U tématu dítě je to otázka na otázku, „past vedle pasti“, jak by řekla kamarádka Léňa. Chvíli jsem si sepisovala sporné otázky, ale už jsem to asi vzdala. Co odborník, to názor. Liší se i názory doktorů, takže je těžké určit, co je správně. Možná se to ještě ani neví. Nebo si to nechceme přiznat. K tématům patří třeba nosítko. Všichni ho milují! Ale různí fyzioterapeuti jsou zásadně proti. Někteří ne tak zásadně. A někteří doktoři ho dokonce schvalují, takže pak je těžké si vybrat. Podobně jsou na tom i dudlíky. To je taky kontroverzní téma, i když s doktory jsem ho nijak zvlášť neprobírala, ale v některých materiálech jsem našla, že by mohly způsobovat problémy s kojením. Naštěstí naše malá je „savec“, jak řekli v porodnici, takže s tím problém nemá. A jelikož mi dudlík doporučil můj mladý zubař, kterého si velice vážím, protože dělá i náročné operace, dál jsem se už nikde neptala a nic nezjišťovala. Řekl mi tenkrát, že pro vývoj chrupu je dudlík lepší než si cucat palec, takže jsem k tomu tak přistoupila.
Samozřejmě jsem se bála, jaké to bude s kojením, ale v našem případě to nemá vůbec žádný vliv. Malá dokonce zpočátku o dudlík ani nejevila zájem. Bylo to ve stylu: „Když jste mi to dali do pusy, tak to tam teda mám, ale je mi to úplně volný. Jestli si myslíte, že mě to uklidní, když mám hlad nebo chci přebalit, tak to jste teda totálně vedle.“
Ale postupem času se z dudlíka stal kámoš, se kterým se dobře usíná, a když je nejhůř, dá se cucat místo ruky. Zatím se nesnaží cucat paleček ale přímo celou dlaň sevřenou v pěstičku. A já se jí v tom snažím bránit.
Ještě bych ráda poznamenala, že jsem někde vyčetla, že se výrobci moderních dudlíků snaží, aby byly ze zdravotně nezávadných materiálů a aby co nejvíc připomínaly prso, stejným způsobem se dělají lahvičky. Zpočátku jsem doma přikrmovala umělým mlékem – možná úplně zbytečně z neznalosti, protože jsem si myslela, že měkká prsa nemají mléko, nebo jsem ho tenkrát opravdu měla míň – každopádně lahvičky nebyly problém, malá se na ně poměrně rychle naučila a kromě kojení zvládala i lahvičku-savičku, a když jsme ji pak odložili a přešli komplet na kojení, taky nebyl problém. Akorát to ušetřilo spoustu nervů (a peněz) s přípravou umělé výživy. Na druhou stranu se nemůžu od malé vzdálit na dýl než na dvě hodiny. Minimálně do té doby, než se naučím odstříkávat. A manžel „kojit“ z odstříkaného mléka.
Žádné komentáře:
Okomentovat