Zahrádka během rekonstrukce

Musím říct, že dojíždět dvakrát denně na statek krmit zvířátka je poměrně náročné. A to jde jen o to dát kočkám granule a trochu odstříknutého mléka a kozám seno (za deště), nebo nasekat trávu. A podojit Melindu. Jejda, teď mi došlo, který článek jsem zapomněla napsat – o Bublině. Doplnila jsem ho nyní, najdete zde.

Díky tomu, že se manžel prozíravě rozhodl letos nepořídit žádnou drůbež, máme mnohem jednodušší a pohodlnější život. Kozy jsou víceméně samostatné a zase tak moc by se nestalo, kdyby tam jeden den nikdo nejel. Teda až na to, že nám dělníci zavřeli kozla a malýho bobka ve stodole, kde sice měli sena přehršel, ale žádnou vodu. A taky z toho byl Hektor nějak nesvůj, protože si ani neotevřel, i když dveře nebyly pořádně zavřené a otevírají se směrem ven, takže do nich stačilo trochu zatlačit. Zatímco, když jsem uvnitř a beru pro ně seno, buší do nich jak hluchej do vrat. 

Náročnější je to se zaléváním, jak je poměrně sucho. Nebo aspoň u nás prší tak jednou za čtrnáct dní a ještě mizerně. Na záhonku ve dvoře mi vyrazil nějaký salát – po dvojím zasetí a několikerém obsypání modrými granulemi. Zkusila jsem ho kousek sklidit, protože Charles [1] tvrdí, že když opatrně odebíráte vnější listy, můžete sklízet celé léto, ale nějak mi ty sklizené listy ovadly jen cestou domů, takže moc nevím, jak by chutnaly, kdyby se vše povedlo.

Směs salátů

Úrodu rebarbory očekáváme v příštím roce, protože v prvním roce se moc sklízet nemá. Tak jsme raději nesklízeli vůbec. 

Letošní rebarbora

Bohužel ani šruchy moc nesklidíme, protože se zdá, že vyrazily jen tři malé rostlinky. A to to vypadalo, že to umí růst jako plevel. Zatím jsem neměla odvahu je uškubnout. Jednak, aby z nich něco zbylo, a jednak mám drobné obavy, jestli je to opravdu ona. 

Šrucha (asi)

Co mě ale potěšilo je růžová růže, která se mi zničehonic objevila na zahrádce. Mám tam jednu červenou, ale tu pořád napadají nějaké breberky, i když zatím se drží, chudinka. Tahle růžová je dost odvážná, protože roste poblíž plotu a trochu šikovnější koza by na ni mohla dosáhnout a mlsnout si její květ. Manželova babička prý u domu měla krásnou voňavou fialovou růžičku (tam, co já mám měsíček a dělníci tam nejdřív naházeli staré radiátory a pak nějaké trubky), ale sežraly ji kozy. 

Růžová růže, která se mi z ničeho nic objevila na zahradě

Červená růžička, kterou pěstuji úmyslně

A ještě jedna povedená – růže vyhodila nové malé výhonky, které krásně kvetou

Za stodolou máme záhonek s krmnou řepou, který jsme také jednou či dvakrát dosévali. A kupodivu se jí uprostřed něho pořád moc nedaří. Samozřejmě ji pěstujeme pro kozy. Na některých místech rostou dvě spolu a asi bychom je měli vyjednotit, ale máme z toho trochu strach, aby neuhynuly obě. Takže se zatím zbaběle tváříme, že to nevidíme.

Krmnou řepu pěstujeme pro kozy

Největším úspěchem je asi záhonek s cibulí. Je velká, krásná, kulatá a už polehává. Jenom si musíme nastudovat, kdy a jak se sklízí, aby se nám nezkazila. Zatím jsme ještě žádnou neměli. ... Článek jsem psala trochu s předstihem, takže nyní vám mohu říci, že jsme cibuli sklidili o víkendu, protože nám sousedka řekla, že jak jí polehává nať, tak už určitě je ke sklizení. Vypadá nádherně, sušíme ji na špejchaře a máme trošku obavy, aby nepřišlo deštivé počasí a ona nezplesnivěla. Ráda bych si našla nějaké recepty a naložila ji a zavařila jako chutney, nebo tak nějak na sladko, abychom s ní mohli plnit hamburgery (ne, že bychom je dělali), nebo ji přidávat k sekané či krůtímu masu.

Docela se snaží i mrkev, kterou jsem zasela na polovinu záhonku, zatímco na druhou polovinu jsem zasela jahodový špenát. Ale jelikož jsem nepoužila metodu zahradničení bez rytí, objevil se tam plevel a špenát buď vůbec nevyrostl, nebo ho sežrali slimáci, nebo jsem ho vyplela společně s plevelem. Taková škoda, těšila jsem se na malé červené plody připomínající jahody a špenátové listy. To mi připomíná, že mangold se na to zjevně taky vybodnul, ale to bychom se vraceli zpátky na záhonek pod meruňkou. 

Mrkvový záhonek

Opět máme rajčata, ale letos to nevypadá na tak velkou nadúrodu jako vloni. Jako zákon schválnosti letos tchyně přemýšlí, že kdyby jich bylo zase hodně, dal by se udělat kečup, jako dělá teta, protože ho má opravdu výborný. Spolknu otázku, proč ho tedy neudělali vloni, a myslím si svý. Aspoň že jsem pak zavařila spoustu zelených rajčat. No vida, o tom jsem taky ještě nepsala! Tak jen rychlou zmínku: na americký způsob to bylo hnusný, rajčatový salát s cibulí celkem ušel, ale nejvíc nám chutná čatný na sladko s hřebíčkem nebo čím (zejména ke krůtě, či šunce) a taky jako kari rajčata je to dobrý, i když to je pro změnu na kyselo.

První úroda byla o víkendu

A na tahle se teprve těšíme, snad nezplesniví jako někteří jejich kámoši

Červená řepa a fialový fazolky tomu moc nedávaj. Teda snaží se, ale asi jsme trochu podcenili zalévání v těch obdobích sucha a taky se nám do toho víc pustili slimáci. Sice jsme doseli krmnou řepu, ale na velké výnosy to ve stínu ořešáku nevidíme. 

Tak trochu prázdný záhonek

Červená řepa

Fialové fazolky

Ani s melouny to nevypadá právě slavně. Zasela jsem jich asi pět hnedka k patě kompostu. Chytil se jeden a zatím ještě ani nemá plod. Tak uvidíme. Ani dýně nejspíš letos nebudou. Nevím, jestli má smysl je ještě zkusit vyset. Ujíždím na hokaido a ráda si z ní dělám především polévku. Ale chutná mi i jako příloha třeba ke krůtě místo brambor.  Ani z meruněk nic nebylo, asi pomrzly. Respektive, viděla jsem tři spadlé a shnilé. Zato maliny se činěj, ale o tom zase jindy. 

Zdroje:

[1] Dowding, Charles: Zahradničení bez rytí aneb Jak jednoduše a v souladu s přírodou pěstovat, skladovat a využívat vlastní úrodu