Dnešní prezentace se nám asi líbila nejvíc. Mně teda určitě. Hned jsem si k poznámkám udělala tři hvězdičky. Byla jsem totálně nadšená. Fantastické, skvělé, senzační. Ptáte se o co šlo? O človíčka z malého podniku. To je jeden z důvodů, proč jsem se na ni těšila už předem. Píšu disertaci na malé a střední podniky a společenskou odpovědnost v České republice. Obecně se uvádí, že s CSR přišly velké podniky, že to mají zmáknuté a propracované. Mají různé metodiky, způsoby měření a reportování a tak dále a tak dále. I přesto z nějakého výzkumu vyplynulo, že si spousta lidí myslí, že malé podniky jsou odpovědnější. Nedávno jsme se o tom bavily s kolegyní odbornicí, která v tomhle oboru dělá stejně jako já. Překvapilo mě, že s tím nesouhlasí. Já si to totiž myslím taky. Ve stručnosti vám představím oba pohledy.
Velké podniky musí mít určitý obrat a nad 250 zaměstnanců, alespoň tak se to běžně chápe. Mají víc peněz a jsou více nuceni mít nějakou strategii a koncepci, protože takový podnik nejde řídit intuitivně nebo se v tom nějak plácat. Neříkám, že to tak mají všichni, ale z těch, které zkoumám, jo. Často si můžou dovolit zaměstnat CSR manažera, který se zabývá společenskou odpovědností, řeší, jak by mohla pěkně zapadnout do jejich podnikové strategie a vymýšlí projekty.
Malé organizace nemají ani lidi, ani peníze. Jsou to jen podniky do deseti zaměstnanců. Těžko si mohou dovolit darovat více prostředků, nebo udělat den dobrovolnické práce, protože by jim chyběl v jejich byznysu. Zato mají opravdový zájem o své okolí. Takovej Pepa Novák, co má hospůdku v Horní Dolní a chodí hrát fotbal s kamarády, jim třeba občas na něco přispěje, nebo udělá v létě guláš ze svého. Nebo jim pomůže s natíráním laviček či plotu. Možná má před hospůdkou prolejzačku pro děti nebo něco podobného. Určitě ho víc zajímá, co si o něm myslí sousedi a město, protože by mu taky mohli přestat do hospůdky chodit. Zatímco do McDonaldu v Praze budou chodit lidi pořád, bez ohledu na to, co a jak udělal s prostorem před svým podnikem nebo koho sponzoroval.
Velké podniky musí mít určitý obrat a nad 250 zaměstnanců, alespoň tak se to běžně chápe. Mají víc peněz a jsou více nuceni mít nějakou strategii a koncepci, protože takový podnik nejde řídit intuitivně nebo se v tom nějak plácat. Neříkám, že to tak mají všichni, ale z těch, které zkoumám, jo. Často si můžou dovolit zaměstnat CSR manažera, který se zabývá společenskou odpovědností, řeší, jak by mohla pěkně zapadnout do jejich podnikové strategie a vymýšlí projekty.
Malé organizace nemají ani lidi, ani peníze. Jsou to jen podniky do deseti zaměstnanců. Těžko si mohou dovolit darovat více prostředků, nebo udělat den dobrovolnické práce, protože by jim chyběl v jejich byznysu. Zato mají opravdový zájem o své okolí. Takovej Pepa Novák, co má hospůdku v Horní Dolní a chodí hrát fotbal s kamarády, jim třeba občas na něco přispěje, nebo udělá v létě guláš ze svého. Nebo jim pomůže s natíráním laviček či plotu. Možná má před hospůdkou prolejzačku pro děti nebo něco podobného. Určitě ho víc zajímá, co si o něm myslí sousedi a město, protože by mu taky mohli přestat do hospůdky chodit. Zatímco do McDonaldu v Praze budou chodit lidi pořád, bez ohledu na to, co a jak udělal s prostorem před svým podnikem nebo koho sponzoroval.
Žádné komentáře:
Okomentovat