Rozcestník článků k lázním

V lázních už jsem byla několikrát a jelikož miluju seznamy a přehledy, vytvořila jsem tento speciální článek. Jako vždy, kurzivou jsou odkazy, které vás hodí na příslušný článek.

2024 Františkovy Lázně #2

Fakt jsem nečekala, že pojedu letos už podruhé do lázní. Ale taky to bylo trochu jinak. Sice jsem platila dost peněz, ale jela jsem „na křížek“, jak se tu říká. Tedy na pojišťovnu a ze zdravotních důvodů. Takže žádné výlety moc nečekejte, ale to neznamená, že by nebyly zážitky a nebylo o čem psát.

• 
  
• 
  

Pletu velikánský mohérový pléd Powerlicious Hap od Raina K. A maluju podle online kurzů.

2024 Karlovy Vary #2

• Nesnáším balení na dovolenou
• Cesta do Karlových Varů a netradiční zážitek na autobusové zastávce
• Euforický nástup do lázní a následný propad nálady: Celý den na pokoji v lázních
• V našem hotelu straší – když se v noci vzbudíte a nejste v pokoji sami...
• Aprílové počasí ve Varech
• Kadaň: hrad a františkánský klášter
• Kadaň v pár obrázcích z rychloprohlídky města
• Městská couračka
• Maxiodpočívadlo v lese
• Vydali jsme se na procházku k oboře Linhart u Karlových Varů. Viděli jsme tam a natočili divoká prasátka. Taky tam byla vysoká a kaple (viz můj článek Daňci, jeleni a kaple). A pak jsme se znovu vraceli kolem prasátek, tentokrát jsme zastihli i mámu s mladýma.
• Lázeňské procedury
• Pořídíme si domů masérku? Už vím i kterou.
• Kyselka – stáčírna Löschnerova pramene
• Thun
• Moser
• Wax Museum
• Karlovy Vary – plány na výlety někdy příště

Pletu Comfort Fade Cardigan od Andrea Mowry a v rámci klubu Sock Knitters Anonymous ponožky String Theory od Anita Grahn.

2023 Františkovy Lázně #1

Chtěla jsem jet do lázní na čtrnáct dní, ale první týden jsem chytla Covid (už podruhé) a musela strávit týden v posteli. Psala jsem o tom v článku Předlázeňské stonání a Zbavte mě té rýmy někdo!, což je populárně naučný článek o tom, co máte dělat, když máte rýmu, abyste byli co nejdřív fit.

• Cesta vlakem do Františkových Lázní
• Františkovy Lázně
• Hrad Seeberg
• Prameny ve Františkových Lázních poprvé
• Až do Aše
• Zdála se mi oku Libá – hrad Libá
• Parafínový zábal na ruce
• 
  

2022 Teplice

Pletla jsem ponožky s ovečkama. Hodně jsem kreslila Inktober (viz zde), protože manžel byl v druhé části pobytu nemocný, takže jsem taky stihla napsat spoustu článků, i samostatný rozcestník s popisky k jednotlivým článkům jsem vytvořila (zde).

• Cesta do Teplic v Čechách
• Vítejte v Teplicích!
• Procházka na Letnou
• Hrad Škvárovník
• Minizoo, Zámecké náměstí a další věci z prohlídky Teplic
• Duchcov, město, od kterého jsme nic nečekali
• Duchcovský zámek
• Zámecký park v Duchcově a jako překvapení fretka!
• Cisterciácký klášter v Oseku
• Zřícenina hradu Doubravská hora
• O porcelánové kašně v Teplicích
• Jak to chodí v lázních a moje procedury 
• Tahák do lázní 

2021 Karlovy Vary #1

To snad není možný! Fakt jsem nepsala o svých prvních lázních v životě?!

Pletla jsem šedo-modré ponožky Laurelhurst od Star Athena na příšerných tenkých bambusových jehlicích od Vlniky.

Kadaň: hrad a františkánský klášter

Odpoledne po procedurách jsme vyrazili do Kadaně. Cestou jsme se kochali kopcovitou krajinou a pozorovali sníh. Focení z auta není moje záliba a ani mi to moc nešlo, takže se povedl jen jeden snímek:

Je 21. 4. 2024 a na kopcích v ČR je ještě sníh! Před 14 dny bylo 25°C.

Zaparkovali jsme pod hradem a připadali si jak v nějaké rozvojové zemi – uprostřed města se pásly kamerunské ovce. Bylo to super. Video se zvláštním mečením se mi nepodařilo, ale to se časem natrénuje. ;-) Připomnělo mi to naši dovolenou v Polsku a hrad Grudziac.

Podhradí s ovcemi

Nejprve jsme navštívili hrad. Bylo to dobré, ale spíš pro fanoušky, protože ve větší části hradu je v současné době dům s pečovatelskou službou, kde se pochopitelně neprovádí, a také městská knihovna. V menší části je muzeum, z něhož mi nejzajímavější připadal vodní příkop (odtok) pod hradem a také rekonstrukce oken.

Tři druhy oken, to vlevo se prý nazývá jeptišky

Fragmenty kostěných knoflíků

Muselo být zajímavé, když ještě hrad neměl srovnané nádvoří, protože rozdíl mezi bránou a nejvzdálenější částí byl pět metrů na výšku.

Hrad zvenku od řeky

Socha Maxipsa Fíka s Ájou

Ještě v hradě se ptáme, co to je za fór, že tady mají Nábřeží Maxipsa Fíka! A pak se někdo diví nám Holmesologům, že slavíme Sherlockovy narozeniny. :-) 

Podle Wikipedie [1] s tímto nápadem přišel kadaňský architekt Ing. Vít Branda. Maxipes Fík se totiž pojí s Kadaní tím, že se celá pohádka odehrává v nedaleké (dnes již zaniklé) obci Ahníkov. Docela mě překvapilo, že autorem je spisovatel Rudolf Čechura, Ahníkovský rodák, který mnoho let pobýval v Kadani. Nejlepší koincidencí ale je to, že jsem si na Sherlocka vzpomněla kvůli tomu, že na něj právě koukám, a vůbec nepřemýšlela o Rudolfu Čechurovi, který byl jedním ze tří zakladatelů Česká společnost Sherlocka Holmese!

S postavou Maxipsa Fíka se pojí i herec Josef Dvořák který dlouhou dobu v Kadani žil a této pohádkové postavě propůjčil svůj hlas. [1]

Pohled na klášter z klášterní zahrady

Na prohlídku kláštera jsme dorazili v celou jen tak tak. Byli jsme sami dva, takže jsme si to mohli náležitě užít a spokojeně se courat, až nás pak musel průvodce trochu popohánět, abychom to vůbec stihli. Bohužel se v klášteře fotit nesmí :-(, takže se tam musíte vydat sami. Mimochodem, je to věčná škoda, protože bych jim mohla udělat krásnou reklamu a věru by bylo čeho: strohé mnišské cely, nádherný kostel se Čtrnácti svatými Pomocníky (k nim se františkáni obrací), tumbu Jana Hasištenjského z Lobkowicz, dřevem obložená místnost pro schůze mnichů, mramorová křtitelnice se štukovým vrškem, který také vypadá jako by byl z mramoru, spousty nástěnných maleb, vitráže...

Málem bych zapomněla, šlo o prohlídkový okruh dva, který nám doporučil sám průvodce, a také průvodce na hradě.

Nebudu z Wikipedie ani stránek kláštera opisovat větší detaily, bez fotek to stejně nemá význam. Každopádně návštěvu doporučuji, opravdu to byla perla.

Rajský dvůr, jediné místo, kde se smí fotit, ale je to spíš dvoreček

Na Rajském dvoře kláštera mají vystavený zvláštní betlém

Pohled od silnice na sochy svatých nad hlavou

Zdroje: [1] Nábřeží Maxipsa Fíka. Wikipedie, 12. 5. 2023, cit. 26. 4. 2024

Lavicové příšerky

Před pár dny jsem psala o našem adventním výletě na hrad Křivoklát (najdete zde). A dnes bych se chtěla pochlubit fotkami vyřezaných nestvůr na lavicích v tamější kapli.

Fascinovaly dřevěné lavice ozdobené různými neexistujícími bytostmi zla, které se krčí před tváří boží. Prý se říkávalo, že si každý sedá k té nectnosti, kterou oplývá. Lavice vyrobili místní truhláři Celestýn a Václav Friebertovi v prvním desetiletí dvacátého století. [1]

Připomíná mi draka

Tvar hlavy mi připomíná pumu nebo nějakou kočkovitou šelmu

Co byste řekli, že to je? Mně tou hlavou připomíná psa s ušima dozadu

Tvar hlavy mi připomíná permoníka nebo nějakého trpaslíka s kápí

Příšerná kvalita fotky, ale zaujalo mě, že postava má křídla a lidskou hlavu

Zdroje:
vyprávění průvodkyně
vlastní fotografie
[1] Kaple Korunování Panny Marie (Křivoklát). Wikipedie. 8. 5. 2023, https://cs.wikipedia.org/wiki/Kaple_Korunov%C3%A1n%C3%AD_Panny_Marie_(K%C5%99ivokl%C3%A1t), cit. 10. 12. 2023

Adventní trhy na Křivoklátě

Advent přímo láká k tomu vyrazit si na nějaké vánoční trhy. Od Rudolfových, teď už se jmenují Keramika Tina a vždycky to musím googlit, protože si to nepamatuji, jsem věděla, že tam probíhají a těšila jsem se, že tam budou. Ale nebyli. Ovšem i bez nich to byla paráda.

Hrad Křivoklát

Vyráželi jsme zase později, než jsme plánovali. On se člověk vždycky někde zapovídá, dýl krmí zvířata, nebo se stane nějaká mimořádná událost, kterou je potřeba okamžitě řešit. Navíc cesta zabere tři čtvrtě hodiny. Každopádně trhy začínaly v deset a my tam byly kolem dvanácté. Našli jsme místo na parkování, ale bylo to kilometr a půl od hradu, tak jsme si mysleli, že někde bude něco blíž. Ale to jsme se teda spletli – všude byli lodičkové vybírající parkovné a samé zákazy vjezdu. Stovky za parkování mi bylo pochopitelně líto. Na to, že se uvnitř zdržíme hodinku dvě, to je opravdu dost. I na kulaťáku v Praze chtějí za hodinu třicet nebo čtyřicet korun. Ale vrátit jsme se nemohli, protože hned za námi se přiřítilo druhé auto, které si zabralo místo po nás. Možná jel odspoda a věděl, do čeho jde.

Nádherná klenba v hradní kapli

Vstupné bylo rozdělené podle toho, jestli chcete jít jen na trhy (140 Kč) nebo i do zámku na prohlídku (200 Kč). Logicky jsme to chtěli spojit rovnou s prohlídkou – pokud nebude nějaká ošizená – ale to ne, mají to zmáklé a měli jsme 80 minutovou prohlídku a paní průvodkyně dokonce pár minut přetáhla. Abych byla úplně přesná, tahle delší prohlídka stála 240 Kč. Smělo se fotit bez blesku – připadá mi skoro legrační, jak už je to dnes všude téměř normální. Občas se někdo diví, že se ho na to ptám. Když jsem byla dítě, mohli jste si tu fotku tak maximálně vyvolat pro vlastní potřebu, rozeslat poštou přátelům nebo na diákách promítat uzavřené společnosti. A dneska, když je můžeme všichni naházet na Facebook, Instagram, TikTok a nevím co ještě, tak to najednou není problém. Jen video jsme neměli dělat – ne že by bylo tak úplně čeho. Že bych si třeba natáčela hladomornu?

Nejprve jsme si prošli sklepy, kde jsme měli možnost vidět mučící nástroje a truhlu, v níž bývaly uloženy korunovační klenoty v místnosti bez oken zvané Stříbrnice. Nejzajímavější částí ale byla pozdně gotická kaple Korunování Panny Marie s dvanácti dřevěnými sochami apoštolů.

Oltář s korunovací Panny Marie

V jednom ze sálů jsme pak viděli nedokončený přepis Bible Václava IV. Učenci ho psali přes deset let, dosáhl 1214 stran, ale není kompletní. Vpravo dole si můžete všimnout motivu ledňáčka (zde dokonce dvou), který byl panovníkovým symbolem.

Iluminovaná kaligraficky psané Bible Václava IV.

Z výstavy dobových předmětů mě zaujaly například sáně, které pod sedadlem skrývaly prostor pro… „Co byste řekli?“ nechala nás hádat průvodkyně. Jako první mě společně s ostatními, kteří to řekli nahlas, napadly šperky. Ale pak jsem si představila, jak si je šlechtična s bohatými sukněmi sundá a dá je do sedačky. Moc mi to nedávalo smysl. Napadlo by vás něco jiného? Odpověď najdete na konci článku pod zdroji. Sáně níže na fotce sloužily ale k jinému účelu – přepravování ulovené zvěře. Mají uvnitř vyjímatelnou kovovou vaničku, kterou bylo možno po příjezdu odnést s úlovkem rovnou do kuchyně. Navíc je vše natřeno červenou barvou, aby nebyla vidět krev. Důmyslné.

Sáně s plechovou korbičkou na ulovenou zvěř 

Sáně

Celkově mohu shrnout, že se nám prohlídka hradu líbila. Samozřejmě by nás potěšilo víc věcí ze života v tehdejší době – jako ukázka pokoje, kde stála kamna, co jedli, jak se oblékali, jak trávili čas (v tak studených hradech), kdy, čím a jak topili. A kde skladovali všechno to dřevo? Kolik lidí jim ho muselo celé léto připravovat, aby v zimě vytopili tak velké pokoje?

Na fotce níže můžete vidět „okénko“, které dříve umožňovalo jediný vstup do obranné věže. Vedla sem lávka z protější budovy. 

Věž

Po prohlídce hradu vyrážíme na trhy na dolní nádvoří. Hustota lidí trochu prořídla, což je super. Jak vidíte na fotce níže z doby před prohlídkou, takhle bychom se dost mačkali.

Dav lidí

Nejprve jsme si prolezli okolo stojící hospodářská stavení. V jednom prodávali medovinu a svařáček a mohli jste se pustit do nějaké únikovky nebo lušťovky, na což už jsme neměli úplně kapacitu. Jinde byla pošta pro Ježíška, kde mohly děti napsat dopisy a vhodit do obrovské poštovní schránky, a také dřevěný betlém se spoustou postaviček. Uvažovala jsem, jestli je to nějaká sbírka nebo dílo ze sympózia, protože mi připadá, že některé postavy jsou si velmi podobné a jiné naopak vypadají proporčně i svými výrazy, jako by byly od jiného tvůrce. Bohužel k betlémku nebyl žádný popisek. Ovšem doma jsem při psaní tohoto článku po trošce googlení odhalila, že na přelomu letních prázdninových měsíců probíhá na hradě řezbářské sympozium Křivořezání a v roce 2018 se soustředilo na postavičky do betléma, který se zde vystavoval i v letech před tím. 

Vyřezávaný betlém včetně Ježíška, který by ještě neměl být v jesličkách

Postavičky v levé části betléma – nejraději bych si vyfotila každou samostatně

A po prohlídce vnitřních prostor a hranaté věže jsme se konečně dostali ke stánkům, kde jsme obdivovali různou keramiku, šité polštářky, tkané plédy a také nejrůznější laskominy: čertíka v lokši, uzeniny, uzené ryby (koupili jsme kousek uzeného sumečka afrického a byl vynikající, chutí mi připomínal parenicu), svařák a horké mošty, bramboráky, medovinu, naivní obrázky Zuzany Honsové, na jejíž výstavě jsem před pár lety byla ve Velkých Přílepech. Chvíli jsme poslouchali doprovodný program se zpívaným vystoupením, tancem a divadlem. Dále tu byly ke koupi různé masti, olejíčky, ozdoby na stromeček i na ženy tvořené z cínu, paroží, kůže…

... a samozřejmě keramika

... lesní sklo

Nechyběli andílci na chůdách

a kdeco dalšího. Hlavní bylo, že tu nebyly žádné nesmysly, které by se sem nehodily. A k tomu sníh dotvářel vánoční atmosféru. Na trzích jsme nakonec vydrželi málem až do zavíračky v pět. Takže to parkování přece jen stálo za to. I když zadarmo by bylo samozřejmě lepší.

Hrad Křivoklát z hranaté věže na dolním nádvoří

Nedaleký kopec Losy nad Rakovnickým potokem

Zbytky Manského domu, který shořel v roce 1422, na modelu vypadal fantasticky.

Příští týden se třeba potkáme na Hamousově statku. 

Zdroje:

vyprávění průvodkyně
vlastní fotografie
[1] Kaple Korunování Panny Marie (Křivoklát). Wikipedie. 8. 5. 2023, https://cs.wikipedia.org/wiki/Kaple_Korunov%C3%A1n%C3%AD_Panny_Marie_(K%C5%99ivokl%C3%A1t), cit. 10. 12. 2023

Zdála se mi oku Libá

Jedním z dalších plánovaných míst byl hrad Libá, tak jsme se na něj rozhodli vyrazit hned. Cestou stále pořádně pršelo a všude bylo bláto. Velikánský hrad se nám líbil na první pohled. Jenom nás trochu mátlo, že jsme na stránkách našli takové zvláštní poznámky jako jestli je vstupné hodně nebo málo, že to musí posoudit každý sám. 

Hrad Libá

Místo otevírací doby bylo na dveřích telefonní číslo. Zkusili jsme na něj tedy zavolat. Paní nezněla moc nadšeně, ale za chvilku nám přišla otevřít a jak se později ukázalo, byla v pohodě. Dokonce víc než v pohodě, prokecali jsme s ní zavíračku o půl hodiny. O hradě umí dobře vyprávět. Což je popravdě trochu potřeba, protože na něm nic moc není. Majitelem je soukromník, který se ho snaží postupně opravovat a zpřístupňovat veřejnosti. Na fotce si můžete všimnout nových střech.

Ale vezmu to popořadě. Vstupní hala byla krásně vyhřátá, tak jsme se radovali, že jsme z té sloty utekli dovnitř. Ovšem už v další místnosti bylo výrazně chladněji a v té další jsem si zase vrátila na hlavu čepičku. Ne, že by to nešlo vydržet, ale jistota je jistota. Nedávno jsem byla nemocná. Ovšem paní průvodkyně si tam v klidu hopkala v kožené bundičce jako kdyby bylo parné léto a navečer se trošku ochladilo. Ale chápu to, když je v tom celé dny, musí být už zvyklá.

První místnost nás ohromila. Štukovaný strop s freskou. Bohužel snad jediný dochovaný. 

Freska na stropě

Ozdobené stěny

I podlaha byla krásná, ale ta už je myslím nová, jestli se dobře pamatuji.

Podlaha v první místnosti

V dalších místnostech byly především vystaveny obrazy dvou autorů: Anny Horčičkové a akademického malíře Jan Řeřichy. Oba autoři nádherně malují. Líbilo se mi zátiší s modrými šaty a kožešinovým kabátkem nazvané Dámský šatník, nezaměnitelné ptačí domky v Úštěku malované olejem v tlumených barvách, Luisin pramen, kvetoucí stromy a modrožlutý obraz, který byl obložený víčky z plechovek a vypadalo to jako skvělá mozaika. Ale nelíbilo se mi, že na cedulce představující autory bylo, že děkují za zhlédnutí výstavy se S. Přitom se to pamatuje tak snadno. Shlížíme pouze dolů, z kopce, na dítě, z letadla… Všechno ostatní je se Z, jsme přece tak obohaceni výstavou, filmem… že je to zcela určitě změna našeho stavu. I když ne přímo do jiného.

Domy v Úštěku

Luisin pramen

Bubenice

Zaujala mě škvíra mezi zdmi hradu. Jaký asi tak měla smysl? Pouštět dovnitř víc světla? A vlhkosti?

Pohled z okna, abyste to viděli tak, jak to je

Padesát odstínů zelené (bez toho okna je to hezčí ;-))

Ještě jsem zapomněla zmínit, že by se dalo jít i na věž, kdybychom chtěli. Ale protože jsem se prozřetelně ptala, jak tam vypadají schody, dozvěděli jsme se, že je tam v jednu chvíli dokonce žebřík a to fakt není nic pro mě. Já jen pěkné fortelné kamenné. Nic, přes co jde vidět.

Bohužel už jsme se nestihli podívat do kostela/kaple před hradem, který měl zrovna dnes také otevřeno. Už zvenku se zdá, že by to taky byla bomba.

Hrad Seeberg

Poblíž Ostrohu jsme na seznamáckých mapách (náš hlavní zdroj informací) objevili hrad Seeberg [čti německy Zééberg, nikoliv Síberg] a zjistili, že v sobotu má otevřeno až do čtyř, což se nám náramně hodilo. Příjemné překvapení bylo, že si můžeme koupit vstupenku s platností 10 dnů do tří destinací: tento hrad, městské Muzeum Františkovy Lázně, které má každý den otevřeno do 17 a to včetně pondělka, a národní přírodní rezervace Soos.

Po celý pobyt nás těšilo, že jsou všechna navštěvovaná místa neuvěřitelně blízko – víceméně do deseti kilometrů. První zajímavostí byla „zahrádka“, kterou jsme uviděli před jedním domem při příjezdu k hradu. Nedalo nám to a museli jsme si ji vyfotit včetně detailů. Tady se zjevně slaví Halloween se vší parádou! 

Z historie pro mě bylo zajímavostí, že se jedná o ministeriální hrad, přičemž si vůbec nevzpomínám, že bych někdy o nějakých ministeriálech slyšela. Ministeriálové „byli nesvobodnými služebníky, kteří byli pověřováni svými pány k plnění úkolů správních, vojenských a hospodářských.“ Detaily definice najdete na Wikipedii zde.

Předpokládá se, že hrad vznikl v druhé polovině 12. století. První písemnou zmínku najdeme v listině Ludvíka IV. Bavora ze 4. října 1322. Dva roky ho vlastnil Caspar Schlick, loketský purkrabí. V 60. letech 15. století ho kupuje významná chebská patricijská rodina Junckerů, kteří nechávají v Ostrohu vystavět kostel sv. Wolfganga. Hrad dále vlastní von Neipergové a von Brandové. Během třicetileté války se na něm usazuje velitel chebské posádky Veit Dietrich von Steinheim, který se zasloužil o jeho obnovení poté, co ho Švédi v roce 1648 dobyli, vyrabovali a vypálili. „V roce 1703 se hrad včetně přilehlého panství vrátil opět do majetku města Cheb, pod jehož správou se proměňuje v poplužní dvůr a v hradním paláci je následně zřízena ubytovna chudých tkalců a nádeníků.“ [1] Po renovacích byla v roce 1915 otevřena výletní restaurace v historickém stylu, která se stala oblíbeným cílem lázeňských hostů a výletníků z širokého okolí, ale od poloviny 50. let opět hrad chátrá. Zachraňuje ho ředitel Městského muzea Františkovy Lázně PhDr. Pavel Stříbrný díky financování z veřejných zdrojů. Od roku 1990 je hradní komplex spolu s historickou sýpkou a kolnou opět zpřístupněn veřejnosti.

Hrad s celým přilehlým okolí od vstupu

Nejprve jsme šli do stodoly, kde se nachází nejrůznější starý nábytek: malované skříně, postel se závěsy, keramické formy, židle s vyřezávanými či malovanými opěradly a spousty textů o životě na venkově, dřívějším oblečení, uspořádání světnice, svatební zvyky atd. Zkrátka i samotná stodola by se dala prohlížet dlouho a dlouho, kdyby nám v ní nezačala být pořádná zima.

Židle s vyřezávaným opěradlem

Židle s malovaným opěradlem

Venku jsme si prohlédli nástroje. Mně se nejvíc líbí obracák, který připomíná větrný mlýn nebo hrábě na kolečkách.

Zemědělské stroje

Kaple a studna na hradě

Intarzovaný skleník s nádobím s mysliveckými motivy (jako máme doma)

Ve sklepě právě probíhala výstava umění lovu. Zprvu jsme ji spíš prolítli a vrátili jsme se k ní až později (těsně před zavíračkou hradu), když jsme si byli jisti, že nám žádná podstatná část hradu neunikla. Byla to zajímavá výstava, i když byla hodně plná textů.

Pohřeb myslivce

V patře pak byly dobově zařízeny jednotlivé pokoje. Návštěvník si tak může prohlédnout empírový nábytek a oblečení, druhé rokoko (neurokoko) s válečkem na stěnách a rozkošnými závěsy, nábytek a oblečení ve stylu biedermeieru a novorenesanční zařízení, které mě upřímně zklamalo, protože jsem si špatně pamatovala, o čem se v tomto období snažili. Jelikož máme momentálně rozkoukanou sérii o Tudorovcích, mám pocit, že jsem se ocitla na hradě u Jindřicha VIII. Jen přijít a začít se přehrabovat v jídle a trousit nemístné poznámky na královnu Kateřinu nebo její nástupkyně.

Pokoj ve stylu biedermeier

Novorenesanční zařízení nepůsobí právě útulně a teple

Mojí oblíbenou místností na hradech a statcích je černá kuchyně. Ještě zvědavější vždy jsem na poznámky o tehdejším stravování. Zaujaly mě i půdovky na zemi. Jak byly krásně nablejskané. Kdoví čím je přetřeli, aby se daly uklízet? Ty naše manžel natřel několika vrstvami moderního „laku“ (nebo co to bylo), ale stejně jsem měla pocit, že se mopem snažím umýt smirkový papír. 

V podkroví právě probíhala výstava panenek. Museli jsme ji trochu prolítnout, protože už nám docházel čas. Ale byla taky moc pěkná. Některé panenky byly v elegantních princeznovských šatech, jiné v krojích a jiné měly rozpustilé výrazy (asi by mě brzo taková panenka štvala). Zaujala mě panenka-babička. Připadala mi svým způsobem krásná a zajímavá. Nebo indiánské

Panenky princezničky

Netradiční panenka bábinky

Zvláštní panenka 1

Zvláštní panenka 2

Taky tam byla sbírka ptákovinek, u které se spousta lidí zastavovala a smála. Já už jsem některé ty věci viděla někde na řemeslných trzích, ale nemůžu si vzpomenout kdy a kde.

A ještě poslední fotka jako rozloučení.

Pohled z okna hradu

Zdroje:
[1] naučná cedule před hradem
vlastní fotografie (povoleno focení)