1. Fotky z dnešní procházky:



Písnička z Anděla páně 2, kterou zpívá čert s mikulášem, se jmenuje Vzhůru bratři milí.

Předchozí díly:

Následující díl:

neděle 28. prosince 2025

Angeliky vánoční deník (2025), 5. část

Po 22. prosince, nic nového jenom příkrmy

Mám takovej pocit, že jsem ještě nezmínila, že už jsme začali dávat dítěti příkrm. Ono na tom není nic zase až tak zajímavého. Doktorka nám to doporučila, aby víc přibývalo na váze, nedbaje toho, že podle mě je na tahání v náručí, které má nejraději, dost těžká už teď. (Samozřejmě to myslím jako fór, těžká sice je, ale to se má s přibývajícím věkem nadále zhoršovat, to je jasné.) Dost mě tím zaskočila, protože jsem si myslela, že celá ta otrava začne až později. Ukázalo se ale, že naše žravé dítě je úplně v pohodě, a když mu dám něco jiného než mateřské mlíko, vezme si to ze lžičky bez ksichtů, foukání, plivání a jakýchkoliv dalších zajímavých reakcí, o nichž by se dalo psát. Vlastně se to dalo čekat, když mi na začátku pila mlíčko z injekční stříkačky (v porodnici jsem ještě neměla vlastní), nebo z lahvičky umělé (když jsem si myslela, že mám vlastního málo). Takže to píšu jen proto, abyste věděli, že se něco nového děje. ;-)

Sepsala jsem si pidimidi bucket list na letošní Vánoce (škrtám, co nedopadlo):

  • navštívit výstavu,
  • baštit trochu cukroví,
  • psát Angeliky vánoční deník,
  • ozdobit stromeček a spočítat, kolik na něm máme ozdob a svíček,
  • pálit svíčky,
  • projít se do Údolíčka,
  • projít se do parku.

Út 23. prosince, výstava Klimtové

Ráda bych řekla, že jsem se o Vánocích trochu rozdivočela, ale to byste asi čekali něco jiného, než jaká byla realita. :-)

Podařilo se mi dostat se na výstavu spisovatelky a výtvarnice Vítězslavy Klimtové. Bude o tom samostatný článek s víc fotkama. Výstava je nazvaná jako loutky, takže jsem očekávaly ty figurky na provázcích, ale tohle se mi taky líbilo. Zajímalo by mě, z čeho jsou postavičky udělané.

Všechny pohádkové bytosti mají dle autorky různé lidské rysy. Nejsou vysloveně zlé nebo hodné.

Skřítčí kapela
Skřítek hospodáříček je často jmenován u tchyně, u nás se o něčem takovém nikdy nemluvilo, líbí se mi ale i čertík vzadu

Obrázek skřítka hospodáříčka (zase trochu jiný)
Kostelní věž skrz okno

Slaměný betlém (s Ježíškem den před Štědrým dnem ;-))

Ozdobený strom na náměstí

Dekorativní mašle

Po zhlédnutí výstavy jsem ještě nakoukla do papírnictví (víte, že je miluju?), neodolala jsem a koupila si inkoustové pero, barevné bombičky (Fakt jich je tolik druhů? Jak to? Prý kvůli krasopsaní, které teď frčí.) a nějaké sešity na budoucí bullet journaly/deníky, protože ceny byly senzační. No jo, holt se pozná, když člověk vyjede z Prahy = větší výběr a nižší ceny.

Pak jsem ještě šla do galanterie. Zařekla jsem se, že žádná klubíčka kupovat nebudu, protože potřebuju spíš trošku zpracovávat zásoby. Ale když jsem viděla ta fialová, hned jsem se mlsně olizovala. Ta by se mi na tu deku Charlotte dream (psala jsem o ní např. zde) docela hodila! Jenom se musím kouknout, kolik jich potřebuju. A taky jestli náhodou už nemám dost barev. A tak jsem odolala a řekla si, že tu na mě snad počkají do příště. Optala jsem se na čepici pro manžela dle instrukcí, ale když nechtěl, pořídila jsem pouze knoflíky na nákrčník Groove. Sice jsem ho zapomněla vzít s sebou (zítra a pozítří a popozítří mají pochopitelně zavřeno), ale tak jsem vybrala něco, co se bude k fialové jistojistě hodit – zlatá. Dítě v kočárku už začalo být neklidné, takže rozhodně nepřipadalo v úvahu se pro knoflíky vracet s nákrčníkem.

