Senzační kniha, kterou jsem si oblíbila, a půjčuji si ji z knihovny znovu a znovu je od S. Parlette: Tipy, triky a techniky pro trénink mozku. Líbí se mi jeho kreativní cvičení, která jsou zajímavá a zábavná zároveň. „Všechno, co si uvědomujeme, všechno, co víme, všechno, co cítíme, všechno, co si myslíme, se odehrává uvnitř zhruba jedenapůlkilové rosolovité hmoty, kterou nazýváme mozkem. Tento orgán, který má tvar ořechu, je natolik bezbranný, že bez lebečních kostí, které ho chrání, by prostě vytekl jako želatina.“ (Parlette, str. 7)
Mozek je zajímavý tím, že se přizpůsobuje podle našich potřeb. Aktivní spojení dostávají více růstových faktorů než ta, které nepoužíváme. Není nám tedy souzeno, kolik toho může náš mozek vykonat. Svoje schopnosti můžeme rozvíjet nebo také ničit, záleží na tom, jak se jim věnujeme. Mozek se chová jako sval. Jestliže jej cvičíme, zůstává ve formě. Na druhou stranu talent, který nepodporujeme, zakrní. A to platí pro všechny výkony mozku. Stejně jako psaní na psacím stroji nebo angličtinu můžete trénovat i svou schopnost cvičit se pro větší štěstí. Naše pociťování je určováno spojeními v mozku. Ta se sice snáze utvářejí v dětství, ale stále máte možnost svoje štěstí ovlivnit.
„Mnohé formy učení jsou s vědomým vnímáním spojeny i u člověka – je takřka nemožné, aby začátečník jel na kole bez vskutku velikého soustředění. Vědomé zabývání se nějakou činností nebo předmětem zřetelně posiluje jejich ukotvení v mozku. Podle všech předpokladů se dobré pocity rozvíjejí silněji právě tehdy, když se jimi zabýváme, i když přesný neurologický důkaz není prozatím k dispozici. Rozumně jedná ten, kdo vytěží z krásných okamžiků svého života vše, co je jen možné: vštěpuje zřejmě do svého mozku to nejlepší.“ (Klein, str. 68)
A pozor! Podobně to funguje i s bolestí. Klein uvádí, že výzkum neuropsycholožky Herty Florové ukázal, že věnování pozornosti bolesti ji činí ještě nesnesitelnější. „Vnímání bolesti je přinejmenším zčásti naučené.“ Jevilo se jí podezřelé, že většími bolestmi trpí ti, o něž partneři láskyplně pečovali. Nemocní, jejichž partneři se k jejich nářku stavěli s určitým odstupem, se zdáli odolnějšími vůči bolesti. Při pokusech s ponořováním rukou do studené vody bylo prokázáno, že i soucítící osoby prožívaly bolest se svými známými. Zajímavé na tom je především to, že jakmile láskyplný partner zmizel z dohledu, reagoval mozek trpícího na chlad daleko slaběji. Z toho plyne, že „ten, kdo se zabývá svou bolestí, posiluje u sebe její vnímání.“ Florová na zobrazeních mozku dokonce mohla pozorovat, jak se bolestí zabývá stále větší část mozku.
Co z toho plyne? Užívejte si krásné chvíle, hledejte každý den (zcela vědomě jako Pollyanna), čemu byste se mohli těšit, z čeho byste mohli mít radost, hýčkejte se různými potěšeními, protože jak pravý vietnamský zenový mnich Thich Nhat Hanh: „V každém okamžiku, v němž vnímáme něco poklidného a krásného, v sobě zaléváme sazenice klidu a krásy. (…) Jiným sazenicím, sazenicím strachu a bolesti, se však v těchto okamžicích vody nedostává.“
Zdroje:
KLEIN, Stefan. Vzorec štěstí, aneb Jak vznikají dobré pocity. Vyd. 1. V Brně: Alman, 2004, 167 s. Cesta k poznání. ISBN 80-867-6604-7.
PARLETTE, Snowdon. Tipy, triky a techniky pro trénink mozku. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, 397 s. Universum (Knižní klub). ISBN 80-717-8661-6.
Mozek je zajímavý tím, že se přizpůsobuje podle našich potřeb. Aktivní spojení dostávají více růstových faktorů než ta, které nepoužíváme. Není nám tedy souzeno, kolik toho může náš mozek vykonat. Svoje schopnosti můžeme rozvíjet nebo také ničit, záleží na tom, jak se jim věnujeme. Mozek se chová jako sval. Jestliže jej cvičíme, zůstává ve formě. Na druhou stranu talent, který nepodporujeme, zakrní. A to platí pro všechny výkony mozku. Stejně jako psaní na psacím stroji nebo angličtinu můžete trénovat i svou schopnost cvičit se pro větší štěstí. Naše pociťování je určováno spojeními v mozku. Ta se sice snáze utvářejí v dětství, ale stále máte možnost svoje štěstí ovlivnit.
„Mnohé formy učení jsou s vědomým vnímáním spojeny i u člověka – je takřka nemožné, aby začátečník jel na kole bez vskutku velikého soustředění. Vědomé zabývání se nějakou činností nebo předmětem zřetelně posiluje jejich ukotvení v mozku. Podle všech předpokladů se dobré pocity rozvíjejí silněji právě tehdy, když se jimi zabýváme, i když přesný neurologický důkaz není prozatím k dispozici. Rozumně jedná ten, kdo vytěží z krásných okamžiků svého života vše, co je jen možné: vštěpuje zřejmě do svého mozku to nejlepší.“ (Klein, str. 68)
A pozor! Podobně to funguje i s bolestí. Klein uvádí, že výzkum neuropsycholožky Herty Florové ukázal, že věnování pozornosti bolesti ji činí ještě nesnesitelnější. „Vnímání bolesti je přinejmenším zčásti naučené.“ Jevilo se jí podezřelé, že většími bolestmi trpí ti, o něž partneři láskyplně pečovali. Nemocní, jejichž partneři se k jejich nářku stavěli s určitým odstupem, se zdáli odolnějšími vůči bolesti. Při pokusech s ponořováním rukou do studené vody bylo prokázáno, že i soucítící osoby prožívaly bolest se svými známými. Zajímavé na tom je především to, že jakmile láskyplný partner zmizel z dohledu, reagoval mozek trpícího na chlad daleko slaběji. Z toho plyne, že „ten, kdo se zabývá svou bolestí, posiluje u sebe její vnímání.“ Florová na zobrazeních mozku dokonce mohla pozorovat, jak se bolestí zabývá stále větší část mozku.
Co z toho plyne? Užívejte si krásné chvíle, hledejte každý den (zcela vědomě jako Pollyanna), čemu byste se mohli těšit, z čeho byste mohli mít radost, hýčkejte se různými potěšeními, protože jak pravý vietnamský zenový mnich Thich Nhat Hanh: „V každém okamžiku, v němž vnímáme něco poklidného a krásného, v sobě zaléváme sazenice klidu a krásy. (…) Jiným sazenicím, sazenicím strachu a bolesti, se však v těchto okamžicích vody nedostává.“
Zdroje:
KLEIN, Stefan. Vzorec štěstí, aneb Jak vznikají dobré pocity. Vyd. 1. V Brně: Alman, 2004, 167 s. Cesta k poznání. ISBN 80-867-6604-7.
PARLETTE, Snowdon. Tipy, triky a techniky pro trénink mozku. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, 397 s. Universum (Knižní klub). ISBN 80-717-8661-6.
Žádné komentáře:
Okomentovat