Nejznámější mýty o mozku, se kterými jste se už možná taky setkali, uvádí na pravou míru skupina psychologů. Ale jak upozorňuje Howard i uveřejněné výsledky výzkumu nelze brát jako absolutní pravdy.
Většina lidí využívá jen 10 % své mozkové kapacity. Proč tomu tak není? Mozek váží pouhé 2–3 % naší tělesné hmotnosti, ale přitom spotřebovává přes 20 % kyslíku, jenž dýcháme. Je tedy nepravděpodobné, že by evoluce dovolila takové plýtvání. Navíc ztráta mnohem menší části (než je 90 %) mozku způsobí vždy katastrofické důsledky. Kromě toho nevyužívané části mozku buď degenerují nebo je zabírají sousedící oblasti pro vlastní účely. Jak tedy tento mýtus vznikl? Pravděpodobně za to může Američna William James, který uvedl, že pochybuje o tom, že by průměrný člověk dovedl využívat více než 10 % svého intelektového potenciálu. Taky si myslím, že jsem to už někde slyšela. Jen nevím kde. Já osobně si to vykládám tak, že sice mozek používáme celý, ale mohli bychom i efektivněji.
Někteří lidé využívají levou půlku mozku, jiní pravou. Jak už jsem psala dříve, hemisféry plní různé funkce. V roce 1981 získal Roger Sperry Nobelovu cenu za objevy spojené s pacienty s rozděleným mozkem. Jde o výjimečný zákrok přetnutí mostu spojujícího obě mozkové hemisféry. „Pravá hemisféra získává podněty z levé části těla a také kontroluje pohyby na této straně… u téměř všech praváků a u většiny leváků jsou primární oblasti pro příjem řečových podnětů a vytváření řeči v levé hemisféře.“ Čtení o tom, že jedinci s rozděleným mozkem mohou vidět pravou mozkovou hemisférou fotku nahého muže a začít se chichotat, aniž by jejich levá hemisféra byla schopná slovy popsat, o jaký podnět se jednalo, mi připadá fascinující a asi i tak trochu děsivé. Rozdíl hemisfér je spíše v tom, jak úlohy zpracovávají, ne které. U většiny úkolů by uspěly obě hemisféry, ale jedna z nich to obvykle umí rychleji a lépe. Na většině úkolů obě hemisféry spolupracují. Autoři poukazují na to, že nebyly nalezeny žádné důkazy pro trénink rozdílného využití hemisfér. Soudilo se, že trénink může podpořit různé styly učení nebo řešení problémů, ale to ještě neznamená, že výsledek je v rozdílném fungování hemisfér. Asi bych si být vámi raději dávala pozor na „ladiče“ mozku. Na druhou stranu to, že věda o něčem ještě neví, neznamená, že to nemůže fungovat.
A teď můj názor. ;-) Ať je to jak chce, jestliže existuje cvičení, které mi pomůže lépe si něco pamatovat, rychleji se učit, kreativněji fungovat a snáze řešit problémy, je mi naprosto jedno, jestli se změní něco mezi mýma hemisférama. A jestliže mozku pomáhá to, že ho nějakým způsobem cvičím a nebudu ve stáří trpět senilitou a nevím čím, budu si různá cvičení dělat ráda. A to samé s kreslením pravou mozkovou hemisférou. – Z tohoto důvodu jsem rozdělila psaní o štěstí na teorii a praxi. Praxe je to, co funguje, i když třeba nevíme proč a můžete si to snadno zkusit. A teorie jsou všechny tyhle vědecké žvásty, které vlastně k ničemu pořádně nevedou. Nebo aspoň ne v téhle podobě.
Faktem je, že kreslení pravou mozkovou hemisférou mě „naučilo“ kreslit a jinak se dívat. Pomohlo mi získat sebevědomí a chuť učit se oblasti, o které jsem se domnívala, že je pro mě tabu, že nemám šanci se v ní zlepšit ani za sto let. Takže je mi vážně fuk, jestli to dělá tahle hemisféra nebo ne. A z toho důvodu si klidně můžete přečíst knihu Tipy, triky a techniky pro trénink mozku, protože ta cvičení z ní jsou super pro zrychlení mozku. Nebo jeho lepšího využívání.
Zdroje:
HOWARD, Pierce J. Příručka pro uživatele mozku. 3. vyd. Praha: Portál, 2002, 397 s. Universum (Knižní klub). ISBN 80-717-8661-6.
LILIENFELD, Scott O. 50 největších mýtů populární psychologie: opravník obecně oblíbených omylů o lidském chování. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2011, 349 s. ISBN 978-80-242-2998-0.