U šátku Groove už jsem za půlkou, začínám se spodními copánky
K obědu jsme měli vepřové na leču. Mňam. Maso se nejprve zprudka opeče, pak se podlije vodou a dusí. Na jiné pánvi se udělá cibulka, přidá se lečo/falešná unclebeans a pak se to vmíchá k masu. Skvělé to je s bramborem.

Vytáhli jsme hru Karak II. a hráli snad dvě nebo tři hodiny. Jak už jsme si nepamatovali pravidla, tak to chvíli zabralo, než jsme se chytli. Ale bylo to prima. Podařilo se mi vyhrát. :-) Ale na téhle hře je super, že není tak moc proti sobě. Všichni se sice snažíme porazit jakéhosi Pána zla, ale nijak si vzájemně neškodíme. Je v tom každý sám za sebe.

Překvapilo mě naše miminko, které bylo extra radostné. Asi z nového prostředí.

Večer jsme si v televizi pustili Vánoce za Jindřicha VIII., o němž jsme před pár lety s manželem četli knihy. A koukali na seriál. Bylo to celkem zajímavé. Konečně jsem pochopila koncept Twelve days of Christmas, který říká, že dříve (a možná někde ještě i nyní) se v Británii slavily Vánoce od 25. prosince do Třech králů a každý den byl něčím speciální.

St 24. prosince, Štědrý den

Dopoledne uteklo, než jsem se nadála. Asi jsem trochu dávala dárky do dárkových taštiček. Je to pohodlné a ekologické, ale není to taková sranda, jako rozbalovat balicí papír, tak mám pokaždé dilema, jak se k tomu postavit. Možná by pomohlo to furoshiki?

K obědu jsme měli rybí polévku.

Odpoledne jsem chtěla zdobit stromek, ale byli jsme vyhnáni na hřbitov, aby nám cestou mohlo usnout dítě. Podařilo se mi zapálit svíčku hned druhou sirkou a byla jsem na sebe pyšná. Miminko nám v kočárku krásně usnulo – vezli jsme jenom vajíčko (=autosedačku) bez korbičky, protože jinak bychom se do toho auta vážně nevešli – a my měli radost, že je hezčí počasí než včera (jen suchý mráz bez větru), a tak jsme se vydali ještě na procházku na náměstí. 

Tam jsme si všimli, že je otevřený kostel, tak jsme hned vlezli dovnitř a prohlédli si betlém. Bohužel jsem si nevzala foťák. Nechali jsme se zlákat a vzali si domů betlémské světlo v čajovce ve sklenici. Měla jsem z něj ohromnou radost, protože to jsme doma nikdy neměli. ... Ani letos jsme ho doma neměli. Zhaslo nám cestou, protože čajovka už byla trochu použitá a podle mě knot dohořel moc brzy. Bylo mi to líto, protože jsme byli kousek od domu, kde bych od ní mohla zapálit jinou svíčku. Ale nijak významně jsem to neprožívala.

K večeři byl tradiční bramborový salát. Prý to nemám fotit rozjedené, ale mně to tak připadá lepší. A navíc jsem si dřív nevzpomněla. Manžel tátovi chválil kostky zeleniny, že má jednu jako druhou. V duchu jsem se smála, protože on by je měl taky takové. Zato mně by se povedly spíš do té hry „najdi dvě stejné kostky“ a ona každá jiná!

Bramborový salát

Smažený kapr není právě můj nejoblíbenější, ale jsem s ním na Štědrý večer smířená. Rozhodně lepší než řízky! Až/jestli budu dělat někdy štědrovečerní večeři já, chtěla bych dělat kapra po zbojnicku, protože tak ho mám nejraději a manžel ho taky jí. 

Již tradičně si musím ve vánočním deníku zveřejnit fotku stromečku. Živého a s opravdickýma svíčkama. Možná to někomu může připadat směšné, ale bez něj mám pocit, že to není ono. I když teď s dítětem nemá člověk tolik prostoru nad takovými věcmi přemýšlet. Ale když vidím ty plasťáky, nějak mě to nechává chladnou a bez vánoční atmosféry. To už snad radši jen jednu smrkovou větev!

