Mohli byste si myslet, že když teď máme dítě, tak se toho na statku moc neděje. Jasně, dítě je docela top téma, má vlastní štítek a taky sobotní speciál. Články najdete zde, ale to neznamená, že by se můj život smrsknul jen na tohle jediné téma. Aspoň doufám (a upřímně si přeju), abych nebyla tak omezená. Zakládám si na tom, že jsem renesanční člověk, a tak bych se nerada stala vážičem hovínek, který není schopen mluvit (psát) o ničem jiném než jestli „jsme udělali hovínko“ nebo „nám roste zoubek“. A tak se snažím rozvíjet všechny svoje speciály a seriály na blogu.
Protože na broušení dvoukřídlých dveří se nám každý z vysoka vykašle, pustil se do toho manžel sám. Je to pekelná práce. Odhadem na dva roky. Bílou barvu (ve skutečnosti to byla slonová kost) z dveří opálil snadno a relativně rychle, ale oškrábat všechna ta prkýnka a prohlubně, sem tam něco zatmelit, to je dost náročné. Navíc když to není jeho fulltime job na osm hodin denně, ale volnočasová aktivita po práci. K tomu máme zvířata a dítě. A mě. :-)
Takhle na fotce vypadá pěkně i ta pravá strana. Tak trochu Shabby Chic [šabi šik], ale ve skutečnosti by to tak pěkné nebylo, takže jsme to tak nechat nemohli.
Hádejte, která část dveří je obroušená?
A ještě fór na závěr: tchyně sice ví, co manžel dělá, ale když u nás byla na návštěvě a manžel jí ukazoval dveře, nechápavě si je prohlížela s tím, že jsou pěkné a co? Byla tam totiž jenom ta „nová“ část. Tak jsem jí řekla, ať se otočí na ty druhé, co máme v kuchyni. Pak si ten rozdíl uvědomila! :-))
Žádné komentáře:
Okomentovat