úterý 28. února 2023

Víte, proč se říká březen?

Protože jsou zvířátka březíííí...

Chtěla jsem vám vyfotit kozu Lízu, protože je náramně široká, a když jde, vypadá to, že kolem sebe povlává kankánovou sukýnkou a ono je to břicho. Když jí na něj dáte ruku, cítíte pohyby kůzlátka. 

Jenže to focení moc nevyšlo. Pořád se kolem ometala Melinda, která chtěla být hvězdou mého článku. Ale smůla holka, ty budeš zase přespříště (ať to není pořád jen o kozách). 

Takže se můžete pokochat pohledem na kozí zadek, protože lépe to vyfotit opravdu nešlo. Přespříště vám ukážu proč. Ale stejně... vidíte to bříško do obou stran? Tak to tam normálně není. Můžete srovnat s Pepíkem, který stojí vedle.

Líza s Pepíkem

Březí koza, vlevo vidíte, jak má vyboulené břicho, ale vpravo ho má úplně stejně!

Já to říkala, že má na obou stranách stejně vyboulené břicho a Hektor se tváří, že to vůbec nechápe.

Jsem zvědavá, kdy budeme mít kůzlátka. Moc se na ně těším. Zajímalo by mě, kolik jich bude a jak budou vypadat! Třeba Pepa (2 roky starý) vypadá úplně jinak než loňský Percy. 

A snažím se odnaučit říkat kozlátka, jak je tady tak nějak zvykem. Už jsem to používala tak často, že jsem nechápala, proč Word nezná tak běžné slovo jako mládě kozy. 

P. S.: Melinda už je taky v tom!

čtvrtek 23. února 2023

Zahlcená prací, ve stresu a co s tím?

Nepíšu blog, takže mám stres. Nebo blok? 

:-) Jen slovní hříčka, ale nešlo odolat. 

Ve skutečnosti jsem opravdu ve stresu. Z práce. Mám toho moc. Pořád toho mám moc! A to jsem v poslední době ani nebyla nemocná. A navíc se mi v pondělí objeví další kupa nových úkolů, takže otázka zní, jak se z toho nezbláznit (Což mi připomíná skvělou knížku 101 strategií jak se nezbláznit v šíleném světě od Arnolda A. Lazaruse. Hned jsem si napsala, že si ji chci půjčit.). 

Už to totiž není o tom, že bych si měla lépe organizovat čas (i když to nikdy neuškodí), ale že bychom měly být dvě. S vedoucím už jsem o tom mluvila. Druhá část je na mě: vyrazila jsem na školení o zvládání stresu. A bylo to super zajímavé. Dělali jsme jednu techniku za druhou přesně tak, jak si to člověk přeje. Co je stres a že má nějaké pozitivní dopady si totiž snadno vygooglíme.

Celkem mě nepřekvapilo, že máme trojúhelník: tělo–mysl–emoce a že se nám ve stresu „odpojí“ mysl od těla a může nám pomoct, když upneme pozornost právě na tělo (pohybem či řízenou meditací) nebo na emoce a budeme se věnovat tomu, co cítíme. Říká se tomu všímavost (mindfulness).

Zajímavou technikou pro mě bylo, že jsme si měli vypsat pět až patnáct věcí, které nás bavili jako děti. Dokázali byste něco vymyslet? Je jedno, kolik vám bylo. Jestli šest nebo třináct. A děláte něco z toho ještě dnes? Možná by vás to bavilo. Zkuste si to. 

A když se to osvědčí, začněte toho dělat víc. Prý kdybychom si víc hrály jako děti, bylo by míň depresí. Lektor šel dokonce tak daleko, že tvrdil, že by nebyly!

O svých vám povím postupně. Nejpozději za týden.

úterý 14. února 2023

Ta nejlepší valentýnská květina

Víte, která kytka je nejlepší pro zamilované?


Já fandím petúniím.

