Mezi svými články na blogu jsem hledala záchod, abych našla, ve kterém článku jsem psala o záchodových seznamech. Ukázalo se, že jsem se spletla a Caroll (autor Bullet Journalu) hovoří o kolekcích odpadků, ne záchodových kolekcích. No, zní to asi trochu lépe, to je pravda, ale já pro tenhle článek zůstanu u záchodové statistiky/kolekce. O vlastních kolekcích (custom spreads) jsem psala zde v rámci seriálu populárně naučných článků o psaní Bullet journalu.
Moje záchodová statistika spočívá v tom, že jsem vážila miminko před jídlem a po jídle. Když mi o tom říkala známá, která mi darovala váhu, připadalo mi to podivné. Proč bych to jako dělala?
Ale pak nám to ukazovali v porodnici, protože to je jediný způsob, jak zjistit, kolik toho miminko snědlo a zda vůbec něco. Často se totiž snaží sát, když ještě nemáte vytvořené mléko. Nebo vás používá místo dudlíku a sice máte mimčo krásně několik desítek minut přisáté, ale za chvilku má opět hlad, protože mezitím usnulo nebo pořádně nesálo.
Zvyku vážit miminko jsem se nechtěla vzdát několik měsíců. Poskytovalo mi to tolik potřebný klid. Ačkoliv tomu zpětně říkám záchodová statistika (něco zbytečného) – zapomněla jsem, že to nebylo před hovínkem a po hovínku, takže by to spíš měla být krmicí nebo ledničková – ve skutečnosti mi to dost pomáhalo. Snadno jsem tak určila, kolik toho miminko snědlo a mohla to porovnat s doporučeními v Pařízkovi, ale taky jsem hned mohla odhadnout, jak to bude s dalším krmením. Celkem logicky, když toho snědla málo, bude mít zase brzy hlad a možná by ještě stálo za to, zkusit ji přemluvit, aby si ještě dala.
Jak vidíte, počátky kojení byly dost náročné i u mě, a to mám savečka, který se přisál už v porodnici. Obšlehla jsem od jedné kolegyně výraz „miminko pro začátečníky“ a začala ho používat i pro to své. Sice mi často připadá, že je „náročná a problémová“, ale to obvykle trvá jen do té doby, než si o miminku promluvím s jinou matkou. Buď to to má stejně, nebo mnohem horší. Víte třeba, že se miminko neuspává pouze tím, že ho položíte do postýlky? Já to docela dlouhou dobu netušila a upřímně mě překvapilo, když jsem slyšela, že někdo musí hodiny houpat, drncat kočárkem přes práh, skákat na míči u zapnuté digestoře a podobné šílenosti. Teď už to taky nemáme jak na vypínač, ale do těchto extrémů jsme se zatím naštěstí nedostali. Snad to vydrží.
Žádné komentáře:
Okomentovat