Vánoční stromeček s dárky

Tentokrát bylo i třepení

Rozdávání dárků se letos docela protáhlo! Ani ne tak kvůli tomu, že by jich bylo tolik, ale proto, že jsme snad do osmi hodin uspávali. Na druhou stranu je super, že malá spí skoro celou noc. Od té doby, co chodí spát v osm, tak klidně až do devíti. I když bych byla raději, kdyby chodila spát v pět a vstávaly jsme v šest ráno. Ty dlouhé večery mi chybí!

Tradice postupného rozbalování dárků: K dárkům bych ještě ráda poznamenala, že u nás se rozbaluje postupně. Jeden balíček nejstarší člen rodiny, pak ten mladší a takhle to jde až k nejmladšímu. A pak znovu nejstarší rozbalí jeden balíček. Děláme to tak snad odjakživa. Je to sice zdlouhavé, ale zároveň v tom vidím úctu a zájem o to, co kdo dostal. U manžela se to dělávalo tak, že si každý rozbaluje sám a všichni najednou. A pak si to nějak ukáží. Těžko říct, když jsem tam byla na Vánoce já (26. 12.), víceméně jsme se nějak náhodně chaoticky střídali a taky všichni koukali, co rozbaluje ten dotyčný. Jasně, jste trošku pod drobnohledem, jak se vám dárek líbí, ale stejně mi to připadá hezké a kulturní. I když myslím, že jako dítě mě to štvalo, protože jsem musela dlouho vydržet, než jsem přišla na řadu. Když pak ale ostatním dárky dojdou, můžu rozbalovat zbývající jeden za druhým! Uff, málem bych zapomněla, jedním z dárků byla Tajemná ponožka 2025!

Krásné, co? Ty barvy se mi moc líbí!

A ještě jsem na tajňáka dostala značkovač!

Překvapilo mě, že mi přišly jen dvě smsky s přáním k Vánocům. Holt jak člověk nemá WhatsApp a není moc na sockách, tak se na něj snadno zapomene. Z toho jedna byla zjevně hromadná. O to víc si vážím té druhé a hned jsem na ni odpověděla. Popravdě jsem ale taky nic nestihla rozeslat. Doufám, že zvládnu aspoň udělat PF 2026!!! Aspoň jsem napsala kámošovi, jestli se zítra nepotkáme na ranní mši v kostele. Mám pro něj už nějakou dobu dárek. Tomu druhému ho asi pošlu poštou, kdoví kdy se uvidíme!

Jo, a k těm dárkům jsem ještě chtěla dodat, že jsme se letos docela nasmáli. Protože naše taštičky mají předepsané visačky „máma“ a „táta“. Když mi to došlo, prohlásila jsem, že letos to teda Ježíšek fakt přehnal, protože skoro všechno je moje. Akorát, co dostane babička a dědeček?

Čt 25. prosince, mše s nosítkem a den plný deskovek

Ráno jsme vyrazili na mši do kostela v 9:30. Kupodivu jsme to stíhali docela dobře. Malá se předtím najedla. Venku bylo snad -6°C, tak jsme se shodli, že asi bude výhodnější nosítko, aby byla v teple. Když jsem ji kšírovala, ječela, protože už by potřebovala spát. Sotva jsme ale vyrazili, utišila se a vydrželo jí to hrozně dlouho. Prospala většinu mše, z níž jsem toho stejně moc neměla, protože jsem se děsila okamžiku, kdy se vzbudí, protáhne a začne ječet, jak to obvykle dělává. Naštěstí to ale bylo tak, že jen otevřela oči a koukala. Tak jsem jí ukázala mého kamaráda, ozdobený stromeček a pak všechno kolem. Byla docela dobře naladěná a pak ještě usnula, tak jsme si dali procházku na nejbližší kopeček do nedaleké vesnice, abychom si mohli víc popovídat. Při mši se mi líbila nějaká písnička, co působila jako něco irského starého, třeba jako Čarodějnice od Asonance.

Doma jsem vyfotila svou oblíbenou pokojovku – fialový oxalis.

