Napadlo mě trochu provázat svůj Facebook (Angeliky bloček) a Instagram (angelikytvorba) se svým blogem, který stále považuji za hlavní platformu, protože na něm mohou být obrázky, texty i videa. Takže dneska se na FB objeví příspěvek s fotkama a já chci své čtenáře obohatit o příběh, který se jen do dvou obrázků a pár vět nevejde. I když v tomhle případě asi ano.
To bylo tak. Jednoho krásného dne v létě (řekli byste, že to je jasné, ale já mám ráda i některé zimní dny) jsem šla otevřít vrata do kočárové kůlny a všimla jsem si, že se nám vysypala zeď oddělující náš přední dvůr od „ovčí zahrádky“, nazývané stále takto, neboť se tam dříve chovaly ovce.
Měla jsem z toho hrozně špatnou náladu a bála se to říct manželovi, protože tou dobou už jsme řešili jednu nebo dvě další pohromy. Ne, že bych si teď přesně vzpomněla jaké. To je nevýhoda, když člověk nepíše blog zodpovědně. A zjevně jsem to taky zapomněla vyfotit. Hrozný, co?
Nicméně manžel to vzal celkem s klidem a hned další týden se pustil do opravy. Ono by to klidně počkalo i pár let, protože jak jsem zmínila, zeď odděluje náš pozemek od našeho pozemku, ale na přední dvůr pouštíme kozy a ony mají občas blbé nápady, jako třeba se o tu propadlou zeď opírat!
 |
| Halda kamenů připravená na zdění |
 |
| Již dostavěná spodní část zdi |
Žádné komentáře:
Okomentovat