Některé normální úkoly člověk odkládá tak dlouho, že už vlastně sám neví proč. Jsou to ty důležité úkoly, které nespěchají. Nezodpovídáte se nikomu jinému z toho, že jste je (ještě) neudělali. Třeba jako zubař, kontrola znamínek, preventivní prohlídka, úklid půdy nebo sklepa... každý pár takových kostlivců máme. Jedním z těch mých bylo zjištění, zda máme pitnou vodu ve studni.
K důvodům odkládání se ještě přidávaly otázky: Jak se to zjišťuje? Kdo to udělá? Kolik to bude stát? Co budeme dělat, když zjistíme, že pitná není? A co když není ani užitková? Nevyvolá to pak problémy s manželovou rodinou? Ostatní tam přeci taky žili a normálně ji používaly celé generace. O tomto argumentu si povíme někdy příště, ale kdybyste si na toto téma chtěli něco přečíst, doporučuji knihu Pasti v myšlení a jak do nich nespadnout 52 omylů v myšlení, které zkuste přenechat ostatním od Rolfa Dobelli.
Myslela jsem si, že si během rekonstrukce necháme zavést pitnou vodu, kterou již máme přivedenou ve sklepě, ale manžel se naopak domníval, že si pořídíme filtr na tu stávající. Ani jednoho z nás nenapadlo se o otázce vody bavit, takže jsme své rozdílné názory zjistili až na místě, když jsme hodili řeč s řemeslníky. A tak jsem se splašila a rozhodla se nechat vodu otestovat, ať víme na čem jsme.
Našla jsem několik společností, které se tím zabývají. Zvítězily dvě: Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, který na mě již svým názvem dělal lepší dojem. Jenže když jsem tam zavolala, zjistila jsem, že do poloviny července mají mimo provoz laboratoř, takže rozbory nejsou možné. A tak jsem využila nabídky Vo-da.cz. Dovolala jsem se sympatické paní, která mi hned po telefonu vystavila objednávku na otestování vody z kopané studny. Do e-mailu mi přišla faktura, po jejímž zaplacení jsem obdržela informace o tom, kde si mám vyzvednout lahvičku na testování. Ještě po telefonu jsem s ní předtím domlouvala, že to pro mě bude nejlepší v Dejvicích.
Ukázalo se, že se nejedná o lahvičku, ale o pět malých lahviček zabalených v polystyrenovém boxu a s přiloženým návodem. Asi by pro mě bylo bývalo lepší, kdyby mě rovnou ujistili, že návod je u toho přiložený, takhle jsem měla trochu obavy, jak a kdy vodu nabrat.
Postup je takový, že jako první věc dáte do mrazáku nachladit modrou bandasku, která pak pomůže uchovat vodu čerstvou díky polystyrenovému boxu. Vodu nabíráte v den, kdy ji budete předávat kurýrovi, nebo ji odevzdáte na pobočce. V mém případě přímo v laboratoři, protože na výsledky celkem spěchám. Nejprve necháte dvě minuty vodu odtékat, pak naberete všechny lahvičky. Kromě jedné, která se plní do 2/3, se ostatní nabírají plné až po hrdlo. V některých jsou již nějaké roztoky a je na nich vysloveně napsáno, že se nemají vyplachovat. V jedné byla dokonce nějaká kyselina, snad sírový, už se nepamatuji přesně. Lahvičky pak polepíte dodanými nálepkami, na něž napíšete svoje jméno. Přidáte tu modrou vychlazenou věc z mrazáku a předáte je k otestování. Trvá to zhruba týden až deset dní.
P. S.: Někdo říkal, že kopaná studna je lepší než vrtaná, protože je širší.
Žádné komentáře:
Okomentovat