Jupí, Vánoce jsou za rohem, a tak je ten správný čas začít psát Angeliky adventní deník. Je to moje oblíbená tradice, tak doufám, že vás jeho čtení baví stejně (nebo ještě víc) jako mě jeho psaní.
Zvědavě nakukuji, co jsem psala vloni a předloni. Fíha, to jsou věci, připadá mi, jako by to všechno bylo strašlivě dávno a ne jen dva roky. Taky se mi zdá, že už jsem na mateřský celou věčnost a ne jen pár měsíců. Škoda, člověk si vůbec neváží toho, že nechodí do práce (a hlavně nikam nedojíždí, práce mě kolikrát bavila) a má pocit, že už to takhle bude napořád. A přitom stejně na nic není čas. Ale já si tady nechci stěžovat, naopak s očekáváním a rozzářenýma očima očekávám, co se všechno bude dít tento advent, a co podniknu pro to, abych o tom mohla psát na blog. :-) Jaké máte předvánoční plány vy?
Rozhodně doporučuji adventní a zimní bucket list pro inspiraci. Nezapomeňte, že pro to, aby se věci staly, nestačí se na ně jen podívat, ale je třeba hodit si je rovnou do diáře a vyblokovat si na ně místo. My u Prahy už jsme tak zblblí z rychlého života, že si (ti lepší, co to se sebou myslí dobře a vážně) dávají do kalendáře i „čas pro sebe“ a je to schůzka, se kterou se nesmí hnout, pokud ji nezastoupí něco jiného krásného, třeba jako vánoční zpívání.
Pá 28. prosince, vycházka v okolí za bukem
Samostatně jsem na delší dobu vyrazila na túru s malou a nosítkem. I když o vhodnosti nošení dětí nejsem právě přesvědčena, rozhodla jsem se, že ho občas využiju, abychom se taky dostaly na vzduch. U nás na konci světa to totiž na kočárek moc není, a když je sníh, tak už tuplem ne. Chtěla jsem nastříhat pár větviček, abych mohla udělat adventní věnec. Nepotřebuju nic velkolepého (na tyhle hrátky moc nejsem, já jsem na barvičky a textil – proto mám pro zájemce samostatný blog Angeliky tvorba), jde mi o to, abych měla kolem svíček něco hezkého a mohli jsme se po večerech věnovat roztomilému pálení, když jsou mi jiné předvánoční radovánky odepřeny (svařáček, medovina, cukroví...).
Tak trochu jsem zapomněla, že nejsem „doma na Vysočině“ a najít tu jehličnatý strom může být oříšek na dvě hodiny! Druhý problém byl, že najít ho nestačí.
 |
| Borovice, ze které asi větvičky nezískám :-( |
Jinak ale bylo nádherně a procházku jsem si užívala. Musím říct, že jsem na sebe pyšná, že jsem si vzala foťák a můžu vám článek ozvláštnit, protože poslední dobou toho kolem mě moc k focení není. Dítě nepočítám, protože jeho fotky nechci zveřejňovat. I když jsem moc nepochopila, k čemu by komu byly, je to její soukromí a já konec konců svoje taky moc nezveřejňuju. I když kdo hledá, ne blogu něco málo taky najde. Zato koník svým pózováním s focením jednoznačně vyjádřil souhlas.
 |
| Koník |
Troufám si tvrdit, že na koně moc nejsem. Přijde mi, že spousta lidí je miluje, touží na nich jezdit, nebo je dokonce vlastnit. Jedna moje kolegyně si dokonce jednoho pořídila a plánuje i druhého, aby tomu prvnímu nebylo smutno. Ale když vidím tyhlety „chlupaté“, myslím, že jsou to chladnokrevní, taky ti se mi taky moc líbí. Jednoho jsem zkusila dokonce namalovat.