Fialový oxalis, kytce říkám důvěrně „motýlci“

K obědu jsme kvůli mně měli mého oblíbeného kapra po zbojnicku, který se peče v troubě v alobalu. Je na něm slanina, cibule a spousta česneku. Podlévá se bílým vínem. Měla bych si opsat recept.

Odpoledne jsme vytáhli hru, kterou jsem dostala od Ježíška: Vampire: The Masquerade – Vendeta (popis hry zde). Vydala ji Albi a je pro 3 až 6 hráčů. Už jsem ji kdysi měla půjčenou z městské knihovny a líbila se nám. Při rozbalování si všimnu, že chybí nějaké žetony, ačkoliv byla originálně zabalená do fólie. Hned mi to zkazí radost a já otráveně přemýšlím nad tím, jak budu místo tvorby PF 2026 psát výrobce/prodejci, jestli by mi mohl poslat chybějící dílky. Pak se ale ukáže, že se samy vylouply a zapadly mezi krabici a jiné části herního plánu (lokace), takže vše je v pořádku a můžeme hrát! Zabere nám to spoustu času, ale je to docela prima. Skončíme s počty vítězných bodů: 34, 33 a 32. Tomu říkám těsný výsledek, co?

Ještě nevyloupané kartičky

Jako druhou v pořadí hrajeme karetní randící hru Kavárny. Je to speciálka, takže se zatím nedá nikde koupit. Ráda bych o ní napsala samostatný článek i s fotkama, takže zatím vydržte. Je pro 2–4 hráče. Stejně jako tu předešlou hru, i tuhle se mi podaří vyhrát. A rozhodně to není tím, že bych si pamatovala pravidla, protože jsem ji hrála naposledy před půl rokem.

Na závěr večera si ještě v rychlosti zahrajeme Jumanji. Kdo pamatuje film jako dítě, bude hrou zaujatý, i když nejde o nic světoborného. Zjevně je spíš pro rodiny s dětmi, ale když se trochu odvážete (nebo připijete), můžete si ji užít i tak. Je silně kooperativní a dokonce si můžete darovat životy, takže byste měli skončit spokojení a vítězní. Když tak nad tím přemýšlím, neumím si moc představit, že vás hra porazí, ale asi se to stát může.

Pá 26. prosince, druhý Štědrý večer

Ráno jsme vyrazili do Prahy jen s hodinovým zpožděním, což považuji za výkon vzhledem k tomu, co všechno se musí stihnout sbalit pro malou a taky, že záleží hlavně na ní. Ideální je vyrazit po krmení. Cesta utíkala krásně a provoz nebyl skoro žádný, takže paráda.

Zašli jsme na slavnostní oběd k příbuzným. Dle mého názoru se nevydařil: z knedlíků nebývám nijak unešená a domácí šípková se nekonala, protože nebyl nalezen správný džem. A kupovaný byl katastrofický. Osobně jsem v tom šípky necítila, zato tam měl dominantní roli kopr. Kdybych věděla, že jdu na koprovku, smířila bych se s tím předem, ale takhle nic moc. Zato rybí polévka byla naprosto úžasná. Hostitelka dokoupila jikry a měla ji výborně ochucenou. Byla taková hodně bohatá chutí. Škoda, že jsem si jí nedala plný talíř místo druhého jídla. Zpod stromečku jsme vybalili dárečky a užili si hezkou chvilku. Dostala jsem náušničky z korálků, kdyby to někoho zajímalo. Ostatní věci přinesl Ježíšek hlavně malé – skoro kompletní rodinku Šmoulů a medvědí sedátko.

Potom jsme si šli k tchyni užít Ježíška číslo tři. Manžel si užil štědrovečerní večeři v podobě řízku. Taky jsem si pochutnala, to ne že ne, ale knedlíky a řízky prostě nejsou moje topka a už vůbec je nemám spojené s Vánoci. Na druhou stranu je fajn, že je aspoň zima. Nechápu, jak to někdo může jíst v parném létě, brrrr.

