Opožděné přání k narozeninám od kamarádky. Když mám špatnou náladu, možná bych si řekla, že na mě zapomněla a kašle na mě, že ji to vlastně nezajímá nebo něco podobného. A teď? Usměju se celá nadšená, že mi přišlo přání k narozeninám a odpovím, že jsem ráda. Jednak proto, že si vzpomněla. Někdo si třeba vůbec nevzpomene a ani mu to nevadí. A jednak můžu slavit narozeniny ještě jednou. Kdo jiný je může slavit dva dny po sobě. A dva dny si užívat přáníček? Není to škoda mít jich jeden den spoustu (třeba i jenom tři) a pak skoro celý rok nic (na svátek si občas někdo taky vzpomene, je to v kalendáři). Ani jsem nepřemýšlela nad tím, že to je ta Pollyannina hra. Každopádně bylo ale příjemné najít v tom něco kouzelně krásného. A znovu slavit narozeniny a považovat dnešek za významný. Za den, kdy si můžu dát ke snídani jahodový kompot, k obědu si otevřít to skvělé víno... mám přece narozeniny! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat