O víkendu jsem pozvala sousedovic děti, aby se pomazlily s naší novou kozou Melindou. Moc se jim líbilo, jak je chundelatá. Hektor je na tom podobně, dokonce má delší chlupy, přes které je zjevně problém ho kousnout, jak zjistila naše fenka, když ji trknul a ona se mu to snažila oplatit hryznutím. Nebo to bylo tím, že jsem ji zavolala?
Každopádně teď bylo naše ministádo klidné, protože cizí lidé (navíc děti) ho nestresují. Ovšem ani nezajímají, pokud nenesou něco dobrého. Uvažovala jsem nad rozdáním chleba, ale jednak byl k snídani, a jednak bych nerada, aby došlo k nějaké nepříjemné potyčce mezi kozama (což uměj), nebo aby třeba shodily některé z menších dětí na zem či na něj šláply.
Samozřejmě si svou polívčičku přišel ohřát i kocour Felda, který se po trošce ostychu nechal s chutí mazlit a ještě u toho předl. Asi se teď fakt cítí zanedbávaný, protože pokud vím, on se cizích lidí vždycky bál. Holky se smály, že mu to klouže na ledem pokryté větvi, a obdivovaly jeho ostré a dlouhé drápy.
Samozřejmě politovaly Pepu potácejícího se na křivých nožičkách a zajímaly se, kolik budeme mít kůzlátek, nebo kolik jich tak kozy mívaj. No, ty naše se do statistiky moc netrefují, takže uvidíme.
Pro srovnání jsem vám jedny lamy vyfotila. Jsou na mém teplém zimním povlečení.
 |
| Povlečení na peřinu s lamami |
A jen pro doplnění: Abyste si nemysleli, že si z dětí dělám legraci, tak já mám taky někdy pocit, že naše koza je lama. Nezdá se vám to? Přišli byste na to čím to může být? Já mám svůj malý skromný tip, ale zatím vám ho neřeknu, abych vás neovlivnila.
Žádné komentáře:
Okomentovat