Dárky byly báječné, a když na mě o několik dní později vyskočilo někde na internetu, že někdo obrečel svoje dárky, říkala jsem si, že já už zapomněla jaké to je, když vám někdo dá úplnou blbost a vám je líto, že za to utrácel a ještě se vám to bude doma plést a musíte předstírat, že máte radost (Šmouly nepočítám). Přála jsem si pekáč s roštem (Florentýna si přeje, abych ho měla ;-)), a taky nové smaltované pekáče, protože ty staré už jsou otlučené a začínají reznout. Asi ani ty nové nebudu pro jistotu dávat do myčky. Deka k televizi se taky neztratí a skleněný dekorativní stojánek na čajovou svíčku se mi vysloveně líbil. ... 

O uspávání dítěte se mi psát nechce. Zkrátka někdy to jde líp a jindy hůř, to pak mám chuť jít rovnou spát taky a dárky nechat na ráno, až budeme mít obě lepší náladu.

So 27. prosince, nové pohádky

Včera mě cestou do Prahy manžel překvapil tím, že mu přišlo divné, že jsme se na Vánoce nekoukali na žádnou pohádku. Už se tak nějak smířil s tím, že jsem pohádkový maniak a každý rok nedám pokoj, dokud spolu nějaké nevidíme. Už si na to zvykl a bez toho jsou to divné Vánoce. Dostal chuť na Anděla páně 2, tak jsme se domluvili, že si ho někdy pustíme. Ale dneska to nebylo. Chtěla jsem prozkoumat nové pohádky.

Protože jedinou hrou, ke které jsme se na Vysočině nedostali, byl Maršál a špion, rozhodla jsem se, že ji vytáhneme nyní. Večer jsme tak strávili u kuchyňského stolu hrou připomínající šachy. Musím říct, že se mi svým způsobem líbí a do stejné míry mě i štve. Hráli jsme ji málo na to, abych pronikla do jejích tajů a kouzel. Vadí mi, že je to jedna z mála her, kdy jsme s manželem vysloveně nepřátelé. Ve většině ostatních her si často každý „hrajeme na svém písečku“, až jeden zvítězí. Prostě si stavíme městečka a cestičky v Carcassonne, porážíme obludy v karetním Karakovi, vysloveně spolupracujeme v Pandemicu... a nijak si neškodíme. Už jsem tomu odvykla a vlastně mě to ani nebaví. 

Málem bych zapomněla, že jsme si během dne pustili první pohádku, tu hůř hodnocenou, abychom si tu lepší mohli případně nechat na večer se zbytkem rodiny. Záhada strašidelného zámku (***) má na ČSFD 37 %, což je fakt málo. Já jí dávám tři hvězdičky, protože mi zase tak strašná nepřišla, zejména ve srovnání s tou další, kterou manžel zvládl jenom rozkoukat. ;-) Režíroval Ivo Macharáček. Na zámku Strašperk se královský rozpočet místo zvyšováním daní vylepšuje strašidelnými prohlídkami. Ty má ve své režii vynalézavá princezna Elvíra (Sofie Anna Švehlíková) se svou lektorkou (Jana Plodková), jejíž šaty mi berou dech. To by bylo, ušít si něco podobného! Jenže to je tak leda na ples. Poddaní si prohlídky chválí a opravdu se bojí. Na Strašperk přijíždí princ Armin (Oskar Hes), který tam touží spatřit skutečnou kouzelnou bytost, aby svému královskému otci dokázal, že skutečně existují. Jako malý kluk totiž v lese potkal čarodějku, ale otec mu to nikdy neuvěřil. Záhy dojde na Strašperku k nečekané události – během oslavy králových narozenin beze stopy zmizí muzikanti, vzápětí někteří sloužící, a nakonec i sám král (Tomáš Maštalír). Na zámku vypukne panika, poddaní prchají. Sympaťákem a tak trochu zvláštním týpkem je generál (Pavel Kříž) a naopak záporákem je ministr (Jiří Mádl), jehož všichni v recenzích komentují, že se všelijak pitvoří. Což je fakt, ale k té roli to docela jde. Nijak mi tam nevadil, naopak mě u něj stejně jako u Kříže zaujalo, že má hodně jiný charakter, než na jaké jsem zvyklá. A oba byli dost uvěřitelní. Takže za mě spokojenost, i když bych osobně byla opatrnější s emancipací u princezen. Už se začínají stávat lehce protivnými. A když budu chtít vidět Xenu bojovnici, pustím si ji přímo, bohatě mi stačila Libuška, která umí střílet líp než princ, dál bych to už určitě nehnala.

