Po 1. prosince, výlet do Prahy
Dneska jsme vyrazili do Prahy k doktorce na vyšetření. Pak jsme se stavili v nákupním centru, kde se malé náramně líbila světýlka, a my si dali oběd u Vietnamců na její počest. Manžel si vybral kuřecí na sezamu a já grilované vepřové s nudlemi a zeleninou. Obojí bylo moc dobré a ani jsem nelitovala, že jsme nešli na running sushi, jak jsem původně zamýšlela. Akorát škoda, že jsem si nevzala foťák. ... A ano, bála jsem se, že bude řvát a nebude se nám ji dařit uklidnit. Ale celkem to šlo. I díky tomu, že obchodní centra jsou dost hlučná sama o sobě, takže se tam řev kojence ztratí. Na chození po obchodech jsem už neměla nervy. Dokonce jsem zapomněla, že jsem chtěla nakoupit v Lídlu, takže jsme museli zastavit u jiného Lídla, jinak bychom neměli nic k jídlu. Chybí mi především zelenina, maso máme z porážky (kozí) vlastní a teď spíše potřebujeme vyjíst mrazáky, abychom mohli snižovat stavy.
Na České televizi jsme objevili povídkový seriál Škoda lásky a hned zhlédli pár dílů.
Út 2. prosince, vánoční kaktus
Zjistila jsem, že mi kvete bílý vánoční kaktus. Mám z toho ohromnou radost. Přemýšlím, kam bych ho mohla přemístit z technické místnosti, abychom si jeho krásu užili a přitom nám brzy neuvadl. ... Po troše googlení jsem zjistila, že nikam. Sotva nahodí poupata, nemám se s ním ani otáčet, natož ho stěhovat do jiné místnosti. Ach jo. Tak pro příště budu vědět, že by bylo dobré ho už na podzim, třeba tak v září dát rovnou do obýváku nebo do ložnice, abychom si jeho krásu užili. Snad se toho dožije (nejsem žádný velký pěstitel).
 |
| Zátiší s vánočními kaktusy |
 |
| Bíle kvetoucí vánoční kaktus |
Na dnešek jsem měla naplánovanou preventivku u obvoďáka – upozornil mě na ni, když jsem byla minule nemocná. Musím říct, že jsem velice spokojená s objednávkovým systémem Emmy (i když to znamená pamatovat si další heslo!), protože si krásně naklikám, o co jde (preventivka, předoperační vyšetření, žádost o lázně, těhotenská prohlídka atd.) a vyberu si termín, který se mi víc hodí. Poznamenám si, že mám být nalačno a vzít s sebou ranní moč, protože to tam mají napsané. Krásná práce, jak by řekl Ondra z aikida. Sestra i doktorka jsou tím potom potěšeny. Taky jsem konečně přinesla zprávu z lázní, od oční a ještě nějakou další loňskou z rehabilitací (chodila jsem na cvičení s krkem, jestli si vzpomínáte).
Máme v plánu oběd u tchyně (manžel si objednal rajskou), tak mě sestra nabádá, ať jsem opatrná, že to nalačno není zrovna vhodné jídlo. Jenže nakonec z toho nic není, protože manžel je nějakej přichcíplej, a tak radši zůstaneme doma, abychom to nešířili. Výsledky z krve mám ještě tento týden (trápí mě jenom nedostatek vitamínu D, zato dlouhodobě navzdory užívaným doplňkům :-() a naštěstí se mi uklidní i krk a ucho, které mě bolely a které jsem si nechala prohlédnout. Napište stokrát: nebudu si šátrat do ucha tyčinkama, i když se za tímto účelem prodávají! ;-)
 |
| Odvlhčovač |
St 3. prosince, likvidace plísní v předsíni
Téma dnešního dne je likvidace plísní. Trošku mám nepořádek v článcích, takže o plísni se dozvíte více příští čtvrtek, ačkoliv jsme se ji už dnes pokusili zlikvidovat novým prostředkem Bio repel proti plísním. Zároveň doma používáme odvlhčovač, aby se plíseň netvořila znovu, protože v předsíni máme nejspíš tepelný most. A jak se zdá i doma je poměrně velká vlhkost (původně krystalový cukr ze špajzu se stal kvádrem!) navzdory tomu, že se snažím pravidelně aspoň jednou denně větrat.
Postup je jednoduchý: nastříkat, nechat asi dvacet minut působit, setřít vlhkým hadrem, nechat hodinu zavadnout a zaschnout a znovu nastříkat jako prevenci.
Doufáme, že teď už bude klid.
Přivezli mi perlan! Má 6,8 kila, 53 cm na šířku a asi 300 metrů na délku. Manžel tvrdí, že to vystačí na dvě děti. No, nevím nevím, ta spotřeba je celkem velká. I když je fajn, že ho můžu kompostovat.
