Zbavte mě té rýmy někdo!

Zadní rýma (angl. postnasal drip) se projevuje „neustále ucpaným nosem, tlakem v dutinách, nemožností se vysmrkat, silnými bolestmi hlavy, zalehlýma ušima, pocitem zahlenění a tzv. knedlíkem v krku, který nemocné nutí k odkašlávání.“ [2] „je specifický typ rýmy, kdy hlen produkovaný nosní sliznicí stéká dozadu do krku, dráždí nervy v okolí hrtanu a vyvolává nepříjemné dráždění ke kašli. Častěji než u dospělých se zadní rýma projevuje u dětí a kojenců.“ „Při zadní rýmě nelze nadbytečný hlen vysmrkat.“ „Hromadění hlenu v krku může být způsobeno také problémy s polykáním to je typické u starších seniorů.“ [4]

Příznaky zadní rýmy: „pocit zahlenění v krku a vzadu na patře (pocit knedlíku v krku). Nemoc často doprovází nutkání k neustálému odkašlávání a dráždivý kašel, který se zhoršuje v noci (zadní rýma je jednou z nejčastějších příčin chronického kašle) a jenž může přecházet až v záchvaty kašle. Stejně tak může zadní rýma způsobovat chrapot, škrábání, bolest v krku nebo bolest hlavy a zvýšenou únavu. Při dlouhodobějším trvání zadní rýmy se může objevit zápach z úst.“ [4] 

Jak léčit zadní rýmu? Záleží na příčině, kterou určí lékař: pokud je to bakteriální infekce, potřebujete antibiotika, proti virům si můžete vystačit s následujícími radami. Ale může se jednat také o alergii, těhotenskou rýmu, rozdráždění chemickými výpary atd. [4]

Pomůže vám: 

• hodně pít, [2]
• inhalovat s přidáním éterických olejů (eukalyptus, máta a citrusy) [2] Napařujte se: do hrnce s vařící vodou dejte pár kapek eukalyptového oleje, přes hlavu si přehoďte ručník a chvíli se nahřívejte. [1] „Inhalace bylinných silic – lze použít inhalační tyčinky, difuzér nebo pecičkový polštářek a nakapat do něj éterické oleje (eukalyptus, borovice apod.)“ [3]
• mít vlhčí vzduch (lépe se při něm dýchá, ale pořád v rozmezí 40–60 %) [1] [2]
• proplachování nosu solným roztokem, nebo můžete použít nosní spreje s mořskou vodou [2], proplachovat ale můžete i Vincentkou „voda obohacená o měď urychlí léčbu bakteriální rýmy“ [3],
• pestrý jídelníček plný vitaminů a minerálů, [2]
• vitamin C, pokud možno v přírodní formě (z ovoce), ale vyzkoušet můžete třeba i šípek. [3]
• bylinné přípravky z lékárny obsahující: černý bez, prvosenku jarní, bazalku pravou, sporýš lékařský, hořec žlutý nebo šťovík kyselý. [2] 
• Na horní cesty dýchací příznivě působí bylinné čaje: podběl, echinacea, mateřídouška, bez černý, lipový květ. [3] Pozor, minimálně v případě lipového květu byste si měli zalézt do tepla, protože podporuje pocení.
• U dětí je důležité pravidelně čistit ucpaný nos. U starších dětí můžete použít nosní konvičku, u batolat se doporučuje nosní odsávačka. [2]

Jak lépe spát s rýmou? Podložte si horní část těla navrstvením polštářů do trojúhelníkového tvaru (spěte v polosedě). Lepší je spát na boku, než na zádech, kdy vám hleny stékají do hrdla a dráždí vás to ke kašli. Udržujte konstantní teplotu v místnosti – zdroj [1] uvádí 20,5–24°C, což považuji poněkud za přehnané, – a pokud máte zimnici, přikryjte se další dekou či peřinou, než abyste víc zatopili. Abstinujte, žádné vypalování červa. „Alkohol totiž odvodňuje organismus, prokrvuje sliznice a způsobuje otok v dutinách, které chcete naopak uvolnit.“ Pokud neusnete poté, co si lehnete do postele, dodržujte spánkovou rutinu a choďte pravidelně spát ve stejnou dobu. Co se týče kvality spánku jako takové, mohu jen doporučit svůj dřívější článek 21. března: Mezinárodní den zdravého spánku.

Zdroje:

[1] 6 tipů, jak lépe spát, pokud máte rýmu nebo chřipku. Ortopoedicke matrace.cz, https://www.ortopedicke-matrace.cz/blog/6-tipu-jak-lepe-spat-pokud-mate-rymu-nebo-chripku/, cit. 31. 10. 2023

[2] ZÁKEŘNOU ZADNÍ RÝMU NENÍ RADNO PODCEŇOVAT! JAK SE JÍ ZBAVIT? Česká Apotéka. 21.03. 2023, https://www.ceskaapoteka.cz/novinky/162-zakernou-zadni-rymu-neni-radno-podcenovat-jak-se-ji-zbavit?gclid=Cj0KCQjwy4KqBhD0ARIsAEbCt6hJ4GMnantn759I4x5CXoR7jw5qCPO9fWg9LbZhqonE4XStP98_QFwaAn8kEALw_wcB, cit. 31. 10. 2023

[3] Burdová, Anna. Tip: Jak se rychle zbavit rýmy a ucpaného nosu bez „nososprejů“, 21. 1. 2022, https://gemmedical.cz/blog/tip-jak-se-rychle-zbavit-rymy-a-ucpaneho-nosu-bez-nosospreju-b50.html, cit. 31. 10. 2023

[4] Vondrušková, Hana. Zadní rýma – jak se jí zbavit? 11. 10. 2022, https://www.drmax.cz/clanky/ryma, cit. 31. 10. 2023

Nejmíň vhodný čas na nemoc

St 25. října, viróza u doktora
Včera jsem cítila nějaký divný knedlík v krku a připadalo mi, že mám nateklé mandle nebo co vpředu na krku pod bradou. Vzala jsem si nějaký cucavý „bonbón“ a doufala, že to přejde. Ale protože bych byla nerada nemocná, vyrazila jsem ráno k doktorovi. Říkala jsem si, že když to mám akutní, tak se nemusím objednávat. Pro jistotu jsem si vzala respirátor a budila tak trochu víc pozornosti. Sestřička mi změřila dýchání takovým tím přístrojem, co se nasadí na prstík, teplotu bezdotykovým teploměrem a k nevelké radosti mi udělala výtěr z nosu, z krku a píchla mě do prstu a do zkumavky nabrala krev, což mi bylo extra nepříjemné, protože se mi zdálo, že mě do té ranky řeže střepem.

Vyplašeně jsem jí říkala, že mám jet příští týden do lázní a že bych byla nerada nemocná. Tak mě uklidnila, že mi všechno vyšlo negativní, takže nemám bakteriální infekci a nehrozí mi antibiotika. Jedná se o nějaké normální podzimní nachlazení a měly by mi pomoci pouhé bylinky. A Covid to také není, na to mají ten výtěr z nosu. Sice jsem si dělala i vlastní test, ale oni prý mají lepší. Ještě mě poslala k doktorovi, který mi koukl do krku a pak mi doporučil užívat vitaminy a kloktat třikrát denně Vincentku s rozpuštěným šumivým Aspirinem. Což mě překvapilo hned dvakrát. Poprvé, když jsem to slyšela, a podruhé, když jsem to dala do pusy. Takhle hnusné hořkoslané chuti se hned tak něco nevyrovná!