Všimli jste si, že barevné plochy tvoří srdíčka?

neděle 12. února 2023

Zimní bucket list – použití

Zima je v plném proudu a ještě nějakou dobu bude (do 20. 3. 2023 ;-)), tak pokud nemáte zrovna nejlepší náladu, zkuste nakouknout do mého zimního bucket listu (zde) a vybrat si něco, co by vás potěšilo. Máte-li dostatek energie, můžete se ještě předtím pustit do tvorby svého. V mém užívacím seznamu, jak bych volně přeložila bucket list, bylo původně třináct věcí, aby se dal taky trochu použít, že? A jak to dopadlo s jeho plněním?

Jen připomínám, že to není seznam úkolů (už se mi vkrádá do mysli anglicismus tasků“), ale spíš inspirace a odškrtávání tohoto seznamu slouží k tomu, abyste na sebe v dnešním světě plném úkolů, práce a povinností nezapomínali a udělali si radost přesně tak, jak jste si to sami naplánovali a jak to máte rádi. Nebo jsem jediná, komu se stává, že je po náročném týdnu tak unavený, že raději zůstane doma, než aby šel na výlet, což by ho rozhodně víc nakoplo, než vyprat o várku prádla navíc.

Z toho, co mám v zimě ráda já, se do popředí dostalo jídlo (vanilková sladká dýňová polévka) a pití (svařák, horká medovina, letos jako novinka i bombardino a horká čokoláda).

Vyhlížení prvního sněhu je mým každoročním zážitkem. V posledních zimách ho bývá tak málo, že si i ten únorový užívám jako by byl první! Měla jsem v plánu vyrazit na běžky a možná by se to bylo bývalo povedlo, kdybych nebyla celé Vánoce a ještě týden k tomu nemocná. Ale možná bych stejně nestihla tu chvilku se sněhem, protože vánoční obleva je v tomto směru neúprosná.

Sepsání adventního bucket listu (zde), který měl být původně vánoční, jsem si náramně užila. Baví mě přemýšlet nad tím, co by se dalo dělat krásného a zábavného. A pročítat nejrůznější články k tomuto tématu. A proč je adventní a ne vánoční? Jednoduše proto, že mnoho aktivit spojených s Vánocemi se dělá během adventu a do toho vánočního už by mi pak zbylo jenom minimum věcí. Navíc, kdo říká, že na pohádky máte koukat právě jen těch pár dní? A proč byste dárky nemohli krásně zabalit už čtyři týdny předem? A vyzkoušet při tom třeba japonskou techniku furoshiki, která je ekologická, protože nepoužívá papír a izolepu. Ovšem za předpokladu, že budete mít využití pro příslušný kus látky (šátek).

Když na to teď koukám, nestačím se divit. Fakt jsem napsala: Fotit rampouchy na střechách nebo na potoce. A zasněženou krajinu, pokud zase tou dobou nebudu nemocná.“? Jako bych věděla, že nemocná budu. :-(

Ale aspoň to svoje vlastnoručně upletené vlněné oblečení jsem nosila dost a dost. Respektive jedná se spíš jen o ponožky, se svetry se zase tak často nechlubím, ale ponožky nenosím skoro žádné jiné než svoje vlněné upletené. I vlastnoručně upletené bavlněné si nechávám spíš na léto. Nejvíc nosím tlusté modré Rye a zelené Blueberry Hill #2, na spaní potom Wriggle, protože jsem si je udělala trochu volnější než bylo třeba. A do práce Pillars, nebo Laurelhurst, které jsou tak krásné, že si musím někdy uplést ještě alespoň jedny! Ale i Neat Ripple Socks, i když jsou vánoční.

Z dalších bodů jsem se lecčemu věnovala, ale není k tomu moc co dodat: jednou za čas si domov provoním aroma olejíčkem, o nějaká ta předsevzetí jsem se také pokusila, ale chtělo by je to víc zpracovat a to si plánuju už hezkou řádku dní (týdnů). S manželem jsme hráli novou deskovku Ostrov koček (a moc mě to neoslovilo) a taky Karak, který dostal k Vánocům, ten mě naopak baví. Kupodivu víc karetní verze než deskovková. Kreslit podle online kurzu, buď karikatury nebo sketching. Pletu Westův Texture Time # 1 Winter is coming a těší mě, jak nádherně to přibývá (však se můžete sami podívat zde). Ale je pravda, že jsem si našla nový oblíbený čaj – tedy staronový, protože Mléčný oolong jsem už dříve pila.