Čt 4. prosince, vánoční marmelády
V pondělí jsem na nákupu objevila levnější mandarinky. Byla jich dvě kila, ale docela úspěšně jsme jich většinu snědli a posledních asi deset jsem přidala do pomerančové marmelády, kterou jsem si chtěla už dlouho uvařit. Vycházela jsem z receptu Blanky Milfaitové stejně jako v létě u citronové marmelády. Recept najdete zde. Akorát jsem udělala tu chybku, že jsem neměla pektin a doufala, že když používám citrusy a pektin se dělá z nich, zželíruje mi marmeláda díky jejich kůře. No, ani ne. Pomerančovo-mandarinková zůstala stále tekutá asi proto, že jsem ji vařila jen krátce, ale přesto má výbornou chuť, i když trochu máte pocit, že se jedná o džus.
 |
| Pomeranče plavou na hladině jako míčky |
 |
| Malá poklička zajistí ponoření pomerančů a citronů pod hladinu |
Zpočátku jsem také bojovala s tím, že mi pomeranče plavaly na hladině jako ping-pongové míčky. Nejdřív jsem to nechtěla řešit, ale pak jsem dostala strach, že by to mohlo mít vliv na kvalitu výsledného produktu, třeba že by marmeláda kvůli kůře byla hořká. A tak mě napadlo, že je ponořím menší pokličku umístěnou na ovoce. Můj vynález mi udělal takovou radost, že jsem se ho rozhodla zdokumentovat na blog. :-)) Člověk se musí umět pochválit, ne?
 |
| Krátce vařím směs pomerančů a mandarinek |
Vánoční marmelády jim říkám, protože mám citrusy – zejména pomeranče a mandarinky – spojené se zimou a Vánocemi, resp. Mikulášem, jenž nám je nosil spolu s arašídy.
Pá 5. prosince, fenyklový salát
Některé dny se prostě nestihne vůbec nic. To je furt jen kojení, přebalování a zabavování dítěte a najednou je odpoledne a pak večer. Z dvanácti úkolů jsou hotové dva, z toho jeden z nich udělal manžel!
Ale aspoň jsem stihla vyzkoušet fenyklový salát, který v sobotu opět připravím ke slavnostnímu obědu. Nejde o nic složitého, vycházím z kuchařky Jamieho Olivera 30 minut v kuchyni. Fenykl nakrájím na kostičky, trochu pomačkám jako bych mačkala hlávkové zelí na salát, přidám mé milované v soli naložené citrony (ale můžete místo toho jednoduše použít sůl a normální citron) a olivový olej. Doporučuju vyzkoušet. Opravdu jsem si pochutnala. Kupodivu bulva fenyklu chutná velice dobře, ačkoliv fenykl jako koření ráda nemám. Jaká škoda, že je vhodný pro kojící ženy. Fuj, cpou ho do každého čaje.
 |
| Fenykl |
So 6. prosince, adventní kalendář
Tuším, že se manžel zmínil, že by chtěl mít víc místa ve skříni v obýváku. V té, jejíž horní část okupuji svými čaji. Musela jsem uznat, že jich tam mám přehnaně moc. Sice si myslím, že takových dvacet čajů v domácnosti je základ, ale bohužel i toto množství značně přesahuji a zdá se, že valnou většinu z nich nijak pravidelně nepiji. Schválně, kolik čajů si myslíte, že je vhodné mít doma podle vás? Ptám se spíš trochu znalců, ne těch, kdo si louhují pytlík k snídani a je jim fuk, jestli je to Pigi, Pickwick nebo Jemča. Mluvíme zde hlavně o sypaných. Já za základ považuji Earl Grey (viz můj článek Miluju Earl Grey), Darjeeling, Dáta masala/Yogi (viz můj článek zde), Keemun, Pu-erh, nějaký bílý čaj, nějaký zelený, třeba Sencha, pro chuť jednou za čas Genmaicha (s praženou rýží) a jasmínový čaj, moje velká láska Mléčný oolong, matcha, Tuareg (= marocká máta nana + zelený Gunpowder), nějaký cejlonský čaj (= ze Srí Lanky)... + nečaje, které jsou v ČR považovány za čaje, i když nejsou z čajovníku, tj. rooibos, honeybush, maté, bylinky jako máta, měsíček, něco pro denní použití (maliník, ostružiník, jahodník...), květ černého bezu, divizny nebo slézu proti kašli, nějaký ten ovocný čaj...
Když jsem tedy vyklidila kousek jedné poličky pro manžela (začínat se musí postupně a taky to musím někam dát, že?), objevila jsem adventní čaj od Sonnentoru. Zaradovala jsem se, že si prohlédnu krabičku, protože je mají krásně ilustrované a rozkládací, a s překvapením jsem zjistila, že je ještě plný a to komplet, ne jen nějaké zbytky z loňska. Hned jsem se do něj pustila, abych dohnala, co jsem zmeškala. Super je, že se jedná o směsku všech možných čajů. Kdysi jsem měla jenom bylinkové směsi a to mi bohužel připadalo skoro všechno stejné. Navíc je na každém pytlíku trefná básnička přímo k danému čaji. A musím říct, že se mi líbí. Kdoví kdo je vymýšlel. Možná AI?
 |
| Netradiční adventní kalendář |
 |
| Zadní strana krabičky |
 |
| Náhled do útrob |
Ne 7. prosince,
Na dnešku byl nejzajímavější večer, ale v tom negativním smyslu. Vůbec se nám nedařilo uspávání. Respektive v 17 usnula celkem bez problémů, ale pak se v 19 vzbudila a nefungovalo vůbec nic: držet za ručičku, zpívat, číst... pomohlo, až když jsme ji vzali k sobě do postele, hráli si s ní. Pak nás dokonce nechala číst si a spokojeně si něco broukala/povídala/mumlala. Takže to bylo bez řevu, ale místo v pět šest či sedm usnula až v devět hodin a deset minut, což je její nechvalný rekord.
Rozhodli jsme se, že další den zkusíme tuto uspávací metodu (s dřívější hodinou) dobrovolně. Budeme si číst v posteli a doufat, že usne ve svém Mojžíšově košíku. Klaplo to. ;-) Uvidíme, jak to budeme dělat dál.
Předchozí díl:
Žádné komentáře:
Okomentovat