V životě jsem snad žádný jemu podobný neviděla. Na první pohled vám bude připadat celkem normální. Je bílý a za ním je trubka a vysoko někde nad vaší hlavou nádržka s vodou. Netuším, jestli její nevhodné umístění je příčinou jeho věčného ucpávání, nebo to má na svědomí jeho zahnutý vývod. Tvoří takové esíčko, asi aby se to mělo líp kde šprajcnout. Zlatý kadibudky, kdy to propadává přímo. Občas, když zrovna šílím z toho našeho, prohlížím si jiné záchody, nebo dumám nad tím, proč jinde stačí spláchnout jen jednou. Tenhle musím dvakrát a to, i když jsem na záchodě nestrávila zrovna mnoho času.
Někdy mám pocit, že do mísy plive, místo aby tam pustil vodu. Štve mě to nejen kvůli tomu, že máme určitě vyšší spotřebu vody než ostatní, ale taky proto, že jsem permanentně osočována, že mám velkou spotřebu papíru. I kdyby, nikde jinde to nevadí. A to jsem viděla i pořádně starý záchody.
Jediný, co je na tom pozitivního, je, že se nemusím cítit provinile, když mu v duchu nadávám: „Co zas máš, ty hajzle jeden!“
Někdy mám pocit, že do mísy plive, místo aby tam pustil vodu. Štve mě to nejen kvůli tomu, že máme určitě vyšší spotřebu vody než ostatní, ale taky proto, že jsem permanentně osočována, že mám velkou spotřebu papíru. I kdyby, nikde jinde to nevadí. A to jsem viděla i pořádně starý záchody.
Jediný, co je na tom pozitivního, je, že se nemusím cítit provinile, když mu v duchu nadávám: „Co zas máš, ty hajzle jeden!“
Žádné komentáře:
Okomentovat