Dneska je zase husťácký vedro. Počítač hlásí 30°C, celkem mu věřím. Doma máme 25°C, tak jsem rychle zavřela okna, aby se to tu zbytečně moc nepřehřívalo. Mám hlavu plnou myšlenek a nevím, o čem psát dřív. Hlavní ale je, abych něco psala a dostala to z hlavy ven. Jednak ji nechci mít nafouknutou jako balón a hlavně chci, abyste si mohli užít léto plné článků, když se u mě konečně něco děje a mám k tomu i nějaké ty fotečky. :-)
Ale včera jsem se na chvíli ztratila na instagramu. Našla jsem tam spoustu podnětných věcí. Některé jsem věděla – třeba že kombucha není žádný zázrak. Jako vážně? Pořád jsou ještě lidi, který věří, že jedna potravina vládne všem? Není už dávno jasné, že žádný zelený ječmen, spirulina, čaj, kombucha, kratom nebo já nevím co lidstvo najde, nemůže vyléčit všechny neduhy? A pokud to příliš dobře funguje, bude v tom nějaký háček, nebo spíš pořádně velký hák jako třeba u morfia? Nicméně mě potěšilo, že ten týpek na instagramu – snad ho ještě najdu, měl doktorát, živil se snad jako kuchař, nebo je to jeho záliba a napsal o sobě, že je hovado. Jo, trochu mi tak tím vystupováním připadal, ale „post“ (= článek na instagramu či facebooku) měl o kombuše pěkný. A taky odkazoval na stránky „zkvašeno“, které tak trochu znám a vypadají seriózně, zkoušela jsem podle nich tenkrát (vloni) ten česnek naložený v syrovátce (viz můj článek zde).
Postík, který už samozřejmě nemůžu najít (ani nevím, od koho byl), co upozorňoval na to, že když vás miminko při večerním kojení štípe nebo kope, mělo málo podnětů do ručiček nebo nožiček a máte mu je promasírovat nebo si s ním nějak hrát další den a ne, že „se vás snaží naposled nasrat“. Bylo to od nějaké dětské pediatričky nebo terapeutky (jestli se tomu dá věřit) a vypadalo to jako dobře zpracovaná témata, která všechny řešíme. Fakt mě nenapadlo, že by to kopání do břicha, které mě vážně nebaví, šlo nějak šikovně odbourat, aniž bych jí musela chytat nožičky nebo zakrývat peřinou (v těchhle vedrech).
Kromě instagramu jsou věčným zdrojem inspirace moje minulé „deníky“. Spíš bych měla napsat úkolníčky, ale zní to tak školácky ;-). Každopádně je v nich spousta věcí, o tom, co jsem kdy dělala a někdy i spousta vtipných hlášek. Třeba z pohádek, nebo co mi někdo řekl, napsal, nebo jenom co mě napadlo. Třeba dneska jsem byla sekat trávu v domácích volných oranžových šatech, které při bližším pohledu mají pár žmolků. Ale připadá mi, že mají hezký nabíraný výstřih (myslím, že ho má pletené tričko Coral, které jsem kdysi viděla u Radky a taky jsem si ho chtěla uplést, ale bylo mi líto dávat za návod peníze, tak to sice není ono, ale nevadí) a hezky zdůrazňují prsa. Vlasy mám stažené nahoře jakoby do culíku, ze kterého je nejprve spletený kousek copánku. Je vedro a nechci, aby mi pak nasmrádly, až budu dojit kozu a dávat v chlévě trávu, krmnou řepu a nasušený chleba. Jednou rukou před sebou tlačím kočárek a druhou za sebou táhnu sekačku – je to zjevně lepší než se snažit obojí tlačit před sebou a každé jednou rukou. Za stodolou už je málo trávy, tak jsme začali sekat „škarpu“ – asi dvoumetrový prostor mezi polem a silnicí s ovocnými stromy. Zrovna nedaleko zastavila dodávka, chlapi hezky pozdravili a pak mi s křoviňákem nabídli pomoc. Říkám si, co si asi myslí? Že jsem nějaká chudinka-podržtaška tady z farmy? A já to přitom dělám pro radost, ve volném čase, jen tak pro zábavu, protože chováme kozy a ve skutečnosti mám doktorát a svého času jsem učila na vysoké škole. Není to legrační?
Žádné komentáře:
Okomentovat