Byla jsem trochu rozmrzelá, že se mi někde podařilo nastydnout. Nejspíš na sobotní oslavě narozenin, kde jsem byla v krásných modrých šatech a střevíčkách a někdo tvrdil, že tam bylo chladno, zatímco já byla úplně v pohodě v šatech na ramínkách. Ale stejně nechápu, proč by měl člověk nastydnout, když mu není zima. :-(

Potom jsem šla normálně do práce – potřebuju toho před dovolenou vyřídit docela dost – a když je to jen nachlazení (no, virus by byl horší), tak snad nikoho nenakazím. Držela jsem se od všech dál a poslušně si kloktala. Ale v rámci zodpovědného přístupu jsem se rozhodla, že zbytek týdne raději strávím prací z domova a taky jsem to poznačila do společného Google kalendáře, aby to kolegové věděli, kdyby se po mně někdo sháněl.

Čt 26. října, práce z domova
Práce z domova byla děsná, protože náš polofunkční internet je dost náročný na psychiku. A taky mi nebylo právě dobře. Ale ještě toho bylo potřeba tolik udělat před odjezdem.

Pá 27. října
Odpoledne se cítím líp – v krku dobrý, rýma taky není tak strašná, ale pořád mi je v pokoji zima. To bude asi tou blbou „klimatizací“. Dá se tu topit jen tepelným čerpadlem (vzduch-vzduch) a mně je pořád nepříjemné, jak to fouká. I když to fouká teplý vzduch, mám pocit, že je mi zima. Nepřiměřeně zvyšuju teplotu termostatu, a protože mám pocit, že to není nic platné, i když jsem nastavila, že tam chci mít 23°C, měřím si teplotu. Jejda, 37°C! Tak to už jsem doma. Zalézám do postele na celý víkend.

So 28. a Ne 29. října
Celý den ležím v posteli a chodím se sem tam najíst nebo si udělat horkou vodu. Rovnou do půllitrového hrnku. Menší nemá cenu. Jasnou známkou nemoci, kromě toho, že je mi blbě, je i to, že piju horkou převařenou vodu (a chutná mi!), nečtu, nepletu a ani se nepřiblížím k počítači a jenom ležím nebo spím.

V televizi letmo zahlédnu udělování cen hrdinům (hasiči a policisté), kteří někomu zachránili život. Myslím, že našemu novému prezidentovi to opravdu sluší. Konečně reprezentativní hlava státu. Moc nejím, takže nemám důvod okounět mimo postel. Ne, že bych se nějak víc bála, že to někdo chytne, ale co nejrychleji zase šupajdím zpátky. Sem tam nějaký ten výplach solí, kloktání a spousty spousty odpočinku. Jenom je mi divné, že to nepolevuje. Už jsem párkrát vyležela nachlazení za pouhý víkend. A teď piju jak velbloud, potím se a v sobotu jsem si dokonce vzala paralen, protože mě strašně bolely uši od zalehlé rýmy.

Po 30. října, druhý pokus u doktora
I když se trochu stydím, jdu znovu k doktorovi. Můj stav se nelepší, takže potřebuju vědět, co mám dělat. Už je mi jasné, že dneska nejspíš do lázní neodjedu. Ale třeba bych mohla v pátek?

Samozřejmě mám zase respirátor a na papíře pár poznámek pro případ, že by mi to zrovna moc nemyslelo, což se stává snadno, když je člověku fakt blbě. Mám hroznou rýmu usedlou v dutinách Pokaždé se divím, když se podívám do zrcadla, že nemám znetvořeně nafouklou mozkovnu a čelo, protože podle toho, jak se cítím, bych měla mít v téhle oblasti hlavu jak pátrací balón. Jinak nevím, kam by se to všechno vešlo. I celý krk je zevnitř potažený něčím odporným a připadám si jak Ron z Harryho Pottera, kterému se nepovedlo kouzlo na nepřítele a následně zvracel slimáky. S tím souvisí dávivý kašel, kdy sice nic nevykašlám, ale tolik bych chtěla.

Sestřička mi zase udělá trio odběrů, což mě trochu překvapí. Není to zbytečné, když mi to dělala ve středu a od té doby jsem doma byla víceméně sama a jenom ležela v postýlce?

