Myslela jsem si, že listopad bude opět věnovaný poezii, ale nějak na to nebyl čas, tak se zaměřím na to, co se aktuálně děje a co dělám pro své štěstí. Jednou z věcí, které mě dělají šťastné, je sebepřekonání. Proto jsem si vytvořila odvážný bucket list a snažím se dělat odvážné činy. Malé i velké. I ty úplně nejmenší, jako třeba že nové ponožky nahodím dosud pro mě neznámým nahazováním podle cizojazyčného videa. Nebo že pletu šátek podle návodu v ruštině. Nějak jsem si nevšimla, že není v ANJ. Ups.
Letos jsem zase vynechala Dny otevřených ateliérů s Kamilem a bylo mi to patřičně líto už ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že to tak dopadne kvůli dítěti. Jen tak pro sebe jsem si řekla, že bych si ráda vyzkoušela různá řemesla aspoň sama doma, abych si to trochu vynahradila, protože to je moje oblíbená říjnová akce. P. S.: Doufám, že aspoň krajkářské trhy vyjdou. Ne „aspoň“ jako že jsou míň důležité, ale že je to jen jedna akce místo dvou. A to ani nemluvím o lázních, kam mě s dítětem nechtěli. Nakonec to bylo dobře, ale původně jsem z toho byla hrozně smutná. Ale zpět k mé tvorbě.
Snažím se věnovat pletení, co to jde. Moc to nejde. Ještě tak na sklonku léta to bylo super, protože se dalo vzít kočárek nebo Mojžíšův košík a jít ven. Dítě tam báječně spalo a já si na lavičce pletla a slunila se. Konečně jsem chytla trošku bronzu. Měla jsem rozdělaný svetřík od Joji Locatelli: Lace & Fade Boxy, na kterém stále průběžně pracuju, i když je to trošku pasé, když teď nechodím do společnosti, dělat na krajkovém a mohérovém svetříku. Taky jsem se rozhodla uplést každý měsíc jedny ponožky s klubem Sock Knitters Anonymous na Ravelry (článek zde).
Ráda bych se opět vrátila k malování. Chtěla bych se konečně pustit do lekcí v knize Vytvořte svou Knihu života, ale zatím jsem objevila jen nějaké další lekce malování na příští rok zdarma (A Year of Magic & Fairy Tales!), a tak jsem neodolala a udělala asi tři obrázky za čtrnáct dní. Ale vzhledem k tomu, že se často nestihnu ani nasnídat (nebo vypít teplý čaj), tak jsem na sebe pyšná.
Taky jsem si donesla šicí stroj a chtěla se pustit do šití, ale pořád nebylo dost času vybrat si látku, vzít si míry a zvolit střih (mám pár Burd půjčených z knihovny). Až to rozsekl manžel, který chtěl, abych mu ušila čepici do práce nebo na běhání ze starého trika. Sám si vyprojektoval, že když se ustříhnou rukávy a vloží se do sebe, vznikne oboustranná čepice. Taky si navrhl, jak by ji chtěl sešít. A výsledek není špatný. Šila jsem cikcakem, aby se mi to nepáralo a stehy byly pružné.
Blog nebo maily se dají psát leda po večerech, když dítě spí. Ale to zároveň koukáme na filmy, aktuálně jsem se zamilovala do seriálu Viktorie z roku 2016! Na ČSFD má 81 % a dá se sledovat na České televizi online. Celkem má ve třech sériích 25 epizod. Nezávislou Viktorii si užívám, poněkud mi připomíná Angeliku a to mě baví.
V Angelice jsem se dočetla k dílu Angelika se bouří, který už mám zdárně za sebou a těším se na další Angelika a její láska. Jinak čteme s manželem Štorkánovu sérii o staroměstském katu Janu Mydlářovi.
Na háčkování teď nemám čas, ale o rozdělané dece Charlotte's Dream Blanket od Dedri Uys ze čtverců víte. Zato bych se ráda podívala na zoubek paličkování. Na válce mám pořád vánoční řetěz. Jak by bylo krásné, kdybych jím mohla letos ozdobit stromeček nebo třeba dveře u nás doma.
Málem bych zapomněla na vaření a experimenty s ním spojené, zpravidla na základě blogu a rad Florentýny, ale taky na pečení chleba dle jedné knihy, kterou jsem našla v budce na zastávce.
Žádné komentáře:
Okomentovat