Kupodivu jsem udělala i jednu z věcí v pokračování seznamu pro bucket list, kterou jsem si sama vůbec neplánovala a nečekala, že by na to mohlo dojít. Vyrazila jsem lyžovat!

NEZAPOMEŇTE VYROBIT VLASTNÍ VALENTINKU! Ještě to stihnete.

úterý 7. února 2023

Naše koza je lama

O víkendu jsem pozvala sousedovic děti, aby se pomazlily s naší novou kozou Melindou. Moc se jim líbilo, jak je chundelatá. Hektor je na tom podobně, dokonce má delší chlupy, přes které je zjevně problém ho kousnout, jak zjistila naše fenka, když ji trknul a ona se mu to snažila oplatit hryznutím. Nebo to bylo tím, že jsem ji zavolala?

Každopádně teď bylo naše ministádo klidné, protože cizí lidé (navíc děti) ho nestresují. Ovšem ani nezajímají, pokud nenesou něco dobrého. Uvažovala jsem nad rozdáním chleba, ale jednak byl k snídani, a jednak bych nerada, aby došlo k nějaké nepříjemné potyčce mezi kozama (což uměj), nebo aby třeba shodily některé z menších dětí na zem či na něj šláply.

Samozřejmě si svou polívčičku přišel ohřát i kocour Felda, který se po trošce ostychu nechal s chutí mazlit a ještě u toho předl. Asi se teď fakt cítí zanedbávaný, protože pokud vím, on se cizích lidí vždycky bál. Holky se smály, že mu to klouže na ledem pokryté větvi, a obdivovaly jeho ostré a dlouhé drápy.

Samozřejmě politovaly Pepu potácejícího se na křivých nožičkách a zajímaly se, kolik budeme mít kůzlátek, nebo kolik jich tak kozy mívaj. No, ty naše se do statistiky moc netrefují, takže uvidíme.

Pro srovnání jsem vám jedny lamy vyfotila. Jsou na mém teplém zimním povlečení. 

Povlečení na peřinu s lamami

A jen pro doplnění: Abyste si nemysleli, že si z dětí dělám legraci, tak já mám taky někdy pocit, že naše koza je lama. Nezdá se vám to? Přišli byste na to čím to může být? Já mám svůj malý skromný tip, ale zatím vám ho neřeknu, abych vás neovlivnila.

pátek 3. února 2023

Koncepty a jiné začaté věci

Občas se mi stane, že rozepíšu nějaký článek a pak se zamyslím, opustí mě myšlenka, přijde manžel, nebo je najednou něco potřeba udělat a článek zůstane mezi rozepsanými. Když jsem se teď – jen tak náhodou – koukla, kolik toho mezi koncepty mám, pořádně mě to ohromilo. 

Celých 215 kousků! A to nepočítám všechny ty poznámky po papírech, sešitech, blokách, v pletacích návodech a všude jinde. Ne, jsou to jenom rozepsané koncepty tady na tomto blogu. Na tvorbě jich je dalších 95. Takový nevyužitý potenciál! S tím by chtělo něco udělat. Dopsat a publikovat, zveřejnit takto, nebo smazat, pokud už je to k ničemu. :-)

U mě je to v případě hlavního blogu nádherných 90,62 % a u tvorby 87,29 %, což mi taky nepřipadá špatné. 

To třeba s pletenou a háčkovanou tvorbou jsem na tom podstatně hůř. Dokončila jsem 90 projektů, které mám zaevidované (občas mi něco uteče), a celkově jich je 176 (některé hibernují, jiné jsou rozpracované), takže mám úspěšnost 51,14 %. No, to jsem trochu zabrousila do statistik.

A jak jste na tom vy? Kolik věcí nedokončíte? Jaké je vaše procento úspěchu?

P. S.: Dokonce jsem našla jeden archaický koncept z roku 2013!