Téhle pohádce (Der Meisterdieb) jsem udělila čtyři hvězdičky, protože mi připadá dobré ji vidět. Rozhodně je zajímavá svou myšlenkou, kterou bohužel divák prokoukne až tak v polovině nebo možná ke konci. V hlavní roli najdete krásného a okouzlujícího Maxe von Thuna, takže doporučuju i pro velký holky. To je princ do pohádky! A to mu bylo v roce natáčení 33 let. Každopádně na pozdějších fotkách s knírkem už tak pěkný není. Aspoň podle mě.
Zpočátku se vám možná bude zdát, že je příběh jaksi nepromyšlený. Proč by to ten člověk dělal? Jaký to má smysl? Nechápala jsem. Ale pak mi do očí několikrát vhrkly slzy, když věčně usměvavý floutek projevil svou lidskost a to, že ho něco mrzí, nebo že něčeho litoval. Když se přestal usmívat jak měsíček na hnůj a byl trochu víc obyčejný, film se mi hned více zalíbil.
Předlohou byla pohádka bratří Grimmů, kteří udělali všechno trochu jinak, než jsme zvyklí. Zde je hrabě spravedlivý a řekněme, že hodný, i když má své mouchy. A tak není zrovna rád, když se po letech vrátí jeho kmotřenec a řekne mu, že je zloděj. Chvástá se dokonce, že je králem zlodějů. A ať mu dá hrabě nějaký úkol. Hrabě souhlasí, ale s tím, že pokud mu nedokáže ukrást oblíbeného koně, prostěradlo z postele, na kterém bude spát, a snubní prsten manželky k tomu, a faráře s kostelníkem, bude pověšen, protože to se se zloději dělá. Zde vidím drobnou chybku v tom, proč by měl být král zlodějů ušetřen? Pokud umí své řemeslo dobře, je pro kraj ještě větším nebezpečím, ne?
Spíše než pohádkou můžeme tento film nazvat příběhem z historie, neboť zde nejsou žádné pohádkové bytosti, kouzla ani čáry. Všechno je dílem rozumu. A ačkoliv má na ČSFD pouhých 27 %, já se chvílemi opravdu hodně bavila. Sama jsem totiž nemohla přijít na to, jak bych takové složité věci hraběti ukradla a přitom bylo řešení tak jednoduché… teda aspoň v prvním případě. Otázkou je, proč se na takové úkoly vůbec hlásil. Že by se chtěl předvést?
A co se týče poučení, určitě má pravdu hraběcí dcera, že bychom měli poznávat odlišné kultury a ne se jich bát nebo je odmítat. A k tomu studovat jiný způsob myšlení, protože se z něj můžeme něčemu naučit. A pointu o unikání vlastním démonům už si musíte najít sami. Aneb děti neutíkejte z domova.
Zpočátku se vám možná bude zdát, že je příběh jaksi nepromyšlený. Proč by to ten člověk dělal? Jaký to má smysl? Nechápala jsem. Ale pak mi do očí několikrát vhrkly slzy, když věčně usměvavý floutek projevil svou lidskost a to, že ho něco mrzí, nebo že něčeho litoval. Když se přestal usmívat jak měsíček na hnůj a byl trochu víc obyčejný, film se mi hned více zalíbil.
Předlohou byla pohádka bratří Grimmů, kteří udělali všechno trochu jinak, než jsme zvyklí. Zde je hrabě spravedlivý a řekněme, že hodný, i když má své mouchy. A tak není zrovna rád, když se po letech vrátí jeho kmotřenec a řekne mu, že je zloděj. Chvástá se dokonce, že je králem zlodějů. A ať mu dá hrabě nějaký úkol. Hrabě souhlasí, ale s tím, že pokud mu nedokáže ukrást oblíbeného koně, prostěradlo z postele, na kterém bude spát, a snubní prsten manželky k tomu, a faráře s kostelníkem, bude pověšen, protože to se se zloději dělá. Zde vidím drobnou chybku v tom, proč by měl být král zlodějů ušetřen? Pokud umí své řemeslo dobře, je pro kraj ještě větším nebezpečím, ne?
Spíše než pohádkou můžeme tento film nazvat příběhem z historie, neboť zde nejsou žádné pohádkové bytosti, kouzla ani čáry. Všechno je dílem rozumu. A ačkoliv má na ČSFD pouhých 27 %, já se chvílemi opravdu hodně bavila. Sama jsem totiž nemohla přijít na to, jak bych takové složité věci hraběti ukradla a přitom bylo řešení tak jednoduché… teda aspoň v prvním případě. Otázkou je, proč se na takové úkoly vůbec hlásil. Že by se chtěl předvést?
A co se týče poučení, určitě má pravdu hraběcí dcera, že bychom měli poznávat odlišné kultury a ne se jich bát nebo je odmítat. A k tomu studovat jiný způsob myšlení, protože se z něj můžeme něčemu naučit. A pointu o unikání vlastním démonům už si musíte najít sami. Aneb děti neutíkejte z domova.
Žádné komentáře:
Okomentovat