A heleme se, jsem Covid pozitivní! Doktorka mi dá mišpulníkový sirup na odkašlávání, Acerolu s vitaminem C, vitamin D mám doma a předepíše mi nějaké prášky na podporu imunity od I..., v lékárně si pak koupím ještě další C, které strčím manželovi s sebou do lázní, a test, aby se manžel mohl ujistit, že je negativní, i když jsme spolu teď vůbec nebyli, protože byl v práci.

Z domova pak ještě píšu do práce varování kolegům pro případ, že by to ode mě někdo přece jen chytil. Nejnebezpečnější asi bylo pondělí a úterý, kdy jsem to ještě ani nevěděla. Jedna kolegyně mi pak píše, že je ráda za popsání příznaků, protože jinak by ji nenapadlo, že to je covid. Ale s tou jsem myslím v kontaktu vůbec nebyla.

Moje první kdoule

Tak jsem si pro dnešek vymyslela něco nového a zrovna se z toho něco nového stalo. Cca před čtrnácti dny jsem si koupila hrušku a kdouli. Říkala jsem si, že zkusím něco nového a zároveň budu mít nějaké ovoce. Hrušku už jsem zdlábla, ale na kdouli jsem pořád nějak neměla chuť – zdála se mi jakási tvrdá a velká. Až dnes přišla její chvíle. Umyla jsem ji a zakousla se do ní. A ejhle. Byla tvrdá a chutnala dost nic moc. 

I když už krásně zežloutla, zdála se mi dost kyselá a taky mírně trpká. Zaváhala jsem a ještě si párkrát kousla. Přece ji rovnou nedám kozám! 

A pak mě napadlo, že si vygooglím, jak se jí kdoule. A hned jsem byla doma. Zasyrova se obvykle nejí. A když, tak po sklizni (cca v tuto dobu) počkáme 6 až 8 týdnů, pak budou kdoule měkčí. Ale stejně se musí oškrábat. 

Rychle jsem vyhledala co s tím. Povařením se chuť spraví a výborně se hodí do jablečných marmelád. Prý se s ní kdysi provonívaly místnosti nebo šatník. No nevím. Po rozkrájení sice voněla pěkně, ale vcelku jsem z ní nic necítila. 

Milou kdouli jsem tedy nakrájela na malé kostičky a rychle naházela do vody, aby mi nezhnědla, což byl i oproti jablku docela fofr. Přisypala jsem trošku skořice a zlehka povařila doměkka. Po vychladnutí jsem přidala med a po večeři jsme měli lahodný, mírně kyselý dezert.

Staronoví sousedé

Sousedíme se statkem, který už byl dlouho prázdný. Zvenku byl pěkný, ale uvnitř to bylo horší. I když asi jak co. Někde prý byly zachovalé stropy i s klenbou. 

Každopádně naši noví sousedé – děti vzdálenějších sousedů – se rozhodli, že chtějí nový dům. A proto mu ten starý musel uhnout z cesty. Tohle je jeho smutné poslední sbohem.

Připomínka seriálu Na statku

Musím říct, že se dost těžko píše seriál Na statku, když teď bydlím jinde. Ale znáte mě, určitě něco vymyslím. Tak třeba můžu začít tím, že nám ještě dozrávají rajčata. Minimálně o víkendu jsme ještě sklízeli! A ne zrovna málo. Moje nejoblíbenější jsou malé plody, které se dají inteligentně a elegantně konzumovat a zpravidla mají výraznější chuť než ty vodové velké příšery. Ale ty má zase rád tchán, takže to je ideální. Z ostatních plodin už toho moc nezbylo, ale pokud chcete zavzpomínat, co všechno jsme měli, mrkněte sem. Myslím, že se mi ten článek vydařil.