 |
| Trochu víc zblízka |
Zimní krajina se zapadajícím sluncem a sněhem vypadala krásně dramaticky a romanticky zároveň, a tak jsem neváhala a rovnou naflákala nějaké fotky. Zveřejním jich jen pár, protože je to stále to stejné dokola, ale když moc nechodíte ven (já vím, je to chyba, ale malá má rýmu a já předtím taky byla nemocná, dokonce na antibiotikách), je pro vás najednou všechno svátek.
 |
| Jezírko u vesnice |
 |
| Krajina se sbíhajícími se liniemi na poli a kolmou cestou (= budoucí nový vzor na pletené ponožky?) |
 |
| Asi bývalý mlýn |
 |
| Stmívá se opravdu rychle, do kopce funím a musím si dělat drobné přestávky, snad si to můžu započítat jako cvičení |
 |
| Předvánoční atmosféra, vesnice jako z pohádky |
 |
| Adventní svícen pohled shora |
 |
| Z keramických poškozených bulharských šálků jsou skvělé nosiče svíček |
So 29. prosince, zpěv na návsi
Tím úvodem jsem si chtěla udělat krásný oslí můstek k povídání o adventním zpívání na návsi při rozsvěcení vánočního stromečku. Byla jsem na něm i v roce 2023, to jsem psala, že manžel byl „uvrtán do zpívání“ (viz zde), vloni už jsem si i s přípravou předem zazpívala taky (zde) a letos jsem to měla opět v plánu. Drobnou komplikací bylo miminko, které má neklidné večery (jako skoro všechna miminka), a tak začátek v pět není právě ideální. Na trénincích to byla paráda, nerušené dvě hodiny zpívání, hraní a povídání, jenže to bylo v deset dopoledne. Generálka minulý i tento týden byla spíš fiaskem, asi na polovinu vystoupení jsem byla vyřazena řevem. Buď bylo třeba kojit, nebo houpat, teď naostro dokonce dvakrát přebalovat. Ale nakonec se to jakž takž povedlo, malá usnula a já si trošku zazpívala. Zmeškala jsem sice Den přeslavný a Vánoce na míru, ale vrátila jsem se na Nesem Vám noviny. Pak jsem zase zmizela na Štědrej večer a Tichou noc. Pak už jsem se pohupovala i mimo rytmus zpěvu, protože jsem malou měla v nosítku a pro jistotu uhoupávala a užila si naši uspávanku Chtíc aby spal, Bílé Vánoce (sólistka nám vypadla, protože musela vzít směnu za nemocnou kolegyni, tak jsme si to zavrkali všichni a ani to nebylo tak tragický jako jindy při zkoušce), Král Václav, Vánoce Vánoce přicházejí. Oproti loňsku jsme měli některé koledy nové a jiné jsme vypustili.
Ne 30. prosince
Pletu říjnové ponožky pro výzvu SKA, v rámci níž bych se v letošním školním roce ráda pokusila každý měsíc uplést nové ponožky. Jak vidíte, nestíhám už teď. Ale to neva, třeba to přes Vánoce doženu. Ono mi až tak nezáleží na tom, kdy přesně budou ponožky hotové, ale hlavně že budou hotové obě a ne že mi budou narůstat kostlivci ve skříni. Ponožky jsem zároveň zařadila do SWAPu (výměny) Tajemná ponožka s Vlněnými sestrami. Více se o tom můžete dočíst 5. prosince na mém blogu o tvorbě.
Přemýšlím, jak udělat Vánoce sladké bez cukru? Manžel ho teď nejí a já se ho taky snažím omezit na minimální možnou úroveň. Ne, že bych včera odolala kupovaným perníčkům z Lídla, které byly k mání na vánočním zpívání.
Po poledni jsme se stavili k tchyni na oběd. Gulášek byl fajn a navíc jsme dostali pudink s mascarpone (víceméně bez cukru).
Popřála jsem Ondřejům k svátku a těším se, že si večer zase s manželem pustíme seriál Viktorie na stránkách České televize. Je to docela příjemné pokoukáníčko. A zapálíme si k tomu první adventní svíčku.
Žádné komentáře:
Okomentovat