Jak se vaří na statku

Poslední dobou mě trošku chytlo vaření. Moje články si můžete najít po kliknutí na štítek vaření, nebo se podívat na můj blog Angelika vaří, ale spoustu receptů, které jsem dělala, tam nenajdete, protože je nemůžu jen tak přepsat z kuchařky nebo zkopírovat z netu. Píšu spíš recepty, které děláme doma, nebo mám od někoho (takže zdroj je neznámý), nebo jsem si je sama hodně upravila, smíchala z různých receptů. Především mě baví pokusy, tj. zkoušení něčeho nového. A teď jsem se díky Florentýně (viz můj minulý článek Sebevědomé vaření s Florentýnou) pustila ze své komfortní zóny.

Nově jsem dělala třeba srnčí na mrkvi (viz její recept o vepřovém na mrkvi) a spoustu chlebů (viz můj článek Prvních pět chlebů)

Srnčí kýta

K tomu tématu jsem se dostala v článku I Angelika občas potřebuje trochu inspirace na léto a pokračovala jsem článkem Gurmánské zážitky. 

Rozjíždím celkem ve velkém svoje sebevědomé vaření a zkouším různé pomazánky: vajíčkovou a pečenou mrkvovou od Flo, naši celerovou a la humr, ale hlavní úspěch vidím v úspěšně pečeném kozím či jehněčím mase. Kvůli různým šlachám a úponům není příprava právě jednoduchá. A běžné kuchařky se s tím nepotýkají, protože maso dostanou od řezníka pěkně odblaněné.

Začala jsem víc/chytřeji využívat zbytky = voda z vaření celeru na celerovou kaši s kapary k pečenému lososovi se dá přetavit na cuketovou polévku podle časopisu ze sýrárny a přihodit zbylých pár kousků lososa. Krátce povařit a chutná to jak výborná rybí polévka.

Cuketová polévka s lososem

Florentýna ve svém kurzu říkala, že si máme v jídle hlídat bílkoviny (aby jich bylo dost) a sacharidy (aby jich nebylo moc) a taky tam mít nějakou zeleninu (kvůli vláknině), takže taková jednoduchá studená večeře zahrnuje třeba následující (plus domácí rajčata stejně jako hrozno¹ od sousedky):

Zdravá studená večeře s pomazánkou z makrely

Před časem, relativně brzy po návratu z porodnice, jsem dělala tapioku. Měla jsem doma tapiokové perly z afrického obchůdku ACA z Letné (nyní už pouze online zde). Stačí je namočit do mléka asi na dvacet minut a pak povařit, až ho zahustí. Btw. nemusíte je dělat pouze v mléce, ale takhle víc připomínají pudink. Nejprve jsem je dělala v malém a pak jsem zkusila trochu větší množství, aby mi tam nezůstal nesmyslný zbyteček. No, trochu jsem to přepískla:

Směsí z tapioky a kozího mléka jsem naplnila bábovku!

Struktura připomíná želatinové kuličky. Myslím, že když jsou ty perly větší, dávají se do bubble tea, které už několik let frčí. Osobně ho mám taky ráda, ale hrozně leze do peněz.

Protože tapioka je poměrně dost bez chuti, je vhodné k ní přidat například marmeládu. A dát si ji ke snídani, neboť má strašně moc energie, tak abyste ji během dne zvládli spálit a netloustli. Ve svých zásobách jsem objevila mandarinkovou marmeládu kdovíodkud (pravděpodobně z dovolené u moře v Itálii před pár lety) a rozhodla jsem se v duchu předsevzetí „Chovám se k sobě hezky“ ji už déle nešetřit a trochu si zpříjemnit mateřskou gurmánským zážitkem.

Abych zvýšila množství zkonzumované zeleniny, koupila jsem zelí a připravila ho dle Romana Pauluse jako salát s česnekem(zde). Jak očistit a ručně nakrouhat zelí jsem koukla na youtubko, protože jsem si to od mamky pamatovala jen matně.

Poznámka pod čarou bez čáry

1) Tohle je taková moje vzpomínka na Brno a spolubydlící Pavlínu, která nám nemoravákům vysvětlovala, že víno se pije a hrozno se jí! U nás se totiž hroznovému vínu normálně taky říká víno a vypadá to, že u Prahy taky. Tak jen abych vás obohatila, že to tak nemusí být všude. :-)