Takže to bychom měli zahrádku. Skoro. Neodolám a pochlubím se naším jediným melounem. Protože to není moc dobře vidět, rovnou napíšu, že měl 15 centimetrů v průměru, byl to totiž baby meloun. A byl fakt výbornej: tenká slupka a uvnitř spousta sladké dužiny. Samozřejmě s ním krásně ladí letní bavlněné melounové ponožky. Možná jsem ho k nim měla rozkrojit. ;-)

Domácí meloun a letní melounové ponožky

Rozkrojený meloun

Samozřejmě nemůžu zapomenout na zvířátka, ale tam žádné velké novinky nejsou. Tedy, jak se to vezme! Tak dlouho jsme neúspěšně řešili parazity u koz, které jsme léčily panacurem a ještě nějakou druhou látkou ale se stejným účinkem, tj. žádným. Hovínka jsme posílali na koprologii a jen si zoufali nad výsledkem. Pak manžel oslovil nějakého docenta, který se v tomhle vyzná, doporučil nám sice něco, co měl veterinář problém sehnat, ale po převážení a aplikaci kozám to zabralo. Už žádná nateklá huba a hubené kozy! Aspoň na chvíli, než si na to zase vytvoří rezistenci. :-( Prý si ji vytvoří na všechny umělé látky, ale léčba přírodními není reálná, protože bychom jich museli mít hrozně moc a navíc bychom museli přesvědčit kozu, že jí takový hořký pelyněk náramně chutná. Na to mi skočila tak dvakrát třikrát. Poprvé proto, že to rozhodně chtěla sežrat dřív než její kámošky, podruhé ze stejného důvodu a potřetí už bylo její váhání tak dlouhé, že se stihla ujistit, že ani ony si nedají.

Kozel zlobí a smrdí, jelikož si stříká na přední nohy moč nebo semeno. Kůzlata taky zlobí, protože pořád vymýšlejí, jak by se dostala na kamennou zídku a hopla k sousedům. Už se jim to jednou povedlo, ale od té doby jsme jim zhoršili terén a už se tam nedostala. Kozy jsou fajn, jen si vyměnily, kdo dojí. Z Melindy teď nic moc není – stačí mi to jako mlska pro kočky – zatímco z Lízy je i víc než litr denně. Děláme si z toho kvašený mléčný nápoj tak, že necháme láhev s mlékem stát v teple a ono samo zkysne. 

Pes už má lepší nožičky, ale pořád se sem tam škrábe nebo kouše. A to měl snad 14 dní antibiotika. Protože je nechtěla papat, museli jsme jí je podstrkávat do špeku, což kupodivu fungovalo báječně: silnější kostku špeku velikosti jednou do huby jsme podélně nařízli, zastrčili prášek a připravili si ještě druhý kousek špeku. A jak dostala do tlamičky jeden, hned jsme jí ukázali druhý, aby nad tím moc nehloubala a ten první spolkla. Sice nám bylo trochu líto, že hltá, ale lepší nápad jsme neměli.

Rekonstrukce se teď nějak vleče, ale tomu, co už proběhlo bych se ráda věnovala v samostatném článku. Včera u nás třeba byl chlapík kvůli okapům.

Jsem zpátky ;-)

Myšleno spíš mentálně než fyzicky, protože to jsem si odskočila jen na jeden víkend na Ateliéry. Ale jak víte z minulého článku, donedávna jsem se nořila do vod malování. 

A teď se mi naskytla úžasná příležitost přečíst si knížku, o jejíž existenci jsem neměla ani tušení, ale když už jsem o ní věděla, těžko jsem mohla myslet na něco jiného. Pokud vám Půlnoční slunce nic neříká, autorka by mohla. Je jí Stephenie Meyerová. Zdá se vám to povědomé?

Malá nápověda: Bella a... Edward. Upír. Hmm, začíná vám svítat? 

Jojo, jde o Stmívání. Jenže tentokrát je ten stejný příběh popsán z Edwardova pohledu. Úchylný a děsně zajímavý. Ne ten příběh, ale nápad. Proč číst jeden příběh ze dvou pohledů?

Já nevím, ale každopádně to má něco do sebe.