Hlášky:

Pracují od nevidim do nevidim.
To je málo. Ať pracují od úmoru do úmoru...“
A není to už moc?“

Ministr (Mádl): „Myslím, že jste úplně přesně nepochopil situaci. To já mám teď na ramenou královský hermelín, ne vy.
Král: „Královský hermelín si může obléci kdokoliv, krále dělá králem královská čest. A tu vy nemáte.
Ministr (Mádl): „A víte, jak se pozná vězeň? Že má na rukou pouta! Do boudy s nim.

Král: „... To už jste zapomněl, co všechno jsme spolu prožili?
Generál: „No, jak bych mohl. Proto jsem tady, Veličenstvo.(Musíte slyšet ten dobrácký hlas Kříže!)
Král: „Tak rychle, rozvažte mě.
Generál: „Ne, to nemůžu. Ale něco jsem přinesl. To je co?
Král: „Deka?
Generál: „No. Ovčí vlna. Ta tak krásně hřeje. Abyste věděl, že mám srdce.
Král: „Ale nemáte rozum.

Večer jsme si pustili kousek druhé letošní nové pohádky – Největší zázrak (**). Na ČSFD má 48 %, což moc nechápu. Upřímně řečeno, je o dost horší než ta předešlá. Alespoň když jsem je viděla v tomhle pořadí. Čaroděj mluví a gestikuluje jako by to byla pohádka pro neslyšící. A navíc je to sebelitující se mamlas. Dva idioti v královských službách nejsou vtipní, ani k politování. Jen se pletou a ruší děj.

„Byl jsi užitečnější, když jsi byl žížala.“
„Nikdy jsem žížala nebyl.“

Ale pár pěkných věcí by se našlo. Třeba že jako lokaci zvolili zámek Bojnice na Slovensku! Chválím! Je nádherný a neotřelý. Připomíná mi Neuschwanstein, který bych někdy chtěla navštívit. Rovněž podhradí je moc pěkné! Taky se mi líbí babka, matka hlavního hrdiny. To je legrace, když zjistím, že je to Marta Sládečková z mého oblíbeného seriálu Susedia! Taky se mi líbí ta změna, že Budař má roli klaďase a moudrého krále. Překvapivě mu to padne a je velmi uvěřitelný. Jen ty blond vlasy si mohl odpustit. A teď si dovolím trochu prozradit děj – líbila se mi poprava čaroděje, protože to bylo něco dramatického, co jsem opravdu nečekala. I slzička ukápla. Ale jinak to znovu vidět opravdu nepotřebuji.

Ne 28. prosince, procházka do Lysolaj

Abychom neshnili zaživa, vyrazili jsme i s kočárkem na procházku do Lysolaj(í), protože manžel na internetu našel, že tam je vyřezávaný betlém. S takto částečnou informací jsem se ovšem nemohla spokojit, a tak jsem si sama vygooglila, co a kde to je. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že je od doc. Milana Váchy. Hned jsem zbystřila a koukla na svůj blog, protože mi jméno bylo povědomé. Naštěstí jsem na jeho výstavě nejen byla, ale také jsem o ní stihla napsat zde, takže jsem si mohla ověřit, že moje myšlenka byla správná. Hned jsem si svůj článek přečetla a zjistila, že bydlí... jo, tady v Lysolajích. Proto jim do betléma přibývá každý rok nová socha, jak nám prozradil místní pán, který se také zastavil podívat se na betlém. Jelikož tchán už betlém udělal, navrhla jsem z legrace, že teď je na čase udělat ještě na zahradu takového pěkného velblouda pro malou.

Dřevěný betlém od doc. Milana Váchy

Myslela jsem, že si prohlédneme všechny sochy v místním parku (je o nich dokonce samostatná stránka na Wikipedii), ale hrozně rychle se začalo stmívat, a tak jsem stihli jenom kratičkou procházku do nedalekého údolí. Kašnu dělal opět pan docent. V soutěsce se nám na kamenech zasekl kočárek, takže tam musíme vyrazit jindy s nosítkem, a nebo až bude malá šlapat po svých.

Kašna v parku

Král oceánu od Jaromíra Švaříčka
Kaple Panny Marie sedmibolestné

Rodina od Barbory Chládkové
Předchozí díly:

Následující díly: