V noci nás vzbudil divný zvuk – takové opravdu strašidelné klapání.
Nebylo to poprvé, protože minulou noc k ránu jsme se vzbudili na základě toho, že nám v zámku chrastil klíč a někdo se všoural do chodbičky. Pak klíč zase zachrastil a dotyčný zmizel. Mohla to být uklízečka? To sotva – v neděli nechodí! Ale kdo jiný má klíč od našeho pokoje?
Ale zpět k dnešní třetí hodině ranní. Představte si to – jste v posteli a něco najednou začne podezřele klapat: tiktiktiktiktiktiktik. Vylezete do chodbičku, odkud to nejspíš vychází, protože u skříní je ticho. Jenže na chodbičce se zvuk rozptýlí a zní jakoby víc zdálky. Vrátíte se zpátky do pokoje. Žádný váš mobil, notebook ani jiný přístroj není schopen vydávat takovýto divný a děsivý zvuk. Nebo si toho nejste vědomi. Vzhledem k tomu, že jste se nikdy s žádnou nesetkali, nejvíc vám to připomíná bombu (z filmů).
Pozorně posloucháte, zvuk se rozlévá všude kolem vás.
Najednou vám to dojde. Podíváte se nad sebe a vidíte, že hodiny se zbláznily: vteřinovou ručičku pronásleduje ta dlouhá stejně rychlým tempem a přitom výhružně tiká. Odhalení zdroje vás vůbec neuklidní – je to stejně bizardní jev, jako by se po pokoji procházela bílá paní.
Za chvíli to přestane. Se smíšenými pocity jdeme spát. Jsou tři ráno, hodiny s nápisem „radio controlled“ ukazují jednu.
Žádné komentáře:
Okomentovat