Nepíšu blog, takže mám stres. Nebo blok?
:-) Jen slovní hříčka, ale nešlo odolat.
Ve skutečnosti jsem opravdu ve stresu. Z práce. Mám toho moc. Pořád toho mám moc! A to jsem v poslední době ani nebyla nemocná. A navíc se mi v pondělí objeví další kupa nových úkolů, takže otázka zní, jak se z toho nezbláznit (Což mi připomíná skvělou knížku 101 strategií jak se nezbláznit v šíleném světě od Arnolda A. Lazaruse. Hned jsem si napsala, že si ji chci půjčit.).
Už to totiž není o tom, že bych si měla lépe organizovat čas (i když to nikdy neuškodí), ale že bychom měly být dvě. S vedoucím už jsem o tom mluvila. Druhá část je na mě: vyrazila jsem na školení o zvládání stresu. A bylo to super zajímavé. Dělali jsme jednu techniku za druhou přesně tak, jak si to člověk přeje. Co je stres a že má nějaké pozitivní dopady si totiž snadno vygooglíme.
Celkem mě nepřekvapilo, že máme trojúhelník: tělo–mysl–emoce a že se nám ve stresu „odpojí“ mysl od těla a může nám pomoct, když upneme pozornost právě na tělo (pohybem či řízenou meditací) nebo na emoce a budeme se věnovat tomu, co cítíme. Říká se tomu všímavost (mindfulness).
Zajímavou technikou pro mě bylo, že jsme si měli vypsat pět až patnáct věcí, které nás bavili jako děti. Dokázali byste něco vymyslet? Je jedno, kolik vám bylo. Jestli šest nebo třináct. A děláte něco z toho ještě dnes? Možná by vás to bavilo. Zkuste si to.
A když se to osvědčí, začněte toho dělat víc. Prý kdybychom si víc hrály jako děti, bylo by míň depresí. Lektor šel dokonce tak daleko, že tvrdil, že by nebyly!
O svých vám povím postupně. Nejpozději za týden.
Žádné komentáře:
Okomentovat