Sion

Dneska bych vám ráda vyprávěla o sobotním výletě za prvním letošním hradem. Vlastně jsem se do svého Hradníka rozhodla ulovit jenom zříceninu, ale vybojovala jsem ji tvrdě – 25 kilometrů hned takhle na začátku roku! V Kutné Hoře na Palackého náměstí jsem chtěla zavítat do infocentra, abych si pořídila vizitku Sionu a také koupila nějaký ten pěkný pohledík pro kolegyňku. Leč bohužel místní IC otevírá až v deset hodin. Co to je za nápad! To vůbec nepočítají s turisty?

Nevadí, koupím si ji později od Ropka. Přišli o své čtyři koruny a něco. Po červené jsme měli jít kolem Vlašského dvora, ale já se tak rozplývala nad nádherným počasím a vzpomínala, jak jsem tu byla naposledy (před dvěma rokama) a bylo mi krásně i teskně zároveň.
 

Trochu amatérsky zachycená trasa ;-)

Ač jsme se ztratili – ztratili jsme pouze červenou značku – zase jsme se brzy našli. Jaké to překvapení, když si jdeme vesele kolem říčky a najednou narazíme na červenou. A teď kterým směrem se vydat? Sice to vypadá, jako kdybychom se měli vracet, ale věřím své intuici. Obvykle ví víc než si rozum může domyslet. Zvláště na značky s ní mám štěstí. Červená vede zároveň s naučnou Stříbrný stezkou (jižní okruh). Ve skále vidíme reliéf Vrchlického. A dál cestou několik bývalých mlýnů.
 

Jak můžete vidět, žádný velký kopce cestou nebyly

Je nádherně a já si na různá místa postupně vzpomínám. Jako děti jsme tu byly několikrát na různých pochodech, nejspíš Za malínským křenem. A hurá do Malešova. Hned machruji se zdejší husitskou bitvou. Moc dobře si pamatuju, jak probíhala. Náš učitel dějepisu byl totiž fantastický ve vyprávění a husitské války měl zřejmě rád. 7. června 1424 byly na protivníky z kopce posílány vozy s kamením. (Teď jsem se tedy dočetla, že to je pozdější smyšlenka.) Ať tak nebo tak. Díky tomu si to pamatuju, teda bez letopočtu. :-)

Chvilku váháme, jestli jít do hospody na oběd. V batůžku máme svačinu, tak proč zbytečně utrácet. Ale na druhou stranu aspoň polívka by bodla. V restauraci na návsi si nakonec dáváme knedlíky s uzeným a druhý s jahodama. Ono se teda ukáže, že můj dotaz s čím jsou obsluhu zaskočí. A nakonec se stejně ukáže, že byly s višněma. Ale snad o to líp. ;-) Aspoň to bylo překvapení. Na plotě ve vsi si fotím cedulku, která mě pobaví.

Cedulka na plotě

Zřícenina hradu Sion

Kuchyně

A pak už jdeme po červené až k hradu. Jsme u něj přesně v tu nejblbější dobu – ve tři hodiny odpoledne. 

Vlaky z Bláta jezdí v každou sudou hodinu a máme to tam víc než šest kilometrů, což znamená, že to tak akorát nestihneme. A budeme mít dvě hodiny času. Proto se nakonec rozhodneme jít po modré zpátky do Kutné Hory, takže místo šesti kilometrů ještě jedenáct. Večer pak padnu do postele a usnu v osm.

Ale teď ke zřícenině. Neexistuje jediné historické vyobrazení Siona ani podrobný popis hradu. Prostor byl pravděpodobně osídlen od 8. do 14. století. Nejasnosti panují také ohledně vzniku hradu. Možná jej nechal postavit Jan Roháč z Dubé, nebo jej pouze přebudoval. Protože nebyla objevena studna ani cisterna na vodu, předpokládalo se, že posádka hradu chodila pro vodu do potoka Vrchlice, ale také mohla stát na předhradí, z nichž se do dnešních dob dochovaly pouze valy. Za pozornost rozhodně stojí dělostřelecká bašta vysoká zhruba tři metry. Je totiž nejstarší známou dělostřeleckou baštou v Evropě. … Když se to vezme kolem a kolem, nic zas tak světoborného tam není, ale to jsem moc dobře věděla. Takže odcházíme spokojeně.

Pro změnu jdeme zpátky po modré, abychom to měli trochu pestřejší. Vtipné je, že při příchodu do Malešova potkáme paní, která nás předtím obsluhovala v hospodě. Už jí skončila šichta, a tak jde domů. Směje se na nás stejně jako my na ni. Byla fajn.

Do Kutné Hory přicházíme tak akorát včas. Už se stmívá.