Víte, že máte v oku slepou skvrnu? Je to „místo na sítnici, kde optický nerv vychází z oka, takže tam chybí světločivné buňky – přesto ji normálně nevnímáme, protože mozek tuto „díru“ zaplňuje falešnou informací.“ Různé testy najdete na internetu – většinou jde o dva body na papíře, kdy se díváte jen jedním okem a druhý bod zmizí. (Woodward, 2011, s. 25) Co se týče očí – s optickými klamy jste se jistě už také setkali.
Klein (2004, s. 56) uvádí, že svět vzniká v našich hlavách. Mozek totiž už při nejjednodušších dějích zpracovává smyslové informace: při sledování filmu máme pocit, e se herec hýbe, a „když jíme jablko, cítíme jeho lahodné aroma na jazyku, i když čich se na tomto pocitu podílí přinejmenším stejně silně. Se stisknutým nosem a zavázanýma očima bychom asi sotva rozlišili mezi jablkem a syrovou bramborou.“ Jestli nevěříte, vyzkoušejte si na někom, jak mu chutná skořice, když si ucpe nos. Nebo to můžete zkusit sami na sobě. Ovšem díky cvičení se můžete naučit zjemnit svůj čich i chuť a zrovna tak se můžete naučit být trpěliví vůči výtkám nesnášenlivého kolegy. Náš mozek se zabývá především sám sebou a pocity si z velké části sám vyrábí. Z toho vychází především behaviorální terapie, která se snaží přivést pacienta k jiné emocionální reakci na stávající situaci.
Můžu se vám přiznat, že na tenhle článek jsem se moc těšila. Smysly jsou moje oblíbené téma. Teda jedno z mnoha. Často si říkám, kolik nám můžou přinášet potěšení a jak málo je využíváme. No, jen se nad tím zamyslete. Kdy jste naposledy viděli něco krásného?
Něco, co by se vám líbilo? Mohl to být pěkný chlap/ženská, kabelka, boty ve výloze, právě rozkvetlá prvosenka nebo bledulka na zahrádce před domem, západ slunce nebo cokoliv dalšího. Dříve nebo později si snad ně něco vzpomenete. Jestli ne, jste na tom už fakt špatně a měli byste se sebou něco dělat!
Ale co ty další smysly… To je teprve bída. Kdy jste slyšeli něco, co lahodilo vašemu sluchu. Ne, nemyslím lichotku nebo něco jinak příjemného pro mozek. Myslím něco, co se líbilo vašim „uším“. Jasně, že se to vlastně líbilo vašemu mozku, ale nějaký příjemný zvuk. Co by to tak mohlo být? Třeba hudba, u které jste vypnuli a užívali jste si jen tu melodii. Nedávno se mi to zrovna stalo, obvykle se snažím svého společníka upozornit na to, že tahle písnička je fakt pěkná a zpívá ji ten a ten… čímž získám trochu času a snad i pochopení, že v tuto chvíli prostě jiné téma vnímám jen tak napůl. Howard (2002, s. 246) uvádí, že dle obecného pravidla nemá být hudba ani hluk tam, kde jde o pečlivou činnost a z knihy Zen a umění údržby motocyklu cituje: „Nedůvěřujte mechanikovi, který při práci na vašem autě poslouchá hudbu. Naslouchá-li hudbě, nenaslouchá motoru.“ A dále doplňuje: „Takzvané hudební pozadí v pozadí nezůstává. píšu rychleji a efektivněji, mám-li svůj stereopřijímač vypnutý. Vytvořit větu a poslouchat přitom pasáž z Čajkovského není možné. Snážím-li se o obojí, ve skutečnosti obě činnosti střídám. Své psaní a přemýšlení nevyhnutelně protahuj a vkládám do nich chyby.“ Mimochodem bylo prokázáno, že toto střídání výrazně člověka unavuje a měl by se mu vyhýbat a týká se to i žen, které údajně umí dělat „víc věcí najednou“. Z toho tedy plyne doporučení, že by hudební kulisa měla doprovázet jen rutinní úkoly a situace, v nichž neprobíhá aktivní myšlení.
A teď ještě přitvrdíme. Co takhle čich. Kdy jste cítili nějakou krásnou vůni? Kdy jste měli pocit, že byste nejradši začuchali jako pejsek. A strčili nos blíž k tomu lákavě vonícímu jídlu. Parfému. Nebo čemukoliv dalšímu. Howard (2002, s. 249) uvádí, že ženy jsou na vůně citlivější než muži a že většina vůní zrychluje srdeční činnost a narušuje spánek. Různé vůně mají různý vliv na psychiku, některé povzbuzují a zvyšují produktivitu, např. máta, konvalinky, na snížení stresu se hodí levandule, heřmánek a na dobrou náladu citrusy, jasmín a cypřiš. Pro osvěžení zvolte bazalku, mátu peprnou, borovici, eukalyptus nebo hřebíček… jinak řečeno, moderní věda objevuje to, co aromaterapie už ví dávno.
S chutí to zase nebude tak obtížné. Snad jste si v nedávné době opravdu pochutnali na něčem lahodném. Howard (2002, s. 252) poukazuje a to, že ženy jsou vnímavější vůči sladkým chutím a muži vůči slaným. proto žena potřebuje k nasycení chuťové potřeby více soli a muž více cukru (no, co znám, tak to máme opačně – ženy mají větší spotřebu cukru a muži soli).
A co hmat? Kdy jste si vychutnávali dotek? Spokojeně jste hladili svou kočku/psa, měkoučký ručník, džínovou bundu, kterou jste nosili před patnácti lety a teď ji našli při úklidu šatníku…
Klein (2004, s. 56) uvádí, že svět vzniká v našich hlavách. Mozek totiž už při nejjednodušších dějích zpracovává smyslové informace: při sledování filmu máme pocit, e se herec hýbe, a „když jíme jablko, cítíme jeho lahodné aroma na jazyku, i když čich se na tomto pocitu podílí přinejmenším stejně silně. Se stisknutým nosem a zavázanýma očima bychom asi sotva rozlišili mezi jablkem a syrovou bramborou.“ Jestli nevěříte, vyzkoušejte si na někom, jak mu chutná skořice, když si ucpe nos. Nebo to můžete zkusit sami na sobě. Ovšem díky cvičení se můžete naučit zjemnit svůj čich i chuť a zrovna tak se můžete naučit být trpěliví vůči výtkám nesnášenlivého kolegy. Náš mozek se zabývá především sám sebou a pocity si z velké části sám vyrábí. Z toho vychází především behaviorální terapie, která se snaží přivést pacienta k jiné emocionální reakci na stávající situaci.
Můžu se vám přiznat, že na tenhle článek jsem se moc těšila. Smysly jsou moje oblíbené téma. Teda jedno z mnoha. Často si říkám, kolik nám můžou přinášet potěšení a jak málo je využíváme. No, jen se nad tím zamyslete. Kdy jste naposledy viděli něco krásného?
Něco, co by se vám líbilo? Mohl to být pěkný chlap/ženská, kabelka, boty ve výloze, právě rozkvetlá prvosenka nebo bledulka na zahrádce před domem, západ slunce nebo cokoliv dalšího. Dříve nebo později si snad ně něco vzpomenete. Jestli ne, jste na tom už fakt špatně a měli byste se sebou něco dělat!
Ale co ty další smysly… To je teprve bída. Kdy jste slyšeli něco, co lahodilo vašemu sluchu. Ne, nemyslím lichotku nebo něco jinak příjemného pro mozek. Myslím něco, co se líbilo vašim „uším“. Jasně, že se to vlastně líbilo vašemu mozku, ale nějaký příjemný zvuk. Co by to tak mohlo být? Třeba hudba, u které jste vypnuli a užívali jste si jen tu melodii. Nedávno se mi to zrovna stalo, obvykle se snažím svého společníka upozornit na to, že tahle písnička je fakt pěkná a zpívá ji ten a ten… čímž získám trochu času a snad i pochopení, že v tuto chvíli prostě jiné téma vnímám jen tak napůl. Howard (2002, s. 246) uvádí, že dle obecného pravidla nemá být hudba ani hluk tam, kde jde o pečlivou činnost a z knihy Zen a umění údržby motocyklu cituje: „Nedůvěřujte mechanikovi, který při práci na vašem autě poslouchá hudbu. Naslouchá-li hudbě, nenaslouchá motoru.“ A dále doplňuje: „Takzvané hudební pozadí v pozadí nezůstává. píšu rychleji a efektivněji, mám-li svůj stereopřijímač vypnutý. Vytvořit větu a poslouchat přitom pasáž z Čajkovského není možné. Snážím-li se o obojí, ve skutečnosti obě činnosti střídám. Své psaní a přemýšlení nevyhnutelně protahuj a vkládám do nich chyby.“ Mimochodem bylo prokázáno, že toto střídání výrazně člověka unavuje a měl by se mu vyhýbat a týká se to i žen, které údajně umí dělat „víc věcí najednou“. Z toho tedy plyne doporučení, že by hudební kulisa měla doprovázet jen rutinní úkoly a situace, v nichž neprobíhá aktivní myšlení.
A teď ještě přitvrdíme. Co takhle čich. Kdy jste cítili nějakou krásnou vůni? Kdy jste měli pocit, že byste nejradši začuchali jako pejsek. A strčili nos blíž k tomu lákavě vonícímu jídlu. Parfému. Nebo čemukoliv dalšímu. Howard (2002, s. 249) uvádí, že ženy jsou na vůně citlivější než muži a že většina vůní zrychluje srdeční činnost a narušuje spánek. Různé vůně mají různý vliv na psychiku, některé povzbuzují a zvyšují produktivitu, např. máta, konvalinky, na snížení stresu se hodí levandule, heřmánek a na dobrou náladu citrusy, jasmín a cypřiš. Pro osvěžení zvolte bazalku, mátu peprnou, borovici, eukalyptus nebo hřebíček… jinak řečeno, moderní věda objevuje to, co aromaterapie už ví dávno.
S chutí to zase nebude tak obtížné. Snad jste si v nedávné době opravdu pochutnali na něčem lahodném. Howard (2002, s. 252) poukazuje a to, že ženy jsou vnímavější vůči sladkým chutím a muži vůči slaným. proto žena potřebuje k nasycení chuťové potřeby více soli a muž více cukru (no, co znám, tak to máme opačně – ženy mají větší spotřebu cukru a muži soli).
A co hmat? Kdy jste si vychutnávali dotek? Spokojeně jste hladili svou kočku/psa, měkoučký ručník, džínovou bundu, kterou jste nosili před patnácti lety a teď ji našli při úklidu šatníku…
Žádné komentáře:
Okomentovat